Nový článek

13. února 2016 v 18:54 | Stolid |  Harry Potter a čas duchů
Zlomenina srdečního svalu

Věnováno památce Alana Rickmana. R. I. P. PS: Tvůj Severus byl vyníkající!

Harry si mohl jenom tipovat, ale tušil, že vše staré je pryč. Naprosto nic není stejné jako minulý rok. Nosil jiné jméno. Na hrudi se mu vyjímal odznak primuse, vedle něj se blýskal famfrpálový odznak. Post hrdého lva na jeho hrudi zabíral velký had ve vztyčené poloze. I ostatní studenti, a dokonce i profesoři, se k němu chovali jinak, tak trochu opatrně a s respektem. Žádnou výjimkou nebyli ani obrazy, kteří se mu předchozího léta smáli a teď se mu jenom bázlivě klidili z cesty a okamžitě mu odpovídali na každou položenou otázku. A v poslední řadě byl synem bývalého smrtijeda, umaštěného profesora lektvarů, kolejního ředitele Zmijozelu a Brumbálova špeha v jedné osobě Severuse Snapea. Harry si uvědomil změnu ihned poté, co následujícího rána opustil zmijozelskou kolej, aby našel své přátelé, a promluvil si s nimi. Ale nebyly nikde - ani na koleji, ani ve Velké síni. Zřejmě jim bylo jedno, že zmeškají vyučování hned na začátku nového školního roku. Navíc, Harrymu to bylo taky jedno. Nepůjde na hodinu, dokud si s nimi nepromluví. Nebo dokud jich aspoň nenajde.

Všichni byli smutní, umřel jejich národní hrdina. A nikdo v něm nepoznal starého dobrého Harryho. Harry se procházel po chodbách. Ostatní mu uctivě uhýbaly z cesty. Zdálo se, že být synem Severuse Snapea bude stejně únavné jako být slavný Harry Potter. Najednou zatoužil se někde schovat, než začne vyučování. Hledání pomalu vzdával, ale ještě mu zbyla poslední naděje. Co kdyby je našel na místě, kam ho vůbec nenapadlo se podívat?

Harry prošel kolem prázdné zdi celkem třikrát, než se konečně objevili malé dveře. Harry si nedělal velké naděje. Myslel si, že místnost nebude prázdná. O tajemné komnatě věděly celé desítky studentů napříč všemi kolejemi. A taky že nebyla. Ron svíral v náručí uplakanou Hermionu. Harryho si všimli, až po nějaké chvíli. Harry tam pár sekund stál jako socha a přemýšlel, zda by jich neměl nechat o sobě, ale to už si ho všiml Ron.
"Co tady chceš? Nemůžete nás nechat na malou chvíli o samotě?! A přestat se konečně vyptávat na Harryho, jestli je živý nebo mrtvý?" utrhl se na něj Ron. Hermiona od něj ustoupila, na Harryho se neosopila, ale stále se dívala jenom do země. Zřejmě před ním chtěla zamaskovat slzy, a cítila se trapně. Harrymu spadlo srdce do kalhot. Snad si nemyslí, že je opravdu mrtvý. Harry jich celou včerejší večeři sledoval. Ron nelhal. Celý minulý večer se jich všichni studenti ze všech kolejí ptali, jestli je Harry Potter opravdu mrtvý.
"Rone, vždy jsi vypadal hloupě. Hermiono, můžeš se na mě podívat?" Hermiona konečně zvedla hlavu, něco jí na tom hlase připadalo povědomé. Zapomněla na zradné slzy na své tváři, za které se styděla, a že přestavála věřit, že je Harry naživu... Možná jim lhali...
"Harry! Ty jsi opravdu naživu!" Hermiona už se nyní smála, a běžela rychle k Harrymu, aby ho mohla vzít do své náruče.
"Co to vyvádíte? Vždyť se poručil Brumbálovi, aby vám všechno řekl. Taky jsem vám napsal dopis!" vyprávěl jim Harry přes Hermiono rameno.
"Ale vždyť se k nám vůbec nehlásil... Na krátkou chvíli jsem si opravdu pomyslela, že se ti stalo něco špatného," vzlykala Hermiona ale tenkrotát už štěstím.
"Ale já se k vám hlásil na nástupišti, jenom jste měli zrovna na práci něco jiného," usadil jich Harry, ale pořád se ještě usmíval, "a pak jsem narazil na jednu smutnou dívku. Zvedl jsem jí náladu tím, že jsem ji požádal, aby se mnou chodila. A to jí udělalo šťastnou. Vždyť podívejte se, jakým jsem teď krasavec!"
"Harry!" bouchla ho Hermiona do ramene, "To nemyslíš, doufám, doopravdy?"
"Vážně? Ty máš holku?" zeptal se Ron udiveně.
"Ano, vážně, Rone. Ty nejsi jediný, kdo může mít holku. I když..."
"Co?" skočil mu do řeči opět Ron.
"Možná tě nepotěší, když ti řeknu, že je ze Zmijozelu tak jako teď já."
"Kdo to je?" zeptal se místo toho Ron. Harry se tlumeně zasmál. Hermiona tentokrát bouchla Rona do ramene.
"Dafné Greengrassová," řekl Harry.
"Páni! Ty chodíš s jednou z nejkrásnějších studentek na škole."
"Už to tak bude. Je to asi mnohem lepší. Nebudu vám dělat křena, až se zase začnete líbat." Harry zvedl obočí a tázavě se po nich podíval.
"Stalo se to v létě, když jsi nepřijel k Ronovi," přispěchala Hermiona s odpovědí.
"Měl by sis promluvit s Ginny. Celé léto plakala. Nikomu nevěří, že jsi naživu," řekl k překvapení všech necitlivý Ron.
"Ano, to bys měl," přisvědčila Hermiona, která se zamilovaně na Rona podívala.
"Když jsme odcházeli z koleje, byla ještě v posteli. Volali jsme na ni, aby šla s námi. Odmítla se hnout. Heslo je Harry Potter," poradil mu opět Ron.
"To myslíte vážně?" zasténal Harry. Harry se rozloučil s kamarády, domluvili si setkání po vyučování, a pak Harry spěchal starou, dobře známou cestou do nebelvírské koleje.

Chodby byly prázdné. Jenom jednou za čas Harry potkal pozdě prchajícího studenta na snídani do Velké síně. Harry se ještě cestou na kolej stavil ve Velké síni a vyzvedl si nový rozvrh. Trochu si oddechl, když si uvědomil, že má ještě volnou jednu hodinu, než mu začně pondělní vyučování. Taky vzal rozvrh pro Ginny Weasleyovou. Harry zasténal, když se podíval do rozvrhu. Ginny zmešká první hodinu - hádejte co?! Lektvary s profesorem Snapeam.

Harry si odechl, Ginny se přesunula z ložnice do společenské místnosti. Našel ji sedět v pyžamu schoulenou v křesle s výhledem na bradavické pozemky. V dálce se po větru skláněly větve vrby mlátičky.
"Ahoj, neměla bys být úplně někde jinde? Například, co já vím, na vyučování?" zeptal se Harry potichu Ginny, aby se příliš nelekla. Vypadala myšlenkami úplně někde jinde.
"Poslal tě Ron? Nějakého krásného a povrchního studenta, kterého jako prvního potkal na chodbě, abys mě přivedl na jiné myšlenky?"
"Náhodou, já nejsem povrchní!" ohradil se Harry. Ginny se usmála, když se dotyčný vůbec nenahněval a její taktita odehnat starajícího se kluka nevyšla, a otočila se tváří k němu.
"Promiň. Oplakávám jednoho přítele. Dlouho jsem ho neviděla, a nevím, zda ho ještě někdy potkám."
"To si myslíš? To je škoda. Já jsem ze Zmijozelu běžel k tobě tak rychle, zdolal jsem tolik schodů, protože jsem si myslel, že chceš vidět jenom a jenom mě." řekl jí Harry s úsměvem. Ginny zvedla ruku spolu s hlavou k jeho obličeji, a dotkla se jeho čela. Byla tam. Jizva nezmizela, jenom ji zakryly dlouhé, rovné černé vlasy. Harry neměl na vybranou. Ginny se bez varování zvedla a sevřela ho kolem krku, aby mu mohla dát polibek. Harry neměl čas, aby se bránil. Ale když ho Ginny začala líbat, neprotestoval. Bylo kruté ji odstrčit po takovém prožitém utrpení. Taky si slíbil, že už si nikdy sám sobě nebude nic nalhávat. A její polibek se mu líbil.
"Když se oblečeš, obejdeš se bez snídaně, zmeškáš lektvary jenom o pár minut." Harry jí ukázal její rozvrh pro nový školní rok.
"To myslíš vážně? Když můžeme dělat tolik jiných věcí?" Harry sebou trhl. Ona neví, že on chodí s Dafné. Harry jenom ukázal ke schodům, a Ginny se odešla spravovat. Harry si pomyslel, že je znovu tam, kde byl na začátku minulého roku - je v pěkné kaši. Větší než obvykle. Za 24 hodin se najednou líbal s dvěma holkami. Otci říká jménem. Voldemort očekává, že se po skončení studia přijme znamení zla. Harry si pomyslel, že by si měl dát svůj život do pořádku.

Harry doprovodil Ginny na lektvary. Ginny se na něj celou cestu zamilovaně dívala, ale Harry byl potichu jako pěna. Harry chtěl, aby Ginny měla mírný trest, takže s ní vešel až do třídy. Severus nemohl protěžovat syna, ale sám Snapea udělal z Harryho primuse, takže to nebyl už obyčejný student. A primusům tohlo prošlo daleko víc než řádovému studentovi. Ginny přijala pouze písemný test, posadila se na jedno z volných míst, a Harry za šumění hlasů v třídě je opustil, a odešel si po svých.

Harry byl vždy na hodině v předstihu, a nikdy nepřišel pozdě. Přes prázdniny toho stihl docela dost dohnat, a proto neměl v učivu díry jako v předchozích ročnících. I když studenti vůbec netušili pravdu o jeho totožnosti, učitelé tušili nebo věděli, ale všechny překvapovalo, že Harry odpovídá správně na všechny jejich položené otázky. Mnohdy se i párkrát přihlásil sám od sebe.

Harry se celý den neviděl s přáteli. Zmijozel po tolika letech přestal mít společné hodiny se Zmijozelem. Nebelvír nahradil Havraspár. Zmijozel měl tento rok všechny společné hodiny s Havraspárem nebo Mrzimorem. Soutěživost mezi těmito kolejemi byla daleko menší. Harry seděl v opuštěné učebně, čekal na Rona a Hermionu. Přemítal, na kolik to ovlivní jeho přátelství s Ronem a Hermionou. Do učebny se z ničeho nic vřítil Ron.
"Do pekla s tebou, Harry! Chodíš s mojí sestrou nebo s Dafné?" A bez řečí mu Ron jednu střelil.
"To, že si teď tak krásný a populární u holek ti nedává právo tahat dvě dívky za nos. A k tomu moji sestru! Ginny chodí po Bradavicích, všude vypráví, že s tebou chodí. Ještě, že je tak chytrá, a prohlašuje se za přítelkyni Perseuse Prince, a ne Harryho Pottera."
"Našla bych radši aspoň jednu dívku nebo obě, než se někde potkají a vjedou si do vlasů," přisvědčila vážně Hermiona, ale Harry si odechl, když se mu Hermiona rovněž nepokoušela dát facku.
"Ježíši! Bude někdy den, kdy nebudu řešit nějaké problém? Co mám s nimi dělat?" zeptal se Harry Hermiony.
Hermiona vytřeštila na Harryho oči: "Harry, doufám, že se mě neptáš, jakou dívku si máš vybrat."
"Ne, to rozhodně ne." Ale přesně na to ptal, proto radši vystřelil z učebny, než to Hermioně dojde. Teprve za první rohem zpomalil, a opravdu se vydal vyhledat aspoň jednu dívku. Harry na sucho polkl, když si dívky našly jeho. Opravdu. Jedna se objevila naproti němu, a když se otočil, za zády měl druhou. Harry si vjel do vlasů a pomyslel si: "Harry, vítej v pekle."
"Harry, vše ti odpustím. Jenom neříkej, že náš polibek byl omyl. Znamenal pro mě všechno," spustila Ginny, sotva k němu přišla.
"Nic neříkáš. Co pro tebe znamenal váš polibek, Harry?" zeptala se smutně Dafné. Harry se střídavě díval z jedné na druhé. Vůbec netušil, jak má odpověď. Cítil se jako mezi dvěma mlýnskými kameny.
"Ano, to je pravda. Ten polibek nebyl pro mě omyl. Ale já mám taky jednu otázku, dokáže mi aspoň jedna z vás opustit?"
"Stačí, když řekneš, že už se to víckrát nestane." Obě dívky to řekly dvojhlasem, aniž by se domlouvaly. Dafné a Ginny se po sobě zamračeně podívali, a vypadalo to, že si opravdu vjedou do vlasů. Harry znovu polkl, nedostávalo se mu dostatečného množství kyslíku. Radši by stál před Voldemortem než před nimi. Komu zlomí srdce? Bez koho se ve svém životě nedovede žít?
"Ginny, můžeme se sejít později večer?" zeptal se Harry pomalu, tichým hlasem Ginny. Ginny si z toho vyvodila, že si ji Harry vybral, a proto s úsměvem a bez dalších otázek odešla. Harry se za ní ještě chvíli díval, než se ztratila za rohem. Harry se otočil k Dafné, nepřekvapilo ho, že se na něj zamračeně dívá.
"Takže sis vybral ji?" zeptala se zlomeným hlasem. Harry se smutně usmál, ale rozpřáhl náruč, a když se jeho úsměv proměnil ve šťastný, Dafné se nechala s pochybami obejmout.
"Tebe. Vybral jsem si tebe. Jsem přece hrdina, nechtěl jsem jí zlomit srdce před tebou. Bolelo by jí to dvakrát víc."
"Harry, ty jsi skvělý. Už nikdy nebudu věřit pomluvám, dokud to neuvidím na své vlastní oči." Dafné se k němu přitiskla ještě blíž.
"Ohledně toho polibku… Myslel jsem si, že jsme s Ginny jenom kamarádi. Když mě políbila, nestihl jsem tomu zabránit. Příště budu opatrnější. Nejen s ní, s jakoukoliv dívkou. Slibuji, že už se to víckrát nestane. Na smrt svých rodičů. Povídají se o mně ještě horší řeči, ale nechci, aby si každý myslel, že jsem nevěrný své holce." Harry ji konečně pustil ze své náruče, i když se Dafné vzdálila od jeho tepla velice neochotně.

Harry zbytek dne věnoval úkolu z Přeměňování. McGonagallová je nešetřila a hned jim dala úkol prvního dne nového školního roku. Ostatní profesoři byli rozumní. První hodinu opakovali - to znamená test - a druhou hodinu probírali nové učivo, ale další úkoly už nedostaly. Harry tentokrát nechtěl nechávat úkoly na poslední chvíli. Dafné psala taky svůj úkoly vedle Harryho, ale spíš chtěla, aby byla v jeho blízkosti.

Harry stihl ještě před večeří vypsat termín pro famfrpálový kurz. Harry povečeřel vedle svých spolužáků ze svého ročníku. Dívali se na Harryho nesouhlasně, když dovolil, aby si vedle něj sedla Dafné. A přímo nepřátelsky se na něj dívali, když pokynul Jessiemu, aby si sedl vedle něj. Když se Zabini ohradil, že vedle prváka sedět nebude.
"Jaké zmijozelské pravidlo porušuje? O žádném nevím!" odsekl mu Harry.
"To jenom proto, že jsi tady nový. Řekni mu, ať si sedne jinde," odpověděl mu lenivě Zabini s chladným hlasem. Když se Jessie zvedal, Harry mu položil dlaň na rameno a donutil ho znovu si sednout.
"Já nejsem nový, jenom sis mě nikdy předtím nevšiml, pouze jsem přestoupil z jiné koleje. I když se chováte tak hnusně k ostatním kolejím, mě to neodradilo, abych se k vám přidal."
"A teď lituješ?" skočil mu do řeči Zabini.
"Nelituji. Podívej, jaké velké věci jsou zmijozelové schopni dokázat? Ale dovedete si představit, co bychom dokázali udělat, kdybych drželi spolu? Nepomlouvali se? Neubližovali si? Každá kolej si hraje na vlastní písečku, kdyby byli Bradavice jednotní… Žádná jiná škola by oproti nám neměla sebemenší šanci nás porazit. Copak si nepamatujete, že návštěva z Krásnohůlek a Kruvalu byla přátelská, ale přesto na nás povyšovala?" Zabini konečně sklapl ústa, a zbytek večeře proběhl v klidu. Harry si v duchu pomyslel, že konečně vkročil na cestu, jak spojit Bradavice v jednotný celek.

Harry se po večeři ztratil svým novým přátelům, jenom aby si stihl před novým dnem ještě krátce popovídat s Ronem a Hermionou. Ale i s nimi se musel za krátko zase rozloučit a jít na svou kolej. A Harry byl tolik rád, když na opuštěné chodbě potkal Draca Malfoye.
"Draco!" zavolal na něj Harry. Malfoy sebou prudce trhl, ale zastavil se. Především ho překvapilo, že ho někdo volá jménem. Draco Malfoy si zvědavě a pozorně prohlížel Perseuse Prince. Něco mu na něm připadalo povědomé, a proto se také nechal zatáhnout do prázdné místnosti. Naráz mu v očích kmitlo poznání a vyškubl z Harryho držení.
"Pottere." vyštěkl na něj Malfoy nevěřícně.
"To ty můžeš za to, že si na sebe strhl veškerou pozornost Pána zla. A proto mého otce nechal hnít v Azkabanu, ale zároveň nás nepoctil svým hněvem. I když pořad čekám, kdy ten čas přijde," řekl Draco bez jakéhokoliv předstírání.
"Já jsem ti přišel nabídnout místo chytače ve zmijozelském družstvu." Draco byl na odchodu, když zaslechl Harryho nabídku. Draco se vrátil zpátky, byl už u dveří.
"Hloupý vtip! Co budeš dělat ty? Náhradníka? Nebo se budeš plně věnovat funkci trenéra?" ptal se Draco zvědavě a ironicky zároveň.
"Já se ujmu funkce střelce. Ve zmijozelu je nedostatečný počet zájemců do týmu. Nebo spíše nevhodných. Nebudu upřednostňovat svůj bývalý tým. Chci vám dokázat, že i Zmijozel bude stejně dobrý jako Nebelvír, pokud si přestane sám podrážet nohy. Já a ty jsme nejlepší hráči, a by byl hrozný nesmysl, abychom se pouze střídali v zápasech. A proto já budu zastávat funkci jednoho ze střelců, a ty zůstaneš na pozici chytače. Pokud se přestaneš předvádět, a začneš doopravdy hrát. Tentokrát vyhrajeme."
"Pohádky. Myslíš to vážně?" zeptal se Malfoy pořád pochybovačně.
"Jistěže, myslím!" přisvědčil Harry.
"Pak přijímám," přisvědčil Draco.
"Draco," Harry zastavil Malfoye, který byl už na odchodu, "všechno, co jsem řekl, jsem myslel vážně. Vím, že Zmijozel není ta nejlepší kolej na světě, ale pro mého otce má úplně stejný význam jako pro mě Nebelvír. A proto ji nezradím, bude mít v mém životě stejné místo jako Nebelvír. Neprožil jsi stejné léto jako já, ale můžu předpokládat, že už ani ty nevidíš všechno černé nebo bílé?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sam | 2. března 2016 v 14:47 | Reagovat

Krásná kapitolka. Harry to bude mít však ještě těžké :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.