4K-HPaČD

6. prosince 2015 v 23:19 | Stolid |  Harry Potter a čas duchů
Zmijozel


Celé dopoledne létali. Na oběd se dostavili do jiné jídelny než ráno. Harry celé odpoledne do pozdních odpoledních hodin strávil v Londýně, kde mu Severus obstaral celý nový šatník. Téměř. Po večeři, která se znovu konala v jiné, třetí, jídelně, se chystali chlapci k průzkumu jejich nového domova. Jessie příliš netoužil Harryho doprovázet v průzkumu Prince Manor. On si myslel, že už zná každý jeho kout. Oba chlapci zjistili, že ho ale vůbec neznají. Harry měl takový pocit, že Prince Manor žije stejný životem jako Bradavice. Měli podezření, že se chodby, dveře, dokonce portréty mizí a objevují se úplně někde jinde.

Už by měli dávno spát, ale stále bloudili chodbami. Harry rozrazil jedny dveře. Z pokoje se ozvalo mnohonásobné protesty proti tak hrubému zacházení. Harry se podíval na Jessieho, pohledem se dohodli, že místnost prozkoumají. Co jiného mají taky dělat? Harry prošel dveřmi a zastavil se jenom tak, tak, aby se sem vešel pouze on a Jessie. Obrazárna! Na zdi bylo spoustu obrazů a znepokojený šum hlasů.
"Co tady děláte?"
"Kdo to je?"
"Pojďte sem!" zazněl k nim nejsilnější, nejkouzelnější hlas, který jich k sobě volal. Harry a Jessie došli k jeho portrétu.
"Kdo jste?" uhodil na nich muž z obrazu. Muž ve zralých letech si jich velmi dobře prohlédl.
"Oba vypadáte jako Prince, nemám pravdu? Ta podoba!" řekl muž pyšně a na oba se zálibně díval.
"Harry Snape, syn Severuse Snapea, pane!"
"Ach, konečně muž který se nestydí za svého syna. Ale co kdybys používal svoje poslední příjmení? Prince? Budeš to mít v kouzelnické společenství jednodušší. A kdo jsi ty, mladý muži?" otočil se muž na obrazu k Jessiemu.
"Jessie Prince, syn Reece Prince."
"Výborně!" zajásal muž, "Tolik jsem doufal, že se jeden z otců konečně dospěje a pořídí si dítě - dědice, a teď jich tu mám dokonce dva! Čím víc, tím lépe! Jsem Perseus Prince, zakladatel Prince Manor."
"Páni," uklouzlo Jessiemu.
"A tohle všechno jsou vaši předkové," dodal Perseus.
"Všichni se tváříte tak vážně," uklouzlo mladému čarodějovi, když se rozhlížel po svých předcích. Jessie si okouzleně prohlížel všechny hýbající se obrazy. Jessie měl stejně jako Harry nekouzelnickou matku. A když se poprvé ocitl ve světě kouzel, cítil se jako znovu narozený.
"To víš, chlapče. Byli jsme tady příliš dlouho sami. Samota je tak únavná úplně stejně jako velký ranec práce," dodal starý muž na obraze vedle Persea.
"Můj bratr Orestes, naše matka měla zálibu v řeckých mýtech," ušklíbl se Perseus na chlapce.
"Kde najdeme cestu zpět, prosím?" zeptal se Harry, který už si celou místnost prohlédl.

Perseus, jeho manželka a bratr opustili své obrazy, aby doprovodili oba chlapce do jejich soukromých pokojů. Celý zbytek cesty se jim pokoušeli vštípit do paměti rozmístění pokojů, tajných dveřích a chodeb. Všichni tři tvrdili, že se to chlapců budou v budoucnosti hodit, a už nikdy nezabloudí.

Jessie trávil veškerý čas v Harryho společnosti. Neustále na něj dorážel - jednou chtěl hrát famfrpál, podruhé chtěl zase vyprávět o Bradavicích. Harry nezáměrně celé léto opomíjel své přátele. Vůbec si na nich nevzpomněl. Vzpomněl si na ně teprve tehdy, když Harryho čekal poslední prázdninový víkend doma na Prince Manor.
Harry vpadl do svého pokoje. Harry padal únavou, ale místo postele prudce dosedl na židli u mohutného psacího stolu. Harry na chvíli zaváhal, než se chopil pera. Cítil se jako nový člověk, co když ho tak budou vidět i jeho nejlepší přátelé? Co když už není ten starý Harry? Budou ho mít i tak rádi? Ron určitě ne, pomyslel si hořce Harry. Tolik se během posledních prázdnin změnil.

Spojení mezi Harrym a Voldemortem bylo provaleno na obou stranách. Takže už se nejedná o žádný bonus navíc. Ale naopak pouze přítěž. Harry se snažil přes celé léto naučit se uzavírat svou mysl před Voldemortem. Kvůli tomu pečlivě přečetl nejednu knížku o nitrobraně.

Také tušil z předcházejícího ročníku, že bude mít hodně úkolů, učiva, povinností famfrpálového kapitána a primuse, a proto si Harry přečetl učebnice do důležitých předmětů jako Obrana proti černé magii, Lektvary, Přeměňování dopředu.

Harry nepřestal běhat. Jemu trvalo celou hodinu, než oběhl pozemek kolem Prince Manor. Prastrýcem a otcem byl dvakrát zvlášť spraven, aby nepřekročil hranice pozemku ani o jeden centimetr.

Také si Harry musel vybrat jinou pozici ve famfrpálovém družstvu. Harrymu to lámalo srdce, ale musel si přiznat, že se vůbec s novou postavou ani trochu nehodí na pozici chytače. A proto denně létal s Jessiem. Nakonec Harry usoudil, že létání mu dělá větší radost než famfrpál a s lehkým srdcem si vybral pozici střelce. Harry chtěl udělat revoluci v mužstvu Zmijozelu. Chtěl vybrat přesně takové hráče, kteří si místo zaslouží, ale byl rozhodnut do něho nepustit dívky. Harry věděl, že to schytá od dalších kolejích a svých přátel, ale po Zmijozelu nemůže chtít, aby se změnil ze dne na den. Ani dnešní Řím nepostavili za jeden den.

Pokud ho nepřijmou takového, jakým je ve skutečnosti. Pak to nebyli jeho přátelé, a nemá cenu se nimi trápit. I když to bude hodně bolet. Harry přiložil konec brka k pergamenu a začal psát.

ÇÈÇ

Milá Hermiono, Rone,
určitě jste spolu, a proto Vám píšu společný dopis. Omlouvám se, že jsem Vám nenapsal dříve. Severus Vám měl vzkázat po Brumbálovi, že jsem v pořádku. V pořádku? Jsem v sedmém nebi, a je mi líto, že jste vám to nenapsal již dávno. Severus Snape je můj biologický otec. Rone, řekni jedno jediné slovo proti němu a budeš žrát slimáky! Uvědom si, že moje hůlka není zlomená. Mimo Severuse jsem se seznámil s jeho strýcem, mým prastrýcem. Můj prastrýc má ještě syna Jessieho. Spolu jsme strávili zbytek prázdnin mimo veškeré kouzelnické dění. Společně žijeme na Prince Manor. Je to trochu strašidelné, neboť jsem zřejmě překonal i Brumbála a moje nové celé jméno zní Harry James Perseus Potter Snape Prince. Jak jistě víte, Harry je moje první jméno, James Potter mi zůstane navždy po mém prvním otci, Snape mi přidali za jméno, když mě Severus uznal za svého syna, a jednoho jsem zjistil, že mi bez mého vědomí připojili k mému jménu ještě jedno jméno Perseus po zakladateli našeho rodu, a k tomu ještě rodové jméno Prince, aby se naše rodina neztratila z kouzelnického světa. Já jsem poslední potomek Princů v ženské linii, Jessie je poslední potomek v mužské linii. A taky jsem si musel zvyknout, že Jessie na mě volá Jamie, prastrýc mě naopak oslovuje Percy, a Severus mě stále oslovuje Harry. Ze začátku to bylo matoucí, nevždy mi docvaklo, že volají právě na mě. Časem jsem si zvykl na všechna ta nová jména. Kdybyste mně viděli, poznáte, že od teď jsme někdo jiný. Možná mě ani nepoznáte. Já sám sebe nepoznávám v zrcadle. Do Bradavic nastoupím tedy jako Percy Prince ze Zmijozelu. Ještě stále mě toužíte vidět? Potom se tedy setkáme v 11 hodin 1. září v Londýně na nástupiště 9 a 3/4.
Percy Prince

PS: Můžete si vybrat, jak mě budete nadále oslovovat. Já v sobě ze starého Harryho nic nevidím. Poznáte to sami, až se uvidíme na vlastní oči.

ÇÈÇ

Harry procházel po nástupišti. Pro tentokrát si mohl užívat skutečnosti, že ho nikdo nezná.
Voldemort už povolal Severuse k sobě. Dožadoval se odpovědi, kde je Harry Potter. Severus mu řekl celou pravdu. Severus neochotně přiznal i existenci Jessieho. Voldemort bojoval za práva za čistokrevných, takže on stejně neochotně jako Severus předtím musel ustoupit od zabití Pottera, teď už Prince. Potomka jedné z nejčistějších kouzelnických rodin. Prostě musel ušetřit poslední dva potomky, Harryho a Jessieho, rodu Princů. Teď si nemohl nechat dovolit je zabít, v první čarodějnické válce přišla o život spousta čarodějů. V současné době jich žilo na britském ostrově velice málo čarodějů. Další zbytečné ztráty si nemohou dovolit. Voldemort mylně předpokládal, že se Harry Snape k němu jednou přidá, stejně jako to udělal jeho otec po ukončení Bradavic. Takže se do věci vložili Voldemort, který tahal jenom za nitky, Snape a Brumbál, a Harry Potter oficiálně zemřel.

A tak se objevil na scéně Harry James Perseus Potter Snape Prince. Ale používal pouze Perseus Prince - podle zvyku poslední jméno, poslední příjmení. Z toho získal pěkný monogram PP.

Harry opustil svého otce, strýce a Jessieho, aby zde našel jednu speciální dívku. Harry si všiml, že na něj hledí spousta dívek. Ale důvodem nebyla jeho jizva, která teď nebyla vidět. Důvodem byla jeho pěkná, svalnatá, vysoká postava. Nebyly na tom špatně ani jeho uhlově černé vlasy, které si nechal ostříhat na krátko. A jeho duhovkám nezůstala jejich původní zelenkavá barva, ani jejich uhlově černá barva ze začátku přeměny. Duhovky měnili barvu podle toho, z jakého úhlu jste se na ně dívali. Jednou měli barvu původní světle zelené, po druhé měli tmavě modrou barvu. Harryho to přivádělo k šílenství, dívky to naopak přivádělo do extáze a nadbíhali mu na každém kroku. A proto zde hledal dívku, se kterou by začal na oko chodit. Moc se mu to nelíbilo, také to odkoukal z hollywoodských filmů. A měl čas jenom do té doby, než vlak vyjede ze stanice směrem do Bradavic. A k tomu všemu ještě nenašel ani své přátele.

"Nenech se vysmát. Ty jsi pro Draca Malfoy nebyla nikdy dost dobrá. Za to já budu vynikající manželkou," zaslechl Harry hlas nějaké dívky, která křičela na o něco starší dívku v jeho věku, která měla červené oči.
"Mýlíte se, měl patřit !" vykřikla dívka plačtivě, přestože byla starší, nedokázala být tak agresivní jako mladší dívka. Mladší dívka odešla, a nechala starší dívku v koutě na nástupišti. Harry se zarazil a zůstal stát na místě. Sotva dívka odešla, starší dívce se spustil proud slz po tváři. Když se na ni Harry podíval pozorně, poznal v ní jeho spolužačku z ročníku. Dafné Greengrassovou. Harry pokrčil rameny, už mu docházel čas.

Harry by nikdy dřív nic takového neudělal. Ale Harry z minulosti byl pryč. Navíc se naučil, že konejšit dívku je úplně stejné jako malého chlapce. Za celé prázdniny musel utěšovat Jessieho několikrát. I když, když se poprvé Jessie rozbrečel, nevěděl co dělat. Po druhé už si věděl rady, vzal Jessieho do náruče a opakoval mu, že všechno bude dobré. I když věděl, že se dopouští lži. Dokud Voldemort žije, nic nebude dobré.

"Draco Malfoy je hlupák, pokud si nechal tak kráskou dívku proklouznout mezi prsty. To mi můžeš věřit." Harry se k tomu dokonce usmál. Když si ji pozorně prohlédl, musel uznat, že všechny zmijozelské dívky rozhodně nejsou škaredé, jak se mylně s Ronem domnívali. Dafné zřejmě byla růže mezi vším tím plevelem. Dafné měla aspoň 165 cm, štíhlou postavu, dlouhé, blonďaté vlasy po záda, modře pomněnkové oči.
"Nelži mi!" obvinila ho Dafné, skrz slzy se ho snažila celého prohlédnout od hlavy k patě. Dafné se bezdůvodně zbarvila celá tvář do červené barvy. Harrymu se bezdůvodně roztáhl úsměv ještě víc. Když teď konečně začal číst, věděl, co ta červená barva ve tvářích znamená.
"Je to pravda. Navíc Draco nestojí ani za jednu tvou prolitou slzu. Draco je zbabělec a lhář. Nic pro tebe."
"Ty jsi taky pěkný." Dafné hledala dlouho vhodné slovo, nakonec se zakoktala. Nechápala, co se to s ní děje. Nikdy předtím před chlapcem nekoktala, vždy byla tak sebevědomá. Ale zřejmě to bylo tím, že ji ten chlapec viděl v této hrozné situaci a uplakanou, a stejně o ní řekl, že je hezká.
"Ale o Dracovi takhle nemluv, neznáš ho. Jak se jmenuješ? Jaká kolej?" Dafné se zastala Draca, jeho znala, ale chlapce před sebou vůbec neznala.
"Perseus Prince, Zmijozel. Draca znám velice dobře. Zažil jsem s ním několik roků, bojovali jsme proti sobě. Můžu s čistým svědomím prohlásit, že je to zbabělec a lhář." Harry strávil volný čas tím, že se vrtal v rodokmenech. Dokonce si pomocí lektvaru vytvořil svůj vlastní rodokmen. Z rodu princů měl v rodokmenu samé čaroděje. Nakonec prodělal velký šok, z kterého ho musel dostat Severus, když pomocí rodokmenu zjistil, že i v rodině jeho matky byly samí čarodějové. O čtyři generace zpět se jim narodily děti bez kouzelnických schopností, vědomost o kouzlech se ztratila, jenom v Lily se opět probudila magie. A proto dodal: "Dokonce mám čistější krev, než má on sám. Celé léto jsem proležel v knihách."
"Copak jsi další knihomol jako Grangerová z Nebelvíru? Vlastně, ty ji neznáš. Jdeš do Bradavic poprvé. Takže jsi další čtenář?" zeptala se opatrně Dafné. Chtěla ho požádat, aby s ní chodil, protože se jí strašně, strašně moc líbil. Přitahoval ji natolik moc, že byla ochotná snést v jednom dni další, tentokrát druhé, ponížení od kluka. Nemohla by snést, jak ni její mladší sestra hledí pěkně svrchu. Ale nevěděla, zda by byla ochotná snést ve své blízkosti dalšího chytrolína, jako je Hermiona Grangerová z Nebelvíru.
"Otec, Severus Snape, mi o Bradavicích řekl úplně všechno. Takže znám z Bradavic úplně všechny a všechno. Ne, nejsem další knihomol. Celý svůj předcházející život jsem pouze nechal do sebe mlátit potlouky. Ale za dva roky ukončím školu, a život není jenom o famfrpálu. Začal jsem číst teprve toto léto. Doháním ztracené roky nicneděláním." Harry se musel usmát, ani nepokáral Dafné za použitý výraz vůči Hermioně. Harry, stejně jako Hermiona, věděl, že výraz knihomol Hermionu vůbec nevystihuje. Pro ni by byl výstižnější nějaký jiný výraz těžšího kalibru. Kdybych Hermiona mohla, tak by i v knihovně spala, když se začetla do nějaké nové knihy. Dafné si utřela slzy, a usmála se, tím vypadala ještě pěkněji. Dafné si uvědomila, že našla prvního kluka, který současně hraje famfrpál, a čte knížky. Všichni ostatní, včetně Draca, v životě neotevřeli nějakou knížku z knihovny. Všichni kluci z její koleje měli v celém jejich životě otevřené pouze školní učebnice. S těmi si vystačili po celé ty roky. Proto nad nimi opovrhovala, a proto pro ni nebyl nikdo nikdy dost dobrý. Na příkaz rodičů si nesměla začínat s žádným klukem, který neptřil do Zmijozelu. Jednou to zkusila, a špatně pochodila. A Draca si vybrali její rodiče. Ne ona. A stejně se nakonec Draco ožení s Astorií. Ona nebyla pro Malfoyovi dost dobrá. A teď tu byl Perseus, který patřil do Zmijozelu. Byl nádherný, hrál famfrpál, ale zároveň četl knihy. Prostě vysněný kluk.

Harry věděl, že se svět kolem něj hroutí. Aspoň jeho plány na získání dívky jako pouhé zástěrky. Harry poznal ten výraz, který nevěstí nic dobrého. Dafné se podívala z nějakého důvodu na jeho vypracovanou hruď, kde měl zmijozelské znamení - hada. Její úsměv se ještě rozšířil, a její výraz v obličeji byl na zasněný, vzrušený, její tváře znovu zčervenaly. Harry poprvé znervóznil. Věděl, že by to neměl dělat. Věděl, že tím nejspíš někomu ublíží. Ale přesto to udělal. Požádal Dafné, aby s ním doopravdy chodila, přesto že ji ještě nemiloval, i když se mu líbila. Udělal proto, že věděl, kdyby ji požádal o pouhou hru na přítele a přítelkyni, poslala by ho do háje, k tomu by mu dala ještě facku. Stejně se mu rozbušilo srdce, když se na ni podíval. Doufal, že to k jejich vztahu stačit. Stejně nikoho jiného nemiloval, tak proč by to nemohla být ona.

Harry chtěl pokračovat v hledání svých přátel, zbývaly mu poslední minuty. Nechtěl jet do Bradavic sám v prázdném kupé, nebo naopak v plném kupé cizích lidí. Ale nic takového se mu nepřihodilo. Dafné ho neopustila, naopak trvala na tom, že se nerozdělí, protože jinak by se už na plném nástupišti do odjezdu nenašli. Harrymu jenom chvíli trvalo, a už ztratil v tom hustém proudu lidí svoji novou přítelkyni, a o něco později vrazil někomu do zad.
"Dávej pozor!" obořila se na něj nějaká dívka. Dívka měla bohatou, červenou kštici kudrnatých vlasů. A nebyla to jenom tak nějaká dívka. Harry zahlédl její tvář jenom na chvíli, ale byla to Hermiona. Zato ona ho vůbec nepoznala, ani se na něj nepodívala, rovnou se otočila čelem zpátky k Ronovi. Harry se díval Ronovi přímo do tváře, ale ani jeho nejlepší přítel ho nepoznal. Harrym tam zůstal jenom tak stát. Nevěřícně se díval na své přátele. Proč ho nepoznali? Ano, změnil se. Moc se změnil. Ale některé rysy v obličeji mu zůstali. Byly to rysy, které zdědil po své matce, po Lily. Ano, vlasy měl rovné, ale pořád byly černé jako předtím. Harry se nemohl vůbec pohnout. Takhle ho našla Dafné. Ron a Hermiona už byly dávno ve vlaku.

Harry prožil celou cestu ve společnosti zmijozelských studentů. Harry se rozloučil se svou novou rodinou, a pak je neochotně seznámil s Dafné. Harry už nemohl vydržet úšklebky rodinných členů, a vydali se vyhledat zmijozelské kupé. Harry se tak octil ve společnosti teď už svých bývalých nepřátel. Od této doby jsou to jeho přátelé. Malfoye. Notta. Crabbea. Goylea. A Malfoy se nemohl zbavit své snoubenky Astorie. Na Notta se přilepila Pansy, která se ocitla na ocet, když si pan Malfoy starší pro svého syna konečně vybral nastávající manželku. Harry si předsevzal si, že zabrání Voldemortovi, aby se minulost opakovala, a on na svou cestu zlákal mazané, ale zatím nevinné, studenty Zmijozelu a ostatních kolejí. Bradavice musí být jednotné.

Harryho mizerná nálada nepřešla ani v Bradavicích. Harry seděl za zmijozelským stolem, na hrudi se mu blýskaly dva odznaky. Harry celou chvíli upřeně hleděl k nebelvírskému stolu. Viděl, jak se jeho přátelé baví bez něho. Dafné stále ještě nemohla uvěřit tomu, že ji v jeden potkalo tolik neštěstí a štěstí zároveň. Zamilovaná Dafné se sklonila k Harrymu, aby mu ukradla jeden polibek. Jejich první! Dafné se ušklíbla, když si toho Harry ani nevšiml, jenom se díval k nebelvírskému stolu ke slavnému nebelvírskému triu, kterému teď chyběl slavný Harry Potter. Harrymu konečně došlo, že Rona a Hermiona spolu chodí. Hermiona se chovala k Ronovi úplně stejně jako Dafné k Harrymu. A vůbec neignoroval polibek od Dafné. Srdce se mu šlo rozskočit. Najednou mu bylo příliš horko. Harry také vycítil, že se od něj Dafné odtáhla. Harry si ji znovu přitáhl k sobě a dlouze ji políbil.

Harry splnil své povinnosti primuse, ale neodebral se do postele. Vůbec ho netrápilo, že nejspíš usne na nějaké ze zítřejších hodin. Harry se vydal na astronomickou věž. Teď tam jenom tak stál na úplném vrcholu. Přemítal nad tím, zda neudělal chybu. Zda neměl trvat na svém starém vzhledu a obnovit Siriusovo kouzlo, zda se neměl vrátit do Nebelvíru. Většina Zmijozelů byla zkažená, říkaly samé špatné řeči o všech kolejích mimo Zmijozel, i když většinu schytal Nebelvír. "Zmijozel je prostě nejlepší," pomyslel si sarkasticky Harry.

Když Harry šel zkontrolovat zmijozelské prváky, Jessie, který byl zařazen do Zmijozelu, se mu zhroutil s pláčem do náruče. Jessiemu mu pošeptal, že do zmijozelu šel jenom kvůli němu, měl na vybranou. Harry kvůli němu cítil výčitky. Když ostatní Jessieho spolužáci viděli, že neodehnal Jessieho, jak to měli ve zvyku minulí primusové ze zmijozelu, zbytek prváků se k němu seběhl a všichni se k němu přitiskli. Harry se cítil tak užitečný, předal jim zbytek svých sil, uložil je postupně do postele, a pak je opustil. Takže teď se cítil bez sil on, a litoval svých předchozích rozhodnutí. Vždyť mu nezůstalo ani jeho staré jméno, všem se zde představil jako Perseus Prince. A tak ho tam našla Dafné.

"Věděla jsem, že tě tady najdu." Harry sebou trhl, když uslyšel hlas své nové přítelkyně. Ještě si na to zcela nezvykl. Přítelkyně. Cho byla těžko jeho přítelkyni. Jenom jednou se políbili, a to bylo všechno.
"Běž pryč, Dafné. Nechci, aby se něco mezi námi pokazilo. Nejspíš bych ti teď řekl něco, co bys zaručeně slyšet nechtěla. Nemám dobrou náladu." řekl jí Harry, ale vůbec se na ni nepodíval.
"Nejsi takový, jak jsem si myslela," řekla Dafné Harrymu a donutila ho, aby se k ní otočil čelem.
"O čem to mluvíš? Známe se jenom pár hodin. Víš, co? Rozejdeme se. První se musíme poznat," vypadlo z Harryho, nechtěl Dafné lhát. Co by to byl za člověka, když by se snažil přivést Zmijozelyna správnou cestu, a sám lhal v tak důležitých věcech, jako je láska?
"Teď mluvíš hlouposti ty. Navíc já jsem mluvila pravdu. My se známe už dobrých šest, i když jsme spolu mimo vyučovací hodinu nikdy nemluvili."
"Jak jsi to poznala? Nejlepší přátelé mi nevěnovali jediní pohled, i když jsem do nich doslova vrazil," řekl zničeně Harry, opět otočený bokem, aby se nemusel dívat na Dafné. Teď ho pošle ke všem čertům.
"Změnil ses. Ale jizva ti zůstala. Ve tvé společnosti se z nějakého důvodu nedovedu hlídat, mám neustálé nutkání se tě dotýkat. Právě proto a tehdy ve Velké síni jsem objevila tvoji jizvu. A přesto jsem toužila mít své rty na tvých. Musela jsem sesbírat veškerou odvahu, než jsem tě políbila. Bolelo mě, když ses jenom pořád díval na své přátele z Nebelvíru. A na mě ses ani jednou nepodíval. A pak se stalo to, že jsi opětoval můj polibek. Tehdy mi došlo, že vůbec nejsi takový, jak o tobě mluví ostatní Zmijozelové. A není pravda, že si mě nevšímáš. Když jsem se podívala na tvůj smutný obličej, který ti uklouzl, vzpomněla jsem si na cestu do Bradavic, že jsi někoho hledal, a uvědomila jsem si, že tě tví nejlepší přátelé nepoznali na rozdíl ode mě. Naplnilo mě to radostí ale i hněvem. Jak na tebe mohli zapomenout? Nepoznat tě? Když jsem tě poznala já…"
"Právě! A jsou i beze mě tak šťastní…"
"Ty je získáš zpět. Takové přátelství se neztratí ze dne na den." Dafné k němu náhle přistoupila. Znovu ho políbila. Harry plný zoufalství ji políbil na oplátku jako odměnu za její podporu. Ale když měl od ní odstoupit, ještě víc se k ní přitiskl a nepřestával jí líbat, dokud se oba nepotřebovali nadechnout kyslíku.
"Všechno dobré mezi námi?" zeptala se Dafné jenom na srozuměnou. Tohle, co spolu dělali, bylo víc než dobré podle ní. Harryho polibky byly přímo skvělé.
"Skvělé," přisvědčil Harry, tentokrát byly oba iniciátoři jejich polibku. Když se vraceli na kolej, nikdo by nepoznal, že jsou to dva těla, která jsou přitisknutá k sobě. Kráčeli chodbami jako jeden. "Zmijozel není tak špatný," blesklo Harrymu hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.