Volná jízda - 4. kapitola

17. října 2015 v 0:10 | Stolid |  Stmívání: Volná jízda
Smrt



Vlk skočil po Annie a udělal jí mělkou, krátkou ránu na levé loktu. Izzie jí přispěchala na pomoc - Isabella ji strčila za sebe a společně couvaly dozadu k předním dveřím. Jak couvaly, obě spadly na zem. Annie dopadla na Izzie. Annie si držela ruku, a obě sledovaly vlka, který je začal obcházet. Isabella zasahala do kapsy pro telefon, aby zatelefonovala otci. Anabella se začala bezdůvodně třást. Utržená rána byla malá, aby měla pro Annie nějaké zdravotní důsledky. Tak proč se třese?!
"Annie, co se ti stalo? Co je ti?" ptala se jí zoufale Isabella. Isabella zapomněla v tom šoku na mobil a hledala pomoc kolem sebe. Jenže nikdo tam nebyl kromě obcházejícího vlka. Takže se zvedla hlavu právě včas, aby viděla, jak se vlk proměňuje v mladého kluka kolem dvaceti, možná víc.
"Skvělé! Aspoň jedna se promění. I když té druhé bude škody, protože umře." Isabella sebou trhla, když si uvědomila, že kluk mluvil o smrti, a přitom se díval na ně! Která z nich má umřít?
"Já, ani moje sestra neumřeme!" odsekla mu popuzená Isabella. Ona si neznámého chlapce nenávistně změřila pohledem, sevřela svoji sestru v náručí. V žádném případě mu nedovolí, aby se k ní jenom přiblížil.
"Chci vám jenom pomoct," ospravedlňoval se kluk.
"Za to můžeš ty!" vyštěkla nenávistně Isabella a měřila se ho zlým, naštvaným pohledem. A věděla, že je to pravda. S jeho příchodem se něco v ní změnilo, probudilo. A Annie bude muset poprvé v jejím životě do nemocnice. Do nemocnice! Celý život byla zcela zdravá… Ani jedna běžná nemoc!!
Kluk se nemýlil, smrt opravdu přišla. Isabella si to začínala uvědomovat, když teplota Annie stoupala a její srdce se zpomalovalo. Isabella teplota se rovněž zvyšovala, ale její srdce naopak začalo pumpovat rychleji. Teprve teď Jasonovi docvaklo, která ze sester to přežije a promění se do - vlka.
"Běž, a proměň se!" přikázal ji nesmlouvavě Jason.
"Já tu s ní zůstanu, dokud nevydechne naposledy," ujistil ji Jason slabým hlasem. A Isabella přesto slyšela, jako kdyby ji ta strašná slova zakřičel přímo do uší. Hned od toho okamžiku se její smysly začaly sílit.
"Ona nezemře!" zakřičela vzteky na něj, a vzala bezvládně tělo své sestry do náruče.
Jason překvapeným pohledem sledoval, že Isabella navzdory své bolesti vydržela držet Annie ve svém náruči několik dalších sekund. Natolik dlouho aby s ní zůstala po celu tu dobu, než se odebrala na druhý břeh. Potom Izzie proti své vůli pustila mrtvé tělo své sestry na chladnou zem. Isabella bolestí vykřikla, když se její kosti začaly zmenšovat nebo zvětšovat, orgány měnily svoje místo, a ona se proměnila ve vlka. Isabella vedená vlčím instinktem se otočila směrem, kde se schovával měsíc, který za chvíli vyjde, a z její tlamy vyšlo bolestné vytí místo lidských vzlyků. Podívala se na Jasona, zavrčela na něj s otevřenou pusou malých, ostrých, špičatých zubů, a vystartovala po něm. Oba se octili v chumlu chlupů, a ztratili se v přilehlém lese.
Jason nechtěl Isabelle ublížit. Nic nemohlo pokazit jeho vyníkající náladu. Ano, jedna ze sester umřela. Ale ztráty očekával, nikdy se nestalo, aby se obě dvojčata proměnila ve vlka. Jedno z dvojčat bylo vždy silnější. Na druhou stranu se obával, že zemřou obě. Proto měl takovou radost, že se proměnila aspoň jedna z nich. Ovšem Isabelle se ho držela zubama, a stále po něm vyjížděla.

Jejich rvačka trvala tak dlouho, že se dostali až několik mil od jejího domova. Isabella pustila Jasona teprve ve chvíli, kdy se do jejich sporu zapojili jiní vlci. Nebyly to tak docela vlci, spíš středně velcí medvědi. Isabella vzala rozum do hrsti, a vzala nohy na ramena a utekla, aby mohla truchlit. Izzie se stačila podívat jednomu z nich očí, pocítila něco známého, ale pak se ztratila v nejbližším houští.
Isabella stála nahá před rodným domem. Ona se odhodlala vrátit domů až po několika týdnech od své proměny do vlka. Od smrti její sestry, jejího dvojčete, uběhla dlouhá doba, ale ona se cítila, jako by se to stalo teprve včera. Proto jí také trvalo tak dlouho, než se vrátila za otcem.
Byla vlk, ale zachovala si v jistých smyslech lidské myšlení. Věděla, že její sestra je opravdu mrtvá. Dokonce ji bez její přítomnosti vystrojili pohřeb, a pohřbily ji do studené hlíny na místím hřbitovně! A po ní samotné vyhlásili pátrání. Tehdy si uvědomila, že má nějaké povinnosti, že jejím rodičům zůstala pouze ona. A také bude trvat na nějakém vysvětlení.
Isabella věděla novým šestým smyslem, že v její domě je její otec, matka, a Jason. Rozhodně si to nechtěla nakráčet předními dveřmi do obývacího pokoje nahá. Pohledem zatěkala ke svému pokoji, a poprvé po několika týdnech se mírně usmála. Isabella vyšplhala do svého pokoje pomocí stromu, který rostl na jejich zahradě blízko jejího okna. Isabella se oblékla do prvního oblečení, které vzala do ruky. Zatím nevěděla, jestli má své nové schopnosti nenávidět nebo milovat.
"Já jí všechno vysvětlím," snažil se Jason získat moji pozornost.
"Je to moje dcera. Já jí to vysvětlím. Je to moje právo," skočil mu do řeči hned na úvodu můj otec, a zpřežil ho tím nejpřísnějším, nejsmutnějším pohledem.
"Dobrá," řekla jsem přiškrceně, se staženým hrdlem a s docházejícím dechem jsem si sedla k nim na pohovku. Moje matka se tvářila stejně zmateně, tváře a oči měla červené od pláče.
Táta se pustil do vyprávění: "Na každé báji je trocha pravdy. Takže ti musí být jasné, že na světě nežijí jenom obyčejní lidé. Ale právě obyčejné lidé se jich bojí, a masově jich zabíjejí. Takže my všichni žijeme skrytě vedle nich, s nimi a hrajeme si na lidi. A jsme natolik nedůvěřivý, že se ukrýváme i před sebou navzájem. Upíří. Víly. Mořské panny. Čarodějnice. A další bytosti na které se časem zapomenulo."
"A kteří z nich jsme my?" zeptala jsem se svého otce. Ani na chvíli jsem o jeho slovech nezapochybovala. Moje sestra byla mrtvá. Já jsem se v lese proháněla jako vlk. Myslela jsem si, že už mě nic jiného nemůže ani překvapit.
"Někdo by řekl, že jsme vlkodlaci. Ale to není pravda, můžeme se proměnit kdykoliv. Ani měsíc nás neovlivňuje. Když se člověk narodí, vyrůstá jako obyčejný smrtelník. Ale když se v mezi 16 a 17 narozeninami octineš v blízkosti jiného vlka - jedinec musí být proměný ve vlka, jinak to nefunguje -, buď se přeměníš, když jsi dostatečně silná, nebo zemřeš. Když oslavíš 18 narozeniny a stále jsi se neproměnila, zůstaneš navždy už jenom člověkem, ale vlčí gen předáváš svým dětem. Mrzí mě, že jsem o tom neřekl dřív. Po celou dobu jsem věděl, že tahle chvíle může jednou nastat. Proto jsem chtěl dvojčata mít u sebe tento rok…" Táta se provinile, smutně podíval na moji maminku, které se znovu spustili slzy.
"A ty…?" větu jsem ani nedokázala dokončit.
"Jestli se proměňuji ve vlka? Ne, moji rodiče se nikdy přede mnou neproměnili ve vlka. Nechtěli riskovat moji smrt."
"A proč přišel on?" prskla Isabella nenávistně po starším chlapci.
"V naší komunitě existuje jedna rodina, hraje si na královskou rodinu. Dělají si starosti, že náš druh vymírá. A proto posílají vlky do našich rodin jako je naše, která se nechce proměňovat, aby zajistili přežití druhu."
"Jak jsi mi to mohl tajit?!" vykřikla nahněvaná Renée.
"Jedna moje dcera je mrtvá! A druhá se mění ve vlka. Renée na začátku hystericky křičela, na konci už jenom zlomeně šeptala, pak s pláčem vyběhla z domu. Charlie se zlomeně podíval na svoji přeživší dceru a vydal se za svojí bývalou manželkou. Isabella zůstala s Jasonem v pokoji.
"Nenávidím tě."
"Poslouchal jsem rozkazy."
"Mohl jsi neuposlechnout."
"Trest by mě neminul."
"No a?" odsekla mu Isabella. "Co je proti tomu život mé sestry?"
"Můj život je pro mně víc. Zabili by mě
"Jak je můžeš poslouchat?" zeptala se nakonec zlomeně Isabella.
"I ty je teď musíš poslouchat, musíš se řídit našimi pravidly."
"Budu se řídit pravidli, ale nikdy s tebou neodejdu. Doufám, že jste s tím nepočítali."
"Počítali. Potřebujeme se rozmnožovat. Ale prozatím stačí, že ses proměnila…"
"Nejsem chovná klisna. Vypadni! Okamžitě!"
Isabella seděla sama na pohovce. Čekala, až se její rodiče vrátí. Zatím zatelefonovala na policejní stanici, aby zrušili pátrání po její osobě. Ani sama nevěděla, co jim namluvila, natolik byla v tranzu. V ten moment někdo zazvonil.
"Jasone, dej mi pokoj." vykřikla Izzie na příchozího, i když zatím ani neotevřela dveře.
"To jsi ty," hlesla zklamaně, hlavou jí proběhla bolestná vzpomínka na Annie. Jacob měl být její kluk, a teď ho dostane nějaká jiná holka, která si ho ale vůbec nezaslouží. Isabella se mu podívala do očí, aby se mu srdce omluvila.
"Tvoje oči!" vykřikla nevraživě, "Ty se taky proměňuješ! Jenom do jiného druhu…" Isabellu to trochu znepokojilo. Ještě nevěděla, jestli má mít z toho radost nebo ne. Jasona přítomnost by nikdy neznesla, ale Jacob byl úplně něco jiného…
"Ty jsi ta krásná, bílá vlčice," hlesl Jacob, když mu došlo, na co Izzie naráží.
"Řekl jsem něco špatného?" vysoukal ze sebe Jacob, když uviděl, že Izzie jeho slova rozplakala.
"Ne, nic takového. Pokud já jsem krásná, jak by teprve vypadala Annie? Byla by ještě krásnější. Ona byla vždycky krásnější. Vnitřně. Prosím, pojď dál." Isabella se přes szly usmála, a vtáhla Jacoba do domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.