Volná jízda - 2. kapitola

18. července 2015 v 0:02 | Stolid |  Stmívání: Volná jízda
První



První, co Charlie udělal, když vstal, bylo, že vykonal obvyklé ranní rituály. Ale potom se rozhodl zkontrolovat své dcery, protože je Renée popisovala jako divoké a nespoutané. Měl oprávněné obavy, že je to opravdu pravdu. Jejich matka je k němu poslala, aby se tady uklidnili. Ale co má podle ní dělat, když své dcery vídal jednou ročně?! Trochu ho uklidnilo, když je doopravdy našel spát v posteli, ale s ostatními skutečnostmi nebyl spokojen. Pokoj vypadal jako po výbuchu a oblečení ve skříni nebylo úhledně srovnané ale spíš naházené, ve skříni na ramínkách neviselo vůbec žádné oblečení. Charlie si těžce povzdychl, a musel dát své manželce za pravdu. Dívky mohly ještě hodinu spát, ale Charlie se rozhodl jim dát lekci. Rozhodně si nepřál, aby pokračovali v tom stejném životním stylu jako u Renée. A to všechno bude počínaje úklidem pokoje. Rozhodně si pamatoval, že pokoj u jejich matky vypadal ale úplně stejně. A rozhodl se, že to bude první věc, která se změní.

Charlie vkročil do pokoje, musel si dávat dobrý pozor, kam šlape... Všude po zemi se váleli opravdu různé věci - od všeho něco. Charlie roztáhl závěsy u jediného okna, které bylo v pokoji. Okno bylo situováno do jejich zahrady.
"Vstávat!" zakřičel Charlie do pokoje, když dívky na mírné volání nereagovaly. Charlie otevřel okno a dívkám stáhl pokrývky z hlavy a odtáhl duchny. Charlie si pamatoval jenom pár věcí, které nesnášeli, a to byla jedna z nich. Dívky něco takového čekaly. Předpokládaly, že tady budou mít denní režim, a tak neprotestovaly, a opravdu vstaly. Tím Charlie trochu obalamutili, doma u matky by nepomohli ani hlavou.
"Co se děje?" odvětila ospalá Isabella, která ještě ani neotevřela oči, přesto se potácela po pokoji a hledala oblečení v domnění, že jde první den pozdě do školy.
"Vždyť máme ještě hodinu času na spánek!" vykřikla překvapená Annabella, dívala se na hodiny u budíku, a přitom si rukama protírala oči, aby vůbec viděla na čísla. Obě dívky se zastavili v činnosti, a s tázavým a pobouřeným pohledem se podívali po otci.
"Nesouhlasím. Máte hodinu času na úklid. V tomhle," ukázal na věci poházené po koberci, "žít nebudete. Je to vaše vina. Kdybyste nebyli včera tak dlouho na projížďce v novém autě, mohli jste mít tady uklízené. Takže vstávat a uklízet! Žádné protesty!" zahřměl znovu, když dívky otvíraly ústa k protestu. Krátce se s nimi rozloučil. A otočil se, odešel do práce.
"Pohni kostrou, ségra. Chci dorazit do škole včas!" houkla Isabella na Annabellu.
"Proč?" zeptala se Annie, pak se rozesmála, ale přitom se pustila do uklízení, "Už se nemůžeš dočkat, až se znovu pustíme do učení?"
"Nebuď hloupá! Chci si vybrat to nejlepší místo ve třídě - poslední lavici! Profesor mě jednou vyvolá, zjistí, že to umím a dá mi celý rok pokoj," odvětila Izzie s nadějí.
"A já si myslela..." Annie na Izzie zamrkala.
"Proč bych se nemohla zamiloval do nějakého místního kluka? Dřív než ho uloví nějaká káča. Jak spravíš zlomené srdce? Nová láska!" odpověděla Izzie. Peter, její stará láska, jí nebyl lhostejný, opravdu ho měla ráda, ale nikdy nevydržela být sama, protože pak jí bylo jedině smutno. Byla zvyklá mít vždy někoho při sobě. A to samé Annie. I proto byli tak oblíbené, měli vždy kluka, nikdy nebyli sama na ocet.
"Máš pravdu. Tentokrát bychom mohli být královnami celé školy, u nás jsme byli pouze královny našeho ročníku. Vždyť půjdeme do třetího ročníku. Předposlední ročník," povzdychla si Izzie, když si pomyslela, že za jeden celý rok ji čeká maturitní ročník. To bude těžký rok. Tento rok si musí prostě užívat.
"A obléct si správné oblečení, nesmíme se obléct jako coury. Kluci je mají rádi, ale nechodí s nimi, nikdy se do nich nezamilují," podotkla správně Annie. Annie pověsila poslední halenku na ramínko, a potom vytáhla ty správné šaty, které se rozhodla vzít si první den do škole. Izzie souhlasně přikývla a vzala si úplně ty stejné. Obě se oblékali stejně - do škole. Dívky už dávno věděly, v jakém předmětu jsou dobré. A proto vždy dívky chodily jenom na ty hodiny, ve kterých vynikaly a jedna se vydávala za druhou. Na základní škole byli dobré obě ve všem, ale na střední se to změnilo a tehdy to začalo. Dělali to po celou dobou střední školy, a ještě to neprasklo. Dva roky! Oni doufali, že ani tady na to nikdo nepřijde. Mohli se prozradit oni nebo jejich přátelé. Vždyť jsou jednovaječná dvojčata. Ani matka jich nedokázala rozeznat od sebe, proto jich taky začala přezdívat jedním jménem Bello. Holky to nesnášely, hned poznaly, že něco provedly a matka se jich ani nesnaží rozeznat. Když byli konečně připravené, vyrazili na cestu do škole.

Izzie zabouchla dveře jejich autíčka, Annie ji napodobila, a obě se nervózně podívali směrem ke škole. Ano, byl začátek třetího ročníku, ale... Rodiče jim poskytli trochu času. Strávili ještě nějaký poslední čas se svými starými přáteli, nemuseli chodit do škole, a tak se stalo, že nastupují do třetího ročníku až v říjnu. Budou mít co dohánět. Mohli si dovolit tam chvíli stát, dojeli jako první. Úplně první.
"Jdeme," řekla pevně Izzie, teprve teď se konečně pohnula, zamkla auto a vydala se do školní kanceláře. Škola byla tak malá, že neměli vůbec žádný problém najít kanceláře. Annie s ní brzo srovnala krok.
"Zvládneme to?" zeptala se cestou nejistě Annie.
"Jistě!" odvětili zároveň sobě navzájem. Obě se potěšeně usmáli. Pokud budou stát při sobě, jistěže překonají všechno.
"Máme mapu správně otočenou?" zeptala se Izzie Annie. Obě se seznámili s paní Flandersovou ve školní kanceláři, která byla velice milá. Holky od ní obdrželi různé papír všeho druhu a plánek školy. Dívky vyšli rychle z kanceláře, postávali před školou a zkoumali cestu ke třídám, které budou navštěvovat.
"Máte to správně," ujistil je neznámý hlas. Dvojčata nadskočila a otočili se k nově příchozímu.
"Omlouvám se! Ahoj, jmenuji se Mike!" Mike se na ně zazubil. Dívky mu úsměv oplatili.
"Jsem Izzie," představila se Isabella, a ukázala na svou sestru, "to je Annie. Můžeš pro nás něco udělat?" Isabella přidala ještě úsměv. Annie se rovněž usmála.
"Představíš nám naše spolužáky z ročníku?" dokončila za Izzie Annie. Izzie mezi tím schovala plánek školy. Dvojčata vzala Mike mezi sebe. Vypadalo to, že chlapec je v sedmém nebi. Parkoviště se pomalu začalo zaplňovat. Chlapec, který se jmenoval Mike, jim začal představovat všechny spolužáky, které znal z minulých ročníků.
"Angela. Jessica. Lauren. Katie. Samanta." Mike ukazoval prstem nenápadně na hlouček dívek z jeho ročníku.
A pak přišli na řadu chlapci: "Ben. Tyler. Eric. Conner. Eric. Austin." Mike skončil s výpočtem, a pak ještě na chvíli zaváhal.
"Ještě někdo?" zeptala se ho Annie mile.
"Nejste jediné, kdo se tento rok přistěhovali do města. Na školu mají nastoupit adoptivní děti doktora Cullena," dodal Mike.
"A?" pobízela ho netrpělivě ale povzbudivě Izzie.
"Jste místní senzace. To poznáte sami, nemohli jsme se vás dočkat. Cullenovi nastoupí zítra. Tady se ví všechno." Mike bezradně pokrčil rameny. Dívky se po sobě podívali. Předpokládali, že budou jediné, kdo se tento rok přistěhuje. Vždyť počet Forks se změnil naposledy ten rok, kdy Renée opustila Charlieho. Ztráceli půdu pod nohama, pokud jejich noví spolužáci jsou bohatí, krásní a nedostupní, brzo se na nich zapomene a to oni se stanou školní hvězdou. Izzie dostala šílený nápad. Annie poznala ten záblesk v jejích oříškových očí, který vždy předzvěst znamenal průseru.
"Syn doktora Cullena je můj přítel!" vyhrkla Izzie. Annie na ni vrhla pohled plný překvapení, který musela rychle zakrýt.
"Ano, a jmenuje se Edward," dodala Annie, a zachránila tím Izzie, která si nemohla vzpomenout ani na jedno jméno adoptivních dětí doktora Cullena. Až teď si obě s hrůzou vzpomněli, že se do Forks přistěhuje nová rodina. Otec jim vyprávěl o novinkách ve Fork, když jich vezl z letiště domů. Ani jedna nemohla pochopit, jak na něco takového mohli zapomenout. Měli vymyslet nějaký plán. Teď museli, lidově řečeno, vařit z vody.


Dívky prožily první den ve škole bez problémů. Museli se představit každému učiteli a jeho třídě. Spolužáci žasli, že si dvojčata pamatují všechna jejich jména. Naopak oni v tom měli takový zmatek, že si Izzie a Annie neustále pletli. Dvojčata se jenom usmívali a nic jim nevyčítali. Tím si jich naklonili ještě víc. A svůj první den završili tím, že celý svůj ročník pozvali na jednu sklenku do jejich nejlepšího baru, který měli vybrat právě jejich noví spolužáci. Všichni souhlasili a strávili přestávky nad tím, když se dohadovali, kam vlastně půjdou. Jaký bar je nejlepší?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.