9K-HPaV

10. července 2015 v 15:12 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Viteál



Harry nebyl hloupý. Všichni studenti zdvihli hůlky. Téměř všichni. Ron při nebelvírském stolu se tvářil nadmíru naštvaně a s opovrhnutím. Jeho hůlka zůstala dole. A několik dalších nebelvírů stálo kolem něj, oni také nezdvihli hůlky, nejspíš to byli oni, kdo se zúčastnili útoku na Hermionu spolu s Ronem. Byla to bolestná myšlenka. Ale situace nebyla ještě tak moc zlá, ostatní zvedli své hůlky. Ale i někteří další měli v obličeji nesouhlasný výraz, i když měli ruce zvednuté. Právě oni odcházeli ze síně jako první. Harry se rozhodl jim promluvit osobně do duše a zvlášť pro ně. Zřejmě něco nepochopili. Harry se vydal k nim, než se vypaří z Velké síně. Jednalo se o studenty ze sedmého ročníku zmijozelské koleje, a pár studentů z nižších ročníků ze Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru. Harry se postavil za práh Velké síně na chodbu. Vyčaroval lehkou clonu, nikdo se přes dveře nedostanu, dokud jich Harry nepustí. Harry nechal první studenty zkusit projít. Samozřejmě se jim to nepodařilo. Zastavili se na místě a nenávistně si Harryho měřili.
"Už mě budete poslouchat?" zeptal se Harry. Odezvou mu bylo ticho.
"Jinak se přes dveře nedostanete," zavrčel na nich Harry. "Hlavy skopové!" ulevil si Harry.
"Zřejmě nesouhlasíte s mým názorem," pokračoval Harry sám pro sebe. Po krátké chvilce se dopředu prodral teprve čtvrťák z Havraspáru. Student Havraspáru měl větší odvahu než Zmijozel. To bylo chvályhodné.
"Nevěříme ti ani jedno slovo z tvé překrásné řeči. Harry Potter je mrtvý. Nebudu vystavovat svůj život v risk pro prázdná slova," neznámý student měl temperament, všechno to na Harryho zakřičel jedním dechem. Harry si vyhrnul vlasy z čela, na čele mu pořád zůstala ona pověstná jizva. Harry si prohlédl jejich obličeje. Nevědomost způsobuje jenom samé problémy. Harry se rozhodl zajít ještě dál, a prozradím jim několik tajemství z jeho minulosti.
"Já jsem rozhodně naživu a neodejdu, dokud bude moje rodina nebo přátelé v ohrožení života. A ty si myslíš, že lžu? Já? Já jsem v prvním ročníku potkal Voldemorta, to bylo naše druhé setkání. Setkali jsme dole ve sklepení, přesněji řečeno rovnou pod námi. První setkaní samozřejmě bylo v Godrikově dolě, kde zabil mé rodiče. Ach, a ano, naše třetí se uskutečnilo v mém druhém ročníku, v Tajemné komnatě. Ano, komnata existuje, dveře dokáže otevřít pouze kouzelník s hadím jazykem. Komnata je velká, nehostinná, všude samá voda, na zemi leží baziliškovo mrtvé tělo. Ve třetím ročníku jsem spolu s Hermionu pomohl utéct azkabanskému vězni, Siriusovi Blackovi. A proč? Protože byl nevinný. Na Ministerstvu kouzel jsou samí blbci! Jsou blbci, protože kdyby nebyli, nedovolili, aby při Soutěži tří kouzelníků znovu povstal Voldemort. Stál jsem vedle Cedrika, Voldemort jenom namířil hůlkou a Cedrik ležel v nanosekundě mrtvý na zemi. Nestihl jsem nic udělat, abych ho zachránil. Mohl jsem se pouze dívat, přestože jsem toužil ho zachránit. A proto si kladu jeho smrt za svou vinu. Stejně jako jsem nestihl zachránit mého kmotra, když ho šílená Bella zasáhla kletbou smrti, a pak spadl do toho zatraceného oblouku na odboru záhad! Ani jsme neměli tělo, které bychom mohli pohřbít! A tak skončí každý, kdo se Voldemortovi znelíbí. Mrtvý! Můžete se ho bát, poslouchat jeho příkazy, plazit se u jeho nohou, líbat mu plášť. Tohle musí doopravdy smrtijedi snášet… Ale může stačit, že se na něj zle podíváte, nesplníte jeho úkol a na místě vás zabije jenom proto, že může. A nic mu nehrozí. Žádného Azkabanu se nebojí. On nepotřebuje žádný důvod. Žádné dovolení. A vy budete držet klapačky. Kdyby se dozvěděl, co jsem vám dnes řekl, s jistotou by si klidně pro mě přišel do Bradavic a na místě mě zabil. Vy si to nezasloužíte zachraňovat. To jsem vám řekl. A stojím si za tím. Ale jsem hloupý stejně jako vy, a proto se ho snažím se ho odklidit z cesty. Zachránit každého z Vás. A od vás nečekám obdiv, ani pomoc. Od vás jenom čekám volnou cestu, pusu na zámek. Žádám po Vás tolik moc? Žádám?" zakřičel Harry na toho čtvrťáka, který byl nyní ve tváři celý bílý. Studenti nedostali žádný čas na nějakou reakci nebo odpověď. Objevili se profesoři, nahnali všechny studenty zpátky do Velké síně, aby mohli všem studentům rozdat jejich rozvrhy pro nový školní rok. Harry seděl u zmijozelského stolu, vedle něj se posadili Annie, Draca, Teo a Blaise. Jeho otec právě na druhém konci sestavoval rozvrhy pro zmijozelské páťáky, kteří si vybírali předměty pro OVCE. Harrymu vyschlo hrdlo, když jeho pohled zatoulal ke dveřím od Velké síně. Na prahu dveří stála Hermiona ve zmijozelském hábitu. Harry vyskočil ze svého místa, utíkal a zastavil se až před Hermionou.
"Co se děje? Zmijozelský hábit?" Harry zatahal za Hermionin hábit, zda je doopravdy skutečný. Hermiona se zastřeně zasmála.
"Ředitel Brumbál řekl, že v každém z nás je něco z každé koleje. Jak ředitel Brumbál, tak profesor Snape mi dovolili přestoupit do jiné koleje. Harry, oni mě vytáhli z mé vlastní postele. Jako první mě probudili, aby všechno vnímala do posledního detailu. Dívky z mé ložnice jim pomáhali, protože jinak by se do dívčí ložnice nikdy nedostali. Rozhodla jsem se, že se tam nikdy nechci vrátit. A když jsi ty ve Zmijozelu… Nenapadlo mě jiné místo než jít za tebou. Jistě, každý Zmijozel mě urážel, ale oni drží při sobě. Nikdy, opravdu nikdy, jsem neviděla, že by Zmijozel napadl Zmijozela. A to se o ostatních kolejích nedá říct. Mohla jsem jít do Havraspáru, tam bych zapadla víc. Moudrý klobouk mě chtěl nejdřív poslat tam. Ale už vím, že být chytrá není to nejdůležitější věcí. Nezapadla bych mezi ně." Hermiona mluvila potichu, Harry si přitiskl Hermionu víc k sobě, aby všechno slyšel. Harry se jenom trpitelsky díval, jak Hermioně teče jedna slza za druhou. Přál si, aby mohl udělat něco, tedy cokoliv, co by zadrželo Hermioniny slzy. Už ji takhle nikdy nechtěl vidět. Ať se Harry snažil sebevíc, nic ho nenapadlo, tak Hermionu prostě vzal do objetí. Harry ji držel jemně, aby jí neublížil. Ale sotva Hermiona spočinula na jeho ramenech, ještě víc se k němu přitiskla.
"Jsi úžasný. Snažíš se ochránit každého na tomto světě," šeptala Hermiona do Harryho ramene.
"Přeji si, abych dokázal ochránit tebe. To by mi bohatě stačilo," zamumlal jí Harry do ucha. A pak se pustili, ale zůstali u sebe stejně blízko, a ještě se k tomu chytili za ruce. Annie jich při tom celou dobu sledovala.
"Tebe, a svou rodinu, tvou rodinu. To by mi bohatě stačilo," zopakoval Harry poslední větu ještě jednou, vzájemně si položili hlavy na rameno, "a přátelé mi žádné nezbyli. Tentokrát se budu snažit krotit svůj záchranářský komplex hrdiny." Chvíli si užívali své vzájemné blízkosti. Ale za chvíli se na ně skoro každý díval. Harry se snažil donutit své paže, aby Hermionu konečně pustili, když jim někdo zaklepal na rameno. A oni dva se konečně museli pustit, aby se Harry mohl podívat na příchozí, kdo jich vyrušil.
"Draco," vydechl Harry jméno svého bývalého úhlavního nepřítele.
"Měli bychom se vrátit ke stolu," řekl Draco. Harry si Draca prohlédl, zajímavé, čekal spíše urážky. Trojice se vydala ke stolu.
"Nic ve zlém. Vždy jsem říkal, že je Ron Weasley hlupák. Teď se ukázalo, že jsem měl pravdu. Na druhou stranu, právě sis podepsal rozsudek smrti." Draco nedokázal držet za zuby!
"Co se stalo?" zeptala úzkostně Hermiona cestou ke stolu.
"Otevíral ústa před celou Velkou síní. Pokud nedokážou ti malí parchanti držet klapačky a nevezmou si Harryho slova k srdci, předpokládám, že se zítra neukáže na vyučování, protože bude mrtví, Hermiono." Harry, i Hermiona mu chtěli něco říct, ale naopak se na něj zůstali nevěřícně dívat.
"Co se s tebou děje? Doufám, že tvoje obavy jsou pravdivé, a dokonce Hermioně říkáš jménem. Nepoctíš mě tou samou poctou?" zeptal se Harry Draca, když si konečně sedli k zmijozelskému stolu.
"Harry, proč jsi nedržel pusu?" zasténala Hermiona, i když dobře věděla, že se Harry nedokáže držet bokem.
"Ještě na chvíli zůstaneš Potter, oslovovat tě Harry mě bude stát ještě nějaký ten čas!" Draco se hraně oklepal a zašklebil se na Harryho. Draco si to užíval, ještě nikdy dřív se s nikým neškádlil. Ani se svými přáteli. A musel sám sobě přiznat, že doopravdy žádné přátele nikdy neměl. Měl poskoky, ne přátele. A k tomu to ani jednomu z nich dost dobře nemyslelo.
"Vždyť mě znáš," odpověděl Harry Hermioně, na Draca se pouze ironicky usmál. Ale uvnitř se Harry stejně jako Hermiona. Harry dobře věděl, že aspoň polovina řečí se dostane k Voldemortovy. Harry se měl zúčastnit výuku v Bradavicích, ale věděl, že na nejbližším setkání s Voldemortem bude potrestaný za své hloupé řeči. Smrt? Mučení? Harry nevěděl, co si vybrat. Jedno lákavější než druhé. Harry nad tím dál nechtěl přemýšlet, a proto se zahloubal do svého rozvrhu. Harry si hlasitě povzdechl, když v jeho rozvrhu byly vyznačené i setkání prefektů, které vedou dva primusové.
"Můžu se vzdát svého prefektského odznaku?" zeptal se Harry zoufale, neudržel se, aby si rukou nezajel do vlasů. Bude to náročný rok. Prefekt. Kapitán družstva. Voldemort. Rodina. Jeho holka. Harry vyjmenovával všechny své povinnosti, zastavil se až na posledním bodě. Harry pohledem vyhledal Hermionu, která se usmívala nad svým rozvrhem místo, aby se mračila jako Harry.
"Už ti můžu říct pravdu? Nebyl to trest, já jsem rád, že nejsem prefektem. Hodně štěstí! Budeš ho potřebovat. Rovnou se vydej na schůzi." Draco poplácal Harryho po zádech.

Všichni si zapsali stejné předměty k OVCÍM kromě Hermiony. Hermiona měla minulý rok navíc Věštění z čísel a Starodávné runy, ale i Hermiona musela uznat, že je to příliš i na ni, aby z všech těch předmětů skládala OVCE. Takže se nakonec rozhodla upustit od Věštění z čísel, ale Starodávných run se nehodlala vzdát za každou cenu. Harry, Draco zůstali chodit na stejné předměty jako vloni. Přeměňování, Obranu proti černé magii, Bylinkářství, Kouzelné formule, Lektvary. Ale všichni se nakonec vzdali Péče o kouzelné tvory. To Hagridovi zlomí srdce, ale je to nutné. Určitě jim časem odpustí. Harry byl rozpolcený, nechtěl do toho jít, ale kvůli Hermioně si zapsal i Starodávné runy, aby ji směl všude doprovázet. A navíc, runy by se mu mohly hodit. Z run se dají sestavit mocná kouzla. Hermiona a Draco mají volnou hodinu, ale Harry musel odejít z Velké síně sám, aby se mohl účastnit se první schůzky prefektů.

Harry seděl ve výklenku před učebnou Obrany proti černé magii. Schůze nadutých hlav skončila a on teď čeká na první vyučovací hodinu nového školního roku. Vůbec nebylo překvapením, že primus i primuska byli z Havraspáru. A náhodou probírali Harryho chování z včerejšího večera, dnešní snídaně? Jako první se objevil Ron a sám. Harry nebyl vidět, chvíli váhal, ale seskočil z výklenku rovnou před Rona.
"Nazdar, Rone." Ron překvapením uskočil stranu, i když věděl, že je to jenom Harry, ve své kapse nahmatal hůlku.
"Na svého kamaráda bereš hůlku? Na svou kamarádku útočíš ve spánku?" zaútočil na něj slovně Harry. Harry se díval na Rona ledovým pohledem, moc často ho nepoužíval. Ron ho aspoň už jednou zradil, považoval ho za zrádce. Ale tentokrát se Harry nemohl donutit, aby Ronovi nic nezazlíval. Harry tušil, že Rona nenávidí aspoň z poloviny, jako předtím nenáviděl Draca Malfoye. To smutné pomyšlení. Ron a nepřítel?
"Já jsem myslel, že mě chceš proklít. Pomstit se za Hermionu. Já jsem se jenom díval," obhajoval se Ron. Harrymu se zvedl žaludek.
"Ty ses jenom díval a kvůli tomu tě mám nechat být? Vždyť je to ještě horší. Dívat se a nepomoct dívce, které miluješ, i když s tebou nechce chodit!" Harry nevěděl, co by udělal, ale nezbyl čas, před učebnu se nahrnuli i zbývající studenti. Harry bez dalšího slova opustil Rona a připojil se k Hermioně.

Harry, Hermiona, Draco, Annie, Theodor stihli prohodit jenom pár slovo. Za nedlouho se objevil profesor Snape, on byl bledší než obvykle, jeho plášť za ním vlál. Odemkl dveře učebny a všichni se nahrnuli dovnitř, aby zabrali ta nejlepší místa.
"Učebnice nechte v batohu. Chci Vám něco říct, chci, abyste mi věnovali vaši veškerou pozornost." Ve třídě bylo mrtvolné ticho. Všichni byli zvědaví, jako řeč si pro ně Severus Snape připravil. Každý věděl, že již léta Snape usiluje o místo učitele Obrany proti černé magii. Ale je to pravda?, pomyslel si Harry, a nebude to od něj drzé, když se ho na to zeptá?
"Na Obranu proti černé magii jste měli dosud pět různých učitelů, pokud se nemýlím. A proto mě překvapuje, že jste dokázali složit zkoušku NKÚ, a budu ještě překvapenější, kdyby někdo z Vás dokázal sloužit zkoušku OVCE, která Vás čeká příští rok. Abych nebyl příliš krutý hned na začátku roku, existuje zde pár jedinců, kteří toho budou nakonec schopni. S mou pomocí. Profesor Quirell byl posedlý Voldemortem, chodil s ním všude, zúčastnil se i vašich hodin. Profesor Lockhart nedokázal úspěšně složit ani OVCE, a přesto učil Vás. Profesor Lupin byl vlkodlak, on byl schopný učitel, ale čtvrtinu času strávenou v Bradavicích byl nemocný. Profesor Moodyse zaměřoval pouze na Nepromíjitelné kletby celý rok. Profesorka Umbridgeová Vás nenaučila naprosto nic. Jak chcete složit zkoušky OVCE?" Profesor Snape se odmlčel, naprostá většina studentů se zavrtěla na svých židlích, profesor Snape pokračoval: "Neexistuje dobro, ani zlo. Existuje pouze moc a mocní kouzelníci, kteří o po celá staletí usilují. Stejně neexistuje bílá nebo černá magie. Existuje pouze magie a způsob, jakým ji používáme. Obranu proti černé magii? Nemysl! Jak chcete porazit kouzelníka, která používá černou magii? Musíte použít stejnou magii jako on, budete potom zlí kouzelníci jako on? Jistěže ne! Formy černé magie jsou početné, pestré, nestálé a trvalé. Boj proti nim se podobá boji s magickým zvířetem hydrou - má devět hlav, jedna zuřivější a vychytralejší než druhý. Když jednu useknete, narostou jí další dvě. Jak chcete takovou nestvůru přemoct?" Otázka zůstala vyset ve vzduchu, nikdy na ni neznal odpověď, dokonce ani Hermiona. Učebna byla temná, ponurá, žádné obrazy, ani rozptylující předměty, všichni se dívali do svých lavic a nikdo nechtěl podráždit Snapea. Všichni stále zůstali otřesení z jeho řeči. Profesor Snape si několik vteřin užíval ticha, které panoval v učebně. Snape se cítil dobře, že dokázal konečně přinutit bandu studentů k tichu, aniž by si šeptali. Snape ale musel myslet na to, aby jich stihl všechno naučit. A co půjde dost těžko. A proto ticho přerušil, oznámil jim stroze, že tento rok se zaměří na neverbální kouzelní, čili kouzelní bez mluvení. Budou kouzlit pokročilá kouzla na obranu. Nakonec to dopadlo tak, že hvězdy hodiny byli Harry, Draco, Hermiona a Ron. Ostatní stáli jenom kolem, snažili se předstírat, že kouzlí bez mluvení, ale všichni do jednoho celou dobu nepokrytě zírali na tuto čtveřici. Profesor Snape jich rozdělil do dvojic. Hermiona a Ron se postavili proti sobě, Hermiona po celý zbytek hodiny na Rona sesílala jedno útočné kouzlo za druhým, nepotřebovala k tomu vůbec žádné mluvení. A naopak Ron nestíhal šeptat obranné kouzla. Další hvězdou hodiny se staly Draco a Harry. Oba svedli kouzelnický neverbální souboj. Spolužáci neslyšeli šeptat žádná kouzla, pouze viděli světelné záblesky a netušili, jaké kouzla chlapci používají. Na konci hodiny se nebavili pouze studenti, ale i profesor Snape si užíval chvíli, kdy jeho studenti chamtivě a závistivě pozorují Harryho s Dracem. Viděl to v jejich tvářích. Snad je to trochu nakopne k lepší práci, pomyslel si Severus. Když byl konec hodiny, Rona museli podpírat spolužáci, aby dokázal odejít z učebny. Ani Severus k němu nebyl přívětivý, vůbec ho neposlal na ošetřovnu. Harry, Hermiona se rozloučili s Dracem, protože Draco má nyní volnou hodinu, zatímco jich dva čeká hodina Starodávných run.
"Harry! Hej, Harry!!" volal za nimi nějaký hlas. Harry se zastavil a ohlédl za zmijozelským studentem. David Montague, mladší bratr zmijozelského sedmáka, mu předal zprávu od Brumbála.
"Děkuji." Harry si zběžně list přečetl. Brumbál ho pozval na schůzku v ředitelně, dokonce uvedl heslo - kyselé bonbóny - aby nemusel hádat heslo.
"Nemáš zač. Chci, abys věděl, že za tebou stojím. Dokonce i můj bratr, a to je co říct. Nakonec nebude tak hloupý, jak vypadá. Kdy uspořádáš konkurz zmijozelského nebelvírského družstva?" zeptal se s nadějí David.
"Co nejdřív, Nebelvíru zůstalo jeden nebo dva dobří hráči, Havraspár jich má ještě víc. Budu muset vybrat ty nejlepší, abychom tento rok vyhráli famfrpálový pohár?" ujistil Harry třeťáka. Rozloučili se, David odspěchal na svou další hodinu, zatímco Harry s Hermionou se přežili jednu hodinu Starodávných run. Ve třídě bylo pouze osm studentů.

Byla večeře. Stoly ve Velké síni se prohýbaly pod nánosem spousty jídla. Harry, Aniie, Draco, Hermiona a ostatní si vyměňovali dojmy z prvního dne. Harry si znovu přehrával dvouhodinovku Obrany proti černé magii, jednou nebo dvakrát si vzpomněl na učebnici lektvarů, která mu nyní ležela na dně jeho brašny. Harrymu chyběla učebnice lektvarů a nový profesor Křiklan nadržoval Harrymu a vůbec mu nevadilo půjčit mu nějaký starou učebnici. Kniha byla podepsaná Princem dvojí krve a právě on zapsal do knihy spoustu rad, díky kterým Harry uvařil lektvar bez žádné velké, ani malé chyby. Prostě bezchybný lektvar. Poprvé v životě. Ale písmo se mu zdálo podvědomé. Harry si to nerad připouštěl, ale po jeho přeměně v Harryho Snapea získal jinou stavbu těla a i rukopis se mu trochu změnil. Právě jeho rukopis se podobal tomu v knize, ale Harry si stále myslel, že to není vše. Když se Harry zvedl z lavice, aby navštívil Brumbála podle jeho pokynů, na cestě k ředitelně se k němu připojil zasmušilý Damien.
"Celý den jsem tě neviděl!" obvinil Harryho jeho mladší bratr Damien. Damien musel dělat dva kroky, aby Damien vůbec Harrymu stačil, zatímco jeho bratr vždy udělal jeden velký krok. Harry si povzdechl a zastavil se. S tímto se ještě nenaučil žít, předtím s ním nikdo nechtěl trávit čas kromě jeho přátel. Přátele nemá žádné kromě jeho vlastní dívky. A přesto nemá čas na svou rodinu? Je to prostě do nebe volající.
"Jsme ve škole, budeme mít na sebe navzájem míň času. Našel si přátele, Damiene? Rodina a přátelé jsou to nejdůležitější v našem životě." Harry se sklonil, aby viděl Damienovi do očí.
"Já vím. Samozřejmě mám nové přátele. Ale ty jsi můj bratr, chci s tebou trávit moc času. Minulé léto bylo to nejlepší v mém životě." Harry cítil, že se Damienovi o tom těžcí mluví.
"Chceš něco prozradit? I pro mě to bylo nejlepší léto v celém mém životě!"
"Opravdu?" Damienovi se zaleskly oči.
"Opravdu," řekl Harry.
"Přihlásím se na konkurz do famfrpálového týmu. Přijmeš mě do týmu?" Harry se díval na Damiena, jeho oči zářili štěstím. Harry chtěl spustit, že do týmu se smí přihlásit pouze studenti od druhého ročníku výš (Nebyla to pravda, jenom prváci neuměli létat na koštěti.), a poté chtěl dodat, že nesmí podporovat žádnou protekci pro své přátele a rodinu. Ale když se tak díval na šťastného Damiena, všechny poznámky, pouze přisvědčil, rozloučil se s bratrem a konečně se octil před ředitelnou. Když nahlas vyslovil heslo, Harry pomalu vystoupal po otočných schodech a zaklepal na dveře.
"Dále!" ozvalo se zevnitř.
"Dobrý večer, pane profesore," pozdravil ředitele Harry, když vstoupil do kruhové pracovny.
"Proč jsem tady? Pane Profesora?" otázal se Harry. Když mu Brumbál nabídl křeslo naproti němu, Harry se posadil do nabízeného křesla.
"Rozhodl jsem se ti věnovat nějaké hodiny strávené spolu se mnou, které by ti mohli pomoct přemoct lorda Voldemorta," vyšel Brumbál se svou nabídkou na světlo boží.
"Je na mě, jak se rozhodnu?" zeptal se Harry
"Jistěže," odpověděl hned Brumbál.
"Co se zde bude odehrávat?" pokračoval Harry dál v otázkách.
"Vydáme se po vzpomínkách lidí, které Voldemort znal, kteří znali Voldemorta, abys ho mohl poznat a to tě mohlo přivést na správnou cestu jak porazit Voldemorta."
"Děkuji za Vaši nabídku. Myslím si, že to nepotřebuji. Já ho znám asi dost dobře. Říkal jste, že je mi podobný. Když neměl tušení o našem spojení, ve snech jsem viděl vzpomínky z jakéhokoliv období jeho života. Několikrát jsme se spolu setkali. Předpokládám, že vyrostl v mudlovském sirotčinci. Nenáviděl to tam. A oni na oplátku nenáviděli jeho. Během dětství jsem prošel tím samým - peklem. Nenáviděl svoje mudlovské jméno, během bradavické docházky si vymyslel jméno, které bude neobyčejné, které se budou obyčejní kouzelníci bát vyslovit. Lord Voldemort. To mi řekl v Tajemné komnatě. Tuším, že ve čtvrtém nebo v pátém ročníku otevřel komnatu, zabil dívku jménem Uršulu. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby vyvraždil celou svou zbývající mudlovskou rodinu. Já jsem musel na jeho příkaz zabít také své jediné příbuzné. Mám jeho znamení zla. Vidíte, jak jsme si podobní? Přestože jsme na opačných stranách?! Po absolvování Bradavic proklel místo učitele Obrany proti černé magii, označkoval svoje poskoky. A vydal se na cestu vraha. O několik let později zabil spoustu lidí, mezi nimi mé rodiče. Já od vás pouze žádám, abyste mi konečně řekl, proč přežil kletbu smrti. Dobře, mě ochránila láska mojí matky. Ale co ochránilo lorda Voldemorta?" zeptal se zuřivě Harry, snažil se ovládat. Ale pravdou bylo, že Brumbál mu pořád něco tají. Něco důležitého.
"Jak ti to můžu říct, když chodíš za Voldemortem, chlapče?" zeptal se ho Brumbál. Harry se na něj šokovaně podíval, vstal z křesla, klopýtl o jeden meter dozadu. Harry v hrudi cítil, jakoby se minulost měla opakovat. Harry předpokládal, že stejná slova slyšel i jeho otec od toho samého člověka. A teď už i věděl, jak moc to muselo bolet. Jeho otec, Severus, musel tolik let bojovat o důvěru Albuse Brumbála.
"Přijal jsem znamení zla, ale nikdy nebudu jeho, stále jsem na jeho seznamu lidí, které se chystá zabít. Jenom čeká na první dobrou příležitost, kdy mě bude moct zabít. Celou dobu se mi snažíte číst myšlenky! Co tak vzájemné důvěra?" vyštěkl na něj Harry. Harry miloval Brumbála, cítil k němu úctu, ale zdá se, že to byl nakonec jenom stejný pletichář, který manipuluje lidmi úplně stejně jako Voldemort.
"Navrhuju, abychom si navzájem poskytli svolení k přečtení myšlenek toho druhého," dodal Harry mírněji.
"Harry, nemáš tolik důležitých informací pro mě, jako já mám pro tebe," opáčil Brumbál.
"Nejde o informace, o důvěru."
"Už nejsi malým chlapcem."
"To už dávno nejsem, máte pravdu. Kéž byste na to přišel dřív."
"Možná. Souhlasím s tvým návrhem. Všechny naše vzpomínky, které si navzájem poskytneme, nesmí spatřit nikdo druhý," požadoval Brumbál, Harry přikývl. Pracovnu pohltilo ticho. Harry četl Brumbálovy vzpomínky, zaměřoval se pouze na ty důležité, jeho těla pohlcovala hrůza, když zjišťoval pravdu. Harry cítil i pocit hanby a litoval Brumbála, když nevědomky zjistil, jak skončila jeho sestra Ariana.
"Mám za úkol Vás zabít," poukázal Harry na jednu ze svých vzpomínek, když přerušili spojení a každý z mužů se vrátil do své mysli.
"Já vím, můžu se nabídnout sám a odejít. Jsem na světě příliš dlouho."
"Myslíte to vážně?"
"Samozřejmě. Jsem na světě příliš dlouho. Navíc smrt je jenom dalším dobrodružství. Přežil jsem toho tolik. Přežil jeden nebo dva dny ve svém životě, kde už jsem přemýšlel, kdy z toho světa odejdu."
"Ale já nesouhlasím, nevezmu život další osobě. Naopak! Do roka musí být mrtvý on!"
"Se sedmi viteály?" zeptal se nevěřícně Brumbál Harryho.
"Voldemort není hloupý, on je chytrý. Já předpokládám, že poslechl profesora Křiklana a vytvořil pouze jeden, možná dva viteály."
"Hloupost, sedm. Deník byl viteál."
"To bylo na zkoušku. Chtěl, aby jeho mladší verze otevřela Tajemnou komnatu."
"Ty jsi další viteál. Neúmyslně vytvořený." Brumbál svým tvrzením přerušil jejich hádku, pracovnu znovu pohltilo ticho, než se Harry probral ze šoku.
"Ano, neúmyslným. Trvám na jednom viteálu."

"Jak myslíš, Harry. Nyní se rozejdeme." A tak ukončili jejich schůzku. Harry se rozloučil se ředitelem. Harry se nevydal na kolej. Naopak vyhledal komnaty svého otce. Jeho otec se ještě nevrátil z večeře. Komnaty byly v podzemí, Harry seděl na pohodlném gauči. A celý pokoj tonul ve tmě. Tak tam Harry seděl celý čas, dokud se dveře neotevřely a dovnitř nevstoupil Severus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.