8K-HPaV PART 1

10. července 2015 v 15:09 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Znovu v Bradavicích PART 1



Jejich otec je v Bradavicích. Harry se poprvé sám přemístil i s Damienem. Všechno dopadlo dobře. Harry se prodíral vlakovým nástupištěm a někoho hledal. Harry držel pevně Damiena za ruku, Damien se vzpouzel. Harry už několikrát za celé prázdniny poznal i stinné stránky skutečnosti, že musí hlídat mladšího sourozence. Harry někdy Damiena miloval, někdy ho nenáviděl. Během prázdnin se dokonce jednou poprali. Jednou.
"Harry! Harry!" volala na něj Hermiona. Když se Harry a Hermioně konečně dostali k sobě, místo přátelského obětí se políbili. Damien předstíral zvracení.
"Hele! Hochu, jednou i ty budeš líbat svoji holku, a budeš si přát, aby ti do toho nikdo, opakuji nikdo, nemluvil." Harry namířil prst na Damiena, který už nepředstíral zvracení, ale škleb na tváři mu zůstal. Hermiona se radši jenom usmála.
"Máš nějaké zprávy od Rona?" zeptal se Harry. Damien, Hermiona následovali Harryho. Harry nutil Damiena, aby si ve vlaku našel vlastní kamarády, ale přestože měl ten skrček kousavé poznámky, nechtěl se od nich hnout ani na jeden krok. Otrava! Všichni tři postupně dostali svoje kufry do nákladního vagonu, pak se vydali hledat volné kupé.
"Ne, posílala jsem mu spoustu omluvných dopisů, ale ani na jeden mi odpověď," oznámila mu Hermiona, když se konečně svalili do prvního volného kupé.
"Já jsem dělal to samé, stejný výsledek," přiznal se Harry se svým snažením. Harry se začal smiřovat s faktem, že jeho první dopis byl příliš útočný. Damien chtěl něco poznamenat, když se dveře kupé otevřely.
"Rone!" vykřikl naráz překvapeně, i radostně Harry a Hermiona.
"Žádné líbání, a jednoho malého skrčka navíc strpím. Pokud se na sebe nehodláte vrhnout, přisednu si k vám. Můžu?" dodal váhavě Ron.
"Jistěže," přisvědčila Hermiona.
"Já nejsem skrček, Harry! Udělej s tím něco!" protestoval Damien a požadoval po Harrym nápravu škod.
"Vidíš, co jsi způsobil? Naprav to!" zašklebil se Harry trpitelsky na Rona.
"Já jsem tě varoval, že jsou sourozenci otravní. Ty jsi mi nevěřil," ohradil se Ron se slabým úsměvem. Damien znovu protestoval.
"Omlouvám se, ty musíš být Damien Snape. Mám pravdu?" Ron si prohlížel Harryho bratra, občas pohledem zabloudil i k Harrymu. Damien zrovna otvíral pusu, aby něco odpověděl, když se otevřely dveře.
"Můžu si přisednout?" zeptal se blonďatý chlapec.
"Malfoy! Harry, to myslíš vážně?" zeptal se Ron Harryho.
"Ano, můžeš," odpověděl Harry Dracovi v tu samou chvíli.
"Draco je fajn, Rone," protestoval Damien.
"Co čekáš od bratříčkování s Draco Malfoyem?" zeptal se nahněvaně Ron.
"Spojenectví. Pomoc. Konec Toho, jehož jméno nevyslovujeme. Stačí?" otočil se Harry k Ronovi, a pak se znovu vrátil pohledem k Dracovi, "začal ses učit nitrobranu jako já?"
"Ano, začal, ale nikdy nebudu tak dobrý jako ty," přiznal se Draco. A musel v sobě najít hodně morální síly, aby Harrymu něco takového přiznal.
"Ale já jsem v nitrobraně slabý, nejhorší ze všech. Určitě si lepší než já." Zasmál se Harry, i Hermiona se usmála, dokonce i Ronovi se zdvihli koutky. Ron si uvědomil, že jim Draco neudělal nic hrozného kromě jeho extrémně otravných a urážejícíh keců. Ale i tak Ron zůstane na pozoru, Draco Malfoy se nezmění ze dne na den, z hodiny na hodinu. Tady něco smrdí.

Cesta do Bradavic uběhla rychle jako obvykle. Drby se po vlaku šířili jako lesní požár uprostřed léta. Bleskově. Nejdůležitější zpráva dne se šuškala o Draco Malfoyovi. Povídalo se, že opustil své věrné gorily, sedl si do kupé s neznámým klukem. A že dokonce strpěl přítomnost Rona Weasleyho, Hermiony Grangerové, jednoho prváka. Ve vlaku se rovněž povídalo o tom, že má do Bradavic nastoupit nějaký Snape. A má to být dokonce syn profesora Snapea z Bradavic. Má se jednat o jednoho, dva, nebo dokonce tři syny. Další zpráva kolovala o dvou dvojčatech, která přestoupili z americké školy, a nastoupí do šestého ročníku, ale mají ruské příjmení. A že oba sedí sami v jednom kupé a s nikým se příliš nevybavují. Nad poslední zprávou kroutili hlavami všichni, protože nechápali, jak se něco takového mohlo stát. Albus Brumbál, Minerva McGonagallová nemohli nechat tak útěk na ministerstvu, a proto Weasleymu, i Grangerové odebrali prefektské odznaky. Jenže jim bylo slíbeno, pokud budou mít dobré výsledky a ucházející chování v nadcházejícím roce, mají příští rok znovu šanci získat odznak prefekta zpátky nebo nově získat i odznak primuse.

Vlak konečně dorazil do Bradavic. Harry vystoupil z vlaku obklopený svými přáteli. Na nástupišti se rozdělili. Harry si hrál, že je v Bradavicích poprvé, proto se znovu zařadil mezi prváky. Harry zamával Hagridovi, kterému všechno vysvětlil samotný Brumbál. Hagrid nařizoval prvákům, aby se seřadili. Harry stál mezi posledními, vedle něj se krčil Damien. Za Harrym se postavila dvojčata, o kterých se mluvilo ve vlaku. A stejně jako Harry nezapadali mezi prváky, protože všichni tři budou zařazeni do šestého ročníku. Damien si obhlížel své nové spolužáky, a zatřepal rukou Harrymu.
"Do jaké koleje chodil táta?" zeptal se Damien.
"Zmijozel," odvětil Harry a díval se pod nohy. Byla tma a Hagrid je vedle strmým srázem k loďkám na jezeře.
"Chtěl bych mu udělat radost a dostat do Zmijozelu. Myslíš si, že se tam dostanu?" ptal se ustaraně Damien, pak vyjekl a chytil se Harryho hábitu. Damien zakopl a málem se svezl až do ledové vody.
"Opatrně!" Zakymácel se Harry, tak, tak to ustál, "otec bude mít radost, ať už se dostaneš kamkoliv."
"Máma byla v Nebelvíru, ale ona odešla. A táta je ze Zmijozelu. Já chci udělat radost aspoň jemu, já se musím dostat do Zmijozelu. Já chci do Zmijozelu," naříkal celou cestu Damien, dokud nedošli k loďkám.
"S takovou se nemusíš bát. Pokud to samé řekneš Moudrému klobouku, ten tě tam s radostí zařadí." Zasmál se Harry nad bratrovou umíněností. A sám přemýšlel, jestli se opravdu nechá zařadit do Zmijozelu. Nedělá osudovou chybu? Harry se posadil do loďky. Damien se posadil vedle něj, a jako poslední si k nim přisedla dvojčata. Před několika měsíci by se jich Harry vyptával na spoustu věcí. Ale už se poučil, chápal, že některé věci je lepší než si jenom pro sebe. Až se ti dva budou chtít s někým přátelit, určitě se dokážou o sebe postarat sami. Nevypadají zrovna dvakrát křehce. A navíc si povídali mezi sebou. Damien se už dál nevyptával, pozoroval hrad. Bylo teprve sedm hodin večer, celé okolí kolem hradu se potápělo ve tmě, zatímco v Bradavicích svítila téměř všechna okna. Bradavice se odrážely na hladině jezera. Přímo kouzelná podívaná. Harry všechno viděl v prvním ročníku, ale i tak si tento pohled nenechal ujít a vychutnával si příjezd do Bradavic takovou měrou, jako by sem přijel doopravdy poprvé. Jeden háček to mělo, Harry cítil, jakoby ho znamení zla na jeho levé ruce chtělo stáhnout do hlubin Černého jezera.

Loďky vpluli do přístaviště pod bradavickým hradem. Po schodech vyklopýtali až do přízemí v Bradavicích, zástupkyně ředitele jim všechno vysvětlila a dovedla je do Velké síně. Prváci předstoupili před učitelský sbor, Harry a dvojčata si stoupli vzadu, protože dojdou na řadu jako úplně poslední, a nechtěli tolik vyčnívat. Moudrý klobouk otevřel své chlopy a začal zpívat svoji písničku.

Jmenuji se Moudrý klobouk z Bradavic,
říkat si o mně můžete cokoliv.
Jsem starý, ošklivý,
ale také jsem, moudrý, nezapomětlivý.
Dnes vám konečně můžu vyjevit.
do jaké koleje budete patřit.

Za dávných časů čtyři nejmocnější kouzelníci mne ušili,
a školu čar a kouzel založili.

Odvážný Godric Nebelvír,
jenž neznal slovo strach,
A z těch nejtemnějších močálů
zchytralý Zmijozel,
poté z Havraspáru Rowena,
narozena v lůně ryzí přírody.
a pěkná Helga z doliny,
kde se nachází Mrzimor.

V Nebelvíru hledají:
chrabré srdce, odvahu, klid, rytířskost.
Mrzimor si hledí:
mravní síly, ochoty, čestnosti.
V Havraspáru neuspěješ bez:
bystré hlavy, důvtipu, chápavosti.
Nebo to bude Zmijozel,
kde se chopíš své šance.

Hrdina odešel,
ale pravda od skutečnosti se odlišuje.
Hrdina s námi zůstal,
ale otázka je:
zasluhujeme si ho?

Přistupte ke mně,
na hlasu si nasaď mně.
Vidím ve vás to nejlepší,
ukažte se v dobrém světle.

Harry se zhluboka nadechl, když klobouk přestal zpívat. Pomyslel si hořce, že je tak slavný, že o něm zpívá už i Moudrý klobouk. Hrdina?! Pch, obyčejný zbabělec. Harry stál nedočkavě na místě, pohledem přejížděl všechny své staré spolužáky. Vůbec nevnímal, koho klobouk zařazuje. Harry se otočil k Moudrému klobouku jenom v situaci, kdy klobouk poslal nějakého studenta do Zmijozelu.
"Kevin Butler."
"Zmijozel."
"Melinda Fisherová."
"Zmijozel."
"Christian Gray."
"Zmijozel."
"Rafael Long."
"Zmijozel."
"Kimberley Moralesová."
"Zmijozel."
"Debbie Nottová."
"Zmijozel."
"David Ross."
"Zmijozel."
"Damien Snape." Harry okamžitě vyhledal svého malého bratra, jak se prodírá prořídlým zástupem prváků. Harry sledoval, jak si bratr nasazuje Moudrý klobouk. Když se Damienovi povedlo nasadit si Moudrý klobouk, nejdřív se podíval nejistě na otce, pak na Harryho. Severus se usmál. Harry vystoupil z řady, aby ho jeho bratr viděl, rovněž se usmál, a ukázal zdvižený palec. O několik málo sekund později Moudrý klobouk vykřikl na celou síň: "Zmijozel!" Celý Zmijozel tleskal synovi jejich řediteli koleje.
"Mira Stewartová."
"Zmijozel." Následovalo ještě několik jmen, než přišli na řadu Harry a dvojčata. Dvojčata byli chlapec a dívka, byli stejní stejní, ničím se od sebe nelišili kromě délky vlasů.
"Alexandr Kushner."
"Nebelvír."
"Annie Kushnerová."
"Zmijozel."
"Harry Snape." Harry si sedl na stoličku, na hlavu si nasadil klobouk.
"Harry, jsi tady znovu." Začal rozhovor Moudrý klobouk.
"Ano," odvětil krátce a lehce Harry.
"Ach, zmoudřel jsi? Už nejsi tolik impulzivní, ovládáš se, neskáčeš do řeči," rozmlouval s ním dál Moudrý klobouk.
"Kam tě mám poslat? Vybereš si stejně i po tolika letech?" zeptal se ho starý klobouk.
"Tentokrát budu mlčet, zařaď mně podle vlastního uvážení." V Harrym se něco zlomilo. Ve vlaku se zapojoval do rozhovoru, ale myslí byl někde úplně jinde. Celou dobu si představoval, co řekne Moudrému klobouku. A když nastala ta pravá chvíle, rozhodl se všechno nechat na Moudrém klobouku.
"Říkáš, že si mám rozhodnout podle vlastního svědomí. Ale za všechno si můžeš sám - tvůj postoj, a to málo co jsi mi řekl… To ukazuje pouze jedním směrem a já si myslím, že tam patříš, nezměnil jsem názor od prvního okamžiku, co jsme se poprvé setkali." Moudrý klobouk zmlkl v Harryho hlavě.
"Zmijozel!!" vykřikl Moudrý klobouk na celou síň. Na začátku nikdo netleskal. Potlesk byl malý a rozpačitý stejně jako to bylo u Alexandra a Annie Kushnerových. Ale Damien zavrčel u zmijozelského stolu na své nové spolužáky, a jako první se pustil do hlasitého potlesku. Když tleskal i profesor Snape a celý učitelský sbor, nakonec se roztleskal celý zmijozelský stůl, stejně jako tleskali Damienovi - bouřlivě, hlasitě. A proč? Protože Zmijozel měl ke svému vedoucímu koleje největší úctu a měli k sobě blíž, než ostatní koleje ke svému vedoucímu. Někteří studenti byli chytřejší než ostatní, a těm došlo, kdo Harry Snape je ve skutečnosti. A ti se přidali k potlesku stejně bouřlivě jako zmijozelští studenti. Oni pocítili něco, co připomínalo naději, že všechno není ztraceno, i když Harry Potter má jiné příjmení, jiný vzhled, a je ve Zmijozelu. Ale to hlavní bylo, že žije. A dokud žije, naděje dosud nezemřela. Když se Harry usadil ke zmijozelskému stolu, pohledem vyhledal Hermionu u nebelvírského stolu. Harry se jí díval do očí, aby to měl snazší, když jí bude posílat myšlenku. Harry během prázdnin přečetl celou knížku o obraně mysli, učil se nitrobranu, i nitrozpyt. A už teď uměl posílat zprávy pomocí myšlenek, když se někomu upřeně díval do očí. Bohužel bez kontaktu očí to ještě neuměl. Hermioně poslal: Miluji tě, už teď mi chybíš. Harry sledoval Hermioninu reakci. Překvapeně sebou trhla, pozorněji se podívala na Harryho, a nakonec se zamračila. Harry se jenom zasmál, poslal jí vzdušný polibek. Harryho pohled přešel z Hermiony na Damiena, který seděl uprostřed zmijozelských prváků a nadšeně se zapojoval do rozhovoru. Harry doufal, že nebude muset ochraňovat Damiena, už tak má dost plánů do budoucna. Harry si dal pohov, spustil pohled z Damiena, a po zbytek večera si užíval večeře, plnil prázdné břicho a rozmlouval s Draco Malfoyem po své levici a po jeho pravé straně seděla Anni Krushnerová, která se ukázala jako správná holka, co se omylem dostala do Zmijozelu místo Nebelvíru. Harry nechápal, jak se dostala k nim do koleje.
"Annie, jak ses dostala do Zmijozelu?" Harry se otočil od Draca k Annie.
"Otec byl z Nebelvíru, matka ze Zmijozelu. Bylo jasné, že bratr půjde do Nebelvíru. On si myslel, že se tam dostanu taky. Bohužel, mám ho ráda, ale prochází špatným obdobím, takže jsem přikázala Moudrému klobouku, aby mě poslal sem, jinak ho podpálím," vysvětlila Annie.
"To se mu určitě nelíbilo a poslal tě rovnou do Zmijozelu," řekl Harry. Draco se na něj křivě podíval.
"Jasně. A ty jsi mu nepřikazoval, aby tě poslal do Nebelvíru, i když patříš zjevně do Zmijozelu," odsekl popuzeně Draco, kterému se nelíbilo, že někdo pomlouvá Zmijozel.
"Já jsem ho poprosil, asi proto mě nakonec poslal do Nebelvíru," řekl Harry na svou obranu. Když poslouchal své nové spolužáky, musel uznat, že všichni nejsou zkažení, jak se domníval. Harry si bolestně uvědomil, že je nefér, když jedna kolej bojuje proti třem zbývajícím kolejím. Čtvrtá kolej se musí postarat sama o sebe, stáhnout se do sebe. A to přesně Zmijozel udělal. Zmijozelové se starali pouze o sebe, a nikdo jiný je nezajímal. A přesně to Zmijozel taky udělal.
"Ty jsi byl v Nebelvíru, ale byl jsi znovu zařazen a tentokrát do Zmijozelu?! Proč?" zeptala se zvědavě Annie, naklonila se k Harrymu a povytáhla obočí. Harry byl ochotný jí říct pravdu, nebylo to veřejné tajemství. Kdyby se nakonec pravda roznesla po celém kouzelnickém společenství, Voldemorta by to oslabilo. Harry ovšem měl něco i ze Zmijozela. Harry byl ochotný prozradit tajemství za tajemství.
"Tajemství za tajemství. Musí to být něco velkého," řekl své podmínky Harry. Annie povytáhla obočí, ale přikývla.
"Pusť se do toho," vybídl ji Harry. Draco si k nim zvědavě přisedl blíž.
"Může to slyšet i on?" zeptala se Annie a ukázala zdviženým prstem na Draca. Harry se rovněž podíval na Draca. Draco se chystal odtáhnout. Harry se mu rozhodl dát šanci. Uvidí se, kam je to zavede. Možná Draco jednou konečně pochopí smysl pravého přátelství.
"Ano," pomalu odpověděl Harry.
"Můj otec je Sirius Black, masový vrah. Doufám, že se mnou teď nepřestane kamarádit," dostala ze sebe Annie. Harry chytil pevně Annie za ruku, až málem vykřikla bolestí.
"Neříkej mu masový vrah, on nikoho nezabil. On je nevinný." Harry pustil ruku Annie a zahanbeně se díval, jak si Annie tře zápěstí, aby ulevila od bolesti.
"Omlouvám se. Já jsem jeho kmotřenec. Viděl jsem jeho smrt. Strávil jsem s ním dva měsíce, jedny vánoce. Viděl jsem jeho paži, žádné znamení zla nemá. Jak by mohl?! Radši by umřel, než by zradil své přátelé. A taky že pro nich umřel. Byl statečný, a někdy zase trochu hloupý."
"Ty jsi ho znal! Ty jsi jeho kmotr," opakovala Annie šokovaně a nechápavě zároveň Annie.

" A shrábl jsi všechny jeho peníze, zatímco my musíme chodit v hábitech z druhé ruky," řekl znechuceně a naštvaně nějaký hlas nad jejich hlavami. Alexandr, starší bratr a dvojče Annie, stálo nad nimi, a na trojici Draco, Harry a Annie se nepěkně díval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.