7K-HPaV

10. července 2015 v 15:06 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Dopisy


Uběhl týden, který Dudley Dursley strávil na Prince Manor. Uběhl týden, než se Harry odvážil napsat dopisy svému kamarádovi a svým dvěma přítelkyním. A jedné z nich svým dopisem zlomí srdce. Harry byl zklamaný sám za sebe, a proto byl celý den na všechny nechutný a štěkal kolem sebe.

Dudley trávil prázdniny ve škole, protože se zúčastnil letní školy, nechtěl se zdržovat doma. Ovšem tehdy navštívil rodiče, protože si potřeboval něco odnést z domu. Severus Snape se uvolil dělat Dudleymu pouze opatrovníka. Dudleymu soužití s nimi nedělalo dobrotu, proto Dudleyho poslali do školy, která funguje i přes velké letní prázdniny. Dudley to uvítal, souhlasil s tím. On už se vzpamatoval, a teď nechtěl stát Harrymu v cestě. A taky nebyl zvyklý na Harryho nový vzhled. Dudley nevěděl, koho si mám dřív prohlédnout, všichni tři Snapeové vypadali totožně, dost ho to znervózňovalo. I když jemné rozdíly tady byly! Dudley, Harry spolu stáli před chlapcovou novou školou. Vedle nich stáli dva kufry.
"Opatruj se. A hlavně zůstaň živý a zdravý. Až tohle všechno jednou skončí, přijdu tě navštívit. Nejspíš i se svojí holkou, když nějakou budu mít, pokud neztratím obě dvě!" Harry se usmál na Dudleyho.
"Vážně, dvě holky naráz?" otočil se na něj Dudley, zasmál se.
"Dnes o jednu přijde, skončím to s ní dopisem. Ubohé! Ale i tak to bude těžké," připustil Harry, vůbec se na to netěšil.
"O tom nepochybuj." Dudley se začervenal, on měl přesně opačný problém. Žádná ho nechtěla.
"A ty?" zeptal se Harry. Při rozhovoru s Dudley si mohl dovolit zapomenout na své problémy, které dosahovaly katastrofický výšin.
"Žádná mě nechce," odpověděl trucovitě Dudley, odvrátil pohled. Harry mu poklepal na rameno, aby sis získal zpět bratrancovu pozornost.
"Můžeš být slabý uvnitř, ale nesmíš na sobě nechat znát navenek, že nejsi silný. Pokud v nové škole budou nějací troubové, oni nepoznají rozdíl," ujistil ho Harry, Dudley ho za to přátelsky plácl do zad.
"Díky za radu, snad se ji nebudu potřebovat."
"A i kdybys ji potřeboval, změnil ses, už nejsi tak slabý jako dřív, ani tak hloupý. Zmoudřel jsi. I já jsem možná trochu zmoudřel. Čau, Dudley." Harry objal Dudleyho, rozloučili se. Harry zmizel pomocí přenášedla, zatímco Dudley vkročil pravou nohou na pozemky jeho nové školy. Něco končí, a naopak něco zase začíná.

Harry se nacházel ve svém pokoji, seděl za stolem, kolem sebe měl kupu zmačkaných papírů. Před chvíli na jeho dveře zaklepal Damien, který si s ním chtěl hrát. Damien ho o to dokonce zdvořile požádal, ale Harry ho hrubě vyhodil z pokoje. Harry se cítil frustrovaný, ale tentokrát k frustraci přibyl i hněv sám na sebe. Cítil se skleslý, že bezdůvodně křičel na Damiena. Proto si s tím Harry dál nelámal hlavu, a prostě ti tři dopisy napsal, aby mohl jít hledat a udobřit si Damiena.


Ahoj Ginny,

píšu ti proto, abys věděla, že se musíme rozejít. Budu upřímný, se s tebou rozcházím. Nejsem si jistý tebou, ale hlavně si nejsem jistý sám sebou. Hermiona se mi přiznala, že mě miluje. Stejně jako mě miluješ ty. Musel jsem si vybrat, a vybral jsem si Hermionu. Pokud mě miluješ, budeš mi přát štěstí. Když někoho miluješ, uděláš pro něj vše, ne? I já pro tebe udělám cokoliv, ale dál s tebou nemůžu chodit. A vím, že jsem všechno posral. Jsem zbabělý a to všechno okolo. Když jsi mi skočila do náruče, měl jsem pocit, že jsem znovu celý, že tě možná doopravdy miluji. Jenže k Hermioně cítím to samé. Musel jsem si vybrat, nemohl jsem ublížit oběma, tak jsem se rozhodl ublížit jedné, a shodou náhod jsi to byla ty. Já vím, že se z toho jednou dostaneš, jsi statečná. Vím to, protože jsem byl s tebou v tajemné komnatě. Napsal bych ti, zapomeň na mně. Ale nejsem hloupý, nedokážeš zapomenout tak snadno. Tak ti napíšu: nezapomeň na mě.

Mám tě rád, Ginny.
Harry


Ahoj Rone,

píšu, abych ti oznámil, zrekapituloval všechny nové a staré zprávy, aby ses mohl rozhodnout, zda se mnou chceš ještě vůbec někdy kamarádit. Pokud nechceš, nebudu ti to mít za zlé. Když jsem ztratil domov u Dursleyových, zajali mě smrtijedi. Mučili mě smrtijedi, lord Voldemort. Když mě zachránili, přiznal jsem profesorovi Snapeovi, že je můj pravý, biologický otec. Doufám, že mi to nemáš za zlé. Vždy jsi věděl, že toužím po rodině. Po své vlastní rodině. A tak se ztratil Harry Potter, přijal jsem jméno Harry Snape. A o několik hodin později někdo rozhlásil, že je Harry Potter mrtvý. Severusi Snapeovi přišel dopis, že má syna, že já mám bratra. Jmenuje se Damien. Máma mu umřela stejně jako mě. Babička ho nenávidí, jeho dědeček už je dávno mrtvý. A teď bydlím a žiji se Snapem a Damienem. Týden s námi bydlel i Dudley, můj bratranec, ale už odešel do školy. On přišel o rodiče, tetu, má jenom mě. A to nejhlavnější. Začal jsem chodit s Ginny. A pak jsem potkal Hermionu, a stejně jako Ginny se mi přiznala, že mě miluje. Vybral jsem si Hermionu. A pokud se nemýlím, miluješ Hermionu stejně jako já, mám pravdu? Pokud ano, tak mě jistě chápeš, a odpustíš mi. Ne hned, časem. Nejsem hloupý, často jsi myslel na moje bohatství. Ale k čemu mi je? Moje rodiče jsou mrtví, oba, Lily i James. Sirius Black se k nim přidal! Vidíš, jak o ně postupně přicházím? Peníze jsou mi k ničemu. Nejednou si pro mě riskoval svůj život. Proč by to teď mělo být jiné? Já samé udělám pro tebe cokoliv. Cokoliv! Věř mi nebo ne, ale dokud žiju, tak budu chránit svou rodinu a své přátele. A ty víš, že společně toho dokážeme víc než každý sám. Jenom si vzpomeň na Soutěž Tří kouzelníků. Chceš, aby se historie opakovala? Znovu mě opustíš? I když se na mě budeš hněvat, nenávidět, já tě budu chránit i tak. Tomu se říká přátelství, Rone. Znovu tě nezklamu, ale ty nezklam mě. Já jsem tě nikdy neopustil. Můžeš říct to samé?

Harry


Ahoj Hermiono,

právě jsem dopsal dopisy pro Rona, a Ginny. Můžeš jim napsat i ty? Ať na to nejsem sám. Nebude to lehké ani pro jednoho z nich. Když se budou moc hněvat na nás dva, jejich nenávist bude poloviční, snad nám brzo odpustí. Ty na rozdíl od nich všechno víš. Jenom ti píšu, aby tě ujistil, že i já tě miluji. Nebyl jsem schopný ti to říct, protože jsem pochyboval. Ale vzpomínky na tebe, na náš polibek mi říkají něco jiného.

A taky ti musím napsat, jak k nám přišel Damien. Jednoho rána otcovi přišel dopis, chlapcova babička nám napsala, že jeho matka umřela a ona se dál nechce starat o svého vnuka, syna své dcery. Chápeš to? Povahu měla stejnou jako Dursleyovi, my jsme ho odvedli do našeho nového domova. Já, Damien a náš otec bydlíme společně v jednom velkém domě. Jednou nás určitě navštívíš, snad se brzo uvidíme.

Miluji tě.

Harry


Harry na malou chvíli zaváhal nad posledním oznámením, "miluji tě" se mu zdálo příliš přímočaré, definitivní. Ale přes veškeré pochyby to tam nechal. Sroloval všechny tři pergameny. Rory někde získal všechny Harryho věci, a přinesl je do Harryho nového pokoje. I Hedvika odpočívala ve své kleci. Harry na ni zavolal, ihned si získal její pozornost. Nadepsal adresy na obálkách, do kterých zastrčil dopisy a poslal sovu s dopisy za jejich adresáty. Nakonec si ještě povzdechl, než se vydal hledat Damiena.

"Neviděl jsi Damiena?" zeptal se Harry otce, když ho potkal na chodbě. Harry měl celý dům prohledaný. A Damiena nenašel.
"Ve svém pokoji, nechce vylézt ven. Sourozenecké trable?" zasmál se Severus, když mu došlo, že Harry hledal všude možně, ale do jeho pokoje se nepodíval, nebo se do něj nepodíval dostatečně dobře.
"Moje chyba! A já hlupák jsem si ho nechával naposledy. Díky, takovou chybu znovu neudělám," křik Harry ještě za otcem, když otočil směr své chůze a vtrhl do Damienova pokoje. Damiena nikdy neviděl. Harry se přesto posadil na židli a mluvil k prázdnému pokoji.
"Omlouvám se. Já mám problémy s ženami. Přesněji řečeno s dvěma dívkami. Až budeš velký, poznáš to. Nechtěl jsem být hrubý. Ne na tebe," vykládal Harry své trable prázdnému pokoji.
"Já jsem velký. Taky mám problémy se ženami!" utrhl se na něj uraženě Damien, pokoj nakonec nebyl prázdný. Damien byl schovaný pod postelí a právě se soukal ven.
"Za takovou urážku se mnou budeš celý den hrát. Otec je bručoun," stěžoval si Damien a oprašoval si hábit, pod postelí byl prach a celý se ušpinil.
"A co říkáš na létání na koštěti? Na Kulovém Blesku? Nejrychlejší koště v Británii, možná na celém světě," lákal Harry svého mladšího bratra. Začal se usmívat, když se Damienovi rozzářili oči. Ale i Harryho nadchl nápad proletět se na koštěti, oči mu svítily úplně stejně jako jeho bratrovi.
"Kdo bude poslední v mém pokoji, bude smradlavý třaskavý skvorejš." Harry to ani nestihl dokončit, Damien do něj strčil, a jako první vyběhl na chodbu.
"Sakra!" zaklel Harry, ještě než opustil pokoj a vyběhl za bratrem, zasmál se na Damiena, "Stůj! Já nechci být třaskavý skvorejš. Jsou odporní!" Ale to už Damien vybíhal z Harryho pokoje, v ruce držel Kulový Blesk. Damien se vítězně usmíval na Harryho a mířil do parku.

Harry seděl na koštěti, Damien seděl za ním a pevně se svého bratra držel.
"Prohrál jsi, jsi smradlavý. Smrdíš!" smál se Damien Harrymu do ducha. Harry se nedržel při zemi. Harry vyletěl vysoko, ale dával velký pozor, aby nespadli. Nechtěl se cítit vinný, že Damienovi způsobí nějaký úraz. Ale dovolil si udělat jeden prudký obrat. Obletěl celé jejich sídlo. Prudce klesal, potom prudce stoupal. Ani na chvíli nezpomalil. Vítr jim narážel do tváře. Za malou chvíli byli oba červení jako raci. Vlasy rozfoukané na všechny strany. Harry znovu získal účes ala James Potter. Jenom brýle mu chyběly.
"Podívej!" zakřičel Damien proti větru, malým prostředníčkem ukazoval dolů. Na zemi na nich mával blonďatý kluk, který Harrymu připomínal Draca Malfoye.
"Přišel nás navštívit Draco, spolužák za školy, pročistíme mu hábit!" oznámil Harry Damienovi a vzal to k Dracovi.
"Co mu děláme?" zasmál se potěšeně a lišácky Damien.
"Uvidíš!" Damienovi bylo všechno jasné. Harry prostě mířil rovnou k Dracovi jako naprogramovaná střela na svůj cíl. Draco měl rozšířené oči a uskočil až na poslední chvíli.
"Zdravím tě, Draco, předpokládám přátelskou návštěvu," řekl Harry, spolu s Damienem seskočili z koštěte.
"Severus Snape je můj kmotr."
"To jsem tušil. Jsi tu s rodinou?"
"Ano, jsou tady oba rodiče. Moje matka je zvědavá na Damiena, i na tebe. Ona má pouze jedináčka. Můj kmotr neměl ani jednoho syna a teď má rovnou dva. Žárlí. Zatímco můj otec je zvědavý na Prince Manor."
"A? K jakému došel závěru? Sídlo je příliš malé?" Harry se díval na Draca.
"Vůbec ne! Sídlo je dostatečně velké, velikostí je stejně velké jako naše."
"To je paráda, nesnesl bych, kdybys měl větší sídlo. Můj dům musí být největší," ozval se Damien, který ještě popadal dech z létání.
"Dáme si závod okolo Prince Manor, kdo zvítězí, bude zmijozelský stíhač?" Draco vylovil z kapsy zmenšené koště a zvětšil ho na původní velikost.
"Zmijozelský stíhač, jak jsi na to přišel?" utrhl se na něj Harry.
"Nejsem hlupák, Po- Snape!" zachechtal se Draco.
"Malfoyi, jednou tě zabiju," ucedil Harry, okopíroval Draca a nasedl na koště.
"Damiene, hlídej ho, ať nepodvádí. Ani na okamžik ho nespusti ho z očí," požádal Harry svého bratra. Damien pyšně vypjal hruď, pokýval hlavou.
"Můžeš se na mě spolehnout," ujistil Damien Harryho. A pak se Harry vznesl do vzduchu.
"Máš vůbec v plánu se přihlásit do kolejního mužstva? V této době? Právě když…" zeptal se Draco Harryho. Draco se ho odvážil zeptat, až když byli ve vzduchu. Tady je nikdo nemůže poslouchat. Draco mu nechtěl důvěřovat, neměl a ani nezačal mít rád Pottera, tedy Snapea. Ale oba byli na stejné lodi, pokud nesplní úkol, na konci příštího ročníku budou mrtví. Oba. Ještě se s takovou vyhlídkou nevyrovnal. Harry Snape se mu zdál v pohodě. A toužil poznat, jak to dělá. Nelíbilo se mu, že jeho život má v rukou Temný pán.
"Samozřejmě! Poslední dva roky v Bradavicích si hodlám užít, a hlavně zbavit svět lorda Voldemorta." Harry se zasmál nad Dracovým výrazem. "Ale no tak, Draco! Netvař se tak udiveně, snad si nemyslíš, že mi Pán zla dokázal vymít mozek. Jenom hraji podle jeho pravidel. Vím, že máš stejné myšlenky. Nechceš líbat nohy svého pána, vidím to na tobě. Proto ta první otázka, že ano? Pokud mě chceš prásknout, zatím neumím nitrobranu. Temný pán se mi prohrabal mojí myslí. On ví všechno. A podceňuje mě. A také podceňuje mateřskou lásku. Vždyť Narcissa, Lucius nebo Severus by pro nás dokázali udělat cokoliv, aby nás zachránili. Nemyslíš, že s tím máme šanci ho porazit? Představit si jenom to, co bychom způsobili jenom tím, kdybychom se v Bradavicích ukázali jako spojenci? Kdybychom mezi sebou nesoupeřili…?" dodal Harry, vyzývavě se na Draca díval. Draco miluje slávu, miluje svoji rodinu, miluje svůj život. Harryho návrh je pro něj výhodný. Draco se ušklíbl, chtěl Harryho odmítnout. Vždyť si dělali naschvály celých pět roků. Proč by se něco měli měnit? Ale když se znovu Draco podíval na Harryho, neviděl Harryho Pottera. Viděl jenom Harryho, vždyť už Harry nevypadal ani jako Potter. Navíc se Dracovi zdálo, že mu Harry nabízí něco jako přátelství. A Draco byl chudák, Harry měl štěstí. Harry poznal význam slova přátelství, zatímco Draco znal význam toho slova pouze z učebnice.
"Zboříme Bradavice. Severus bude mít velkou radost. Pokud se nedožiju dalších narozenin, proč se nezahodit s tebou, ty ubožáku. Kdo jsi, že si myslíš, že mě můžeš porazit?" Draco vyrazil a celou cestu se smál. Harry dovedl jednou předhonit Draca, Draco dovedl rovněž pouze jednou předhonit Harryho a získat si tím záskok. Když dorazili na zem k Damienovi, ve stejnou chvíli sesedli ze svých košťat a oba se ze setrvačnosti spadli na zem.
"Vyhráli jste oba, je to nerozhodně," řekl jim nadšeně Damien, pomáhal Harrymu vstát, "oba jste letěli senzačně!" Damien zářil, toužil umět létat stejně dobře jako Draco, nebo dokonce jako Harry. Harry dlouho vedl, ale Draco ho dostihl, pak pouze chvíli zase vedl on, než ho Harry dohonil, a celý zbytek cesty letěli vedle sebe.
"Co se tady děje?" ozval se jim za zády ženský hlas. Draco, Harry, Damien vyskočili jako na obrtlíku a otočili se čelem k příchozím. Tři chlapci nasucho polkli. Mířili k nim všichni dospělí. Severus. Narcissa. Lucius. Chlapci se podívali po sobě se zdviženým obočím, a pak se znovu uklidnili.
"To bych tady rád věděl." Otočil se Severus ke svým synům.
"Dva nejlepší chytači na škole si dali závod o místo chytače v kolejním mužstvu," řekl Draco namyšleně, ale přitom pobaveně mrkl na Harryho. Draco si ho možná tak rychle nepustí k tělu, ale proč si neužít trochu legrace? Proč trochu nepodráždit rodiče? Klidu a nervů měl plné zuby. Proč se jednou nechovat jako dospívající mladík? Navíc Harry tvrdil, že se Brumbál nechá zabít sám. Draco věděl, že Albus Brumbál je blázen. Možná na těch tvrzích něco je.
"Kdo vyhrál?" zeptal se Lucius se zájmem. V duchu si přál, aby jeho syn vyhrál. Zaslouží si to. Zaslouží si to proto, že pro své syna není dobrým otcem, připravil pro svého syna peklo. Co je ve srovnání s tím jedno malé vítězství? Narcissa po něm střelila nesouhlasným pohledem. Ona si přála něco jiného, než její manžel. Hlavně toužila po tom, aby si její syn našel pravé přátele, svoji pravou lásku. Když si bude takto dál chovat, dopadne jako jeho otec.
"Oba jsou stejně rychlý," prozradil dospělým nešťastný Damien výsledek závodu, "přál jsem si, aby zvítězil Harry."
"Nikdo jiný než Zmijozel nemá šanci vyhrát školní pohár," ušklíbl se radostně Harry, s Damien si dokonce plácli.
"Takže ty věříš, že se dostaneš do Zmijozelu?" zeptal se překvapený Lucius. Harry zamrkal, hodil pohled po otcovi. Harry to plánoval jako překvapení, ale zdá se, že to žádné překvapení nebude.
"Já jsem narodil pro Zmijozel," zašeptal Harry, přitom se usmíval, "Moudrý klobouk mě chtěl poslat za každou cenu do Zmijozelu. Ale já jsem ho přemluvil, použil jsem přesvědčivé argumenty. A teď Moudrý klobouk bude konečně rád, když se konečně dostanu tam, kam patřím." Severus nemohl uvěřit synovým slovům. Byl doslova v šoku. Byl přesvědčený na sto procent, že se Harry znovu vrátí do Nebelvíru. I když byl překvapený, měl pocit, že Harry lže, aby zastavil nesnesitelné řeči Luciuse Malfoye. Uklidňoval se představou, že Harry skončí přesně tam, kde má - v Nebelvíru. A cítil podivné zklamaní, když si Harryho představil v hábitu s nebelvírskými barvami.
"Vážně? To je zajímavé," pravila Narcissa. Potěšeně se podívala na svého manžela, pohledem mu naznačila, ať neobětuje chlapce dalšíma otázkami. Narcissa Malfoyová slyšela všechny příběhy o Harrym Potterovi z manželových úst. A nikdy by se nedovedla představit lepšího přítele pro svého syna. Vždyť Harry riskoval život pro své přátelé, to mu se říká oddanost, přátelství. A ona se ve dne v noci přála přesně takové přátele pro svého syna. Zdá se, že už Draco a Harry uzavřeli nějaké speciální příměří. Už po sobě nevrhali kletbami, nebyli se pěstmi. To se mu říká pokrok! Narcissa se rozhodla, že si s Dracem znovu promluví. Všichni mezi sebou nakonec ještě prohodili pár slov, než se všichni rozloučili

Následujícího rána Severus oznámil Harrymu, že ho naučí přemisťovat. Nedal Harrymu žádnou příručku, neudělal Harrymu žádnou přednášku, jenom mu vysvětlil zkráceně princip přemísťování, a pak se Harry měl pokoušet v jednom velkém sále přemisťovat. Severus po celou dobu zůstal s ním, aby mu v případě nutnosti ošetřil rozštěpení nebo ho dokonce zachránil před jistou smrtí, kdyby se mu přemísťování vymklo úplně z rukou. Damien neměl co na práci, takže sledoval Harryho celodenní práci. A děsně se přitom bavil. Harry se někdy přemístil bez vlasů nebo obočí. Otec dopřál Harrymu pauzu až poté, až se dokázal přemístit v pozdních večerních hodinách bez zjevné újmy na zdraví. Konečně mu dal povolení se samostatně přemisťovat. Ale zároveň poukázal na to, že Harry musí dál cvičit v přítomnosti otce.

Harry se doplazil do pokoje. A svalil se na svoji postel. Harry rozlepil unavené oči, když ho Hedvika začala klovat do ruky. Harry odfoukl vlasy z čela a vzal dopis sově z nohy. Dopis od Ginny. Harry zaúpěl, zatoužil odložit čtení dopisu na zítra.


Harry,

nebudu lhát. Tvůj dopis mě rozzuřil, zranil. Ale vůbec mi nepomohl. Napsal jsi, že nás miluješ obě, a vybral sis vybrat jednu z nás. Zamilovala jsem se do tebe, když jsem tě poprvé viděla na Nástupišti devět a tři čtvrtě. A od té doby jsem stále doufala, že se do mne zamiluješ. Jestli můžu věřit tvým slovům, teď už mě miluješ, ale miluješ ještě jinou. Hermionu. A když jsem se dostala až sem, myslím, že stále mám nějakou malou naději. Dokonce větší než malou jinou. S Hermionou se to může kdykoliv pokazit. Nebudu ti dělat problémy s Ronem, stejně se mnou nemluví. Ze svého neštěstí dokonce viní i mně, pak tebe, i Hermionu. Ron nejspíš bude v Bradavicích bez těch pravých přátel, protože je hlupák!

Ginny



Harry zaúpěl. Ginny se snad nikdy nevzdá. Hermiona by se ho nejspíš dokázala vzdát, ale byla by nešťastná do konce života. A Ginny zase bude celý život doufat, že se dají jednou spolu dohromady. Harry znovu zaúpěl. Pak zavřel oči, nechal se unášet spánkem. Harry ještě dokázal pomyslet na černočernou tmu, předtím než usnul, aby dokázal ochránit svoji mysl před vpádem Temného pána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.