6K-HPaV

10. července 2015 v 15:05 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Vrtkavost



"Je to nutné?" Severus oba chlapce přemístil na Prince Manor. Jejich otec za ně a za sebe rozhodl, že od této doby budou žít zde. Harry se právě díval na Severuse, požadoval od něj odpověď, zatímco pomáhal vstát Damienovi ze země, kam se oba svalili. Pouze Severus ustál přemístění ve třech osobách a zůstal na svých vlastních nohou.
"Harry má pravdu, i mně se víc líbil ten malý domek. Tento je příliš velký." Damien se snažil být silný, ale představa, že bydlí v tak velkém domě, mu vháněla slzy do očí. Malý domek vypadal útulnější. Ale toto sídlo bylo velké, jednotlivé části domu tvořily hlavní část domu, pak východní a západní křídlo. Dům měl tvar písmena zet. Vstup na pozemky bylo možné pouze z jedné a hlavní cesty přes kovovou bránu. Cesta se v půli cesty rozdvojila, uprostřed se nacházela kašna bez vody, pak se cesta znovu spojila a skončila u velkých, tepaných dveří do sídla. Harry zastával stejný názor jako Damien. Sídlo Prince Manor působilo velkolepě, pěkně, ale také chladně, příliš velké pro ně tři.
"Jistěže je to nutné. Dům na Tkalcovské ulici je pro nás tři příliš malý. Harry, přál bych si, abys jednou Prince Manor mohl nazývat domovem. Když žila ještě moje babička, mohl jsem navštívit jednou za čas Prince Manor. Vždy se mi tu líbilo. Dům chrání staré kouzla, sídlo je zapečetěné proti vniknutí. My ho dnes otevřeme, od této doby pak budou smět vkročit na pozemky pouze osoby, kterým to povolíme." Damien zatím pouze poslouchal a sledoval svého otce, ještě ho nedokázal ani oslovit. Damien se držel za svým otcem, aby se neztratil, protože pozemky a park byly ještě větší než sídlo před nimi, ale pořád se otáčel za Harrym. Damien nechtěl zůstat v přítomnosti otce sám.
"Když se objevil Damien, sídlo předám jemu. Nebudu bydlet současně bydlet ve třech sídlech naráz," odmítl Harry dědictví.
"Jsi prvorozený," namítl Severus, na chvíli se zastavil, ale hned zase pokračoval, "Prince Manor zůstane Damienovi, ty se přestěhuješ na Potter Manor, nebo dokonce na Black Manor?"
"Ano, tak to udělám," odsekl Harry, ale pak se usmál na Damiena, který se tvářil ustaraně při zmínce o prvorozeném synovi, položil mu teplou dlaň na rameno, aby ho zastavil a dívali se navzájem do očí, "máš stejný nárok na Prince Manor jako já, nejsme ve středověku. Já na žádného prvorozeného syna nehraji. A pokud tě děsí velikost, určitě budu bydlet ve stejně velké a chladném sídle. Takové jsou všechny sídla starých rodin. Záleží pouze na tobě, jak bude tvůj domov vypadat. S kým tam budeš žít. A bude trvat hodně dlouho, než od vás odejdu. Dokud tady o mne někdo bude stát, ani se odtud nehnu." Harry se podíval na Severuse vyzývavým pohledem, a ten měl pocit, že taky něco musí říct, i kdyby se na něj Harry nepodíval. Severus od začátku věděl, že oba z jeho synů budou potřebovat i fyzickou lásku. Pouze ujištění slovy, že je má oba rád, nebude stačit.
"Pojďte sem!" přikázal jim Severus a ukázal před sebe. Harry ihned následoval otcova příkazu, Damien poslechl o něco později. Když zůstali Severusovi synové stát před ním, Severus potlačil touhu se rozplakat. Plakal jenom jednou v životě, když umřela Lily. A ani tento den nebyl obyčejný, vždyť objevil, že má dva syny! Nedělal si iluze, že by se o ně někdy staral, kdyby nebyli jako on, kdyby nebyli stateční, kdyby ho nepotřebovali. Prostě by se na ně vykašlal. A to ho trápilo, protože teď jich měl u sebe, a nemohl si představit, kdyby je za tak krátkou chvíli mohl zase znovu ztratit. Dlouho žil sám, o samotě, a znovu se nechtěl vracet do té doby. Poznal štěstí, lásku rodiny, a bylo to tak úžasné, přestože si ještě nezvykl. Nedovolí, aby jim někdo cizí zničil jejich štěstí. Severus vzal do náruče Harryho, i Damiena, oba přitiskl k hrudi jednou rukou. Severus jim nemohl nic vyčíst, když oba jeho chlapci zaváhali, ale o několik vteřin později oba jeho synové obětí obětovali. Severus své syny objímal jednou rukou, ale Harry, Damien mohli obejmout Severuse oběma rukama, takže se ocitli v propletenci těl. Severus, Harry, Damien doslova mohli cítit teplo a lásku proudit mezi jejich spojenými těly.
"Je pro mě těžké přiznat, že vás oba rád, že vás miluji. Budu rád, když kdokoliv z vás zůstane zde bydlet. Jsme Princeové, patříme sem. Jenom nechci, aby někdo z nás zůstal sám. Zůstaneme stát při sobě." Tak tam stáli aspoň několik minut. Bylo jim tam tak dobře, kéž by tak mohli zůstat věčnost. Harry ukázal Damienovi vztyčený palec za Severusovými zády, Damien mu oplatil úsměvem. Damien si všiml, že Severus Snape miluje Harry, a tak pochyboval, zda někdy bude jeho otec milovat i jeho. Ale teď se zdá, že se mýlil. Jeho otec ho má rád už teď, i když to nedokáže říct do očí. Severus měl zabořenou hlavou na ramenou svých synů. Damien, stejně jako Harry, si užíval, že se o něj otec opírá.

"Vítejte doma, pánové. Konečně! Jsme rádi, že se s Vámi konečně setkáváme," vypískl mladý skřítek, zatímco se ozvalo další dvojité puknutí, a další dva domácí skřítkové se objevili v přijímací hale. Všichni tři Snapeové nadskočili, skřítka si všimli příliš pozdě. Neslyšeli jeho příchod. Skřítek se přemístil v té samé chvíli, zatímco Severus zavřel těžké hlavní dveře.
"Jaké jsou vaše jména?" zeptal se Snape. Bokem se podíval po svých synech, na mysl mu přišel jeden nápad. Tři skřítkové, tří Snapeové.
"Rory, Kira a Lila," přistoupila další skřítka, uctivě se uklonila, jako prvního představila upovídaného skřítka, který jich přivítal, pak sebe, a nakonec představila poslední skřítku, která je příliš plachá a schovává se za Kirou, a zbožně pozorovala svého pána.
"Všichni tři se budete společně starat o chod sídla, zatímco každý zvlášť budete plnit příkazy jednoho z nás. Kiro, budeš sloužit mně. Harry, Damiene, jakého skřítka si vyberete?" Podíval se Severus na chlapce. Harry se musel pousmát, když sledoval Roryho, jak se snaží na sebe upozornit, aby si ho Harry vybral. Damien si prohlédl oba skřítky, a teď měl oči jenom pro Lilu, a snažil se ji zahlédnout Lilu, protože se schovávala za Kirou. Kira nesouhlasně postrčila Lilu ku předu, aby byla dobře vidět..
"Rory," řekl Harry.
"Lilu," řekl stydlivě Damien.
"Lilo, můj syn není tyran, žádný z mých synů není tyran. Ani já, samozřejmě, pouze od tebe čekáme oddanost a spolehlivost, ano?" Lila souhlasně zakývala hlavou, a trochu se uvolnila.
"Zatím můžete jít do kuchyně a připravit něco na jídlo. My si půjdeme vybrat pokoje," dodal Severus a dovolil skřítkům odejít. A pak pokračovali do srdce celého domu. Procházeli dlouhou a temnou chodbou, po obou stranách byly velké portréty. Jejich předkové. Vedle každého portrétu byla louč, který se rozzářila oslnivým plamenem, když kolem ní prošli. Všichni z obrazů se za nimi otáčeli, ani jeden obraz nebyl zticha. Někteří dokonce procházeli z jednoho obrazu do druhého. Každý něco souhlasně nebo nesouhlasně mumlal, ale ani jednomu nebylo rozumět, vše si nechávali pro sebe.

"Já chci jít s vámi," kňoural Damien. Nenáviděl, když musel kňourat, ale oni ho chtějí nechat v cizím domě s cizími lidmi! Kdyby mohl jít s nimi, nebo kdyby tady Severus nebo Harry mohl zůstat s ním, přál si Damien.
"Já jdu navštívit svého bratrance Dudleyho. Otec mě musí přemístit. Ty zůstaneš s Hermionou, je to moje nejlepší kamarádka. Ona není cizí. Může ti povyprávět o Kameni mudrců, baziliškovi, chceš?" lákal ho Harry. A zároveň Harry děkoval Merlinovi, že ho Severus čeká opodál a neslyší Damienovo stěžování. Tušil, že on sám by neměl s Damienem tolik trpělivosti.
"Myslíš bazišliška v Bradavicích?" zeptal se Damien, strach z něj naráz spadl.
"Samozřejmě," přitakal Harry a stiskl tlačítko zvonku.
"Harry?! Tak ráda tě vidím," vyhrkla Hermiona, sotva otevřela dveře, chtěla vpadnout Harrymu do náruče, ale pak si všimla malého chlapce, "jak se jmenuješ?"
"Damien Snape," představil se Damien, stoupl si vedle Harryho, do té doby se schovával Harrymu za zády.
"Kdo?" zeptala se nevěřícně Hermiona.
"Můj bratr," dodal Harry, "to je na dlouhé povídání. Pohlídáš ho? Jdu navštívit Dudleyho."
"Och, jistěže. Ráda ho pohlídám!" souhlasila Hermiona, litovala Harryho, když si představila, co ho v následujícího hodině čeká.
"Do večeře se pro něj vrátím," ujistil Hermionu, pak se sklonil k Damienovi, "nezlob!"
"Já nikdy nezlobím," protestoval Damien, a zamával Harrymu, který spolu s jeho otcem zmizel v jedné sekundě.
"Tak co budeme dělat?" otočil se Damien k Hermioně. Ta si musela dát ruku před pusu v šoku, když si všimla, že Damien a profesor Severus Snape jsou jako přes kopírák. Také si uvědomila, že Harry zdědil něco po Lily Evansové, ale i na první bylo pohled jasné, že patří do jedné rodiny Snapeů. Hermiona se nešťastně dívala za Harrym, byla napůl šťastná, napůl plná strachu, protože jí řekl celou pravdu. Chápala, proč jí všechno řekl, ale nebyla za to ráda. Protože teď měla stejnou potřebou to říct někomu třetímu, což si nemohla dovolit. A teď navíc měla pocit, kterou ji provázel všude, že Harry je jednou nohou v hrobu, ať už je kdekoliv, ať dělá cokoliv.

Severus a Harry se přemístili od domu Grangerových na hřbitov v Kvikálkově. Od smrti Dursleyových uplynuly necelé dva dny, na pohřeb bylo brzo. Ovšem kdyby neexistovali kouzelníci! A protože se jednalo o vraždu kletbou, kouzelníci z ministerstva se dostali do domu hned po Harrym, Dudleym. Oni všechno zařídili, aby Dudley Dursley mohl pochovat své rodiče již tento den. Harry se zastavil na prahu hřbitova, ale hned zase pokračoval. A jeho otec zůstane s ním po celou dobu, co Harry bude mluvit s Dudley. Harry nic nenamítal, dokonce to uvítal. Harry zahlédl svého bratrance, stál u rakve sám. Sám! Harry se zastavil těsně za jeho zády. Dudley se změnil. Vepře už dávno nepřipomínal. Od útoku mozkomorů začal rapidně ztrácet na váze. Když se na něj Harry podíval dnes, byl tenký jako tyčka. Ztrácel se před očima. Dudley nedokázal vztáhnout ruku na někoho jiného. Jeho šikanování slabších dětí skončilo.
"Našel jsem jejich těla," zamumlal Dudley mrtvým hlasem, " potřeboval jsem něco do školy, udělal jsem rodičům neplánovanou návštěvu. Byla to vražda, přestože kouzelníci se všem sousedům vrtali v hlavách! A i když si lidé myslí, že to byla nehoda, nikdo nepřišel. Nikdo! Vědí, že je něco v nepořádku. Můžeš za to ty?" Harry nestačil ani zareagovat, Dudley se po něm otočil a skočil na něj. Dudley se do něm pustil hlava nehlava. Harry zarazil svého otce, nechtěl, aby se do toho pletl. Severus jenom s donucením couvl, nesouhlasně se díval na zápasícího syna se jeho bratrancem.
"Můžu za to já! Já jsem je zavraždil! Mojí rukou zemřeli," vykřikoval ze sebe Harry mezi údery. Dudley v tu ránu přestal Harryho bít, oba se postavili na nohy. Oba měli roztržený ret, a aspoň jedno oko červené.
"Proč jsi tu udělal?" zeptal se ublíženě Dudley. V obličeji měl smutek, hluboký smutek, ale nebyla v něm patrná žádná známka hněvu, nenávisti. To se Dudleymu nepodobalo.
"Proč? Protože jsem se narodil! Protože jsem přidal k chlapovi, který zabil mé rodiče, abych zůstal naživu se svou rodinou. Aby mě přijal do svého kruhu přívrženců, musel jsem obětovat svoji rodinu za tvoji rodinu. Ale pamatuj si jedno, nebudu tě prosit za odpuštění. Nikdy. Tvoje matka mi odpustila ještě předtím, než umřela. A od tebe odpuštění nepotřebuji, nechci. Svým způsobem jsem ti zachránil život. Odmítl jsem tě zabít. Můj nový pán mě mučil za neuposlechnutí příkazu, jsi vykoupen bolestí, mou bolestí. A nemysli si, že jsem zapomněl na všechny ty minulé roky. Týral jsi mě, šikanoval jsi mě, žaloval jsi na mě. Neměl jsem žádné kamarády, každý se mě bál. Celé dny jsem žil v pekle! Kvůli tobě!" Harry se třásl, prostředníčkem ukazoval na Dudleyho. A protože se rozpršelo, dělníci zaházeli čerstvý hrob hlínou a odešli. Harry, Dudley a Severus zůstali uprostřed lijáku. Severus Harryho objal, chtěli spolu odejít. Dudley chytil Harry za ramena, mrkal přes slzy a déšť, aby viděl Harrymu do tváře.
"Já vím, já vím, jak to bolí! Jsem stejná nula jako ty. Změnil jsem se. Na mé školy to poznali všichni. Situace se obrátila. Dělají mi přesně to, co jsem já dělal tobě. Šikanují. Bijí." Dudley vyhrnul rukáv, paže byla samá modřina. "Zastav to! Vezmi mě sebou. Když to neuděláš, budeš stejný jako já. Ty takový nechceš být, já se chci změnit. Když jsi neměl rodinu, moje rodina tě vzala k sobě. Teď se situace obrátila. Je řada na tobě." Dudley stál, nepouštěl Harryho.
"Prosím," dodal Dudley.
"Ach, budu to litovat," povzdychl si Severus, nikdo z chlapců ho neslyšel. Ale on se už rozhodl. Ten chlapec měl pravdu. A to znamená, že Prince Manor bude muset přivítat dalšího obyvatele, i když to bude jenom na krátkou chvíli. Harry se tvářil nerozhodně, Severus se rozhodl rozhodnout za něj.
"Dobře, Dudley Dursley odejdeš s námi, najdeme ti novou školu, kde nebudou znát tvoji minulost. Nebudou mít důvod tě šikanovat," oznámil mu Severus Snapea. Dudley mu v duchu děkoval, v současných dnech prožíval na Smeltings hotové peklo, jaké kdysi prožíval i Harry.
"Děkuji, pane!" odpověděl s úlevou Dudley. Severus mu podal propisku, kterou sebou nosil jako záložní plán pro Harryho, nebo Damien, kdybych jich nedokázal přemístit. Rozhodl, že v nejbližší době naučí Harry přemisťovat i bez povolení Ministerstva kouzel. Vysvětlil Dudleymu, že po stisknutí propisky se objeví v Harryho novém domově, nesmí opustit místnost dokud se on, Harry a Harryho mladší bratr nevrátí.
"Nemuseli jsme to dělat," ucedil Harry, když Dudley zmizel, rukávem si utíral ret, ze kterého tekla krev.
"Nemuseli," připustil Severus, "ale vím, že jednoho dne by sis nalhával, že jsi stejný jako on. A nenáviděl bys pomyšlení, že jsi ho dnes odmítl. Nemám pravdu?" Harry nepromluvil, pouze přikývl. Otec měl pravdu. Už teď litoval, že mu trvalo tak dlouho, že nesouhlasil s otcovým plánem okolo Dudleyho.

Harry, Severus se znovu přemístili k Hermioně domů. Hlasy, které patřili Hermioně a Damienovi, doléhaly k nim ze zahrady. Tak se tam vydali. Na zahradním stole bylo občerstvení a voda. Hermiona houpala Damiena na houpačce, který se smál na celé kolo. Damien vykřikoval, předstíral, že umí létat. Ale když uviděl Harryho, Severuse, bez varování seskočil z houpačky a vhrnul se Harrymu do náruče.
"Hermiona je skvělá, ale já chci domů, stýskalo se mi," zahuhlal Damien Harrymu do oblečení, a pak mírně nervózní Damien odstoupil od Harryho a podíval se nejistě na Severuse. Severus chlapce litoval, chtěl mu to ulehčit, tak udělal první krok. Severus přistoupil k chlapci a pokusil se kopírovat Harryho, když vzal Damiena do náruče. Severus cítil, že se už dost obnažil se svými city před Hermionou Grangerovou, tak jenom zašeptal Damienovi do ucha, aby se uvolnil: "Stýskalo se mi úplně stejně po tobě jako Harrymu, ale nikomu to neříkej."
"Tati," usmál se Damien, poprvé svého otce tak oslovil. Damien byl stejně vnímavé dítě jako Harry. Chápal, že se jeho otec snaží hrát drsného hocha. A proto se tak usmíval, protože odhalil jeho slabinu. A to jsou jeho rodina, on a Harry. On mě má rád. Damien skákalo srdce radostí.
"Jdeme domů?" zeptal se Damien.
"Ano, jenom se Harry rozloučí se svou kamarádkou." Severus odvedl Damiena, nechal Harryho samotného s Hermionou.
"Děkuji ti za hlídaní. Kdo by si někdy pomyslel, že budu něco takového po tobě chtít! Nezlobil příliš?" dělal si starosti Harry. Hermiona se musela zasmát. Opravdu, situace byla nadmíru zajímavá.
"Nezlobil, přestože si hrál a nenudil se, pořád se ptal po tobě. On se stal na tobě závislý, nezklam ho Harry," pověděla mu Hermiona naléhavě.
"Chápu. Severus Snape mi poskytl nový domov, já poskytl nový domov Damienovi. To já jsem odvedl Damiena od jeho babičky, která ho nenáviděla. Nejspíš proto je nejvíc závislý na mně, asi ho měl vyzvednout otec. Pak by se ho tolik nebál, kdyby věděl, že dovede být i milý, přístupný," řekl Harry přemýšlivě, "ze stejného důvod jsme i já závislý na Severusovi, otci."
"Harry, ty mu říkáš otec? Tati?" zašeptala překvapeně Hermiona. Hermiona ho ze strachu vzala za ruku. Harry se jim vzdálil, změnil se, má novou rodinu. Budeš ještě chtít kamarádit se starými kamarády? Hermiona se otřásla strachem, který opadl, až když se podívala do zelených očí.
"Někdy ho oslovím jako Severuse nebo otce, ale většinou mu říkám tati," připustil Harry, obezřetně sledoval Hermionu. "Ještě si všechno může rozmyslet!" běželo Hermionou myslí. Hermiona cítila jeho pocity, ale obezřetnost si spletla s chladným odstupem. A ona Harryho nechtěla ztratit. Nikdy. Proto Hermiona se sklonila a dala Harrymu pusu, aby se ujistila, zda ji má Harry ještě aspoň trochu rád. Zda ji neodmítne. Zda od ní neodejde. Avšak Harry na všechno zapomněl a nechal se Hermionou políbit. Namlouval si, že na všechno zapomněl, ale přesto do nějaké míry věděl, že zrazuje svoje přátele, svoji dívku, se kterou chodí teprve druhým dnem. Ale polibek nezrušil hned ze dvou důvodů: věděl, že by tím ublížil Hermioně, cítil, že Hermionin polibek si užívá.
"Hermiono! Co to mělo znamenat?!" zeptal se Harry zvýšeným hlasem, když od něj Hermiona konečně poodstoupila. Harry se chytil za vlasy, protože se mu klepaly ruce. Hermiona jejich polibek z nějakého důvodu prodlužovala a prodlužovala, a on, hlupák, se ten polibek nenamáhal přerušit.
"Polibek?! Neznáš?!" oplatila mu Hermiona stejným tónem, ale měla v něm něco navíc. Ať se snažila sebevíc být statečná, Harry v něm postřehl zoufalství. Snažila se skrýt zoufalství, a přesto se s ním před chvíli vášnivě líbila. Harry věděl, že se dostal do pekla. Znovu. Zapletl se s dvěma dívkami naráz. Harry si přitáhl Hermionu k sobě, přestože se vzpouzela. Harry si opřel čelo o její čelo, díval se jí do očí.
"Polibek znám, ale co ten polibek znamenal pro tebe," usmál se na ni Harry, setřel jí slzu z tváře, "pokud se bojíš, že od tebe odejdu, já se zase bojím, že ty se nebudeš přátelit se mnou."
"Přátelit! To je náš problém," pohodila hlavou Hermiona a vymanila se z Harryho náručí, "nějakou dobu mě nezajímali kluci. Knihy byly největší mojí vášní. Ale to se změnilo během vánočního plesu ve čtvrtém ročníku. Uvědomila jsem, že jsem dívka, a že nejsem ta nejškaredější holka na škole. Začala jsem tebe a Rona vnímat jako chlapce. Nebylo to tím, že jsi Harry Potter. Chlapec, který přežil. Ale prostě podle tvých vlastností a činů jsi z toho vyšel daleko lépe než Ron, a… a zamilovala jsem se do tebe. Bylo strašné sedět vedle tebe a vědět, že když ti řeknu pravdu, nejenže mě nemůžeš milovat, ale i naše přátelství skončí. A já tě nikdy nebudu mít po své boku jako do teď! Tak jsem mlčela. Navíc Ginny chodila za mnou pro rady, a já jsem jí musela radit jak dostat kluka, kterého miluji já (Já!), aby nikdo nepojal podezření, že tě miluji jako polovina holek na hradě. Aspoň jednou denně jsem na záchodcích slyšela skupinku dívek, jak po tobě vzdychá. Některé mi záviděli, protože si myslí, že se mnou něco musíš mít. Proč bych jinak zůstávala pořád vaše kamarádka? Že se dokonce ty a Ron o mně dělíte. Takové škaredé řeči vedly. Nejhorší na tom je, že jsem tak zamilovaná, že by mi nic z toho nevadilo, kdyby to byla pravda!!" Harry není hlupák, věděl, že Hermiona se musí cítit jako největší hlupák, protože mu vylila své srdce, a nyní si myslí, že on ji pošle někam, protože ho nemiluje. Harry nevěděl, co má dělat, co má říct. Tak to vyřešil stejně jako Hermionu předtím a dal jí stejně dlouhý polibek jako ona předtím jemu.
"Co to znamená?" zeptala se udýchaně Hermiona, když se přestali líbat jako o život. Harry se odvrátil, uvědomil si, že dal právě Hermioně šanci, že ji má rád, že ji miluje. Hlupák! A co teď?
"Ty mě miluješ?" ujistil se Harry, chtěl získat čas.
"Jistěže! Od vánočního plesu na škole." Harry polkl. Tak dlouho! A od kdy ho miluje Ginny? Od té doby co se o něm dozvěděla z vyprávění na dobrou noc nebo od jejich prvního setkání?
"Harry, máš mě rád?" zeptala se Hermiona se slzami na krajíčku, protože Harry už dlouho mlčel. Hermiona pocítila naději, když ji políbil sám od sebe, ale teď se spíš bála. Harry mlčel a nic neříkal. Harry věděl, že Hermiona říká pravdu, po této události si bude muset vybrat. Když si Harry vybere Giny, Harry zůstane s Ronem kamarád, ale Harry ztratí Hermionu. Když si Harry vybere Hermionu, bude muset rozejít s Ginny, Ron s ním pravděpodobně přestane mluvit. Ron nebude nikdy mluvit s Harrym, když Ginny zlomí srdce, a navíc Ronovi odvede jeho lásku. Harry nad tím nepřemýšlel, ale příčila se mu myšlenka, že by Hermionu ztratil. Zvykl si na její přítomnost tak moc, že byla nepostradatelná, to Ron byl postradatelný, několikrát se obrátil k Harrymu zády. Takže Hermiona vyhrála nad Ronem. Ale ještě zbývala otázka, Hermiona nebo Ginny? Harry si pomyslel, že rozhodování by mělo být snadné. Ale teď, když poznal líbání s Hermionou, nedovedl si představit, že už by ji znovu nepolíbil. Něco ho napadlo, nechá rozhodnout Hermionu.
"Harry, ty mě nenávidíš?" zeptala se už uplakaně Hermiona.
"Jistěže ne!" odvětil potově Harry.
"Něco mi někdy dochází pomalu," řekl opatrně Harry, "zůstala bys se mnou, kdyby nás Ron a Ginny nenáviděli? A nejspíš celá rodina Weasleyů? Dokázali bychom se milovat, kdybychom ztratili své přátele? Dokázali bychom se milovat, kdyby někdo jiný nepřál naší lásce? Vydrželi bychom to?" Harry držel Hermioni ruce, pohled nakloněný na stranu, upřeně se jí díval do očí.
"Ty chodíš s Ginny," obvinila Hermiona Harry.
"Ano, ale na moji obranu musím uvést, že ty jsi mě políbila první," obhajoval se Harry.
"A odpověď na moji otázku?" požadoval Harry.
"Není to ode mě hezké," polkla Hermiona, pak pokračovala, " ale láska nezná pravidla. Dokázala bych obětovat Ronovo přátelství. Dokázala bych vyměnit tvoji lásku za nenávist od Ginny. To mi věř. Pro tebe prodám svoji duši ďáblu."
"Neříkej dvakrát, třeba to po tobě v budoucnu budu chtít. To by se mi mohlo hodit." Harry ponořil hlavu hluboko do Hermioniných kudrnatých vlasů, vtáhl ji do své náruče. Přemýšlel, zda neudělal chybu. Zda neměl obě dívky odmítnout. Obě se mu hodili kolem krku, obě měl natolik rád, že ani jednu nedokázal odmítnout, nechtěl jim působit bolest. Ginny měla smůlu, že byla první. Hermiona měla štěstí, že byla druhá. Kdyby obě dívky odmítl, ztratil by obě. Harry si musel připustit, že ztráta Hermiony by byla větší, daleko větší než ztráta Ginny. Proto se taky tak rozhodl, rozhodl se pro Hermionu. A snad udělal dobře.
"Když nastoupíme v září do školy, Ron a Ginny nás budou nenávidět. Další spousta holek bude nenávidět tebe, protože jsi ulovila Harryho Pottera. Musím tě varovat, Moudrý klobouk mě bude znovu zařazovat, skončím ve Zmijozelu," Harry sledoval, jak Hermiona sebou trhla, snažila se mu vykroutit, ale Harry se nedal, "dal jsem si úkol, převést všechny zmijozely na naši stranu. Ale nadále zůstanu s tebou, budu tě hlídat na chodbách. A ty mi slíbíš, že se o sebe postaráš v Nebelvírské věži, v dívčí ložnici. Tam s tebou nebudu moct být. Musíš zůstat živá a zdravá, Hermiono, rozumíš?"
"Ty se o mě bojíš!"
"Jasně, že se o tebe bojím! Půjde proti nám celá škola. Zmijozel a Nebelvír, kdo to kdy viděl?" Hermina se lehce usmála.
"Já se o sebe samozřejmě postarám," ujistila ho Hermiona.
"To je moje holka. Teď musím jít. Budu muset psát. Hodně psát, přepokládám."
"Doufám, že jeden dopis bude i pro mě."
"Samozřejmě," ujistil Harry Hermionu. Harry chtěl odejít, když ho Hermiona ještě na rozloučenou políbila.
"Zlomíš srdce Ginny Weasleyové?" ozval se Harryho otce, Harry leknutím nadskočil. Severus čekal na Harryho, aby ho přemístil, ale Harry už nikde neviděl Damiena. Měli čekat spolu na něj.
"Slyšel jsi všechno?" zeptal se podrážděně Harry.
"Všechno ne, jenom konec. Trvalo vám to příliš dlouho. Zavedl jsem Damiena za tvým bratrancem, aby ho doma ohlídal. A teď jsem se vrátil pro tebe," dodal Severus.
"Nevím, zda jsem si vybral správně. Jsem rád, že po mně nechtěla, abych jí řekl, že ji miluji. Nechci ji lhát. Ale miluji tě bych nemohl říct ani Ginny. Takže možná nemiluji ani jednu, a žádnou chybu nedělám a časem se zamiluji do Hermionu, nebo už ji miluji, jenom to zatím nevím." Harry sledoval otce, zda mu nějak poradí.
"Bez které dívky si nedovedeš představit svůj život?" zeptal se Severus po hodně dlouhé chvíli, se zájmem se díval na svého syna.
"Hermiona," řekl pohotově Harry.
"Vidíš! Myslím, že jsi neudělal chybu. Odpověděl jsi rychle a pohotově," pochválil ho otec a nabídl mu rámě. Stačila malá chvíle a Harry byl zase doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.