5K-HPaV

10. července 2015 v 15:03 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Přítel, syn a bratr



Harry a Ginny zůstali venku pod nebem se líbající ještě chvíli, než se od sebe odlepili. Společně se drželi se za ruce. Harry se cítil neuvěřitelně šťastně, vůbec ho netrápilo, že je jeho otec z povzdálí viděl. Naopak ho to těšilo, a taky si přál, aby jeho otec mohl být aspoň trochu šťastný, jak se teď cítil zrovna on sám. Drželi se za ruce a utíkali, aby dohnali Rona. Smáli se cestou. Ginny měla dlouhé vlasy a vlály jí v mírném větru. Harry z ní nemohl spustit oči. Na malou chvíli jim připadalo, že jsou na světě jenom oni dva. Když se zastavili před zádními dveřmi do domu, oba zvážněli. Na chvíli se zastavili, aby se nadechli a vstoupili do domu, ale to už je dohnal i Ron. Postupně všichni vešli do malé kuchyně. Nejdřív vstoupil do kuchyně Ron, Ginny, a nakonec i Harry.
"Mami? Harry přišel na návštěvu," řekl opatrně Ron, když jeho matka na chvíli odložila hůlku, aby si konečně odpočinula po dlouhém dni práce. Za chvíli je čeká večeře a ona už je se vším skoro hotová. Z osmi členné rodiny se zúčastní večeře pouze čtyři její členové.
"Neutahujte si ze mě! Ty jsi Snapeovic kluk, že ano?" zeptala se přísně paní Weasleyová. Na moment zadoufala, že je opravdu Harry naživu a zpráva v Denním Věštci je nepravdivá. Ale když se otočila ke svým dětem, uviděla pouze Ron, Ginny a neznámého chlapce, který se podobal Severusovi Snapeovi jako vejce vejci. Dala by ruku do ohně, že je to syn Snapea. Kde celou dobu byl? Proč se objevil až teď?
"My si neděláme srandu, on je doopravdy Harry Potter. Můj kluk," dodala Ginny, chtěla tím matku přesvědčit, že je to opravdu Harry. Tolik ho chtěla mít u sebe, a teď se jí to konečně splnilo. Když stála vedle, její srdce se nikdy nechtělo uklidnit. A její matka věděla, jak moc Ginny miluje Harryho, protože se jí svěřovala téměř se vším.
"A zvlášť můj kamarád. Nemysli, že ho budeš mít celé dny pro sebe jako Deana," zaškaredil se Ron na svou mladší sestru, a na Harryho vrhl škemrající pohled. Ginny si Rona vůbec nevšímala, naprosto ho ignorovala.
"Jsem Harry, paní Weasleyová. Moje maminka vydávala Jamese za mého otce, ale ve skutečnosti jím je Severus Snape. A všechno ostatní zapříčinili kouzla. Přijal jsem jméno svého otce. Denní Věštec vypustil do světa nepravdivou zprávu." Ano, konečně všemu tomu začínala věřit. Dokud to nepotvrdil Brumbál, odmítala tomu věřit. A měla pravdu, Harry žije!
"Och, hochu! Konečně máš otce, svoji vlastní rodinu," pravila paní Weasleyová s nakřáplým hlasem, objala Harryho do své pevné náruče jako za starých časů. Vypadalo to, že Molly to vzala rychle na vědomí a smířila se s novou zprávou, ale pouze se snažila působit jako silná žena pro své děti. Večer bude potřebovat chvilku pro sebe, aby si všechno znovu přebrala. Znovu si vzpomene na všechny na své děti, a jako pokaždé si poté uvědomí, že všem nyní hrozí velké nebezpečí. Smrt číhající na každém kroku. Kouzelnické hodiny každého člena rodiny ukazovaly pouze V nesmrtelném nebezpečí.
"Ano, madam, mám. A jsem za to rád." Harry se usmíval na všechny okolo sebe. Harry řekl, že se s nimi musí rozloučit. Paní Weasleyová spolu s Ginny přemlouvali Harryho, aby s nimi zůstal na večeři. Harry nesouhlasil, vydal se nazpět za svým otcem. Nemůže ho nechat tak dlouho čekat.

"Omlouvám se, že jsi na mě musel pokaždé tak dlouho čekat," omluvil se Harry svému otci, když se k němu Severus neslyšně připojil, když se Harry konečně dostal ze spárů Ginny, která se s ním dlouho loučila.
"Nevadí. Měl jsem jedno odpoledne sám pro sebe. Využil jsem ho pro přemýšlení, i když mi chyběla myslánka. Všechno v pořádku?" zeptal se obezřetně Severus, v obličeji měl vystrašený výraz. Bál se, že se bude hovořit o citech. Harry to zpozoroval, vycítil, že se jeho otec cítí napjatě. Tak to zkrátil.
"Hermiona, Ginny a paní Weasleyová plakali, když se dozvěděli, co se ve skutečnosti stalo. Ron to vzal v pořádku. Myslel jsem si, že se bude vztekat, možná na to také časem přijde. Takže se na to budu moct připravit. Hermioně jsem řekl všechno. Když jsem řekl všechno, myslím tím také všechno. Nebylo to tím, že bys mi ty nebo profesor Brumbál nestačili jako opora. Myslel jsem, že se někdy bude hodit, když bude znát pravdu jeden z mých nejlepších přátel. A taky jsem to potřeboval říct někomu dalšímu kromě tebe nebo Brumbála. Chápeš aspoň trochu, co tím chci říct?" zeptal s nadějí v hlase Harry, podíval se úkosem na svého otce. Otce! Ještě si na to pořádně nezvykl, ale znělo to dobře. A odpuštění za to stálo. Jedno oslovení tatidalo Harrymu víc štěstí, než všechna ta nenávist od Snapea z minulých let.
"Chápu. Je to riskantní. A ona ti dokázala odpustit? Dál ti věří a mám tě ráda?" zasypal Severus Harryho otázkami.
"Mám mě ráda. Dokonce mi i stále věří. Odpustila mi nebo mi odpustí, až se vzpamatuje. Musíš si uvědomit, že mi nejsme obyčejní přátelé. Každý rok jsme zažili nějaké dobrodružství, které nás dalo víc a víc dohromady. A nejednou jsme společně byli v ohrožení života. Skutečně jsme zažili, že se navzájem na sebe můžeme spolehnout. Přátelé na život a na smrt. Nepochybuji, že Hermiona nebo Ron by se pokusili mě zachránit za každou cenu. Bohužel někdy i za cenu vlastní života." Harry vážil každého slova, doufal, že všechno řečené Severus dobře pochopí.
"Ano, máš pravdu. Vždyť já sám jsem se zúčastnil jednoho nebo dvou z vašich dobrodružství, jak tomu vy říkáte. Já tomu říkám způsob, jak se snadno nechat zabít," ušklíbl se Severus. Aby svoje ironické slova zmírnil, zkusil svá ústa stočit do úsměvu.
"Stále tě mrzí, že jsi přišel o Merlinův řád první třídy?" Zasmál se Harry nad vzpomínkou, kde byl jeho otec rozzuřený na nejvyšší možnou míru.
"Pokud to nevíš, tak víc mě rozzuřilo, že Sirius Black uprchl, vy jste mu pomáhali a znovu jste nedostali žádné tresty, žádné body dolů. Sám Brumbál vás poslal zachránit Blacka. Nezodpovědné. Nejspíš bude Brumbál nezodpovědný jako každý, kdo byl nebo je v Nebelvíru," dostal ze sebe Severus, musel se ovládat. Ale i on se musel usmát, když si vzpomněl, jak se pokaždé nesmyslně rozzuřil.
"Nemyslím si. Nezodpovědný není synonymum pro Nebelvír. V září nejspíš budeš překvapený," dodal Harry, dál se pochechtával až nakonec pozemků Weasleyů. Harry si přál, aby obličej jeho otce při rozzařování byl ten nejudivenější. Severus a Harry spojili své ruce, přemístili se domů.

Harry ležel ve svém pokoji na posteli, večeři měli za sebou. Harry byl připravený jít spát, ale ještě než zhasne lampu, rozhodl se rozečíst knížku o obraně mysli.
"Harry," ozval se Severus ode dveří. Zakašlal, ruce schované za zády.
"Ano?" Vzhlédl Harry od knížky.
"Něco pro tebe mám." Severus spustil ruce, pravou ruku zvedl a daroval Harrymu do natažené dlaně dopis, který vypadal staře.
"Dopis je součástí vůle Jamese Pottera. Ale Gringttovi měli podle pokynů vydat ti tento dopis už teď v době, kdy převezmeš sídlo Potterů. Přečti si ho, a pak běž už spát, Harry." Severus se mdle usmál a opustil synův pokoj. Harry odložil knížku na noční stolek, ruce se mu mírně třásly. Kniha spadla na zem, Harry ji musel ještě zvednout, než se konečně uklidnil a roztrhl obálku a začetl se do dopisu.


Milý Harry,

miloval jsem Lily Evansovou, později Potterovou, z celého srdce. A proto jsem dělal všechno možné, abych ji získal. Možná jsem někdy zašel až příliš daleko. Dál bych se ti chtěl omluvit, za své nerozvážné chování v době, kdy jsem chodil do Bradavic. Byl jsem hloupý, pyšný, arogantní. Bohužel jsem poznal pravdu, až jsem absolvoval Bradavice. Došlo mi, jak dětinsky jsem se choval. Omlouvám se za všechny kruté a nepěkné věci, které jsem spáchal. A proč ti píšu tento dopis? Proč se omlouvám za tolik věcí? Protože znám pravdu, ty ji určitě znáš taky. Tím se mění všechno.

Lily se nechovala podivně. Nikdy bych z jejího chování nepoznal, že se něco děje. Ale nakonec jsem pravdu nechtěně zjistil. Když se jí zdál zlý sen, chtěl jsem jí pomoct. Zakouzlil jsem Legilimens. A pak jsem sledoval celý její sen. V jejím snu byly tři postavy: Lily, já, Severus v neznámém pokoji. Lily stála v koutě, plakala. Zatímco já a Severus Snape jsme stáli naproti tobě, hádali jsme se o tebe. Nechápal jsem to. Proč chce Severus Snape vychovávat mého syna? Ale jak jsem poslouchal dál, pomalu mi to všechno docvaklo. Lily jsem se samozřejmě nepřiznal. Naráz jsem pocítil strach, že odejde za Snapem, protože čeká jeho dětí, ne moje. Tolik jsem ji miloval, že jsem chtěl ji i tebe mít u sebe. Tenkrát mi nepřišlo ani na mysl, že bych na ni měl být naštvaný, protože mě podvedla se Snapem. To proto, že jsem se tolik moc bál, že Vás ztratím. A od té doby jsem žil ve strachu, který nikdy nezmizel. Bál jsem se, že Lily se jednoho dne sbalí, vezme tebe, vyhledá Snapea a já vás už nikdy neuvidím.

Jistě jsem mrtvý, protože tento dopis bude součástí mé poslední vůle a nesnesu pomyšlení, že mě nemáš rád, nebo si myslíš, že já tě nemám rád. Už jsi zjistil, že jsi synem Severuse Snapea, že ano? Pravda dřív nebo později vždycky vyjde najevo. Můžeme se snažit ji schovat, ale vždy se nějak prozradíme. Nahání mi hrůzu, že zjistíš pravdu o mně a mých špatností vlastností, o tvém původu, odpustíš Severusovi Snapeovi, zapomeneš na mě nebo dokonce mě budeš nenávidět. Tento pocit nesnesu. Já vím, že je to vydírání. Ale prosím, nikdy na mě nezapomeň. Protože tě miluji jako svého syna, pravého syna. Všechno mé je tvé. A pokud se stal zázrak, a víš celou pravdu, a i tak mě máš pořád rád, dokonce mě miluješ. Věř mi, že já tě miluji víc než ty. Viděl jsem tvůj příchod na svět, tvoje první slovo, tvoje první kroky, tvoje první oslovení tati a mami. Jsi spolu s tvou maminkou to nejlepší co mě v mém životě potkalo. Pokud se bojíš Voldemorta - ten tady věčně nebude. Vůbec se nebudu divit, pokud ho dokážeš porazit zrovna ty, protože ty na to máš. Jsi pravý syn svých otců.

James Potter,
tvůj táta


Harry se dál nezajímal o knihu, nechal ji netknutě ležet na nočním stolku. Opravdu šel spát, jak mu otec poradil. Zhasl lampu. V neproniknutelné tmě si setřel slzy z tváří. Dopis zasunul pod polštář. Snažil se usnout, opravdu snažil. O něco později to vzdal. Harry se posadil na postel, nazul si boty. Proplížil se chodbou, zaklepal na dveře svého otce. Jako kdyby Severus nespal, okamžitě se ozvalo: "Můžeš vstoupit." Sotva Harry vešel do pokoje, připravený a bdělý Severus rozsvítil stolní lampu. Z nějakého důvodu byl stejně nervózní jako Harry.
"Proč nespíš?" zeptal se Harry, zůstal stát mezi dveřmi, ale pak vešel do pokoje a upíral na Severuse pohled nepřijímající žádné výmluvy. Severus vyčetl něco Harryho pohledu nebo mysli, protože se s ním nehádal a hned odpověděl, ale pohled odvrátil: "Bojím se, že ti James Potter dokázal napsat něco, co změní tvůj názor na mě, že mě znovu budeš nenávidět, opovrhovat mnou, nebudeš se mnou chtít mluvit."
Harry si povzdechl, nadechl si, a pak zavřel ústa. Nejdřív si musí promyslet, co má na srdci. Nechtěl říct nic neuváženého. Když bylo ticho příliš dlouhé, a už to začínalo být trapné ticho, Severus ztrácel naději a myslel si, že měl opravdu pravdu a Harry od něj odejde, ale pak Harry konečně promluvil: "James Potter se bál té samé věci jako ty. Bál se toho, že, až zjistím pravdu, budu milovat tebe jako svého otce, a naopak jeho bude nenávidět, nebudu ho mít rád. Ty mi tady říkáš, že se bojíš toho samého. Proto jsem mlčel, že jsem nevěděl, co vám mám říct, abyste mě špatně nepochopili, a nemysleli, že si vyberu jednoho z vás jako svého otce a toho druhého budu nenávidět. Ty si pamatuj, stejně jako ty," Harry nejdřív prstem ukázal do stropu - tedy do nebe, pak na Severuse, "že si mezi vámi nebudu vybírat. Moje srdce je velké. Dokázal jsem ti odpustit. Miluji stejně Severuse Snapea, tak i Jamese Pottera jako svého otce. Je to jasné?! Umím odpouštět. A pokud to bude nutné, budu vám odpouštět stále dokola a dokola, protože i přes vaše chyby vás chci v mém životě. Tebe, Lily, Jamese, Brumbála, své přátele. Bez vás by neměl můj život cenu." Severus nemohl spustit oči ze svého syna. Srdce mu plnilo štěstím, důvodem byl smysl Harryho slov, kterému k němu pomalu pronikaly, a tím druhým důvodem bylo, že Harry zněl přesně jako on sám, když mluví ke smečce hloupých studentů, kteří nechápou svou látku, a on na nich mluví svým sebestředným, arogantním, posměšným hlasem. A přesto Harry měl něco ve svém hlase navíc - lásku. Možná, jenom možná, můžu přestat o sobě a o Harrym pochybovat, pomyslel si Severus, nemůžu uvěřit svému štěstí.
"Já vím, že jsem velký, je to nepatřičné, a tak dále…," Severus se musel pousmát, když Harry znovu mluvil jako znuděné dítě, který ví všechno líp než dospělí, "ale můžu k tobě do postele? Nemůžu usnout."
"Cože?" dostal ze sebe Severus.
"K tobě? Do postele?" řekl nejistě Harry, ale už nečekal na odpověď a bez odpovědi odcházel do pokoje s myšlenkou, že zašel příliš daleko. Severus chtěl odmítnout, ale pak si uvědomil, že mu Harry právě přiznal, že ho miluje jako svého otce bez ohledu na minulost, bez ohledu na Jamese Pottera. Není teď na mě, aby mu to něčím oplatil? Jedno čím? Když Severus konečně promluvil, Harry byl už u dveří a chystal se odejít.
"Samozřejmě že můžeš, zůstaň. Já prosím tebe, abych já mohl spát vedle tebe. Zameškali jsme toho příliš moc." Než se odebrali každý na svou polovinu postele, nejistě se na sebe usmáli.
"Mám tě rád, tati. Doufám, že už je ti to konečně jasné. Budu ti to opakovat do té doby, než si to dokážeš zapamatovat," zamumlal polohlasně Harry do tmy počítaje s možností, že jeho otec už usnul.
"Nemusíš, já už to vím. Teď už to konečně vím. Harry, já tě mám rád," odpověděl mu Severus po nějaké době, ale Harry už spal. Severus si povzdechl, a zaspal jako druhý.

Následujícího dne společně snídali, pošťuchovali se navzájem a hledali nějaké hranice, kam přesně až mohou zajít v pošťuchování. A pak se to pokazilo. Harry pozoroval, jak otcovi došel dopis, který hned otevřel. V obálce ovšem byly dva dopisy. Harry nemohl odtrhnout oči od svého otce, protože mu bylo jasné, že jsou to zlé zprávy.
"Co se stalo?" vyhrkl Harry, když už to nemohl déle vydržet.
"Nic," odvětil Severus, spěšně schoval dopisy do svého černého hábitu, neměl v nejmenším úmyslu dát přečíst Harrymu ony dopisy.
"Dohodneme se na něčem? Žádné lhaní v domě? Nelži, něco se stalo. A protože je to špatná věc, chci to vědět!" Severus pozoroval zatvrzený pohled svého syna, chtěl mu odseknout, poslat do pokoje, prostě udělat cokoliv jenom aby nemusel jeho syn číst ty strašné dopisy. O něco později mu došlo, že pravda stejně vyjde najevo. Už nic nebude stejné jako dřív.
"Žádné lhaní, souhlasím." Severus podal Harrymu dva listy papíru, který předtím schoval v pravé kapse. Ruka se mu mírně klepala. Harry obezřetně přijal dopisy, naposledy se podíval na Snapea, než se začetl do prvního vrchního listu.


Drahý Severusi,

píšu ti po tolika letech, abys věděl, že jsem porodila tvého syna, jmenuje se Damien Snape. Pamatuji si úplně přesně na noc, kdy byl počat. Navštívila jsem mudlovský bar, kam jste o něco později vtrhli vy - smrtijedi. Zmocnili jste všech žen, abyste dokázali, že jste něco víc. Znásilnili je. Myslela jsem, že se mi stane to samé co jim. Poznala jsem, že jsi to ty, kdo se mě pokouší znásilnit. Polohlasem jsi mě ujistil, že se pokusíš to uspíšit. Ale ty jsi mě nepoznal. Karen Jenkinsová, jedna ze dvou nejlepších přítelkyni Lily Evansová, byla jsem stejně jako Lily mudlovská šmejdka. Bylo jim jedno, že jsem čarodějka stejně jako vy. A nakonec mi to bylo k ničemu, ani jako čarodějka jsem se nedokázala ubránit. Oddala jsem se tobě dobrovolně. Na rozdíl od tebe jsem si to vychutnávala. Neznásilnil jsi mě. Omlouvám se, že jsi tolik roků myslel, že jsi mě znásilnil, i když to nebyla pravda. Dítě jsem si nechala, protože jsem milovala tebe, protože jsem milovala jeho, jak už ti došlo. Tolik roků jsem ti dávala pokoj, protože jsem věděla, že se mnou nechceš mít nic společného, nemiluješ mě. Tak jsem dala aspoň našemu synovi tvé jméno a příjmení. (Celý jménem se jmenuje Damien Severus Snape.) Doba se změnila. Damienovi je jedenáct, v záři nastoupí do Bradavic. I přes hrozící nebezpečí ho pošlu do Bradavic. A tobě píšu, protože chci, abys ho chránil. Nevím, zda se dostane do Zmijozelu nebo Nebelvíru. Ale zato přesně vím, že i ve zdech Bradavic nebude dostatečně bezpečně i přes obvyklé keci Brumbála. Tady nastává úloha pro tebe. Ty ho prostě musíš chránit. Je to tvůj syn. Nic jiného po tobě nechci. Žádné peníze. Žádná výchova mého syna ke které by ses zajisté musel nutit. Žádám pouze ochranu pro svého syna.

Karen Jenkinsová


Harry nasucho polkl, první listy odložil na stůl, a začetl se do druhého listu.


Severusi Snape,

jmenuji se Linda Jenkinsová, Karen je moje dcera. Moje jediná dcera zemřela rukou smrtijedů několik dnů dozadu. Předcházející dopis napsala tobě, ale nestihla ti ho poslat. Já po tobě žádám, abys přišel a odvedl svého syna. Mám k tomu několik důvodů. Nebudu ho vychovávat. Je synem smrtijeda, který zabijí lidi na potkaní. Nebo jsi to byl dokonce ty, kdo zabil mou malou Karen? Parchatne?! Nechci mít dál nic společného s vašimi kouzly a podvody. Vše se na začátku tvářilo tak úžasně, když Karen objevila svět kouzel a čar. Ale já už jsem prozřela a nechci mít s tímto světem nic společného. Pokud si pro něj nepřijdete do týdne, odložím ho do dětského domova. Nemeškej, nepochybuj a přijdi si pro něj. Viděla jsem tvoje fotky ze školy. Karen nelže, ona nikdy nelhala. Tvůj syn je ti podobný jako vejce vejci. Nemůžu se na něj dívat.

Linda Jenkinsová


"Na co čekáme? Jdeme si pro něj! Nenechám svého bratra v rukou té ježibaby!" řekl Harry připravený konat hned. Harry zhnuseně odhodil dopis na stůl, odhodlaně vyskočil na nohy.
"Harry?" pravil nejistě Severus, " Nezlobíš se na mě, nenávidíš mě, že jsem znásilnil tu ženu, Karen?" Severusovi se zlomil hlas, když si opravdu vzpomněl na Lily, Karen, Lucy - nejlepší trojlístek kamarádek na celé škole. Byla něco jako obdoba ženského Zlatého tria jako Harry, Ron, Hermiona. Harry svou zvědavost nezdědil pouze po svém otci.
"Och, bože, muž jsou někdy tak hloupí! Samozřejmě si nic takového nemyslím. Já jsem mučil, zabíjel stejně jako ty. I když jsem zatím nikoho neznásilnil, nemám ti co vyčítat. A mám pravdu, když tvrdím, že něco takového může potkat i mně?" Pomalu a neochotně se Harry znovu posadil ke stolu.
"Kdybys počítal roky, stalo se to dávno po prvním pádu Voldemorta. Lucius a někteří ostatní smrtijedi, kteří zůstali na svobodě, jednou za čas svolali všechny volné smrtijedy. Jsou tak zlí a nechutní, že museli páchat zlo i bez Pána zla. Lucius se postavil do čela smrtijedů úplně stejně jako tu noc na Mistrovství světa ve famfrpálu předcházejícího roku, nařídil, abychom si vybrali a znásilnili ženy v baru, který jsme tu noc vybrali jako náš cíl. Měli jsme jim dát najevo, že jsme něco víc. Musel jsem to udělat. Brumbál tvrdil, že Voldemort se jednou vrátí, a já si musel nechat otevřené dvířka, abych se v den znovu povstání Pán zla vrátil mezi smrtijedy jako špeh. Potřeboval jsem si udržet i nějakou malou důvěru mezi smrtijedy. Nejhorším na tom je, že tehdy jsem se nedokázal vzepřít Luciusovi Malfoyovi. Ale po té události jsem si vše v mé mysli přehrával stále dokola a dokola. A až potom jsem našel v sobě sílu k odporu proti Malfoyovi, vymyslel jsem si dostatečné důvody, abych se nemusel podobných akcí zúčastňovat. Až potom co se to stalo! Dnes je Pán zla znovu mezi námi a my oba budeme možná v budoucnost znovu opět přinuceni vztáhnout ruku na ženu," vykřikl Severus zhnuseně, prosebně se díval na Harryho. Potřeboval ujištění, že je ten nejstrašnější člověk na světě. Cítil se sebou tak zhnusený! Harry vstal od stolu, aby se mohl dotknout otcova ramena. A ujistil o pravém opaku. Pro něj byl ten nejlepší.
"Muži jsou hloupí. Štěstí že jsem napůl ještě dítě. Znovu ti to vysvětlím. Tati, ona tě milovala. Spíš se trap tím, že ona odešla do nebe a ty jsi jí nikdy nemohl oplatit její lásku. A na další ženy jsi nevztáhl ruku. A pokud mluvíme o ženách, kterým jsi ublížil na příkaz Voldemorta, je to Voldemortům zločin, ne tvůj. A i kdybys byl vinen aspoň z části, odčiní to množství lidí, které jsi zachránil. Stejně to beru já, jinak bych se musel zbláznit. Věř mi, že do nedávné doby jsem si dával za vinu smrt každého ve svém okolí. Nebo si myslíš, že opravdu mohu za smrt svých rodičů, Cedrica, Siriuse, Dursleyových?" zeptal se podrážděně a důrazně Harry.
"Samozřejmě že ne!" vykřikl Severus zděšeně nad myšlenkami svého syna.
"Tak vidíš! Úplně stejné je to i u tebe. Jdeme vyzvednout Damiena z toho pekla?" zeptal se Harry, hlasem mu pronikala naděje. Otec, teď bratr. Páni, jejich rodina se začíná rozrůstat. Přál si, aby ho jeho bratr měl rád. Co když ho nebude mít rád? Co když s nimi nebude chtít odejít? Bude nenávidět tátu?
"Ano, jistěže, hned." Severus proti plánu jeho syna nic nenamítal. Doufal, že Linda Jenkinsová není druhá Petunie Dursleyová a netýrala Damiena, jako byl týrán Harry. Petunie nenáviděli kouzla, a je nad slunce jasné, že i Linda nenávidí kouzla úplně stejně.

"Na co čekáme?" zeptal se Harry. Stáli před dveřmi domu, ve kterém žije Damien Snape. Ale ani jeden z nich se neodvážil zaklepat.
"Bude to těžké," řekl Severus, nechtěl se cítit jako zbabělec, ale cítil to tak. To napochoduje do domu, odvede jeho dalšího, konkrétně již druhého, syna, a bude ho vychovávat? Spolu s Harrym? Vždyť se nedovede postarat ani o Harryho, jak to zvládne s Damienem?
"Já vím, bude to těžké. Já se budu snažit nebýt hlupákem, bude poslouchat a budu ti pomáhat. Daleko horší by bylo, kdyby se Damienův otec o něj nezajímal a nechal ho s osobou, která ho nejenže nemá ráda, ale zřejmě ho odloží do dětského domova. Nikdy jsem nepoznal své rodiče, znal jsem pouze jejich jména a způsob smrti. Dursleyovi se o mě nezajímali. Bylo to úplně stejné jako vyrůstat v dětském domově. Byl to ten nejhorší pocit. Měl jsem pocit, že nikam nepatřím. Možná že s námi nebude mít na růžích ustláno, ale jsme rodina, my to zvládneme," ujistil ho Harry. Harry viděl, že je jeho otec zaraženy, zmatený. Snažil se udržet masku klidu, ale moc se mu to nedařilo. Co kdyby to zvládl on?
"Napadlo mě - já půjdu do domu, ty znovu budeš hlídat před domem. Bratr nejspíš raději odejde se mnou," předvedl Harry svůj nápad. Severus se překvapeně otočil na Harryho, jak rychle si dovedl jeho syn zvyknout na situaci, že má bratra! Bylo to okouzlující! Až zarážející! Severusovi se sevřelo srdce, když si uvědomil, jak moc musel toužit po rodině. Jak byl prázdný. Stejně jako on. A přesto mu Harry dokázal odpustit, zatímco on se v tom dokázal jenom plácat.
"Souhlasím, do toho!" popohnal ho Severus. Severus použil kouzlo neviditelnosti, zatímco Harry zazvonil na domovní zvonek.
"Dobrý den, koho hledáte?" Dveře otevřela stará paní, celý její obličej byl plný vrásek, všechny vlasy měla šedivé a krátké, byla menšího vzrůstu.
"Dobrý den, jmenuji se Harry Snape. Přišel jsem navštívit Damiena. Pokud bude chtít, odejde spolu se mnou," představil se Harry.
"Pokud bude chtít? A pokud chtít nebude, necháte mi ho tu? Kdo jste? Proč nepřišel Severus Snape?" Stará paní Jenkinsová zavřela dveře, za dveřmi na nich vychrlila spoustu otázek. Harry potlačil zvyk protočit oči, ale podařilo se mi klidně odpovědět na všechny otázky.
"Jsem syn Severuse Snapea. V dopise jste se vyjádřila jasně. Pokud Damien nebude chtít odejít se mnou, tady rozhodně nezůstane. Mám s tím osobní zkušenosti," zašklebil se na ni Harry, podíval se na ni, jestli se nějak prozradí, zda doopravdy Damienovi něco neprovedla, ale byla klidná.
"A hádám, že Snape starší nepřišel, protože se styděl za svůj křivý nos, zatímco vy jste mladší a pěknější. Jste i po vaší matce, že ano? Byla stejně krásná jako moje Karen? Taky jí zničil život?" Harry stiskl zuby, drtil je, ta žena byla tak nepříjemná! Možná Damiena fyzicky netýrala jako Dursleyovi Harryho, ale oba je zřejmě potkal stejný osud - týrali je slovy, slova někdy dokážou potrápit člověka stejně dobře, někdy víc, jako dobře mířené rány.
"Kde je Damien?" zeptal se úsečně. Když Linda konečně pochopila, že Harryho na špek nechytne, konečně mu trpitelsky ukázala na dveře na konci chodby. Harry energicky došel ke dveřím, ani na moment nezaváhal a octil se na dvoře. Všude pouze byla pravidelně sestřihovaná tráva, žádné květiny, bokem toho všechno stálo pískoviště, vedle něho pergola. Damien si hrál na pískovišti.
"Ahoj, jmenuji se Harry." Harry přišel až k Damienovi. Ze zvědavosti si chlapce prohlížel, pokoušel nenápadně si ho prohlednout. Damien neměl nic ze své matky, Harry viděl pouze kopii svého otce. Harry zdědil oči, nos a nějaké rysy v obličeji po matce, zatímco Damien měl pouze otcovy rysy, žádné matčiny geny se nebyly dostatečně silné, aby se projevily.
"Ahoj, já jsem Damien. Přišel jsi mě odvést? Jsi moc mladý! Nevypadáš jako můj otec, i když jsme si podobní." Damien dál si hrál s pískem, přesto se zaujatě ohlížel po Harrym. Tolik si přál opustit babičku, až se bál, aby něco nepokazil a jeho otec ho nechtěl. A proto si Harryho pouze jedním okem prohlížel, nechtěl ho rozhněvat.
"Jo, jsem příliš mladý. To mi říká i můj otec. Mladý, hloupý, arogantní. A myslím, že mě má i přesto rád. Já jsem tvůj bratr. Přišel jsem tě odvést, táta na nás čeká venku. Chceš jít s námi?" Harry si hrál s pískem stejně jako jeho bratr. Chlapec byl napjatý. Harry si přál, aby s ním odešel jiný chlapec. Chlapec, který bude šťastný, a nebude se trápit kvůli takové jedovaté babičce, jakou má Damien. Damien na chvíli zaváhal, ale pak se odhodlal. Dlaně naplnil pískem, z kterého vyletěl malý ptáček z písku, v Damienově dlani zbylo jenom málo písku. Pták vyletěl kousek nad jejich hlavy, a pak písek znovu spadl do pískoviště.
"Babička nemá ráda, když kouzlím, je takový i náš otec?" Harry zakroutil hlavou. Harry vzal do dlaní písek, náhodnou magii nepoužil od třetího ročníku, kdy nafoukl tetu Marge, ale pro Damiena se musí přemoct! Harry si představil majestátního fénixe, který jim před zraky povstal z písku o pár sekund později.
"To byla paráda!" vykřikl nadšeně Damien. Fénix se rozpadl a písek padl všude kolem nich.
"Samozřejmě že všichni z naší rodiny milují kouzla. Do začátku prázdnin můžeš kouzlit, jakkoliv se ti zachce, pokud neprokleješ našeho tátu," ujistil ho Harry, a pak ještě dodal, "V Bradavicích můžeš vidět opravdového ptáka - téměř poslední druh žijícího Fénixe."
"A pokud odejdu s vámi, že už nikdy nebudu muset vidět babičku Lindu?" zeptal se s nadějí v hlase Damien. Harry na sekundu zavřel oči, než promluvil.
"Každý den uvidíš mě, tátu, tvoji babičku nebudeš muset vidět, pokud nebudeš chtít. Ale myslím si, že až odejdeš, bude se ti po ní stýskat stejně jako jí po tobě. A pak ji jistotně budeš chtít vidět. Tvoje babička si uvědomí, že jsi poslední člověk na světě, když vás opustila tvoje maminka, a i ona tě nakonec bude chtít znovu se s tebou vídat," nadhodil opatrně Harry.
"Harry, já odejdu s Vámi, ale babičku už nikdy nechci vidět. Ona mě neměla ráda od mého narození. Nenáviděla mě. Když jsem s ní o samotě, vždy aspoň jednou denně mi řekne, že jsem své mamince zničil život." Damien se téměř rozplakal, ale uhlídal se, přesto mu pár slz vyklouzlo. Malý chlapec se otočil, aby jeho velký bratr neviděl slzy. Nechtěl být slabý. Chtěl být jako jeho bratr. Harry se nenechal zastrašit jeho babičkou a přišel si pro něj. On sám by si na jeho místě netroufl a nechal by tady takového uplakánka, jako je on, a upaloval by hodně daleko.
"Damiene, pokud je to tak. Slibuji, že už ji nikdy neuvidíš, ano?" Harry natáhl ruce, a vzal Damiena do náruče, dost dobře pochyboval, že ho Linda Jenkinsová někdy objala, "Klidně můžeš plakat i přede mnou. V naší rodině se za slzy nestydíme."
"Ty jsi určitě nikdy neplakal," popotáhl Damien, ale obrátil se k Harrymu, téměř mu vpadl do náruče.
"To by ses divil, zrovna den nebo dva předtím jsem brečel jako malé dítě. Ty jsi oproti mně velký chlap," zasmál se Harry. Damien se vytrhl z Harryho náručí, jenom aby se na svého bratr usmál, a znovu se vrátil do jeho teplých paží! Znovu mu bylo tak dobře! Jako když tady byla ještě maminka. Ale maminka tady není. Když si na to vzpomněl, svoje malé dlaně spojil za Harryho krkem a přitiskl se k němu ještě víc. A pak už nedokázal předstírat, že nebrečí. Tryskalo to z něho jako z aktivní sopky, tolik se potřeboval vyplakat. A takto ho dokázala obejmout a předat mu teplo, naději jenom jeho maminka. A teď tady byl jeho velký bratr, který se tady objevil jako blesk z čistého nebe. Bylo mu s ním v náručí tak příjemně! Damien viděl Harryho poprvé v životě, přesto už teď věřil, že ho má radši než babičku Lindu. Damien slyšel od babičky, jak hrozný je jeho otec. Ze začátku se bál, že ho jeho otec nebude mít rád, že bude ošklivý, a bude ho dokonce bít. Ale když si uvědomil, že spolu s ním tam bude i Harry, velký bráška, rád odejde z toho příšerného domu kamkoliv jinam. Ale musí tam být Harry. Jenom Harry.
"Tvoje maminka tě milovala a dál milovat bude. Každá máma miluje své dítě. Moje matka mě milovala také a miluje, i když je mrtvá jako ta tvoje. Takže teď máš nový domov. Já, ty, táta. Jsme rodina. Táta Severus je trochu nevrlý, ale ještě si nezvykl na tolik dětí v domě. Proto mu nebude hrát na nervy. Já sám jsem k němu přišel pouze o jeden týden později než ty. Takže jsme na tom stejně," pokročil ledabyle Harry rameny. Harry se podivil, když dokázal uzvednout Damiena a donést do jeho pokoje, aby sbalili věci. Oba měli velkou podváhu.

"To je nuda!" prohlásil Damien, chodil mezi skříní a svým kufrem. Balil si všechny věci, a už ho to nebavilo. Harry přemýšlel, hůlkou si poklepával po levé ruce. Náhle vyskočil, když si konečně vzpomněl na potřebná kouzla.
"Už to mám!" vyskočil radostně Harry. Když Harry začal házet oblečení obloukem do kufru bez ladu a skladu, Damien ho napodobil. Užili si spolu spoustu legrace, a kufr byl za minutu plný. Harry kouzlem perfektně poskládal všechno oblečení. Damien si sedl na kufr, Harry ho zapnul. To byl kufr s oblečení na doma. To samé provedli se školním kufrem, kde měl Damien nakoupené speciální šaty pouze do Bradavic. Jenom nakonec opatrně naskládali učebnice pro prváky na vrh a kufr opět zavřeli stejným způsobem. Damien zůstal shrbeně a nešťastně sedět na kufru. Harry ho vytáhl na nohy a oba kufry zmenšil a schoval do kapsy u svého hábitu.
"Co se stalo?" zeptal se Harry bez okolků Damiena. Harry chlapce stáhl vedle sebe na postel. Na teď už bývalou Damienovu postel.
"Máma mi řekla, že náš otec není ve škole oblíbený. Babička tvrdila, že mě dokonce budou šikanovat! Zároveň se bojím i raduji z nástupu do Bradavic!" dostal ze sebe Damien. Zatím to vypadalo, že jeho starší bratr má na všechno odpověď. Doufal, že to bude stejné i teď.
"Dříve jsem do školy chodil s jiným jménem. Oba tedy půjdeme poprvé do školy, oba jsme Snapeové. Jsme na tom stejně. Ujišťuji tě, že se můžeš o mě kdykoliv opřít, stejně jako já se můžu spolehnout na tebe, souhlasíš?" Harry počkal, až Damien přikývne, pak pokračoval, "Táta nás miluje tolik moc, že nám to téměř nikdy nedokáže říct, ale nedovolí, aby se jednomu z nás něco stalo. A pokud někdy bude chybět ve škole, dojdi za mnou. Nikdy nedovolím, aby si nějací usmrkánci dovolovali na mého brášku," řekl Harry přísně, ale nakonec se usmál, "No, tak! Úsměv! Domácí kouzla mi nejdou, ale jsem mistr v obranných a útočných kouzlech, jsem nejlepší ve škole v Obraně proti černé magii. A ty budeš taky, uvidíš. My, Snapeové, jim ještě ukážeme, co myslíš?" Damien se díval na Harryho přes slzy radosti. Harry si tolik věřil, a zatím vždy mluvil pravdu, a neměl důvod lhát. Damienovi se hned odcházelo z toho příšerného domu o něco lépe. O tolik míň starostí!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.