3K-HPaV

10. července 2015 v 14:59 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Dva úkoly




Brumbál, Severus a Harry seděli v ředitelně. Všechny obrazy byly vzhůru, ale někteří předstírali, že spí a situaci sledovali jedním okem. Nový mladík jim někoho připomínal, a pak se jim zatočila hlava, když zjistili mladíkovu totožnost.
"Harry bude žít se mnou, kde jinde bude v bezpečí, když nemůžeme počítat s Dursleyovými? A stejně, nikdy bych nedovolil, aby se tam vrátil. Vy jste o všem věděl…" Brumbál se na chvíli zastyděl, když se na něj podívali oba mladší muži, ale hned se zase vzpamatoval.
"Měl jsem pouze podepření." obhajoval se Brumbál, ale nedokázal se svým společníkům podívat do očí, pod stolem si mnul dlaně. Bylo nad slunce jasné, že je Albus Brumbál nervózní.
"Nejdůležitější otázka, jak to zařídíme s veřejností? Harry Potter nemůže zmizet ze dne na den…?" otázal se ředitel Snapea, ale oba starší muži se dívali na Harryho. Harry se napjal, konečně může o něčem také rozhodovat. Na malou chvíli přemýšlel, ale pak jim oznámil: "Všichni kouzelníci si vždy mysleli, že jsem něco víc, příliš na mně spoléhali. Řekneme jim pravdu. Když jim dojde, kdo je můj otec, začnou pochybovat, budou se spoléhat víc na sebe. Já jsem přemýšlel nad vašimi slovy, a došlo mi, že moje maminka napsala v deníku to samé. Nezbavím svět Voldemorta, protože je to v té hloupé věštbě, zbavím svět Voldemorta pro mrtvou Lily Evansovou, Siriuse Blacka a ostatní mrtvé kouzelníky, kteří umřeli v první a druhé válce."
"Souhlasím s Harrym," souhlasil Severus se svým synem. Ještě si na slovo syn nezvykl, ale bude mít na to hodně času. Harrymu bude trvat dlouho, než ho osloví jako svého otce a on mu bude moct říct synu.
"Dobře, já se o vše postarám. Vyřídím to na Ministerstvu kouzel, mudlovském ministerstvu, uveřejníme zprávu v Denním věštci. A budete muset podepisovat spoustu papírů. Souhlasíte?" Harry i Severus přikývli.
"Nejdřív bych to oznámil Pánovi zla jako prvnímu, nechci, aby se něco takového dozvěděl z druhé ruky, mohl by mě potrestat. Nejdřív jsem přemýšlel, že budu ignorovat jeho volání, jako Harry Potter budu předstírat, že jsem mrtvý a Harry Snape bude jiná osoba." Harry se zasmál, ale byl to křečovitý smích. "Moc bych si tím nepomohl, jako syn smrtijeda bych napochodoval pro znamení zla po dovršení sedmnáctých narozenin. To by bylo překvapení pro Voldemorta, když bych už měl jeho znamení na své paži." Severus se natáhl, aby mohl Harry poplácat po rameni, prostě ho utěšit, aspoň se ho nějak dotknout, aby věděl, že v tom není sám, ale něco ho zarazilo. Harry Snape? On se chce jmenovat stejně jako on? Chce nosit jméno špinavého mudly? Severus to nedokázal zpracovat.
"Ty se chceš jmenovat Snape? Nosit jméno špinavého mudly? Jak to můžeš chtít potom, co jsi ho viděl v mých vzpomínkách?" Snape sledoval Harryho. Bál se, že si z něho dělá srandu, a přece by si to tolik přál…
"Já si beru především tvoje příjmení, svého otce. Lidé by měli soudit člověka podle jeho činů, ne podle činů jeho rodičů. Sám jsem to poznal na vlastní kůži. Takže ano, já chci příjmení toho špinavého mudly. Viděl jsem umírat spoustu lidí, abych věděl, že život je krátký. Byl jsem tak hloupý! Ignorant! Zabýval jsem se malichernostmi." V pracovně se rozhostilo ticho, které nikdo přerušil, nechali plynout čas.
"Ano, Harry má pravdu. Další důležitá otázka, kde budete bydlet? Na Tkalcovské ulici to nejspíš nebude…?" tázal se dál Brumbál. Ticho už trvalo příliš dlouho. Oba měli už dostatek času, aby se vzpamatovali.
"Zůstaneme na Tkalcovské ulici. Nezapomínejte, že Harry už dostal znamení zla. Není důvod, abychom se schovávali na…", tady Snape zmlkl a podíval se na Brumbále, který nepatrně přikývnul, Harry chvíli čekal, a už se chtěl na něco zeptat, když Severus opět pokračoval, "Musíme ti něco říct."
"Sirius Black nebyl takový ignorant, jak jsem si myslel. Omlouvám se mu. On… zanechal závěť. Black odkázal několik stovek galeonů Remuse Lupinovi, aby nemusel živořit do konce života, když mu nikde nechtějí dát práci. Peníze mu vystačí po zbytek života. Nemusí vůbec pracovat. Zbytek peněz a veškerý majetek odkázal tobě. Já jsem ochotný tě zplnoletit, až mě úřady uzákoní tvým zákonným zástupcem. A v té době, nebo až budeš plnoletý, ti budou moct Gringottovi předat závěť i Jamese Pottera. Předpokládáme, že i on ti odkázal veškerý majetek a peníze, které rodina Potterů má. A nakonec přichází na řadu rodina Princeů, ze které pocházela má matka. Naše rodina veškeré peníze promrhala, z naší strany nezdědíš téměř nic. Téměř nic. Ale aspoň něco ti po nás zůstane. Čistokrevní kouzelníci byli rozhazovační, protože si o sobě mysleli moc, ale byli příliš hrdí na své domovy. Aby nikdy nepřišli o hlavu nad hlavou, první čistokrevní kouzelníci tedy začarovali svá hlavní sídla kouzly, aby nikdy nešly prodat, proto ti zůstane jako dědicovi všech třech rodů sídlo Princeů, Potterů a Blacků. Prince Manor. Potter Manor. Black Manor. Na sídle Blacků jsi nebyl, Grimlaudovo náměstí 12 je pouze jejich zimní sídlo. Kouzelníci většinou měli jeden dům v Londýně nebo v jiném velkém městě poblíž Londýna, kam chodili žít na zimu, a pak měli velké venkovské, letní sídlo, které postavili na odlehlém místě velkém několik tisíc akrů. Doufám, že souhlasíš se zplnomocněním. Věř mi, kdyby to šlo jinak, udělali bychom to tak. Ale nejde to. Je důležité, abys přijal své dědictví, aby někdo jiný nenapadl závěti. Například takový Lucius Malfoy, který vždy chce víc a víc bohatství, než má. Já napíšu svoji závěť, ve které odkážu veškeré své bohatství - peníze, sídlo Princeů - tobě, svému dědicovi." Když Snape skončil, musel se napít, protože měl sucho v hrdle. Mluvil příliš dlouho.
"Závěť? Doufám, že nehodláš nikam odejít?" střelil po něm Harry divným pohledem, ale Severus přesně věděl, co tím myslí. Nad tou myšlenkou, že Harrymu není lhostejný, se mu zatetelilo srdce štěstím.
"Ne, nikam nejdu, rozhodne ne teď, když… jsem tě našel. Závěť beru jako takový záložní plán, který nehodlám nikdy použít. Jedině v daleké budoucnosti." Harry si oddechl, zatímco se Snape bokem usmál. Byli teprve na začátku, ale zatím jim to šlo dobře.
"Kde je Tkalcovská ulice?" odvedl Harry pozornost jinam.
"Ach, ano. Spolu odejdeme žít na Tkalcovskou ulici 7, město Cokewroth. Cokewroth je větší město blízko Londýna. Rodné město moje, Tobiase Snapea, Lily a Petunie Evansových, Petera Pettigrewa. Přináší mi spoustu dobrých, i špatných vzpomínek, ale nedokázal jsem z něj odejít."
"Můžeme si na něj udělat i šťastné vzpomínky, které převáží ty smutné," navrhl Harry.
"Souhlasím," přikývl Severus prkenně, přesto se v duchu vznášel v radostném opojení. Nikdy nezapomněl, že Lily dokázala velkoryse opouštět. Dokonce mu odpustila to příšerné přeřeknutí, když ji nazval tím hnusným označením pro mudlorozené kouzelníky. Ale daň za to si vybrala, měsíc s ním nemluvila. Byl to ten nejdelší měsíc v jeho životě. Musel se spokojit pouze se společností zmijozelských. Severus se velmi mýlil, Harry nebyl po Jamesovi, dokonce ve skutečnost vzhled podělil po něm, ale povaha mu zůstala po Lily. Všechno bylo řečeno, pak se rozloučili. Harry a Severus použili ředitelův krb, aby se dostali do svého domova.

Tkalcovská ulice bylo ponuré místo. Všechny domy byly stejné. Dvojpatrové domy, šedé stěny, malé zahrádky. Harry se zamračil nad tím výjevem, moc si nepomohl od Kvikálovka k Tkalcovské. Harry se s tímto výrazem otočil k Severusovi, aby se zeptal, jestli takhle ulice vypadala pořád.
"Ulice vypadá pořád stejně. A proto jsme s Lily vždy chodívali do parku na okraji města, jedině tam bylo trochu zelené barvy. Stromy, keře. Jak vidíš z okna, všude jinde je samá šedá barva. Já vím, je to deprimující. Zvykneš si," poradil mu Snape, jakoby přesně věděl, na co Harry myslí. Harry si pomyslel, že by nebylo na škodu znovu se začít učit nitrobranu. Na vlastní pěst, možná se mu to nepodaří… Snape vedl Harryho do pokoje pro hosty, ve kterém nikdo nikdy nepsal. Byl volný. Pořád.
"Tady, tento pokoj bude od této doby pouze tvůj. Můj pokoj je ten naproti tvého. Každý smí vejít do pokoje toho druhého až po zaklepání. Prohlédni si svůj pokoj. Můžeš si ho upravit podle sebe. Já… dovoluji ti používat kouzla. Já jsem tajně používal kouzla od té doby, co se mi dostala do ruky hůlka. A ty potřebuješ kouzlit víc než já, je spravedlivé, že budeš moct kouzlit i ty. Jsi smrtijed. Brzo budeš plnoletý. Užívej svoji moc dobře." Severus se chtěl otočit a odejít z chlapcova pokoje, když Harry sykl a chytil se za levou paži se znamením zla. Severus za chvíli pocítil stejné chvění na své paži, ale na rozdíl od Harryho už byl na to zvyklý, a proto jenom strnule zůstal stát na místě.
"Co mám očekávat?" zeptal se Harry, oči úplně vytřeštěné.
"Očekávej téměř cokoli," řekl Severus staženým hlasem, skrýval strach. Nikdy dříve neměl strach ze setkání s Pánem zla. Ale dnes nešel na setkání sám, byl s ním Harry. Jak by ho mohl dokázat ochránit před vším zlým, když nedokázal zachránit ani sám sebe?
"Budu tam s tebou."
"Já vím," usmál se Harry.
"Ocitneme se na stejném místě jako naposledy?" ujistil se Harry.
"Ano, a je to sídlo Pána zla. Pán zla zuřil, když zjistil, že potomci Salazara Zmijozela nechali rozpadnout veškeré jejich sídla. Když se uklidnil, nechal si postavit vlastní sídlo. Mnoho komnat, sálů, ve sklepení se nachází vězení. Nikdo neví aktuální polohu sídla, vždy se tam pouze přemístíme na zavolání našeho pána. Přemístíme se spolu.?" Severus to pouze oznamoval, ale nakonec to stočil do otázky. Harry ho pouze vzal za paži bez jakéhokoliv náznaku, že se ho štítí. Naopak se k němu přitiskl, aby se po cestě neztratil, a pak se společně přemístili, když Harry přikývl na znamení souhlasu.

Za nedlouho se ocitli v domě Pána zla, v sídle zvaném Zmijozel Manor. Harry měl znovu tu čest navštívit onen mramorový sál. Pán zla tentokrát stál vedle svého robustního křesla. Když spatřil, že se jeho dva smrtijedi dostavili, propustil smrtijeda, kterého potřeboval pro přivolání Snapea, a Pottera. Harry pomalu zvedl hlavu, musel být opatrný, aby Pána zla nepobudil.
"Ach, co to má znamenat? Stále máš oči té mudlovské šmejdky Lily Potterové, ale vypadáš… jinak," žasl Voldemort. Byl překvapený nastalou situaci, ale ne užaslý, jeho oči prozrazovali, že chce krátké a rychlé vysvětlení. Neměl rád, když mu něco unikalo. Harry vyhledal očima Severuse, než odpověděl. Nedal najevo nesouhlas nad oslovením jeho matky, ale uvnitř něj to vřelo. Voldemort to dobře věděl a bavil se. Harry sklonil hlavu a zaťal nehty do dlaně.
"Moji rodiče jsou Lily Potterová a Severus Snape. Moje matka na mě uvrhla kletbu, aby se na to nepřišlo," vychrlil ze sebe Harry. Bokem se díval na Pána zla, zda je spokojený s podáním zprávy.
"Zajímavé, tak svatá Lily nebyla tak svatá, jak se povídá. Výborně Severusi, předpokládám, že ti nedalo žádnou práci dostat tu holku do postele, nemám pravdu?" zeptal se žoviálně Voldemort.
"Snadno jsem ji dostal do postele," odpověděl Snape. Severus zatínal vztekem nehty do své dlaně úplně stejně jako jeho syn, až vytryskla červená barv. Severus byl tak dobrý herec, že Pán zla vůbec netušil, že Severus zuří vzteky. Harry se má ještě co učit.
"Harry, mám pro tebe dva úkoly. Jeden se dozvíš teď, druhý se dozvíš, až uděláš ten první úkol. Na svém druhém úkolu budeš spolupracovat s dalším smrtijedem. První úkol vykonáš ještě dnes, znění druhého úkoly se dozvíš večer." Druhý smrtijed? Snad ne Draco Malfoy? Prosím, ať to není Draco Malfoy, ten arogantní parchant, pomyslel si Harry.
"Prosím, obleč si svůj plášť, který ti od včerejšího dne náleží." Pán zla švihl hůlkou, neverbálním kouzlem přivolal černý plášť, na vrcholu byla stříbrná maska. Harry poprvé zaváhal, musel se dlouze nadechnout, aby se uklidnil. Harry se cítil zahanbený, když verbálním kouzlem vyměnil svoje současné oblečení za černý smrtijedský plášť. Stříbrnou masku vzal do třesoucí dlaně. Harry si vybavil smrtijedy na mistrovství světa ve famfrpálu. Stáhl se mu žaludek strachem a nenávistí k Pánovi zla. Dnes ho jistě čeká to samé, a jistotně něco horšího. Věděl to. Cítil to v kostech.
"Děkuji," poděkoval Harry a po několikáté za tento den se uklonil svému pánovi. Pán zla se musel usmát, když si pomyslel, že se nakonec slavný Harry Potter klaní jemu. Ještě další potěšení mu dělalo, že je Harry Potter bastard stejně jako on. Nemohl to popřít, ale chlapec byl jeho věrná kopie.
"Když jsi použil Cruciatus na Bellu, nedokázal jsi, že jsi mi věrný, že uděláš pro mě cokoli. To víme oba moc dobře. Proto jsem tě zavolal za tak krátkou dobu po tvé inauguraci. Teprve teď opravdu dokážeš, zda mi stojíš za to, abych tě nechal žít."
"Zajisté, můj pane."
"Zabiješ Dursleyovi. Jsou to nejhorší mudlové na světě, sledovali je mí smrtijedi. Oni tě týrali, zaslouží si to. Jak si ti líbí tvůj první úkol, drahý chlapče?" zeptal se zájmem Voldemort, sledoval reakci mladého muže.
"Zabiju Dursleyovi, ale Dudleyho nechám žít. Prosím."
"Ty mi odporuješ?" vyštěkl na něj rozzuřeně Voldemort. "Víš, že to znamená tvoji smrt?"
"Děti nemohou platit za chyby svých rodičů. Když zabiju Dursleyovi, Dudley mě bude nenávidět daleko více, než kdyby byl mrtvý. On bude daleko víc cítit bolest, než kdyby byl mrtvý. Prosím, promyslete si to." Harry zadržel Severuse, který se chtěl připojit na Harryho stranu, ale Harry ho zadržel a postavil se Pánovi zla sám. Voldemort přemýšlel chvíli, než sklopil hůlku, a potom řekl: "Budu velkorysý. Ale je to poprvé a naposledy, kdy ti něco takového prominu. Příště budu očekávat okamžité poslechnutí rozkazu." Když Voldemort skončil s mluvením, seslal na Harryho jedno dlouhé Crucio. Oba jich pak propustil, dovolil Snapeovi, aby synovi s úkolem pomohl, ale samotné zabití musí vykonat Harry.

Dva muži se objevili v černých pláštích s kuklou na hlavě ve tváři stříbrné masky ze vzduchu uprostřed zahrady jednoho domu v Kvikálkově. Vyšší muž podpíral menšího a mladšího muže. Vyšší muž počkal, až se ten menší vzpamatuje a postaví se na svoje vlastní nohy. Menší muž zamumlal díky. Vyšší muž odstoupil od toho mladšího, vyhledal jeho pravou dlaň, pořádně ji stiskl. Měli masky, přesto si oba dívali do očí.
"Nemusíš to dělat. Můžeme utéct!"
"Nemůžeme utéct. Nejsem Karkarov. Nechci dopadnout jako on. Já nebudu ten, kdo bude mít na rukou krev Dursleyových, bude to Voldemort." Mladší muž se odvrátil od staršího, ale mluvil dál. "Beru to tak, kdybych nezabil Dursleyovi, zabil by je nikdo jiný. Já jsem spokojený, že jsem zachránil aspoň Dudleyho. A tak hodlám pokračovat, rozkazy budu poslouchat, ale vždy se budu snažit někoho zachránit." Vyšší muž se na chvíli odmlčel, než odpověděl. Ale pak odpověděl: "Dobře. Máš pravdu. Ale nikdy už mu odporuj, nebo tě doopravdy zabije. Pokud stejně jako já chceš vždy aspoň jednoho z nich zachránit, neriskuj svůj život. Nebo bude tvoje přistoupení ke smrtijedům tak jako tak zbytečné a ocitneš se mrtvý pro zradu. Rozumíš? Rozumíš?" naléhal muž a znovu obrátil mladšího muže, aby si mohli dívat z očí do očí.
"Ano, ano, souhlasím. Teď splním svůj úkol. Dudley není doma, ze školy se vrací pouze na víkendy. Petunie do práce nechodí, a Vernon je dávno doma." Druhý muž se vyšklubl prvnímu muži a zamířil k domu číslo čtyři. V domě číslo čtyři bylo rozsvíceno pouze jedno okno. Obývací pokoj. Manželé se dívali na televizi. Starší muž byl ochotný pustit svého syna, aby vykonal zadaný úkol, ale ještě měl něco srdci. Dohnal svého syna a jemně na něj promluvil: "Prosím, udělej to bez kletby smrti, použij Sectumsempra. Rychle vykrvácí z hrudníku." Mladý muž přikývl, oba vešli do domu nepozorováni. Mladý kouzelník nad tím radši nepřemýšlel a na svého strýce použil kletbu, kterou mu doporučil jeho otec, než si to mohl rozmyslet. U své tety zaváhal, poté zamířil postupně na hlavní tepny na levém, pravém zápěstí, a krku. Petunie Dursleyová umírala pomalu, její synovec jí rozřezal hlavní tepny, ve kterých proudilo nejvíc krve. Chvíli bude trvat, než vykrvácí a doopravdy umře. Chtěl s ní ještě mluvit. Mladý muž byl příliš mladý na muže, předně to mladý chlapec. Strhl si z obličeje masku, vzlykaje si vzal svou umírající tetu do náručí. Ani zdaleka nebyl připravený zabít.
"Zabil jsem vás na příkaz Voldemorta. Dudley bude žít, o to se postarám. Žádám o odpuštění. Nezabil jsem vás proto, abych mohl žít já, zachránit si krk. I když bych byl mrtvý, kdybych vás nezabil. Chci žít proto, aby ho mohl zabít, aby dál nemohl zabíjet mudly, i kouzelníky. On je nesmrtelný, musím přijít na to, jak ho zabít. Proto jsem živý a moji rodiče jsou mrtví. Já tě mám rád, Vernona nenávidím, ale tebe mám přesto rád. I po těch rocích strávený u vás. Prosím, odpustíš mi?" žádal mladík svoji tetu. Vernon byl dávno mrtvý. Petunie se dívala do vytřeštěných očí svého synovce. Když umírala, všechno nyní viděla jinak. Naráz litovala celý svůj život. Především litovala, že si vzala za muže to tlusté práce, které nebylo ani špetku chytré. Ona si ho vzala natruc Lily, aby její sestra věděla, že i o ni někdo stojí a nezůstane sama. Harry plakal a pevně svíral tělo své tety, ze kterého pomalu ale jistě vyprchával život.
"Ohraňuj Dudleyho. Ty to dokážeš. Odpouštím ti. Zabij mě. Zabij," řekla Petunie, přitáhla si Harryho blíž a prosebně se mu dívala do očí. Harry chtěl odmítnout, ale Petunie řekla skřehotavým hlasem: "Strašně to bolí. Bolí to." Když Harry zvedl hůlku, nehorázně moc se mu třásla ruka. Když poprvé vyslovil kletbu, nic se nestalo. Harry se naštval, na celý dům zakřičel: "Aveda Kedavra!" Z Harryho hůlky vyšlehl zelený paprsek. Síla kletby Harryho odhodila od tetina mrtvého těla. Harry klopýtl a znovu se vrhl na tělo bez života. Harry mohl sledovat, jak se její život vytrácí z očí, jak se ztrácí lesk. Přesně takto viděl u Siriuse. Nakonec zbudou jenom skelné oči bez života.
"Harry! Harry! Znamení zla! A pak musíme odejít. Ministerstvo kouzel zaznamenalo kletbu smrti, za chvíli tady budou bystrozoři. Oni se o tvoji tetu postarají." Severus cloumal svým synem, který nechtěl poslouchat. Pak se Harry vzpamtoval jenom na tolik, aby mohli opustit dům číslo čtyři v Kvikálkově. Zatímco Snape táhl Harryho od domu, Harry namířil hůlku do vzduchu a úst mu vykouzlo jedno slovo: "Morsmordre!" Na obloze se objevil propletený had s lebkou. Znamení zla. O nedlouho se ozvalo puknutí a dva kouzelníci zmizeli stejně, jako se objevili. Naráz po nich nebylo sluchu, ani vidu.

"Harry, Harry! Překvapil jsi mě, neočekával jsem, že uspěješ." Pán zla mluvil a mluvil, Harry tam jenom tak stál a poslouchal. Snape stál vedle Harryho. Tentokrát jim dělali společnost Draco Malfoy, Narcissa Malfoyová. Harry zvedl svůj skelný pohled ze země a němě zíral na Pána zla, tupě se zeptal: "Jaký je druhý úkol?"
"Ach ano, druhý úkol. Ty a Draco Malfoy zabijete Albuse Brumbála. A protože Brumbál není žádná velká ryba, dávám na to celý školní rok, ani o den více. Rozumíte mi?" Když oba přikývli, Voldemort pokračoval: "Zavolal jsem vás spolu s vašimi rodiči, protože vím, že rodiče milují své děti a dokážou vymyslet jakýkoliv bláznivý nápad, jenom aby jejich děti přežili. Takže Narcisso, Severusi, můžete svým dětem pomáhat tím, že jim budete dodávat informace, návrhy, ale vymyslet a provést plán jak zabít Brumbála musí udělat dohromady, a nakonec jenom jeden z nich musí zabít Albuse Brumbála. Pokud Brumbála zabije jeden z vás, všichni čtyři budete mrtví - rozumíte?" Voldemort nepřipouštěl žádný námitky. Když skončil se svou řečí, prostě se přemístil a nechal tam své následovníky sám.
"Kdo jsi zač?" vyštěkl Draco Malfoy. Byl naštvaný na svého otce, byl naštvaný na Pána zla, a ještě musí spolupracovat se spratkem od Snapea, který nepatrně může za to, že jeho otec je teď ve vězení.
"Draco," oslovila ho jeho matka, dala mu svou chladnou ruku na pravé jméno. "Uklidni se, může ti být ku prospěchu. Můžeš na něj svalovat vinu, že vaše plány jdou pomalu, když si nebudeš vědět rady," mírnila Narcissa svého syna. Severus Snape se na ni naštvaně podíval, ale Harry zůstal klidný. Chladným pohledem se pohrdavě podíval na Draca.
"Jmenuji se Harry Potter, ale brzo přijmu příjmení svého opravdového otce Severuse Snapea. Albus Brumbál mě zbožňuje, a on už je dost starý na to, aby chtěl odejít z tohoto světa. Jenom stačí ho požádat, zda ho můžu zabít a on bude dobrovolně souhlasit. Nemusím plánovat žádné nesmyslné plány," ušklíbl se na něj stejně pohrdavě Harry.
"Ty jsi Harry, Harry Potter? Opravdu?!" vydal ze sebe Draco zvuk, nad kterým se i Severus ušklíbl. Narcissa se tvářila stejně překvapeně jako její syn, a především jí to rychle pálilo.
"Severusi! Ty a Lily Evansová? Jaké překvapení, kdo by to řekl do té osoby, kterou měli všichni za svatou!" řekla posměšně Narcissa Malfoyová.
"Nebylo to žádné tajemství, že jsem miloval Lily Evansovou během studií v Bradavicích. Nehraj si na překvapenou. A neurážej Lily Potterovou nebo se budu muset pustit do tvé sestry Belly nebo tvého manžela Luciuse," odvětil klidně Snape, postavil se za svého syna.
"Nabízím ti spojenectví, které jsem v prvním ročníku odmítl. Jsme na stejné lodi. Dobře si to rozmysli. Právě jsem přišel z domu, kde jsem zabil svoji tetu a strýce. Myslím, že ani jeden z nás není ten vystrašený prvák." Harry s těmito slovy si vyhrnul rukáv a odhalil svoje znamení zla. Draco se už tolik nedivil, pouze na oplátku odhalil Harrymu svoje znamení zla. Nakonec oba levou paži spustili k tělu a Harry natáhl pravou dlaň, aby si mohli potřást na znamení míru. Oba měli pevný stisk.
"Jsme na stejné straně," řekl Draco.
"Jsme na stejné straně," opakoval po něm Harry. Harry i Draco uvolnili sevření. Jejich rodiče jich přemístili z toho odporného místa.

Harry přišel do nového domova na Tkalcovské ulici duchem bez sebe. Pak se donutil něco sníst na příkaz Severuse. Odloudal se do koupelny, kde vykonal večerní higienu. Nakonec navštívil svůj pokoj, chvíli tam tak stál. Po krátkém zamyšlení Harry zvedl hůlku a necítil žádnou vinu, když kouzlil. Upravil si svůj pokoj podle svých potřeb. Když skončil, v pokoji převládala červená a zelená barva. Na konci dne byl se silami u konce. Dokázal se jenom svalit na postel. Když usínal, vrátili se mu vzpomínky na poslední chvíle života tety Petunie. Naráz byl spánek pryč. On zabil. Je vrah. Harry dokázal jenom plakat. Podvědomě tušil, že takových případů bude víc. Možná. Kolika vražd se dopustí, než dokáže zabít Voldemorta? Zabije muže, ženy, dokonce i děti? Harry nechtěl, aby ho slyšel Severus. Nebyli otec a syn. Zatím nebyli ani přátelé. Zatím ne. Musí to zvládnout sám. Harry se zakousl do své přikrývky a dovolil si potichu dál plakat.

Na druhé straně dveří Severus seděl na zemi. Harry tlumil vzlyky, ale Severus je dobře slyšel. Severus Snape nebrečel, ale přesto slzy tekly po tvářích jedna za druhou. Severus uměl stejně dobře milovat jako nenávidět. Mezi láskou a nenávistí je tenká čára. Proto bylo pro něj lehké překročit hranici, a stejně tak rychle si Harryho zamilovat, stejně jako rychle ho začal nenávidět. Byl zabedněný, ale dokázal přijmout svoji vinu., protože byl zároveň i chytrý. Teď tolik moc toužil přivinout Harryho do náruče, utěšit to, ale bude to trvat zatraceně dlouho, než ho Harry přijme jako skutečného otce. Děti mají skvělou paměť, proto bude trvat dlouho, než mu Harry odpustí. Třeba mají tolik málo času, že to ani nestihnou. Severus uslyšel zvuk ohně, někdo přišel do jejich domu krbem. Když Severus poznal tempo kroků, poznal, že k nim přišel Brumbál. Severus mluvil ke svým nohám, které si tiskl k hrudi, ale slova patřila Brumbálovi: "Selhal jsem. Nedokázal jsem ho ochránit. Albusi, on ho donutil zabít. Zabít jeho vlastní tetu, strýce. Krev jeho krve. On ví, že Harry to nedělá pro něj. On ho chce zlomit. Albusi, on ho zlomí. To nemůžeme dopustit. Když Harry nebo někdo jiný nedokáže zabít Voldemorta včas, nebo Harry neumře brzo, na konci dopadne zlomený a šílený jako Bella."
"Severusi, podívej se na mě," požádal ho starý kouzelník, "nikdy jsem nepotkal silnějšího muže, než jsi ty. Lily věděla, proč tě miluje. On ho nezlomí. Ty to nedopustíš. Pravda, teprve jsme na začátku. Ale slibuji, že to nebude dlouho trvat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.