2K-HPaV

10. července 2015 v 14:58 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Znamení zla


Harryho třeštila hlava, cítil chladnou podlahu, na které ležel, jak ho studí do zad. Byl malátný, chtělo se mu spát, neměl žádné síly. Harry se donutil vstát, protože na sobě cítil nejméně jednu desítku pohledů. Nemýlil se. Deset smrtijedů, bez masek - nutno dodat, stálo v kruhu v chladném a nehostinném chladném sále. Voldemort seděl na svém trůně, který si jako největší pokrytec nechal vyrobit. Ve skutečnosti to nebyl trůn, jenom to bylo masivní křeslo. Harryho mozek všechno viděl přehnaně. Harry nepochyboval, že tentokrát se nedostane odtud živý, přesto se snažil vymyslet nějakou lest, kterou by Voldemorta obelstil. Harry byl až podivně odhodlaný neumřít, ochotný přistoupit k jakékoliv lži, třeba i k té největší. Ale nejdřív oddálí svůj konec zbytečnými otázkami.
"Jak se ti to povedlo dostat mě až sem? Po tolika nezdařených pokusech?" Harry stál na vratkých nohách, díval se pevně očima na Voldemorta, neuhýbal pohledem.
"Ano, pár detailů ti mohu říct, než tě zabiju. Moji nejvěrnější smrtijedi nikam nespěchají. Na ministerstvu jsem pochopil, že ve tvé mysli nedokážu setrvat napořád, ale to neznamená, že bych tě od té doby nenavštívil, nesledoval tvoje pocity. Tušil jsem, že se dnes cítíš jinak než obyčejně. A pak… cítil jsem stejně dobře jako ty, že tvoje ochrana je pryč. Vyslal jsem dva smrtijedy, které jsem měl po ruce, aby tě přivedly dřív, než tě Brumbál schová někam jinam. Znovu povolal ten svůj směšný Fénixův řád!" Voldemort vstal ze svého stolce, aby se připojil ke svým smrtijedům, a tím uzavřel kruh kolem Harryho. Harrymu se sevřelo srdce.
"Teď je konečně čas, abych tě před mými nejvěrnějšími přáteli zabil!" Harry se každému smrtijedovi podíval do tváře. Malfoy, bratři Lestrangeovi, Lestrangeová, Snape, Yaxley, sourozenci Carrowovi, Goyle, Crabb. Harry rychle sbíral dostatek odvahy k dalším slovům. Chtěl, aby jeho výkon byl ten nejlepší, aby Voldemort uvěřil jeho slovům. Slovům, která byla lež, chtěl jenom přežít a byl odhodlaný říct cokoliv, jenom aby se zachránil. "Dnes neutečeš!"
"Já vyměním svůj život za věštbu, vyměním ho za znamení zla!" vyhrkl ze sebe Harry, když už Voldemort pozvedl svoji hůlku a otvíral ústa k prvnímu slovu kletby. Pokojem to zahučelo jako v úle uprostřed té největší práce. Bella se snažila protestovat, ale její pán ji zastavil pouze zvednutím ruky. Harry s velkým potěšením sledoval Snapea, který byl bledý jako stěna.
"Doopravdy? Jsi si tím jistý, co to obnáší, Harry, můj milý příteli? Tolikrát jsem tě přesvědčoval…" Voldemort sklonil hůlku, ale pořád obezřetně kolem Harry přecházel, měl rozšířené panenky a měl oči jenom pro Harryho.
"Pane, zabil jste moje rodiče. Vím, do čeho jdu. Nehodlám svým životem promrhat jako oni," odpověděl vzpurně a hraně Harry. Modlil, aby byl dost přesvědčivý.
"Můj pane, zradí nás při nejbližší příležitosti," protestovala Bella, Voldemort po ní hodil zuřivým pohledem, umlčel jí teprve Cruciem. Bella se po ukončení kletby zvedla, ale po celou zbývající dobu na svého milovaného pána zamračeně hleděla.
"Tak dobře, otestujeme tě, pověz mi onu věštbu, kvůli které jsem promrhal tolik měsíců," poručil mu Voldemort. A Harry byl víc než připravený mu všechno vyklopit: "Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."
"A teď znamení zla, vypalte mi vaše znamení!" dožadoval se Harry a před Voldemorta natáhl svoji levou a čistou dlaň vzhůru k Voldemortovy. Harry se uvolnil a usmál se nefalšovaným úsměvem, když se Voldemortovy překvapením roztáhly zornice. Vyhrál? Jistěže! Harry sebou trhl, když se Voldemort ocitl před ním. Vzal jeho bradu do svých hadích prstů a donutil Harryho dívat se mu přímo do očí. Harry potlačil prvotní touhu uhnout. Harry zdvihl pohled, díval se Pánovi zla do očí. Nebál se, stál před smrtí tolikrát, že svůj strach už vyčerpal. A nic horšího než smrt ho tady nemůže potkat. Severus stál přímo za svým pánem, takže se Harry díval do očí dvou lidem, ale jeho slova patřila jenom jednomu: "Každý si může vybrat svoji cestu, po které půjde. Já mám pouze dvě možnosti: smrt nebo sloužit Vám. Já si vybírám život. Zvlášť teď. Nebudu dělat hrdinu kouzelníkům, kteří si to nezaslouží. Kouzelníkům, kteří jsou slabí, neupřímní, pyšní!"
Harry svoje slova myslel upřímně, nehodlal bojovat pro nikoho tam venku. Proč by měl zachraňovat zadek například takovému Popletalovi? Harry si byl jistý, že kdyby válka skončila, ti odporní pokrytci by klidně dovolili Popletalovi se klidně vrátit do funkce ministra kouzel. On se rozhodl pomstít svoji matku, otce. Rozhodl se pomstít Severuse Snapea, že jim osud nedopřál, aby Harry mohl vyrůstat po jeho boku. On se vetře do přízně Voldemorta, zabije ho zevnitř. Kdo by nevyměnil nějaký hloupý obrázek na své paži za možnost žít a nezemřít? A s ostatním se dokáže poprat. Snape to taky dokáže, on to dokáže rovněž.
"Dokaž to! Vymysli něco, co dokáže tvoji věrnost!" řekl Voldemort Harrymu, ruce držel spojené za zády, celou situací se bavil. Voldemort věděl, nebo aspoň tušil, že to Harry všechno hraje, ale uvědomil si, že mladý Potter udělá vše, co mu nařídí, jenom aby přežil, a on toho hodlal využít.
"Bella nás pořád vyrušovala, myslím si, že si zaslouží dostat po prstech!" Harry se ironicky usmál na Bellu, "Spraví to jedno malé Crucio?" Harry a Bella se podívali na svého pána. Harry měl v obličeji výraz očekávání, zatímco se Bella mračila jako sto čertů.
"Pane?!" Belle doslova vyskočil hlas, i mezi shromážděnými smrtijedi to zašumělo.
"Potter si troufá na nepromíjitelnou kletbu? Dobrá, ať to zkusí. Opravdu si Bello někdy příliš drzá. Do toho, můj milý Harry!" poručil Voldemort Harrymu.
"Opravdu si na to troufáš, na ministerstvu kouzel jsi prohrál na celé čáře," provokovala Bella Harryho, chtěla svoje ponížení oddálit, jak jen mohla. Harry se ovšem nedal rušit. Harry si prohlédl Bellu od hlavy po paty, aby si připomněl, jak moc je ubohá. Aby si připomněl noc, kdy zabila Siriuse a naráz bylo všechno jednodušší.
"Crucio!" Harry zvedl hůlku do pozice, kterou viděl u Voldemorta, když požíval právě tuto kletbu a z úst mu vyšlo jenom jedno slovo, které splynulo s Belliným křikem. Za pár sekund Harry přerušil kouzlo na žádost Voldemorta.
"Podej mi levou paži," poručil Voldemort Harrymu. Harry mu dobrovolně a s očekáváním podal svou sněhobílou paži. Voldemort ji uchopil a svou hůlku bolestně zabodl do Harryho paže, zamumlal: "Morsmordre." Harrym projela bolest celou horní končetinou, vytrhl ze sevření lord Voldemorta. Harry už nedokázal potlačit svoji nenávist, která vyplynula na povrch. Ovšemže ji Voldemort zahlédl v Harryho zelených očích, a usmíval se pro sebe. Voldemort si plánoval, jak toho kluka zlomí, a nakonec bude doopravdy zabíjet pro své vlastní potěšení. Tak začínali všichni jeho smrtijedi. Přísahali mu věrnost, jenom aby si zachránili ty svoje nenažrané krky. A pak? Zabíjeli pro něj s největším potěšením. Přesně tak jako jeho Bella, Lestrangeovi nebo Dolohov.
"Nyní budeme mít v Brumbálových řadách dva špehy. Harry, budeš naším dvojitým agentem, stejně jako Severus. Musíš předstírat, že jsi Brumbálův špeh. Ale pokud nás doopravdy podražíš, najdu si tě a zabiju. Ale nejdřív najdu všechny tvé přátele, klidně přijdu i do Bradavic a zabiju je dřív než tebe, abys mohl trpět! Jsi mi zavázaný, daroval jsem ti život, tak si to pamatuj! Prosím, můžete si s naším novým a mladým smrtijedem trochu pohrát. Severusi, až bude přijímací rituál u konce, odveď Harryho k Brumbálovi." Voldemort než odešel, zkontroloval Harryho mysl, aby věděl, na kolik si může být jistý svým novým smrtijedem, a pak odešel.

Harry ještě klečel na nohou, držel si svoji bolavou paži, když ho kouzlo zasáhlo do levé paže. Bolest z nového tetování se ještě zvětšila.
"Takže 1 smrtijed proti 10 smrtijedů?" zařval Harry. Další záblesky létaly celou mramorovou síní, Harry se schoval za jeden ze sloupů, ostatní smrtijedi se také schovali za sloupy a posílali na Harryho jedno kouzlo za druhým. Harry na sebe namířil hůlkou a zamumlal: "Rennervate." a před sebe vyčaroval štít: "Protego Maxima!" Dál Harry vysílal kouzla jako Stupefy, Reducto, Alerte Ascenderae. Když si vyšetřil i trochu času, vyslal i Crucio, a pak si ještě vzpomněl na kouzla jako Avifors, Confundo, Everte statim a jeho oblíbené kouzlo Expelliarmus. Harry nedokázal vnímat čas, jak už dlouho trvá tato komedie. Snad už bude brzo konec. Harry nerozeznal všechny kletby, které schytal, ale měl za sebou jedno krátké Crucio, celé svoje oblečení měl od krve, necítil svoje nohy, levá paže mu jenom ochable visela u těla, jenom trupem a pravou rukou dokázal stále ještě normálně hýbat.
"Dost! Dost! Konec, už vydržel víc než vy, když jste vstupovali ke smrtijedům!!" Snape se ozval jako první, už toho měl dost. Už se dál na to nedokázal dívat, přestože si Harry Potter vedl bravurně. Odmítal to, ale po celou dobu se mu svíralo srdce, že Pottera nedokáže ochránit a on umře. Už tak to bylo hrozné, že hrdina kouzelnického světa má znamení zla na paži. Byl na něj tak rozzuřený. Co se stalo u Dursleyů, sakra?!
"Myslíš? Já bych pokračovala. Myslím, že to jenom hraje. Chce si pouze zachránit život. On zradí," protestovala Lestrangeová. Harry se už jenom dokázal dívat, jak se k němu blíží dva jeho soukmenovci. Jeden s úmyslem mu pomoct, druhý s úmyslem ho zabít.
"Bello, žádné zabíjení. Chceš, aby ti prokázal náš pán laskavost a na oplátku zabil tebe? Podívej se na něj, stále ještě žije," podotkl Lucius Malfoy a se zájmem zíral na mladého Pottera. Ostatní smrtijedi už se zdekovali.
"Odnesu mladého Pottera k Brumbálovi, jak přikázal náš pán, sbohem, Luciusi. Bello, ovládej se." Severus se sklonil k mladému Potterovi. Když Malfoy, Lestrangeová zmizeli, vzal Harryho do náruče, protože upadl do bezvědomí a přemístil se s ním rovnou do svých komnat. To bylo jediné místo, kam se lze přemístit, a nepůsobí zde žádné bariéry. Brumbál zrušil bariéry v Severusových komnatách, protože se Severus Snape vrátil již několikrát ze setkání smrtijedů napůl živý a mrtvý.

Severus se konečně ocitl na jediném místě, kde to měl skutečně rád. V Bradavicích. Snape zamířil přímou cestou do nemocničního křídla. Když Poppy slyšela spěšné kroky, které mířily na její ošetřovnu, vstala a šla naproti brzkému návštěvníkovi. Přes prázdniny mívala jediného pacienta - Snapea - kterého vždy trochu Ten, jehož nesmíme vyslovit pocuchal na setkání smrtijedů. Severus rychle stáhl Harryho rukáv až k dlaním a se slovy: "Postarej se o něj, já jsem v pořádku.", položil jeho bezvládné tělo na nejbližší postel.
"Jak se to stalo?" zeptala se Poppy zvědavě, ale už pracovala se svojí hůlkou nad Harryho tělem, ale nejdřív si ho prohlédla zkušeným okem léčitele. Zranění na Harryho těle jí byla povědomá. Dobře věděla, co to znamená.
"Neptej se," odvětil nekompromisně Snape.
"Nemusím, on a ty… Oba jste byli u Toho, jehož nesmíme vyslovit!" Madam Pomfreyová na chvíli zadržela dech hrůznou, ale hned se znovu pustila do léčení.

Severus Snape dokázal jenom sedět na židli vedle chlapcovy postele a snažil zpracovat informace z posledních hodin. Severus se vzpamatoval až potom, co Poppy chtěla převléct Pottera do pyžama nebo nemocničního oblečení.
"Já to udělám!" zadržel Snape Poppy dřív, než mohla spatřit znamení zla na Harryho paži.
"Ty jsi v pořádku. Harry je nyní už taky v absolutním pořádku. Soudím, že o všechno ostatní se postaráte vy s Brumbálem. Odcházím. A Severusi, jsem ráda, že jsi ho odtud odnesl." Poppy se na něj naposledy podívala, než zmizela ve své kanceláři. Harry Potter byl téměř vyléčený, utržil pouze rány, některé byly mělké, jiné hluboké, ale teď už byly všechny zahojené. Pak nějaké oděrky, otřes mozku, na který mu dala vypít lektvar, když ho na malou chvíli probudila. V obou nohách měl zlomenou lýtkovou kost. Nic jiného nenašla a všechny zranění vyléčila. Podala mu ještě lektvar na mírnění bolestí po kletbě Cruciatus. Severus věděl, co se Poppy honí v hlavě za myšlenky. Byly to myšlenky, které měly od reality opravdu daleko. Severus něco zamumlal, vyslal svého patrona se zprávou pro Brumbála. Severus musel čekat jen malou chvíli, než se na ošetřovnu přiřítil Albus Brumbál.
"Je naživu?" zeptal se Brumbál ještě ve dveřích.
"Ano, on je naživu." Severus se zachytil za kořen nosu, když mu hlavou projela ostrá bolest.
"Měl byste vidět toto." Severus nejdřív mávl hůlkou, Harryho krvavé oblečení zmizelo a nahradilo jej nemocniční roucho. Pak Severus Snape vyhrnul Harryho rukáv na ruce, na které Harry bude nosit od této chvíle znamení zla.
"Panebože, Severusi, co se stalo?" zašeptal Brumbál zhrozeně.
"Nevím všechno. Vím jenom to, co se dělo u Voldemorta. Probuďme pana Pottera, abychom se od začátku do konce dozvěděli, co se stalo. Abychom věděli, co si Harry Potter myslel, že dělá. A pokud bude trvat na věrnosti ke svému pánovi, šoupneme ho do Azkabanu." Severus chtěl, aby z jeho slov odkapávala upřímná radost, ale nakonec jeho slova nevyzněla, tak jak předpokládal.Snape si to nerad přiznával, ale nedokázal odtrhnout oči od mladého Pottera. Nedokázal si připustit, že nemohl zabránit, aby mu Pán zla nevypálil znamení zla na jeho čistou paži. Vždyť už spotřeboval tolik sil, aby toho zatraceného Pottera ochránil, a nakonec se má smířit s tím, že se mu to vůbec nepodařilo?

"Harry! Harry! Jsi vzhůru?" Hlas přicházel z dálky. Harry nejdřív párkrát zamrkal, než plně otevřel oči. Když uviděl před sebou Snapea s Brumbálem, pomalu se posadil na své posteli.
"Profesor Brumbál, profesor Snape. Dobré ráno." Usmál se na nich Harry, přestože mu každý pohyb dělal bolest.
"Můžeš nám říct, co se stalo? Jak si to představuješ dál?" ujal se slova Brumbál.
"Strýc Vernon Dursley přišel o sestru. Zabili ji smrtijedi na jednom z jejich výletů, kdy vypalují a vraždí celé malé vesnice. Já jsem včera byl rozrušený z informací, které jsem se dozvěděl. Voldemort mě pouze sledoval, ale nevstupoval do mé mysli. Proto byl v pohotovosti, když mě strýc vyhodil z domu ještě toho samého dne, kdy se dozvěděl o smrti sestry. Oba jsme cítili, jak ochrana mé matky padla. Poslal dva smrtijedy, kteří mě stihli unést dřív, než jsem se dostal k hlídce, která mě hlídala dvacet čtyři hodin denně. Já jsem ještě nechtěl umřít, tak jsem mu křivě přísahal věrnost. A následky si ponesu do té doby, než Voldemort zemře. Pak mé znamení, stejně jako u všech ostatních, zmizí, že ano?" Dva dospělí kouzelníci přikývli. I Harry nepatrně přikývl, pak potichu pokračoval: "Mohli byste rozhodnout, co se mnou bude? A než si to rozmyslíte, můžu zůstat na chvíli o samotě s profesorem Snapem?" Brumbál přikývl, a odešel, zatímco Severus Snape se pozorně a s nadhledem díval na mladého Pottera. Harry nejdřív zamumlal Silencio, než promluvil.
"Všechno, co řeknu, je pravda, četl jsem matčiny deníky. A pokud řeknete, že jsem na to neměl právo, nemáte pravdu. V deníku mi zanechala vzkaz." Harry cítil bolest v celém těle, přesto se postavil, aby se mohl svému takzvanému otci dívat zpříma do očí.
"Vážně? A jaký?" zeptal se sarkasticky Snape. Cítil se připravený na všechno, ale na tohle téma nebyl připravený. Jenom se domníval, že se Potter zeptá na službu u Temného pána, ne tohle. Zaručeně ne tohle.
"Napsala mi, že mě miluje. A připojila, že udělá všechno na světě, aby mě zachránila. Byla to její volba. Ona se rozhodla dávno předtím, než k nám přišel Voldemort a zabil moji matku a Jamese." Severus sebou trhl. Chtěl utéct, ale zároveň chtěl poslouchat další poslední slova, které sladká Lily napsala na poslední strany svého deníku. Co na tom záleží, že je uslyší z úst nenáviděného Pottera?!
"A dál?" Severus nevydržel dívat se mladému Potterovi do čí. Spolykal všechny urážky, kterými chtěl Harryho urazit. Dnes večer prokázal, že je silný. Dokázal se udržet naživu, i když musel přijmout znamení zla. Draco Malfoy kňučel a žadonil o smilování. Harry Potter pustil svého pána do jeho mysli, a ani samotný Pán zla neodhalil jeho zrádné myšlenky, přestože se Harry Potter nikdy nevzdal.
"Milovala mě. Bohužel musím říct, že milovala i Vás. Milovala Vás natolik moc, že dokázala podvést Jamese Pottera a šla s Vámi do postele. Ona té noci nikdy nelitovala. Vyspala se s Vámi, protože Vás milovala, vy ignorante. Jak jste to mohl udělat Jamesovi Potterovi? Dobře, týral Vás ve škole, ale vy jste nemusel spát s jeho manželkou!" řval na něj Harry, přes slzy neviděl na Severusův užaslý obličej.
"Já jsem ji taky miloval. Ale proč na mě řvete? Copak jsem nemohl strávit aspoň jedinou noc s mou láskou, když Váš otec ji měl po celý zbytek měsíců jejího života? Copak jste stejně majetnický jako Váš otec?" zvýšil hlas Severus Snape, aby ho Harry dobře slyšel.
"Ne, nejsem majetnický! Bylo by mi to jedno, kdybych nebyl té noci počat, chápete?" zeptal se stejně ironicky Harry. Severus sebou leknutím trhl, naráz jako kdyby poznával v chlapcových rysech ty své. Harry sebral sílu, vzal do dlaní Snapeův kabát, zatřásl s ním, a pak ho znovu pustil.
"Bylo by mi to jedno, kdybyste nebyl můj otec. Ano, pak mi do toho něco je, souhlasíte, profesore Snapea?" Harry si utřel slzy. Dopřál si čas, aby se mohl vzpamatovat. Pak pokračoval pevným hlasem: "Chtěl jsem vám říct pravdu, protože jsem potkal toho nejstatečnějšího muže, který dokázal opustit svoji lásku a nechal ji v náručí jiného muže. Nejstatečnějšího muže, který dokázal tolik roků obelhávat samotného lorda Voldemorta. Nenávidím, když Malfoy a ostatní Zmijozelové šikanují ostatní spolužáky. A taky se cítím hrozně a špinavě, když něco takového dělal můj otec. A proto jsem vám řekl, že ve skutečnosti jste můj otec vy. Protože jsem hrdý, že jste to nakonec vy, kdo je můj otec. Ale pokud si to nebude přát, nebudu prosit o váš zájem. Vyrostl jsem u Dursleyů a vy už znáte, co se odehrávalo u nich v domě. Bez vlastního pokoje, postel pod schody, jídlo pouze třikrát denně nebo někdy vůbec žádné jídlo celý týden, každý den velký nebo malý výprask, uklízení celý den sedm dní v týdnu. Naučil jsem se neprosit, nebudu ani teď. Ani vy nemáte žadonění rád, že ano? Až něco vymyslíte s Brumbál, přijďte za mnou. Budu spát." Harry ulehl zpátky do postele a nechal tam Snape stát o samotě v šoku.

Severus zpátky klesl na židli, ze které předtím vstal. Uběhlo několik minut, mezitím Harry usnul. Severus sebou škubl, když se dveře otevřely a vrátil se Brumbál, a pak znovu svůj pohled stočil k Harrymu Potterovi a neustále si masíroval zátylek.
"Řekneš mi, co ti Harry řekl?" zeptal se nejistě ředitel, a ještě dodal, "Nikdy jsem tě takto neviděl."
"On je můj syn," řekl tichounce Snape. Severus Snape uměl dost dobře nenávidět, ale i odpouštět. Harryho Pottera nenáviděl hned z několika důvodů. Protože Voldemort zabil Lily kvůli Harrymu Potterovi. Protože si Lily vybrala Jamese Pottera, ne jeho. Protože mu Harry Potter připomínal Jamese, tak i Lily. Protože si myslel, že Harry je Jamesův syn, ne jeho. Jak by mi ho teď mohl nenávidět? Harry je jeho syn, ne prašivého Jamese Pottera. Harry je napůl jeho, napůl Lily. Lily porodila jejich syna a milovala ho, stejně jako milovala jeho. Tu noc cítil mezi nimi lásku, přestože si namlouval, že se s ním vyspala ze soucitu. V tuto chvíli byl na sebe tak naštvaný, že tomu vůbec kdy uvěřil. Jak jen mohl zapomenout, jak velké srdce Lily měla?
"Co jsi říkal, Severusi? Nerozuměl jsem ti." zeptal se znovu opatrně Brumbál.
"Brumbále. On je můj syn, ne Jamesův. Lily všechny obelhala včetně mě. Byla tak chytrá. Stejně jako je chytrý náš syn. Nikdy jsem ho nedokázal chytit v noci po večerce. Pán zla ho nikdy nedokázal zabít. Zřejmě má v sobě víc než jen talent na náhodu a štěstí."
"Ach, Severusi, to se ti snažím říct už dávno, i kdyby to nebyl tvůj syn…" pravil užasle Albus Brumbál. Snape po něm pouze hodil pohledem, který ho hned umlčel.
"Já ho samozřejmě přijímám za svého syna! I kdyby nechtěl žít se mnou, bude žít se mnou, a bude mít aspoň nějakého otce, i kdyby to měl být smrtijed. Můj otec si nemohl říkat ani otec, já takový nebudu. Máš něco proti, Albusi? Co na to říkáš?"
"Já nic nenamítám. Léta mě znavují. Možná tady už dlouho nebudu. Nejspíš to vyřešil osud, když ti Harryho poslal do cesty. Ty jsi ten nejschopnější kouzelník, který ho dokáže ochránit. Tobě věřím jako nikomu jinému. Podívej se." Brumbál užasle ukázal na Harryho, ze kterého spadlo kouzlo Lily Evansové. Severus přešel k posteli a dotkl se Harryho, aby zjistil, jestli se mu to nezdá. Chlapec se konečně podobal tomu správnému muži, správnému otci. Na posteli před nimi ležel Harry, který byl kopií Severus Snapea, když byl Severus ještě na škole. Harry nemá akorát mastné vlasy, a je o něco vyšší než Severus v jeho letech.
"Proč se na mě díváte tak užasle?" zeptal se rozespale Harry, kterého probudili jejich hlasy.
"Jsi opravdu můj syn," řekl užasle Snape a nedokázal pustit Harryho ruku.
"Ano, já vím, ale proč je to tak neuvěřitelné?"
"Vypadáš jako já, já… Doufám, že mě za to nezabiješ. Byl bych radši, kdybys byl víc po tvé matce," řekl Severus, zatímco Brumbál podal Harrymu vyčarované zrcátko.
"Panebože." Harry se dlouho nemusel dívat do zrcátka, odložil zrcátko, aby se dál nemusel dívat přesně do té samé tváře, kterou tolik let viděl na hodinách lektvarů. On byl jeho mladší vydání. Severus tolik toužil, aby mu Harry odpustil, že padl na kolena u jeho postele, ve svých dlaních sevřel Harryho pravou dlaň.
"Prosím o odpuštění. Vždy jsem tě chránil, protože jsi syn Lily, kterou jsem miloval. Vždy, když jsi byl v nebezpečí, já jsem byl o několik kroků zpátky. Teď budu stát o několik kroků napřed, budu se snažit ze všech svých sil. Teď tě budu chránit navždy, protože jsi náš syn, můj a Lily. Musíš vědět, že nikdy jsem ti nechtěl, aby ti někdo fyzicky ublížil kromě mých slov, kterými jsem ti dennodenně ubližoval na hodinách lektvarů a mimo nich." Harry se díval na toho zlomeného muže. Chtěl mu dát ubližovat. Chtěl odmítnout svého otce, který mu tolik let ztrpčoval život. On chtěl jemu nyní působit bolest. Ale teď necítil žádnou radost, když před ním klečel na kolenou takový silný muž. Severus Snape byl silný muž, to zajisté, ale Harry by ho dokázal zničit pár dobře mířenými slovy. A Harry kupodivu nic takového nechtěl, spíš ho litoval, chtěl mu odlehčit. Harry si pamatoval na oči svého kmotra, když padal do oblouku. Severus Snape měl přesně takový pohled. Čekal, kdy se mu zhroutí svět. A pak jediným vaším smyslem života bude čekání na smrt, která se pomalu krade ke dveřím. Harry už nikdy nechtěl vidět takových výraz v obličeji lidí, na kterých mu záleželo. A pokud mu Severus Snape hodlá pomoct, dopřeje mu to. Mohou si odpustit navzájem.
"Vstaňte, pane profesore Snape. Mohlo to dopadnout i hůř."
"V soukromí jsem pro tebe Severus, pokud mě nikdy nebudeš moct oslovit jako otce, pochopím to. A od této doby si můžeme tykat. Prokázal jsi, že jsi správným syn svých rodičů. Jsi tak statečný. Jsem na tebe tak hrdý. Nikdo jiný než ty by se nedokázal od Pána zla vrátit živý. Ty jsi to dokázal. Nedovolím, aby ti někdy dopadlo jinak." Severusovy ruce se třásly. Tolik ke snům, že se nedají splnit!
"To doufám, proto jsem se přihlásil na pozici smrtijeda, protože jsem ti věřil, že mě odtamtud dostaneš živého, a budeme se moct znovu setkat. Jinak bych se dal zabít. Jako obyčejně," zašklebil se Harry.
"Jako obyčejně," zopakoval Severus, a zašklebil se stejně jako Harry.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.