1K-HPaV

10. července 2015 v 14:54 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Rodina


Harry ležel na posteli, pouze nečině zíral do stropu, ale v mysli se zaobíral jednou myšlenkou za druhou. Teprve pár dnů uplynulo od jeho setkání s Voldemortem na Ministerstvu kouzel v Londýně. Harry měl prázdniny a spoustu volného času, proto mu nic nebránilo se zaobírat myšlenkami na mrtvé. Sirius, Cedric Diggory, matka, otec. Kdo ještě zemře z jeho blízký, než Voldemort padne? Pátral v mysli po nějakých vzpomínkách na Jamese nebo Lily, ale to byl jenom pokus z obyčejného šílenství. Cítil se tak sám. A proto vzpomínal na své blízké, mrtvé i živé. V domě Dursleyových nenajdete žádnou vzpomínku na Potterovi. A přece… opravdu Petunie všechno vyhodila? Harry se šokem posadil. Naráz si uvědomil, že na půdu téměř nikdy nevkročil. Teta, ani strýc nic neuslyší, protože se dívají na televizi, a protože jsou velice pyšní, mají televizi zapnutou na vysokou hlasitost, aby tak zbytečně rozčilovali sousedy a předváděli se se svojí výkonnější a novější televizí.

Podkroví bylo jenom jeden malý pokoj, kde Dursleyovi nic nevybudovali a ponechali si několik metrů čtverečních na harampádí, které sem po celá léta odkládali. Harry stál na prahu dveří a jedním cvaknutím rozsvítil malé světlo a dveře za sebou potichu zavřel, a tím se tak ocitl ve velmi malém pokoji zaplněném nepotřebnými věcmi. Když Harry začal s hledáním, cítil něco podobného naději. Ovšem minuty ubíhali. Harry ztrácel elán i naději, zmocňovalo se ho mrzoutství. Naštvaný Harry kopl do nejbližší věci - staré lampy, která už dosloužila. Když si všiml staré Dudleyho stolu a pod ním stála poslední krabice, kterou Harry ještě neprohledal.

Harry sáhl do krabice, vůbec nic neviděl, ale uvědomoval si, že v krabici jsou pouze nějaké knížky. Nejspíš nějaké Dudleyho staré učebnice, které se nenamáhal ani otevřít. Harry krabici už zasunoval zpátky, ale krabice se mu rozpadla v rukou a po podlaze se rozsypaly knihy. A jemu došlo, že to žádné knihy nebudou, byly staré, příliš staré na obyčejné Dudleyho učebnice. Harry hmátl po jedné z knih, otevřel ji a na první stránce uviděl pouze jeden krátký nápis: Majetek Lily Evansové. Harrymu se nejprve zastavilo srdce, a pak se znovu rozběhlo. Může to být deník jeho maminky? Harry nepochyboval, štěstím se sesunul na zem mezi deníky. Harry deník přiblížil k mihotavému světlu slabé žárovky, otočil na druhou stranu a zaregistroval datum, poté stránku popsanou malý, ale úhledným písmem.

"Čekala jsem, kdy to najdeš!" Harry sebou trhl, teta Petunie stála ve dveřích pouze v noční košili.
"Věděla jsem, že to jednou najdeš. A nečekala jsem, že ti to bude trvat tak dlouho. Tvůj pokoj. Hned!" poručila mu, na malou chvíli zaváhala, ale pak se sklonila, vybrala jeden konkrétní deník se slovy: "Přečti si ho jako první, je nejdůležitější. Nejdůležitější protože je poslední." Další slova nebyla potřebná. Harry jako v mrákotách následoval svou tetu do svého pokoje.

"Posaď se na postel, já si sednu na židli. Něco ti řeknu, ale to bude všechno. Nic jiného nečekej, žádnou změnu, všechno zůstane při starém." Harry si sedl na postel, deník svíral pevně v pravé ruce. Petunie Dursleyová si sedla na židli k psacímu stolu, ale pohled stočila k oknu, ale místo do ulice se dívala do minulosti. Nutila se vzpomínat na vzpomínky, které jí dvakrát nebyly moc příjemné, ale mohla si za to sama.

"Já jsem byla o rok starší, ale šla jsem o rok později do první třídy. Nevadilo mi to, s Lily jsme se milovaly navzájem. Následující rok jsme šly zároveň do první třídy. Seděli jsme spolu v jedné lavici. Holky Evansovic. Obě jsme byly tak nadšené, když jsme se učili první písmenka. Já jsem přišla s nápadem, že si budeme psát deník. Táta nám tehdy přinesl čisté deníky ještě následujícího dne, když se vracel z práce. Já jsem si vydržela psát deník jenom pár týdnů, ale Lily si vydržela psát deníky po celý ten čas až do své dospělosti. Až do své smrti. První rozkol mezi námi nastal v době, kdy jsme se obě seznámili se Severusem Snapeam. Chápej mě, Lily a já jsme vždycky uměli to stejné! Ale Lily se naráz lišila a uměla něco navíc, uměla dělat nádherné věci. Věděla jsem, že se to nemá, ale vždy, když Lily přijela domů z Bradavic, četla jsem její deníky, a proto jsem ji nemohla milovat. Ona dokázala velké věci, která já nikdy dělat nedokážu. Nepopírej to, jsi stejný jako všichni ostatní kouzelníci. Dokážeš si představit svět bez Bradavic? Bez kouzel?" Petunie se prudce obrátila k Harrymu, Harry jí oplácel její pohled. Harry zpracovával příběh, když se mu jednou zmíněné jméno v příběhu tety Petunie vrátilo jako špatně nasměrovaný bumerang.
"Severus Snape?! Jako ten Severus Snape, který nás učí lektvary?" Harry vyskočil a zatřásl tetou Petunií, chtěl odpověď a to hned. Petunie odstrčila jeho slabé ruce celkem snadno a ohradila se: "Pokud je to chlap, který má mastné vlasy, neustále chodí v černém, a neustále něco míchá v kotlíku, pak je to on. Severus Snape miloval moji sestru. Hloupá Lily. Já jsem to viděla v jeho očích od první chvíle, jenom Lily byla slepá a neviděla to. Ale zase tak hloupá nebyla, za dlouho dobu to docvaklo i jí. Jestli se tam dočteš něco, co se ti nebude líbit, já jsem to nevěděla, tento poslední deník jsem vůbec nečetla. Potom, co se stalo Lily, jsem ztratila zájem o kouzelnický svět. Není všechno zlato, co se třpytí." Teta Petunie se bez dalšího slova zvedla a nechala bílého Harryho samotného v jeho pokoji.

Stropní světlo v Harryho pokoji svítilo, ale Harry si rozsvítil i lampu na psacím stole, a pak zasedl za stůl. Harry ignoroval pokročilou pozdní hodinu a otevřel deník na první stránce a začal číst. Řekl si, že deník přečte celý. Vždyť byl krátký! Nevadí, že to bude trvat celou noc. Nejlepší na tom bude, že bude mít klid na čtení, protože Dursleyovi šli spát. Dudley spí už dvě hodiny. V deníku byla popsána jenom jedna desítka stránek.

31. červenec 1978
Na konci června skončila škola. Severus, já, Remus jsme skončili jako studenti s nejlepším prospěchem. James a Sirius se umístili hned za námi. Mohli být stejně dobří jako my, ale některé předměty prostě nemají rádi, a stejně tak vypadá i jejich učení do nich, například lektvary nebo dějiny. Na konci školy jsme se dohodli (Já, James, Sirius), že se staneme bystrozory. A dnes, za měsíc, skutečně pracujeme jako bystrozoři. Všechny nás přijali, protože mají nedostatek kouzelníků do takovýchto nebezpečných funkcí. Myslím, že Jamese zklamu, protože jsem se rozhodla věnovat kouzelnickému právu po válce a odstoupit z funkce bystrozora a najít si jiné místo na ministerstvu. Například v Oddělení prosazování kouzelnického práva. Jestli válka vůbec skončí, takže teď se tím trápit nebudu. Remuse nikde nechtějí vzít kvůli jeho malému chlupatému problému, jenom občas si přivydělá nějakou menší jednorázovou prací. Proto Remus střídavě bydlí u svých rodičů, u nás nebo u Siriuse nebo Petera. Nechce být někomu přítěží na příliš dlouhou dobu. Peter je trochu lenoch, on si zatím žádnou práci nehledá. A Severus? Ten se ztratil, nemám o něm žádné zprávy.
Včera za námi přišel Albus Brumbál a nabídl nám místo ve Fénixově řádu. Vysvětlil nám, že on je zakladatelem a řád založil pro boj proti Voldemortovi. James, i Sirius, Peter hned souhlasili. My s Remusem jsme souhlasili o něco později. Mezi dalšími členy řádů jsou Moody, Bones, Dóže, Fenwick, Kopál, Loučková, dokonce i McGonagallová, Weasleyovi, nebo Prewettovi.

24. záři 1978
Tento i předcházející měsíc byl příšerný. V srpnu zemřeli moji rodiče. Myslela jsem, že zemřou násilnou smrtí jako všichni ostatní mudlové, kteří se neumějí bránit. Ale moje matka a otec zemřeli pokojným způsobem. Oni spali, ale ráno už se neprobudili. Oba naráz, nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Zřejmě se milovali tolik moc, že k nim byl osud milostivý. Petunie se se mnou pořád nebaví, peníze na pohřeb přijala, ale pak jsme se pohádali přímo na pohřbu našich rodičů. Ještě dnes mám z toho husí kůži. Tento měsíc, v záři, umřeli Jamesovi rodiče. Oni byli zavražděni smrtijedy. James je z toho zoufalý a zuřivý. Nemůžeme najít jejich těla. Ale i přesto jsem udělali pohřeb bez těl, vzdali jsme se naděje, že je někdy najdeme. James mě hned po pohřbu požádal o ruku, samozřejmě jsem řekla ano. Nemůžeme dopustit, aby se děly jenom ty hrozné věci. Musíme myslet i na štěstí, i když žijeme v tak hrozné době uprostřed války. Musela jsem se vybrečet, než jsem dokázala o tom psát.

26. říjen 1978
Myslím, že už jsme konečně dospěli. V Bradavicích jsme byli v bezpečí, vůbec jsme neviděli hrozící nebezpečí mimo hrad. Jsme členové Fénixova řádu necelé dva měsíce, a už jsme přišli o prvního člena. Jedná se o Marlene, Marlene McKinnonovou. Byla to schopná a mocná čarodějka, Brumbál vybírá jenom ty schopné a nadané do našeho řádu. On by nikdo nedokázal ohrozit slabé kouzelníky, kteří nedokáží ochránit sebe, nebo svoji rodinu. Ale i tak oni dokázali zabít Marlene. Kdyby zabili pouze ji… Oni zabili celou její rodinu! Já a Sirius jsme jim přišli pomoct díky volání o pomoct mezi členy řádu, ale došli jsme pouze k jejich mrtvým tělům. Marlene, její manžel, tři synové. Opakuji strašné! Naše svatba uprostřed války byla jedna z mála šťastných chvil, kterou jsme zažili.

10. březen 1979
Dlouho jsem nepsala. Nebylo co psát. Ten, jehož nesmíme vyslovit ovládá polovinu kouzelnického společenství. Nemohu uvěřit, že nás lidé bez magie ještě neodhalili. Každý týden nebo měsíc je někde vidět znamení zla, který si Ten, jehož jméno nesmíme vyslovovat vymyslel. Jedná o lebku a hada. Znamení se objeví vždy, když smrtijedi nebo ON se někde dopustí vraždy. Během těchto měsíců jsme s ním seznámila i já, dvakrát jsme se mu postavili spolu s Alicí a Frankem. Nezbývá mi nic jiného, než vyjmenovat a rozloučit se s dalšími členy řádu, kteří nás opustili. Benjy, Fabián, Gideon, Dean. Na začátku bylo v řádě víc mužů než žen, nyní jsou strany vyrovnané. A chudák Dorcas, zabil ji Ten, jehož jméno nesmíme vyslovovat osobně.

5. duben 1979
James spí a vzpamatovává ze zranění utrpěného v boji. Já píšu, přestože se mi třese ruka. Dnes jsme se potřetí postavili JEMU. Brumbál nás donutil říkat mu pravým jménem - Voldemort. Jestli jsem do dnešního dne pociťovala malou naději na vítězství, tak dnes mě opustila. Voldemort je neporazitelný. Vůbec nevypadá jako normální kouzelník. Lidskost ho opustila. A přesto se budu snažit dál ho porazit.

28. května 1980
Fénixův řád přivítal jenom pár nových členů, přesněji řečeno čtyři. O víc členů řádu jsme přišli. Smrtijedi zabili dva starší manželské páry, kterých jsem znala pouze příjmením. James chce, abychom si pořídili dítě. Zřejmě si bere vzor u Weasleyových, kteří se mají natolik rádi, že i během války uvažují o dítěti nebo se nechrání a nechávají to na přírodě. Obdivuje je, ale nikdy jsme se nedokázala zeptat Molly, proč si chtějí pořídit tolik dětí. A co jsem odpověděla Jamesovi? Ano. Možná je to nezodpovědné uvažovat o dítěti během války. Ale řekněte mi, kdy taková doba nastane, když možná Voldemort nikdy neskončí mrtvý?

5. listopad 1980
Stalo se to během půlnoci. Z 31. října na 1. listopad. James mi konečně dokázal důvěřovat. Pochopil, že se nepřeceňuji a jsem schopná, víc než schopná, čarodějka. James, já, Frank jsme bojovali proti čtyřem smrtijedům. Tři smrtijedy jsme vyřadily z boje, poslední pořád odolával. Frank byl zraněný. Poručila jsem Jamesovi, aby odvedl Franka, že zvládnu zbývajícího smrtijeda sama. Poslechl. Poprvé. Snažili jsme se odhalit jména smrtijedů, abychom věděli, proti komu stojíme, protože někteří ze smrtijedů měli slabé místo, které bychom mohli využít nebo naopak jim pomoct. Někteří pracovali pro Voldemorta jenom z donucení, aby ochránili své rodiny. A u jiných jsme chtěli vědět, čeho jsou schopní, když jich ve dne potkáme na ulici bez masky. Někteří smrtijedi se proti tomuto bránili, ale já jsem byla rychlejší. Jeho maska odlétla z obličeje velmi rychle. A uviděla jsem tvář, která mi byla tak dobře známá. Bylo to jako cítit kudlu v zádech. Sev proti mně stál, mířil na mě svou hůlkou, kterou jsme vybírali spolu. Jenom během tohoto souboje na mě několikrát poslal Crucio! Vyměnili jsme si spolem několik ostrých slov. A pak? Normálně jsem se s ním vyspala. Vymyslela jsem si, že mu chci pomoct, že ho chci přetáhnout na naši stranu. Ale lhala jsem sama sobě, potřebovala jsem pár dnů na to, aby mi to došlo. Miluji ho, možná víc než Jamese, protože se známe už od dětství. Severusovi jsem ublížila ještě víc, utvrdila jsem ho, že je na té správné straně. Severus se jistotně domníval, že jsem to udělala ze soucitu. Soucit nemá rád, nenávidí ho. Asi mě tak dobře nezná. Kdyby znal, vůbec by si to nemyslel.

31. prosinec 1980
Za chyby se platí. Čekám dítě a potencionální otcové mohou být dva. James a Severus. Ještě to může být horší a ukázalo se, že je to pravda. Brumbál nám přišel říct, věštbu kterou vyslechl: Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se narodí, až sedmý měsíc bude umírat... Samozřejmě nás a Longbottomovi určil jako možné kandidáty. James našel těhotenský test a v ten den to už věděli všichni. Vím to jenom druhý den, a budu muset rychle přemýšlet co dál. Budu se muset poohlédnout v knihách.

6. ledna 1980
Každý na pohled pozná, že jsem těhotná. Roste mi břicho. Miluji ho už teď.

7. ledna 1980
Včera jsem byla na měkko z Harryho, protože mě zrovna kopal, a proto jsem se ti nestihla svěřit se vším. Vybrali jsme našemu chlapci jméno. Chlapec se bude jmenovat Harry po mém otci, druhým jménem James po Jamesovi, stejně se jako James jmenuje zase po svém otci. Harry James Potter. Zní to dobře. … Věštba. Pokud se nedostane k Voldemortovi, jakoby neexistovala. Brumbál si myslí, že je jediný, kdo může někým manipulovat. Bohužel jsem z něj ke své škodě dostala, že i Severus vyslechl půl věštby, než ho vyhodili z onoho špinavého hostince. Moje myšlenky nejsou příliš šťastné. Severus je na mě nejspíš ještě víc naštvaný než obvykle, protože si myslí, že jsem s ním spala ze soucitu, a navíc ta svatba s Jamesem. Znám ho dobře. Severus udělal určitě nějakou hroznou věc, které bude později litovat. Miluji Jamese. Miluji stejně i Severuse, ale došlo mi to příliš pozdě. Petunie to věděla od té doby, kdy jsem se poprvé seznámila se Severusem. Doba volby padla, už jsem si vzala Jamese. Možná by to tak ale nedopadlo, kdyby se Severus nevypařil z mého života jako pára nad hrncem. James tráví většinu času venku. Práce pro bystrozory a Fénixův řád ho pořádně vyčerpává. Já musím nedobrovolně trávit čas s Alicí, kterou Frank, stejně jako James, nepouští vůbec ven. Harry už je tak dost velký, abych mohla provést test otcovství. Už mi došly výmluvy. Potvrdili se moje nejhorší obavy, Harryho otec je Severus. Hledala jsem všude kouzlo, které by mi pomohl zamaskovat můj poklesek. Až bude potřeba, Harry se promění na Jamesova syna. K tomu všemu postačí jednoduché kouzlo iluze, které na něm ulpí a bude stárnout spolu s ním. Navždy bude mít podobu Jamese, ale ho pokud jednou Severus přijme za svého, kouzlo spadne a on spolu se všemi ostatními se dozví pravdu. Nepochybuji, že Harry bude podobný svému otci. Přeji si to. Jak jinak bych mohla odčinit Severusovi, že jsem si vybrala jiného muže, než mu tady zanechám syna, když se mi něco stane? Když Severus miluje, tak navždy. Harry se ještě nenarodil, a už teď ho miluji. Jak by si ho mohl nemilovat Severus?

5. září 1980
Dlouho jsem nepsala. Soustředila jsem se pouze na sebe a moje dítě, které jsem čekala pod srdcem. Dne 31. července jsem porodila zdravého chlapce, Harryho. James v něm vidí sebe, já jsem v něm viděla Severuse, přestože je Harry teprve pět dnů starý. Zvláštní, získal po mně jenom moje oči. Zelené oči. Slzy mi tečou proudem. Dnes jsem provedla to kouzlo, které Harryho zbaví jeho pravé podoby. Nevill, syn Alice a Franka, se narodil předčasně v polovině července. Nedělám si iluze, že se Voldemort nedozvěděl od Severuse onu věštbu. Smůla se nám lepí na paty. Takže si nás nejspíš i Voldemort vybral za nejdůležitější cíl k likvidaci. Přestěhovali jsme do jiného domu, než v kterém jsme žili do této doby. Nikdo neví, kde je náš domov. James se vždy přemístí domů a zatím nikomu neřekl, kde jsme. Brumbál a ostatní z řádu se snaží najít kouzlo, které nás ochrání na delší dobu. Sotva jsem se stihla vzpamatovat z porodu, přišli k nám zprávy o dalších vraždách. To mě přimělo k myšlence, zda se vůbec dožiji Harryho dospělosti. Nikdo jiný než Petunie neví o mé zálibě v psaní deníků, takže… Harry, kdyby se ti tento deník někdy dostal do rukou, chci ti říct, že tě miluji, zlato. Jsem ráda, že jsem se rozhodla mít dítě, mít tebe. Nelitovala jsem. Štěstí se musí hledat i v té nejtemnější době. Jak jinak dobro dokáže přemoct temnotu, když se budeme oddávat strachu? Když bez strachu neuděláme ani jeden krok? Je to nemorální, ale oba muže miluji, jinak bych nezůstala s Jamesem, jinak bych se nevyspala se Severusem. Taková nejsem, vše dělám srdcem. Severus, tvůj otec, se stal příliš zahořklým mužem. Kdyby tě neměl rád, nebo tě nenáviděl, protože jsi synem Jamese Pottera, jeho úhlavního nepřítele z dětství. Řekni mu, že jsem ho milovala, že oné noci nelituji, že na ni vzpomínám jako na nejlepší možnou věc, které se mezi námi stala. To mu zavře pusu. Jsem hodná, statečná, laskavá, ale i Severus dobře ví, že se dokážu chovat jako Zmijozel. Nechci, aby ti ubližoval, protože jsem se chyby dopustila já, ty ne. A věštba? Kdyby se o ní Voldemort nedozvěděl, nikdy by tě nevyhledal. Kouzelníci jenom potřebují hrdinu, za kterého se mohu schovávat. Když je všechny stmelíš dohromady, se svými přáteli dokážete cokoli. Voldemort je mocný, ale on je také krutý, nezná přátelství, ani lásku. Jeho následovníci jsou také krutí, ale na rozdíl od Voldemorta jsou zbabělí. Oni si radši zachrání svůj život. Nechají svého pána zemřít, než by za něj položili své životy. Když všichni půjdete spolu proti němu, jednou se Vám ho podaří zabít.

31. března 1981
Neměla jsem čas na psaní. Starala jsem o Harryho, a o Jamese, když přišel z potyčky mezi smrtijedy. Tento den jsem chopila deníku pouze proto, abych do něj zaznamenala jméno našeho strážce, kdyby se nám něco stalo. A proč? Už si ani nevěříme mezi sebou. Remus nevěří Siriusovi. James nevěří Peterovi. Náš dům schovají pod Fideliovo zaklínadlo. Strážce tajemství bude Peter po naléhání od Siriuse. Od nějaké doby pociťuji bolesti břicha, přestože jsem úplně v pořádku. Nejspíš proto, že čekám, že k nám zavítá sám Voldemort. Je to jenom předtucha, přesto… Miluji tě, Harry. Je to moje rozhodnutí. Udělám cokoli, abych tě ochránila. Miluji tě, navždy, tvá máma.

Deník skončil. Nic. Prázdné listy. Harry si zajel rukou do vlasů, pár si jich vytrhl. Zuřivě vstal. Deník zahodil do kouta, a protože neovládal žádný svůj sval v těle, spadl rovnou na postel. Na půl se otřásal vztekem, na půl bolestí. Na posteli proležel celou noc v bdělém stavu. Slova z deníku se mu vracela do hlavy. Zatracená matka! Zatracený Snape! A kukačí dítě v hnízdě. Málem se zakuckal smíchy, když si uvědomil, že zachráncem světa je bastard. Ale tak se označil jenom proto, že celou věc ještě dokonale nechápal. Harry sebou trhl, když uslyšel řev strýce Vernona. To bylo neobvyklé. Dursleyovi dostali varování od členů řádu, aby ho nechali na pokoji.

Harry přišel do kuchyně. Petunie sledovala Vernona stejně nechápavě jako Harry. Vernon Dursley mlčel, v ruce držel dopis. Vernon odhodil dopis na stůl v momentě, kdy si všiml Harryho příchodu, a pak rozčileně vstal.
"Naše úřady mi napsali, že oblast, kde žije Marge, postihlo tornádo. Většina obyvatel z vesnice je mrtvá. Mezi nimi i Marge. Tornádo se objevilo v oblasti, kde se žádné tornáda nevyskytují?! Nejsem hloupý, byl to on, že ano? Voldemort! Každý den čteš ty hloupé pohybující noviny, posloucháš naše zprávy, při každém oznámení o smrtelné nehodě sebou trhneš. Chci, abys odešel, aby to bylo oficiální i ve vašem světě. Půjdou po nás, že ano? Marge byla náhoda. Ale nejsem hloupý, abych si nevšiml, že tě všichni znají ve Vašem společenství. Petunie, vždy jsem slepě poslouchal tebe. Teď chci, abys poslouchala ty mě. Vyhoď ho, co na to říkáš?" Vernon otočil svůj krátký a tlustý krk k tetě, která ho vystrašeně poslouchala.
"Nemůžu… Slíbila jsem… Jsem poslední rodina, kterou má…" Petunie koktala, Harrymu se do očí nepodívala.
"Dobře, udělám to sám. Jsem pán domu, proto ti přikazuji, Pottere, abys odešel. Od této chvíli tady nejsi doma, nejsi tady vítán." Vernon ho nenávistně pozoroval, v jeho obličeji byly vidět slzy, které proléval pro svoji mrtvou sestru.
"Pokud přežijeme tuhle válku, tak mi jednou odpustíš, Petunie," řekl Vernon Petunii. Harrymu spadlo srdce až do kalhot. Tak tohle byl zaručeně jeho nejhorší den v životě.
"Dobře, já odcházím." Harry se otočil na patě. Radši vyběhl z jídelny dřív, než se rozbrečí. Jak Harry běžel před domů, aby tam zastihl hlídku, která ho každý den a každou noc hlídá, cítil doslova, jak se ochrany, které ho do té doby chránily, padají. Za keři a stromem, které rostly na protějším pozemku, zahlédl známou čarodějku s růžovými vlasy, která se tady střídala s jinými kouzelníky.

Harry běžel přímo k ní, aby ji seznámil s nejnovější zprávou. Harry byl pořád rozrušený, běžel dost rychle, proto ji neslyšel, jak na něj varovně něco křičí. Harry utíkal ulicí, zatímco k němu vystartovala čarodějka s růžovými vlasy ze svého úkrytu, která vytahovala hůlku, z druhé strany k němu rychlejším tepem mířili dva kouzelníci v černých hábitech. Harry si uvědomil, že je něco špatně. Stihl pouze v kapse nahmatat svoji hůlku, když ho minul jeden, pak dva barevné záblesky, a pak ho konečně cizí ruce chytily kolem pasu. Někdo se s ním přemístil. Harry riskoval nevolnost a zvracení, ale i tak během přemísťování otevřel oči. Doufal, že se s ním čarodějka s růžovými vlasy stihla přemístit. Ovšem Harry přestal doufat, když kolem sebe uviděl záplavu černé barvy. Unesly ho smrtijedi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.