13K-HPaV

10. července 2015 v 15:17 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Had


Harry strávil zbytek víkendu sám, úplně sám. Hermiona ho prozatím vůbec nechtěla ani vidět. A Harry se nechtěl vidět s ostatními. Takže si hrál na mnicha a nikoho nechtěl vidět, ani slyšet. Jedinou osobu, kterou pustil do svého osobního prostoru, byl Damien. Víkend patřil těm dvěma. Další týdny uběhli jako voda v řece. Ve velké řece. Harry se nevěnoval ničemu jinému než škole, rodině, přátelům a famfrpálu, i když hluboko v jeho mysli se také zaobíral Voldemortem. Stal se smrtijedem, přinesl to největší tajemství, ale pořád se nic nezměnilo. Dospělí ho mezi sebe nepřijali. Ale tím se Harry už nezaobíral, kdyby ho zapojili do boje, určitě by ho to zdeptalo. Užíval si současného stavu věcí. Říkal si, že vždy to může být ještě horší.

Po škole se šuškalo, že staré Trio se rozpadlo. První se od nebelvírského Tria odtrhl Ron, pak se Harry a Hermiona rozešli. Z původní party třech nejlepších přátel nezbyl nikdo. To je život. Šuškandy o starém Triu o něco později zastínili zprávy o novém Triu. Harryho, Draca a Alexe přezdívali zmijozelské Trio. Přestali jim přezdívat Trio, když Annie s nimi začala trávit většinu čas, z jejich společnosti se stalo kvarteto. Ještě než jim tak začali říkat, přidal se k nim Theodor Nott, který se do té doby stranil veškeré společnosti a ve Zmijozelu jenom přežíval. Harry a Alex přibrali Draca a Thea, stručně jim povyprávěli o jejich otcích a zasvětili jich do jejich plánů. Po škole se v tu dobu znovu stávali nevysvětlitelné žertíky, nikdo neznal záškodníka, případně záškodníky. Podepisovali se jako Pobertové. Ve skutečnosti byli Pobertové pouze Harry, Alex, Draco a Theo, i když s nimi trávila čas i Annie, která na nich dorážela a chtěla vědět jejich plány. Samozřejmě nic jí neřekli. Nejlepší na tom bylo to, že nikdo ze starých profesorů, kteří znali staré Poberty, nepodezíral Alexe, ani Harryho, bylo k smíchu. Harry tak nemusel myslet na Voldemorta, ani Hermionu, která se mu ještě vyhýbala. Zřejmě potřebovala hodně času, než s ní Harry bude moct znovu mluvit.

Po škole chudili studenty, kteří se naparovali, že jsou členové Křiklova klubu. Harry se jednou zajímal, proč nikdy nedostal pozvánku. Copak nechce Křiklan vlastnit tu nejcennější trofej v jeho sbírce? Nikdo mu nedokázal dát odpovídající odpověď. Harry se na to jednou zeptal otce. On vždy věděl vše, co se jen v Bradavicích šustne. Harry nepochopil, jak to dokáže, i když se svým otcem strávil víc než pár hodin. Otec mu vysvětlil, že dal svému kolegovi důrazné doporučení, ať se od jeho syna drží dál. Harry mu musel poděkovat. Křiklanovi večírky a večeře se konaly docela často, Harry na něco takového vůbec neměl čas. Chlapci měli zábavu, když se profesor Křiklan pokoušel na svůj večírek pozvat Alexe. Tři chlapci se jenom přidušeně smáli, zatímco se na nich Alex mračil a odpovídal, že nemá čas, a nemá s ním počítat ani v budoucnosti.

Tak čas plynul, až nastal na ten správný čas na první famfrpálový zápas v nové sezóně. Jako obvykle to bude Zmijozel versus Nebelvír. Zápas se uskuteční v posledním říjnovém dnu. Dnes. Harry se zdržel, právě mířil na famfrpálový stadion.
"Řediteli Brumbále!" zavolal Harry na muže, který mířil na zápas před Harrym a nevšiml si Harryho maličkosti, který jako úplně poslední mířil na zápas, i když tam měl dávno být.
"Ano, Harry?" Brumbál se zastavil a podíval se na Harry. Zdál být se překvapený, že tam Harryho vidí. Harrymu se poprvé podařilo překvapit Brumbála.
"Nemáš být na zápase? Zmijozel si bez tebe těžko poradí." Brumbál se usmál na Harryho. Harry se rozhédl po chodbě, byli tady sami.
"Nechci znát detaily, ale otec mi nechce říct vůbec nic. A já musím vědět, máme plán jak zničit Naginiho a jeho pána?" vydechl potichu Harry.
"Harry, nechce ti lhát," Brumbál těžce vydechl, "je skvělé, že moje teorie nebyla správná, ale dostat se blízko k hadovi a zabít bude neskutečně těžké. Já a Severus máme hned několik šílených nápadů, ale jak je uskutečnit?"
"Ano, to jsem si myslel, proto jsem po vás nechtěl žádné podrobnosti. Není co říct. Stačí se podívat do novin a přečíst si jména lidí, kterých Voldemort zabil. Nechal jsem vás přemýšlet, stejně vás to k ničemu nedovedlo."
"To je pravda. Jsme ve slepé uličce." Brumbál a Harry se rozloučili, Harry nechtěl zmeškat vlastní zápas.

Harryho přivítali v šatně ironickým potleskem. Někdo utrousil, že mohou být vůbec rádi, že lord Snape vůbec dorazil. Když byli všichni připraveni vyrazit na hřiště, seskupili se do formace, za jásotu a pískání vyšli na zelený trávník. Ze všech koutů se nesly překvapené pohledy, jakmile publikum zahlédlo ve zmijozelském týmu tři dívky. Někteří zůstali v šoku. Komentátora nedělal nikdo jiný než další Nebelvír Seamus Finnigan
"Vítejte na první famfrpálovém zápasu letošní sezóny. Na hřiště vychází nebelvírské družstvo v sestavě: střelkyně Robinsová, Spinnetová, Weasleyová, odrážeči Kirke, Sloper, chytač - Kushner, brankář McLaggen. Ale největší překvapení pro celé školu je složení zmijozelského družstva pod vedením Harryho Snapea: střelkyně Kushnerová, Parkinsonová, Greengrassová, odrážeči Crabbe a Goyle, brankař Malfoy, chytač Snape." Harry na poslední chvíli nahradil Bullstrodeová za Annie, která byla víc než dobrá a Bullstrodeová příliš pomalá.
"Podejte si ruce!" vyzvala madam Hoochová kapitány obou týmů. Slečna Spinnetová a pan Potter si potřásli rukou. Následně se všichni nasedli na své košťata a vyletěli do vzduchu.

Nikdo to netušil, ale letošní famfrpálová sezóna se stane jednou z nejlepších za poslední roky. Všechny koleje si opatřili skvělé týmy. Navíc koleje měli víc než dobré chytače: Potter, Kushner, Cho a chytač z Mrzimoru nebyl dostatečně známý, ale létat uměl perfektně. Během zapasu mezi Nebelvírem a Zmijozelem bylo spoustu trestných hodů, ale ani tak Nebelvír nemohl zabránit drtivé porážce. Zmijozel měl skvělé střelce v nejlepší kondici, stříleli jednu branku za druhou, zatímco Nebelvíru se podařilo dát jenom pár gólů, protože Draco se pral jako pravý had, dalo by se říct, že by na několika místech zároveň. Draco si pamatoval na svůj první zápas, který byl taková propadák, že už to víckrát nechtěl znovu zažít. Pokaždé se snažil víc než na něj bylo obvyklé. Navíc Draco pokukoval po Harrym, Alexovi, Annie - nechtěl se znemožnit před nikým z nich. Jakmile Harry chytil zlatonku během nebezpečného triku ve vzduchu, stadion vybuchl v ohlušující řev. Řvali všichni studenti bez ohledu na kolejního příslušnost. A ten den se tady ještě dvě osudové věci - špatná a dobrá. Ta dobrá byla, že se tak nějak skutečně dali… dohromady.

Harry byl ve středu svého famfrpálového týmu, všichni ho plácali po zádech. Další a další studenti proudili k nim, aby pogratulovali Harrymu za skvělý výkon. Hermiona proto musela vynaložit spoustu své síly, kterou už vyplýtvala, když se dívala na Harryho akrobatické kousky ve vzduchu během zápasu. Hermiona si svoji řeč připravovala během zápasu, ale teď jí došla slova. Ona, slečna Všechno-vím-všechno-znám, nebyla schopná jediného slova. A tak se Hermiona vrhla na Harryho a políbila ho na ústa dlouhým polibkem. Pokud to vůbec ještě bylo možné, stadion propukl v ještě větší a pokrytější pískot!
"Harry, dost! Copak ji chceš sníst?" smál se Theo, který se nyní přidal ke své skupině přátelů. Theo byl pokrytec, sám se nemohl vynadívat na svoji přítelkyni. Theo na Harryho dál pokřikoval, ale v duchu Harrymu děkoval na milionkrát. On a Dafné se dali dohromady během zápasu. Theo ji musel několikrát utěšovat, že se jeho příteli nic nestane. Harry byl víc než výborný chytač. I Ginny chtěla pogratulovat Harrymu, ale při pohledu na líbající pár se zarazila. Alex ji požádal o pusu, aby mu milostivě zachránila život, protože je strašně moc zdrcený z pohry. Ginny nic nestačila namítnout, když Alex naráz spojil jejich rty. Harry a Hermiona. Theo a Dafné. Alex a Ginny. Přítomní Draco a Annie se podívali po svých přátelích a po sobě, pokrčili rameny a taky se pustili do líbání. Někdo z nich se líbal z lásky, ze srandy nebo jenom z principu, ale všichni pocítili vášeň. Pocítili touhu zůstat jeden druhému nablízku. Pod nohami tušili, že se pod nimi hýbe sama zem. A ještě další věci.

Náhodou se stalo, že Harry zůstal na hřišti jako poslední, v tom na jeho záda dopadla cizí ruka. Harry se polekaně otočil a vstal tvář v tvář mladému, neznámému muži.
"Mrzí mě, pokud jsem tě vystrašil. Jmenuji se Robert Bone," představil se muž ve slavnostním hábitu.
"Kdo jste? Co jste?" zeptal se Harry hlasem napůl příkrým, napůl zvědavým. Muž se vítězně usmál a rychle, dychtivě odpověděl.
"Jsem hledač talentů. Chceme tě na Mistrovství světa ve famfrpálu příští rok. Každý rok vybíráme někoho staršího a zkušenějšího, a pokaždé skončíme na poslední příčkách. Navíc náš nový ministr kouzel tlačí na všechny odbory, aby byli nejlepší ve státě, na světě mezi kouzelníky. Budeme riskovat a vybrali jsme tebe. Bulharsko rovněž riskovalo s Krumem a vyhrálo. My se pokusíme o to samé! Jak se rozhodneš?" vyprávěl pan Bone svoji dlouhou řeč, mluvil rychle ale s nefalšovaným zaujetím.
"Můžu si to rozmyslet?" zeptal se zmatený, nadšený, nerozhodný Harry.
"Do začátku prosince si to můžeš rozmýšlet. Místo nabídneme ještě dvou nebo třem chytačům, ale pokud budeš souhlasit ty, a ještě někdo další, místo je tvoje. Měl bys to vědět. Tréninky začínají po novém roce." Pan Robert Bone nadále neztrácel svůj drahocenný čas, předal Harrymu kontakt na sebe a odešel. Harry tam zůstal stát sám a opuštěný. A pak se Harry spustil na zem, zůstal tam ležet na zdravém, zeleném trávníku, zatímco se pomalu stmívalo. Harry utrpěl zranění z famfrpálu, ale nikdo si toho nevšiml, protože přihlížející to viděli ze špatného úhlu. Připadalo jim to, že ho potlouk minul, ale naopak se potlouk lehce otřel o jeho záda. Zřejmě zasáhl nějaký jeho obratel. Jenom Merlin ví, jaká škoda byla napáchaná!

"Zbuď se Pottere!" zasyčel na něj podivně známý hlas. Harry pomalu otevřel oči, ale bleskově vyskočil z nemocniční postele v Bradavicích na ošetřovně. Jak se Harry přinutil zvednout pohled k návštěvníkovi, a ignoroval přítomnou bolest, poznal Voldemorta. Zbláznil se? Spí? Halucinuje? To není přece možné! Kolem svého těla měl omotaného svého hada.
"Přišel jsem tě zabít. Poučil jsem se… aspoň trochu. Jedním z mých nových pravidel je nevěř Severusi Snapeovi, a tím míň budu věřit jeho synovi. Určitě si pamatuješ všechno, a proto musíš zemřít. Vznešený Lord Voldemort druhou šanci nedává. A přišel jsem osobně, protože tak důležitý úkol nemůžu svěřit nikomu jinému než sám sobě. Tolik lidí už selhalo včetně mě! Jak se cítíš, Harry? Připravený zemřít?" zeptal se tiše, zákeřně Voldemort.
"Já jsem připravený zemřít kdykoliv, protože mě tam někdo čeká. Mám lidi, kteří mě milují tady, i tam. Chci, abys věděl, že tě budu milovat, ať už jsi kdekoliv - mrtvý nebo živý, protože jsi ten nejubožejší tvor na celém světě. Nikdy jsi nepoznal lásku, přátelství. Zabíjel jsi, dal ses na špatnou cestou, protože jsi byl od narození sám a nepoznal jsi nic jiného než krutost a nezájem. Mám pravdu? A teď do toho, zabij mně!" křičel na něj Harry po celou dobu. Harry zahlédl, jak se něco zablesklo pod jeho přikrývkou. Harry v okamžiku vytáhl Nebelvírův meč a usekl hadovi hlavu, zatímco na něj Voldemort poslal nějakou kletbu. Následně se Harry skácel k zemi po druhé toho dne, zatímco Voldemort uprchl z hradu.
"Harry!" vykřikl Snape zděšeně.
"Co se tady stalo, pro Merlinovy rány!" Severus se vrhl ke svému synovi. Zachoval se pošetile, i když za to Harryho často káral. Místo aby Severus začal léčit jeho smrtelnou ránu po útočné kletbě od Voldemorta, popadl Harryho do své náruče a začal plakat. Madam Pomfreyová vyběhla ze své pracovny, odstrčila profesora a věnovala se svému pacientovi.
"Není to dobré," zamumlala pouze a dál nerušeně pracovala.
"Najdi ho, zabij ho. Nemá žádný viteál. On je slabý," mumlal pomalu Harry s těžkým úsilím, z pusy mu vytékala další a další krev. Severus stál bokem, sledoval Pomfreyovou při práci, a všechno si pomalu dával dohromady. Další, kdo vpadl na ošetřovnu byl Albus Brumbál.
"Voldemort se dostal do hradu." Severus třesoucím prstem ukázal na Harryho.
"Znovu se ho pokusil zabít. Už ani nevím, kolikrát se o to vlastně pokusil. Třikrát? Čtyřikrát?" zeptal se bezradně Severus. Harry nyní spal, Pomona ho uspala, aby ho mohla snadněji léčit. To bylo všechno, co ze sebe dokázal Severus dostat.
"Co se mu stalo?" zeptala se udýchaný Hermiona, nebrala ohledy na ošetřovatelku, která stíhala svoji práci i peskovat přítomné návštěvníky, jak se mají chovat na ošetřovně.
"Nejdřív utržil zranění během zápasu, poté ho napadl Ty-víš-kdo přímo tady," zmohla se nakonec madam Pomfreyová na vlídnou odpověď, jakmile zjistila, že Hermiona tvář je mokrá od slz. Přestože byla madam Pomfreyová přísná na ošetřovně, i ona měla lidskou tvář. Neměla ráda násilí na lidech, proto se stala ošetřovatelkou, tolik toužila léčit!
"Někdy to vypadá, že se všechno zlé děje jenom nám," hlesla Hermiona, poté byla celou dobu potichu a klesla na židli vedle Harryho nemocničního lůžka. Madam ještě chvíli pracovala, než prohlásila: "Dál už je to jenom na něm, zda bude žít nebo zemře. Víc udělat nemohu. Je mi to líto." A s tím Pomona Pomfreyová odešla a nechala protentokrát celé osazenstvo na ošetřovně.

Brumbál odešel před hodnou chvíli, když tam Severus a Hermiona seděli. Nikdo jich neviděl a Severus stejně jako Hermiona nechtěli být ani na chvíli o samotě. O několik minut později přišla Elizabeth a odvedla Severus. On se ještě nevzpamatoval. Zato neustále přítomná a silná Hermona doufala v Harryho uzdravení, seděla při jeho posteli a držela ho za nehybnou ruku. Elizabeth a madam Pomfreyová se domluvili, že Hermioně dovolí, aby tam zůstala do večeře, a pak se u Harryho vystřídá někdo jiný. Nikomu jinému kromě Hermioně se na ošetřovnu nepodařilo dostat. Když nastal čas večeře, a střídání směn u lůžka. Harry zůstal několik minut o samotě. To využili dva studenti, ale každý byl z jiný fakulty.
Draco se dostal na nestřeženou ošetřovnu jako první. Chvíli tam nerozhodně stál, než se pohnul a došel až k nehybně ležícímu Harrymu.
"Ahoj, hlídají tě, nechali tě jenom chvíli o samotě. Bylo těžké se sem dostat. Hledají cestu, kudy se sem Voldemort dostal. Už nikdy víc Pán zla, jmenuje se lord Voldemort." začal nejistě Draco svoji řeč, kterou znal přesně nazpaměť a teď ji recitoval Harrymu, ale to neznamenalo, že nemluvil pravdu, "V současné době, nevím, jestli tě mám nenávidět nebo tě mít rád. V poslední době jsi mi ukázal, co je to láska ať už rodičovská, sourozenecká nebo partnerská, a pak jsem poznal také přátelství. Zvláštní je, že dokud jsem ty věci neznal, nechyběli mi. Ach, ale teď? Ty jsi to znal celý život, jak tě můžu bez nich žít? Uvědomil jsem, jak můj život byl prázdný! Ale nemysli si, nikdy jsem nepřestal být sobecký. Přišel jsem sem, abych tě poprosil - seru na to, že Malfoyové neprosí - abys zůstal naživu, neodcházel. Máš tady spoustu lidí, kterým na tobě záleží."
"Včetně mě," dodal Draco pro sebe, protože Harry byl stále v bezvědomí.
"Výborná řeč, Malfoyi!" Ron se objevil v pokoji, na tváři úšklebek a tlumeně tleskal Dracovu výkonu. Ron sklouzl pohledem k Harryho posteli, jeho tvář lehce zbledla, přestal tleskat a přistoupil k posteli z druhé strany.
"Co tady chceš? Proč mu nedáš pokoj?" zeptal se potichu Draco. Ron sebou trhl a zastyděl se za sebe. Zdá se, že Draco před chvíli nelhal. Ron se díval pozorně na Draca. Dracova tvář byla stažena hněvem, nesouhlasně Ronova pozoroval a jeho hlase zaznívala starost o Harryho. Ron si pomyslel, že tentokrát Harryho ztratil nadobro. Harry měl pravdu. Lidé se dokážou změnit, i Draco Malfoy se změnil. Jenom Ron Weasley se po celou dobu choval jako totální blbec. Ale omlouvat se nebudu, stejně je pozdě, myslel si Ron.
"Chtěl jsem ho vidět?"
"A zabít?"
"Ne, to jsem nechtěl. Jsem blbec, ale až takový blbec nejsem. Klidně se vsadím, že máš znamení zla," řekl Ron cynicky. Draco ukázal svoje znamení zla, ale ukázal i Harryho znamení zla. Ron vystrašeně o několik kroků od nich ustoupil.
"Já a Harry jsme o tolik chytřejší, statečnější než ty!" řekl pohrdavě Draco, "Dokázali jsme předstoupit před Voldemorta, abychom chránili své rodiny před jeho hněvem. Neříkej mi, že by jsi dokázal to samé, Weasley? Zatím ses vždy jenom skrýval pod sukní své matky!"
"Neměl jsem tušení…"
"Ty jsi neměl tušení o tolika věcech," řekl těžce Draco.
"Až se Harry probere, pokusím se mu omluvit. I když nevím, jestli mi někdy dokáže odpustit, tolikrát jsem ho zklamal jako přítele!"
"Aspoň jedno máme společné, říkáme se probudí. Dospělí říkají jestli se probere. Oni mu nevěří," hlesl tentokrát potichu a těžce Draco.
"Jestli je to pravdu, tak neznají Harryho tak dobře jako já. Harry je bojovník."
"Kéž by jsi měl pravdu, Weasley."
"Já mám pravdu," ohradil se Ron. Poté oba zmizeli, protože přicházela nová hlídka k Harryho lůžku. Severus se vzpamatoval ve společnosti svého druhého Damiena, a teď si Severus zajistil možnost sedět vedle Harryho postele, než se jeho syn probudí. A Damien si sliby, vyhrožováním, pláčem dokázal zaručit několik chvil s Harrym na ošetřovně ve společnosti svého otce.

"Myslíš, že se probere? Uzdraví?" ptal se chlapec plačtivě svého otce.
"Moc a moc si to přeji," odpověděl Severus, křečovitě svíral své prsty do pěsti.
"Vypadá tak bledě," řekl Damien znepokojeně a díval se na svého bratra ze všech stran. Jeho srdce bylo neuvěřitelně rychle.
"Ztratil trochu krve," řekl bezmocně Severus. Tím trochu krve ve skutečnosti myslel spoustu krve, když se k tomu přidalo zranění od Voldemorta a famfrpálu v tak krátké době. Bylo to zlé. Voldemort byl zranění po zničení viteálu a kletbu smrti si netroufl, ale zranil ho dostatečně, aby na ono zranění zemřel o pár hodin později. Harry teď musí být silný nebo se nikdy více neprobudí.

"On nesmí zemřít! Stačí že zemřela moje maminka, on nesmí!" propukl Damien v hysterický pláč. Severus vzal svého do náruče. V té samé chvíli Hermiona plakala do svého polštáře na koleji, zatímco Damien plakal do otcova hábitu na jeho hrudi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.