12K-HPaV

10. července 2015 v 15:16 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Nevybírává láska



Šestý ročník stojí za hovno. Šesťák je těžký. Harry měl pouze šest předmětů, ale každý den měl pouze dvouhodinovky, učitelé vám dávali těžké a dlouhé úkoly. Druhý den mu otec a madam Pomfreyová dovolili vrátit se do vyučování. Den proběhl poklidně, ale byl těžký. Každý měl zvědavé otázky, co se stalo. Přátelé a rodiny ho nespustili z očí, a hlídali ho na každém kroku. Teď by to mělo skončit, když už nejsem viteálem, a jsem v bezpečí v Bradavicích, říkal si Harry. Pravda byla, že ti, kdo vás milují, se o vás starat nikdy nepřestanou. Prostě to tak je. A o Harryho se strachovali ještě víc, kdyby to bylo možné. Takže Harry toužil vypnout a ztratit se všem z dohledu. To mělo za následek, že se Harry ocitl sám ve společnosti Alexe na astronomické věži. Oba seděli na chladné zemi na balkonu, kterým byl obehnaný vrchol astronomické věže, a nohy jim vysely dolů. Tížila je gravitace. Po večerce. A to byl teprve jejich první průšvih. I prefekt by měl dodržovat pravidla, zvlášť když uvážíme, že Harry tuto noc neměl hlídkovat na chodbách. Tím druhým prohřeškem byla láhev ohnivé whisky, která putovala z ruky do ruky. Jednou se napil Alex, po druhé Harry.
"Když jsem se dozvěděl, že tvůj otec je Severus Snape, myslel jsem si, že bude šprt s masnými vlasy a zažraný do lektvarů jako tvůj otec." Smál se Alex, hlavu zakloněnou k hvězdám, podával Harrymu láhev k dalším loku.
"Nepomlouvej mě! Nekritizuj mého otce," dodal Harry a šťouchl Alexe do žeber. Alex na chvíli ztratil stabilitu a zakymácel se. Alex se pouze zasmál a vytrhl láhev Harrymu od úst.
"Mýlil jsem!" Alex se nepřestal spát, nasadil vážný výraz, šlo to těžko, a zvedl ruce vzhůru na znamení, že se vzdává, a pak si po druhé lokl z lahve. Harry uzmul Alexovi láhev.
"Jsi v pohodě. Tohle je znamení, že se nemýlím." Alex se usmál a na znamení míru si znovu přihnul z lahve, kterou mu Harry předal.
"Tohle je znamení, že nás ráno bude bolet, pokud přežijeme setkání s vrchností," zasmál se Harry a rozhodl se s něčím vyjít na světlo boží.
"Možná bys chtěl něco po svém otci." Harry vsunul ruku do kapsy a vytáhl z ní Pobertův plánek. Ruka se mu mírně třásla. Harry ještě měl neviditelný plášť po Jamesovi, ale i přesto se cítil prázdný, že by měl Pobertův plánek předat někomu jinému.
"Co to je?" zeptal se zájmem Alex.
"Jsem připraven ke každé špatnosti." Harry poklepal hůlku po pergamenu, který se okamžitě začal zaplňovat.
"Je to parádní," hlesl Alex. Alexandr pohledem zkoumal celý plánek a pozorně se zadíval i na Harryho, stejně jako Harry v sobě sváděl nějaký vnitřní boj, a nakonec odstrčil Harryho nabízenou ruku s plánkem Bradavic
"Neříkám, že si ten plánek nepůjčím, ale za každou cenu musí zůstat u tebe. Pro tebe má větší cenu než pro mě. Tichošlápek je můj otec?" zeptal se Alex a ukázal na jedno ze jmen, Harry přikývl.
"Znal jsi Siriuse Blacka lépe než já, a tvůj otec byl jedním z dalších autorů. Zasloužíš si ho víc než já. Zaútočil jsem na potomka otcova nejlepšího kamaráda. To se v partě neodpouští. Spíš bychom měli pokračovat, ne?" Harrymu se ulevilo, když slyšel Alexova slova.
"Hm, jak to myslíš?" zeptal se Harry Alexe.
"Přátelit se, pokračovat v lumpárnách. Já už jsem se pustil v šlépějích svého otcem, ale ty bys měl pochlapit!" trval na svém Alex a úsměv se mu znovu vrátil. Harry vrátil plánek k sobě do kapsy. Do úschovy.
"Studenti by přišli na jiné myšlenky, všem bychom poskytli rozptýlení…" zauvažoval Harry, pak se podíval na Alexe, "ale trvám na tom, že nikoho nesmíme dostat na místní ošetřovnu prostřednictvím našich žertů. Slib mi to!" Harry se koukl po Alexovi a znovu si z nabízené lahve lokl ohnivé vody.
"Slibuji!" Alex zvedl jeden prst na znamení přísahy. Vzali se navzájem za ruce a potřásli si rukou na odsouhlasení nové dohody.
"Jistěže, tam jsem nikdy nezašel ani já," doplnil Alex obranně a uzmul Harrymu láhev, poté se sám napil.
"Tady jste!" vykřikl dívčí hlas. Alex a Harry překvapením nadskočili, za jejich zády se objevila Hermiona, která si k nim přisedla.
"Máme průser?" zeptal se Harry opatrně, nenápadně zamrkal na Alexe, který pomalu sunul láhev za záda, aby ji Hermiona neviděla.
"Jsem po večerce venku, a už nejsem prefekta. Nemám domácí úkol, přestože zítra ho mám odevzdat, protože jsem místo psaní hledala tebe. Takže ano, my máme průšvih. Dej mi tu láhev!" přikázala Hermiona Alexandrovi. Alex si vyměnil překvapený pohled s Harrym. Když Harry pokrčil rameny, Alex vydal Hermioně láhev ohnivé whisky, které už ubylo víc než polovina. Hermiona se napila, pak musela zavřít pusu, aby obsah nevyplivla ven, a pak si rukávem otřela pusu.
"Je to hnusný. Můžete pít sami," Hermiona vrazila Harrymu láhev do ruky, "ale já už za žádnou cenu pít nebudu."
"Žádné poučování! Harry se vzpamatovává z návštěvy u mrtvých a já mu pomáhám," přikázal Alex Hermioně.
"To ani nemám v úmyslu, zítra se Harry poučí sám na vlastní kůži, že se nemá pít alkohol," zasmála se Hermiona. Vůbec jí nevadilo, že Harry pije alkohol, protože štěstí, že je Harry v pořádku, převažovalo. Hledala ho celé odpoledne a on zatím rozumuje s Alexem na astronomické věži. Tak trestuhodné!
"Miluji tě, Hermiono," usmál se Harry přes láhev na Hermionu s vědomím, že ho zítra nečeká žádné nejlepší ráno v životě. Třeba ať! Dnešek si užije… Cítil, jak mu alkohol koluje v žilách a odvádí ho do zapomnění, kde neexistuje žádná bolest.
"Já vím, že ano," usmála se ona. Hermiona se trochu bála, že Harry jí bude chtít dát alkoholický pusu, překvapeně se uvolnila, když ji Harry pouze majetnicky objal. Hermiona si pomyslela, že teď ho miluje ještě víc. Harry přesně odhadl, co teď ona cítí. Hermiona přes Harryho rameno podívala na Alexe, jestli mu to není nepříjemné.
"Jenom si klidně objímejte, mě je to jedno. Já můžu myslet na Ginny Weasleyovou. Rozhodl jsem jí slepit zpátky její srdce, když ho tady někdy oné slečně rozbil." Alex byl znovu na řadě s pitím, a tak ji neomaleně vzal z ruky Harrymu. Harry teď mohl obejmout Hermionu oběma rukama.
"Nerušíme?" ozval se nad nimi hlas. Harry, Hermiona, Alex vyskočili na nohy. Hermiona kousek poodešla od Harryho, aby je z něčeho nepodezírali, ale Harry si ji znovu přitáhl k sobě. Alex se pokusil zahodit láhev dolů, ale ta se odrazila od neexistující zdi a přistála rovnou v rukou profesora Snapea. Za Severus stála Elizabeth, která si naštvaně měřila svého syna.
"Mami, co tady děláš?" Alex se snažil působit nenuceně, ale jazyk ho poslouchal jenom stěží a měl pocit, že vidím dvojmo.
"Profesorka Studia mudlů odešla. Bála se o svůj život. Já se o svůj život bojím pouze ve tvé přítomnosti. A proto budu učit místo ní, abych tě tady mohla hlídat a mírnit tvoje prohřešky. Ředitel Brumbál slíbil, že tě nevyhodí, dokud někoho nepřipravíš o život, ale to nehodlám riskovat." Elizabeth se musela ovládat, cítila, jak ji ovládá strach a vztek na jejího syna. Alex dobře věděl, co cítí jeho matka, a usoudil, že by tomu mohl konečně učinit přítrž. Bylo na čase se smířit se skutečností, že jeho otec odešel a nechal ho tady samotného. Ani Annie nevyváděla takové kousky, jakých se on sám dopouštěl na svých starých školách. Alexovi bylo špatně, ale i přesto se snažil, aby jeho matka pochopila na co teď myslí.
"Omlouvám se za poslední rok. Dokud jsem nevěděl, kdo je můj otec, nemohl mi ani chybět. Ale pak se věci změnili, poznal jsem jeho jméno, ale bylo pozdě, už byl mrtvý. Zuřil jsem, že jsem neměl šanci ho poznat. A teď se znovu věci změnili, poznal jsem Harryho, i jemu umřel otec, a i když má teď nového, chvíli žit s pocitem, že taky nepoznal svého syna, a přesto s tím pocitem na rozdíl ode mě uměl žít. Staré kousky nebudu opakovat, přesto určitě víš, že sem tam ještě něco vyvedu. Železná košile je zvyk a té se tak snadno nezbavíš." Alex se zakymácel, Elizabeth si jednu jeho ruku přehodila přes ramena, aby ho dostala z astronomické věže. Ještě než odešla, rozloučila se Severusem. Teď si kázání odpustí, ráno bude času dost.
"Mladý muži…" začal Severus.
"Mladý muž?" zaúpěl Harry a protočil očima, "cítím se jako starý muž. Žádné kázání. Slavil jsem svůj návrat mezi živé." Severus se pozorněji podíval na syna. Opravdu mu chtěl udělit kázání, ale zřejmě to počká na zítra. Nebo na to mohou rovnou zapomenout. Harry není žádný obyčejný mladý muž. Před dvěma dny navštívil mrtvé, to musí člověka změnit. Teď mu to projde, po druhém mu udělí dlouhý a záživný proslov.
"Budu vám důvěřovat," Severus nervózně za zády sevřel ruce v pěst, " a promluvíme si až ráno. Slečno Grangerová, vypadáte střízlivá. Doprovoďte mého syna do Zmijozelu." Hermiona odsouhlasila a odklopýtali pryč. Severus tam ještě chvíli tak stál o samotě. Severus se na svého syna nezlobil, přestože porušil školní řád. Když Severus prohledával Bradavice, víc ho trápilo, že Harry mohl být znovu u Voldemorta. A tentokrát by zůstal mrtvý, protože už v sobě nenosí Voldemortovu duši.
"Ty jsi tu ještě pořád?" zeptala se Severuse Elizabeth. Severus neodpověděl, Elis přišla až k němu, zastavila se vedle něj.
"Odvedla jsem Alexe do Nebelvírské věži. Tentokrát si svoje kázání odpustím, bude potrestaný dostatečně. Poprvé se opil. Navíc se vyrovnal se skutečností, kdo je jeho otec, a že je mrtvý. Víc po něm chtít ani nemůžu." Elizabeth tam stála, užívala si, že je zpátky v Bradavicích. A i na toto místo měla bohaté vzpomínky. Na astronomické věži políbila víc než jednoho kluka, ale nikoho nemilovala tolik jako Siriuse Blacka. Elizabeth byla krásná, stejně jako Karen nebo Lily. Lily měl zamluvenou James, ale Siriusovi nic nebránilo v tom, aby sváděl Karen nebo Elizabeth. A Beth ho vždy musela s bolestným srdcem odmítnout, protože ho milovala víc než on ji, a on jí nemohl dát nic z toho, co po něm chtěla. Byl sukničkář, sbíral skalpy. Přesto i ona nakonec podlehla na konci sedmáku. Zuřila válka, oni měli končit v Bradavicích nadobro. Elizabeth hrozilo, že už nikdy Siriuse neuvidí, a tak se na krátkou dobu podlehla naději, a z jejich krátkodobé lásky vznikl nový život - Annie, Alexandr.
"Harry vyprávěl, že viděl Lily. To mi dodává naději, že žije v nebi. A přesto nevím, zda mám hledat nebe nahoře nebo dole. Těžko se věří pohádkám pro děti."
"Samozřejmě, že Harry viděl Lily, ale i ostatní. Měli bychom je nechat žít svůj život a žít ten svůj," odvětila Elizabeth a podívala se stejným směrem, jakým se díval Severus.
"Jistě. Osud mi do cesty přivedl dva zdravé a krásné sny. Přišel jsem na to, že nesmíme prodlévat ve snech a žít svůj život. Předtím jsem byl uzavřený před vnějším světem. Vlastně nikdy jsem neměl pravé přátele. Byl jsem příliš velký outsider, a myslím, že jsem si za to mohl sám. Celé dny jsem ležel v knížkách a přátelství nehledal."
"Lily tě nikdy takového neviděla, v jejích očích jsi pro ni byl ten nejlepší. Vyprávěla nám o tobě. O šťastných chvílích, které jste spolu strávili, ale my jsme jí nechtěli věřit. A zdá se, že jedině já jsem měla dostatek času, abych na to přišla. Obě už od nás odešli."
"Na co?"
"Křivdili jsme ti. Od Brumbála vím, že to slyšíš nerad. Severusi, ale ty jsi opravdu statečný, máš tolik odvahy. Pro Zmijozel je tě škody. Možná, že kdyby sis vybral místo vedle Lily v Nebelvíru…" Elizabeth nechala větu vyznít do ztracena.
"Už je pozdě," odpověděl suše Severus, ale už dobře věděl, že rozhovor už hodnou chvíli míří špatným směrem.
Elizabeth chytila Severuse za loket a s plamenem v očích se na něj vytrvale dívala: "Neříkej, že se to nestane. Marge, bývalá profesorka Studia mudlů a moje spolužačka, která studovala o rok níž než já, utekla, aby si zachránila život. Slib mi na památku Lily, protože je ti nejdražší, pokud se někdy dostanu do situace, že mě budeš muset zachránit, uděláš opravdu všechno, co bude v tvých silách, abys mě zachránil. A protože vím, že nemůžu chtít tolik moc po tobě, nesmíš při tom ohrozit svůj život, ještě musíš ochraňovat Harryho a Damiena. Slib mi to!"
Severus se podíval Elizabeth za záda, aby jí neviděl do tváře, a mohl si to promyslet. Pokud nebude v ohrožení života, může se pokusit Elizabeth zachránit. Pravdou bylo, že v každé osobě, kterou zabil nebo kterou viděl umírat po zásahu Voldemorta, viděl obličej Lily. Každá oběť mu bolestně připomněla Lily. I Lily umřela kvůli tomu mizerovi. A každou z nich se pokusil zachránit, tak proč ne zrovna Elizabeth?
"Jestli se neocitnu v ohrožení života, udělám cokoli, abych tě zachránil."
"Děkuji, Severusi." Elizabeth si vzala obě Severusovi dlaně a pevně je stiskla. Chvíli tam ještě stáli beze slov, a pak každý odešel do svých profesorských komnat. A to nebylo naposledy, co se oni dva setkali o samotě.

Zbytek týdne strávili šesťáci zasypáni úkoly. Když Ron netrávil čas ve společnosti Harryho Pottera, všude rozhlašoval, že si svoji slávu nezaslouží, a že je slabý kouzelník, za kterého se není vhodné postavit. Harry ukončil Ronovi pomluvy, když jich na další hodině Obrany proti černé magii postavil jejich profesor proti sobě a Harry vyhrával neustále vyhrával nad Ronem v kouzelnickém souboji. Ron neznal polovinu zaklínadel, které Harry používal. A protože Harry nechtěl na Rona narazit mimo vyučování a jitřit rány, trávil většinu času s Hermionou, Annie, Dracem, Theodorem, Blaisem a Alexandrem. Do konce týdne se Nebelvír rozdělil na dvě poloviny. První polovina schvalovala kamarádství mezi Nebelvírem a Zmijozelem, druhá polovina jej zavrhovala. Situace byla ještě víc vyostřená, když v kouzelnickém světě probíhala válka mezi dobrem a zlem.

Harry a Alexandr se rozhodli udělat sem tam za čas nějaký vtip, který by školu odpoutal od trudných myšlenek. Merlin ví, že i Harry nebo Draco, snad i Alex, Theo se chtěli odpoutat od myšlenek na válku probíhající za zdmi hradu. Kluci nastražili různé kletby v různých dnech. Kletby vám obarvili vlasy na růžovo, hábity se zbarvili do barvy nebe s posetými hvězdami. Na profesorech to vypadalo skvěle! Podepisovali se jako Pobertové. Annie, stejně jako Damien byli jediní, kdo se odvážili jít přímo za nimi a požadovat po nich, aby se směli připojit k nim. Nikdo z ostatních studentů se nedopátrali pravých viníků Samozřejmě kromě Hermiony. A jako poslední Ron něco tušil.

Harry si těžce povzdechl. Byla sobota, a on měl přesto za sebou celý den plný práce. Dopoledne ho a ostatní prefekty držel hlavně primus s primuskou na schůzi prefektů, odpoledne se odehrál konkurz do zmijozelského famfrpálového družstva. Složení týmu se týkalo hlavně šestého ročníku, respektive úplně všichni hráči pocházeli z šestého ročníku. Letošní diváky čeká jedno z velkých překvapení! Harry do týmu Zmijozelu pustil dívky poprvé za několik desítek roků. Ale Harryho nejvíc překvapil Draco. Draco a Harry stáli vedle sebe bok po boku ještě dřív, než se začali loudat první zájemci.
"Jelikož jsem kapitán, nebudu znovu s tebou soupeřit o pozici chytače. Ale doufám… Ne, já si přeji, abys získal nějaký post. Hm, co takový střelec?" Draco se podíval na Harry s výrazem "Děláš si srandu?", ale pak se zákeřně zašklebil, a už si představoval tvrdou hru, ve které bude… brankář!
"Střelci jsou tři. Není to žádný výjimečný post. Chytač je ve hře pouze jeden, stejně tak jako brankař. Já se budu ucházet o pozici brankaře."
"Brankař! Páni, pokud je to pravda, nebudou mít žádnou šanci. Já chytnu zlatonku. A pokud tě znám dobře, nepustíš ani jednu branku." Harry se díval na Draca, on byl sice chudý, ale byl mrštný. To bude dobrá vlastnost, až se bude honit za camrálem.
"Tento měsíc byl ten nejlepší v mém životě, díky, Harry." Draco se usmál na Harryho, a protože mu bylo divně a nepatřičně, protože on nikdy neděkoval, Draco vzápětí nasedl na koště a ztratil se v davu uchazečů o pozici brankáře.

Je pozdě večer. Nebe bylo tmavě modré. Měsíc i hvězdy byly jasně vidět. Nový Zmijozelský tým létal kolečka okolo famfrpálového hřiště, aby Harry mohl odhalit jejich slabiny. Pozici odrážečů si zasloužili hromotluci Vincent Crabbe, Gregory Goyle. Dívky Dafné Greengrassová, Pansy Parkinsonová, Millicent Bullstrodeová přišli na hřiště, aby se mohli dívat na klučičí část týmu a jejich hrudníky v napjatém famfrpálovém úboru, ale Dafné se nevydržela jenom dívat a ostatní dvě děvčata donutila zúčastnit se z legrace konkurzu. Dopadlo to tak, že každá z nich získala místo střelkyně. Tři děvčata v zmijozelském týmu! A nejlepším na tom bude, že to bude největší překvapení, jaké zmijozelský tým dopřeje ostatním týmů a celým Bradavicím. Rovněž Draco na pozici brankáře nebude nemenší překvapením. Harry jich na konci konkurzu seznámil s výsledkem, a trval na tom, že všichni si budou říkat jmény. Takže konečné složení jejich týmu je Harry-chytač, Draco-brankař, Vincent a Gregory-odrážeči, Dafné, Pansy, Milli-střelkyně. Harry usoudil, že už toho viděl hodně, nasedl na koště a vmísil se mezi svůj tým.

Harry, Damien mířili na oběd do otcových soukromých komnat. Damien se celou dobu potměšile usmíval a mrkal na Harryho. Harry už to nevydržel a svého mladšího bratra zastavil a přísně se na něj zadíval.
"Proč se usmíváš?" zeptal se Harry Damiena. Harry měl přimhouřené obě oči a nataženými pažemi držel Damiena za ramena.
"No tak?!" dodal Harry, když z Damiena nic nedostal, a on se jenom pořád usmíval.
"Ty jsi opravdu slepý a hloupý. Doufám, že já takový nebudu," prohlásil Damien, konečně se přestal hloupě usmívat, teď jenom svého staršího bratra litoval.
"O čem to mluvíš?" trval na svém Harry.
"Annie se vyptává na tebe. Všude." Damien už to nevydržel, dokonce se uchechtl.
"Byla i za mnou. A teprve potom jsem si všiml, jak se mezi vás kluky snaží vecpat. Ty sis opravdu ničeho nevšiml?" Harry se téměř musel usmát, když Damien povytáhl obočí přesně jako jejich otec. Ale když si vzpomněl na Annie, úsměv ho přešel.
"Říkáš pravdu?" zeptal se nejistě Harry.
"Kdyby za mnou nepřišla, asi bych si to taky nevšiml. Promiň, že jsem se ti tolik posmíval. Já jenom, něco úplně podobného jsem zase viděl na své vlastní oči u někoho jiného a myslím, že další překvapení čeká ještě nás oba." Harry pustil Damiena teprve teď, a jeho ruce rovnou putovaly na spánek, kde mu začala tepat pravidelná bolest.
"Merlin mi, nebo nám, pomáhej," zašeptal ironicky Harry.
"Proč se tváříš tak sklesle, Damiene? Ta druhá zpráva je podobného rázu jako ta první?" ptal se opatrně Harry.
"Uvidíš," prohodil nervózní Damien. A pak už jenom mlčeli. Harry se zeptal bratra ještě párkrát, jestli je v pořádku, a co je to za zprávu. Když bratr mlčel, v tichosti společně došli až k otci domů. Odpovědi se Harrymu dostalo, když Severus otevřel dveře a nebyl v pokoji sám. Spolu s ním tam byla Elizabeth.

"Co se tady děje?" zeptal se Harry, pomalu vstoupil dovnitř. Ale přeci si nechával otevřené vrátka, aby mohl kdykoli prchnout.
"Společná večeře, že ano? Jenom to, prosím?" Harry se podíval z jednoho dospělého na druhého. Damien stál strnule vedle Harryho, pouze se díval na svého staršího bratra a odmítal se podívat na svého otce.
"Společensky se stýkáme s vaším otcem." Elizabeth se na nich nejistě a naivně usmála. Myslela si, že tento večer dopadne dobře. Stačil jediný večer pod hvězdami, Severus jí odhalil jeho pocity, a vše bylo ztraceno. Tedy ona byla ztracena. Damien nepotřeboval žádné další slova. Tato dáma se mu pokouší vzít otce zrovna v této chvíli, kdy ho teprve našel. Damien se otočil a vypálil ven. Harry zadržel svého otce, který se chtěl pustit za svým mladším synem.
"Vy si užijte obědu jako pár bez dětí. Není to spravedlivé, že jste pozvali nás a dvojčata tady nejsou. Ale teď, když vidím, jak reagoval Damien, jsem to pochopil. Půjdu domluvit Damienovi, nejspíš mě bude chtít vidět nejvíc ze všech. Užijte si to, opravdu. Já to chápu." Harry zaváhal, když byl už u dveří, ještě se otočil, aby jim dodal odvahu. "Vždy jsem chtěl velkou rodinu."

Harry už několik minut hledal Damiena po všech čertech. Harry se obracel, že se vrátí na místa, které už prohledal, s úmyslem je znovu prohledat, když do někoho vrazil. Harry vykoktal omluvu a Annie pomohl na nohy.
"Už jsi to slyšel?" vyhrkla na něj Annie bez pozdravu.
"A co?" zeptal se Harry, na chvíli se zastavil, ale dál přemýšlel, kam by se mohl Damien schovat.
"Na ten oběd jsme opravdu měli jít všichni jako velká rodinka! Ty a Damien jste měli dorazit jako první, já a Alex o několik minut později, abychom se nepotkali ve dveřích."
"Aha, toto," odpověděl nepřítomně Harry.
"Aha, toto?! A tohle je tvoje jediná reakce? Alex se zachoval přesně jako ty! Přišli jsme tam, ale pak nás vykopli a nakonec obědvali sami, jak jsi jim to sám doporučil. Chlapi! Všechno zničili. Všechno." Annie rozhněvaně rozhodila rukama.
"Všechno zničili," opakoval po ní mátožně Harry, před oči si dal ruky, aby se na ni nemusel dívat, "co zničili, Annie?"
"Ty už to víš?" Annie se naráz změnil hlas, z naštvaného hlasu přešla na tichý a prosebný.
"A co?" protahoval to Harry.
"Zamilovala jsem se do tebe," vyštěkla na něj Annie znovu naštvaně, poté co pochopila, že Harry se rozhodl hrát hloupého.
"Proč jsi to udělala?"
"Harry, srdci těžko poručíš, a když si pomyslíš, že jsem k tomu celou dobu věděla, že chodíš s Hermionou…! Na mých citech k tobě to nic nezměnilo, bohužel. Nemohla jsem si pomoct," řekla těžce Annie.
"Nevím co říct." Harry se odvrátil, ale Annie ho donutila, aby se znovu na ni podíval.
"Nemusíš říkat naprosto nic. Tvůj otec a moje matka se dali dohromady. Později nebo dřív možná budou mít svatbu. Nevlastní sourozenci, i když jsou vyženění, nemohou mít spolu vztah, sex, svatbu. Zapomeň na mně. Chci po tobě jediný polibek!" Annie se usmívala přes slzy. Harry se usmál na Annie, aby ji dodal sílu, vůbec ji nechtěl políbit. Až téměř bolestně si přál být vedle Hermiony. V žádné ze svých myšlenek neviděl Annie. Annie si to vyložila jako souhlas, jakmile Harry vykřikl ne na celou chodbu, Annie ho políbila. Už bylo pozdě. Harry se nechal políbit jenom proto, aby ji surově neodhodil, protože se v tu dobu vůbec neovládal. A protože je Morgana nechránila, pouze shodou náhod Hermiona stanula na konci chodby a šokovaně se dívala na Annie v náručí Harryho. Harry si pomyslel, že se propadne do pekla, ale dobře věděl, že pro Hermionu bude jakékoliv vysvětlení slabé, a tak ji nechal utéct bez řádného vysvětlení. Harry naopak měl v náručí Annie, která ho chtěla, aby aspoň jí neublížil, prohloubil a protáhl jejich polibek, i když věděl, že to bude jejich první a poslední polibek.
"Co to mělo znamenat?" zeptala se ho Annie, udýchaná vystoupila z Harryho stínu překvapená Harryho reakcí, už se chytala jako tonoucí stébla trávy, ale Harryho další slova ji trefila kůlem do srdce.
"Hermiona nás viděla. Mezi námi bude jistotně konec. Ona mi neodpustí. Cho. Ginny. Hermiona. Jenom všem lámu srdce, jako bych byl k ničemu. A ty, Annie, i kdybych tě aspoň trochu miloval, i tak spolu nemůže být. Jdu hledat bratra." Harry se otočil, a odešel. Nenechal Annie žádnou možnost, aby mohla znovu promluvit a celou věc ještě jednou tolik zhoršit.

Harry vpadl do místnosti, kde Brumbál jeden čas schovával zrcadlo z Erisendu. Harry chtěl vycouvat, zavřít dveře a opustit úplně prázdnou místnost, ale něco zaslechl. Přesněji řečeno se to podobalo vzlykotu, Harry ještě víc popošel do středu místnosti. Harry se vydal ke dveřím, zavřel je. Harry zamířil do rohu místnosti, odtud vycházel ten zvuk. Harry natáhl pravou dlaň, spustil dlaň dolů, a zatáhl… Pod jeho neviditelným pláštěm se ukrýval Damien, který usedavě plakal. Harry nechal plášť spadnout na zem, sedl si na něj, a vzal Damiena do své náruče. Harry nemluvil, neměl náladu na mluvení. Právě se mu změnil celý život.
"Ona nám odvede nám tatínka. Maminku jsem ztratil. Zůstaneš aspoň ty se mnou?" řekl Damien Harrymu mezi vzlyky. Harry zabořil hlavu do Damienových vlasů a tlumeně mluvil k Damienovi. Aspoň na chvíli se mu udělalo dobře.
"Nemluv hlouposti!" řekl Harry potichu ale pevně, "Otec si může vzít za manželku, koho chce, ale pořád bude naším otcem. Navždycky."
"To je hloupost. Viděl jsi, jak se na ni díval?" zeptal se úzkostně Damien.
"Nesmysl. To ty mluvíš hlouposti. Severus je naším otcem napořád, ani smrt to nezmění. Může milovat Elizabeth Kushnerovou. A nás oba miluje jinou láskou. Pro všechny na světě je dostatečné množství lásky, protože někteří jí mrhají, a nevědění, co s ní. Například já a Hermiona, my jsme se rozešli. Budu mít tolik volného času… Můžeš ho trávit se mnou, nebo ho můžeme trávit i s naším otcem. Pro náš si vždycky najde volný čas."
"Když myslíš," zašeptal Damien z polospánku. Pláč, mluvení, chlad ho unavil.

Harry nesl své břemeno statečně. Damien byl pěkně těžký a Harryho ho nesl celou cestu z druhého patra do přízemí. Byl ochotný ho zanést až do postele na zmijozelskou kolej. Harry měl své city rozjívené a pořád cítil bolest, neměl sílu dodávat sílu ještě Damienovi. Harry procházel chodbou, která ho nejblíže zavede do jejich postelí, ale v tu ránu zaslechl plakat jednu dívku. Harry se otočil, aby to vzal jinou cestou. Ale Harry ztuhnul v plánovaném pohybu, v uplakané dívce poznal Hermionu. I Hermiona se zvedala, že unikne Harryho přítomnosti. Ani Hermiona se nedokázala přemluvit k dalšímu pohybu. Ona se jenom dokázala dívat, jak Harry drží láskyplně Damienova v náručí. A vůbec se nezdálo, že mu tíha jeho bratra přináší bolest. Damien asi tolik nevážil, nebo si pomáhal nadnášejícím kouzlem.
"Annie je moje budoucí nevlastní sestra. Bylo to poprvé a naposledy." Harry se dál nehýbal, poznal dívky aspoň na tolik, aby věděl, že kdyby ji chtěl utěšit, určitě by se nenechala, vzala by nohy na ramena a utekla mu. Při té myšlence mu pukalo srdce.
"A dál?" zeptala se přiškrceně Hermiona. Tolik mu chtěla věřit! Přála si, aby Harry z rukávu vysypal nějakou důvěryhodnou historku, a ona mohla v klidu na všechno zapomenout.

"Když jsem ublížil Ginny svým brzkým souhlasem, znovu jsem si všechno promyslel, podíval se do sebe, abych se i po druhé nemýlil. A vyšlo najevo, že opravdu miluji jenom tebe. Severus a Elizabeth spolu začali chodit, Annie se stane mojí sestrou. Mezi námi nikdy nic nebylo a nebude. Já jsem nechtěl Annie ranit, dovolil jsem jí, aby mě políbila, abych jí neublížil, abych jí dopřál aspoň jediný polibek, i když to bylo kruté jak k tobě, tak k ní. Omlouvám se. Vím, že je to neospravedlnitelné. Můžeš za mnou kdykoli přijít, kdybys něco potřebovala. Rozešli jsme, ale to neznamená, že jsme spolu skončili. Kdykoliv se ocitnu vedle tebe, kdykoliv budeš potřebovat pomoc, vždy tady budu pro tebe. Jelikož vím, že jsem ti hodně ublížil, teď odejdu." Hermiona se dívala za Harrym. Cítila svíravou touhu u srdce ho zastavit, políbit ho na ústa a znovu si ho označkovat za svého připravená nedat šanci Annie, aby jí ho ona nebo Ginny přebrala. Ale s bolestí v srdci Hermiona usoudila, že oba budou potřebovat čas. Ale čas k čemu? To už Hermiona nevěděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.