10K-HPaV

10. července 2015 v 15:13 | Stolid |  Harry Potter a viteál
Tortura


"Jsem tu nevhod? Překročil jsem pravidla a mám okamžitě odejít?" zeptal se Harry, zvedl hlavu a přes prsty se podíval na svého otce. Severus pomalu zavřel dveře, snažil se získat čas, představit, co se tak asi mohlo stát. Harry nevypadal dobře. Chtěl tomu přijít na kloub a dostat Harryho z této nálady. Nikdy předtím ho takové neviděl.
"Samozřejmě že ne! Co se stalo?" Severus se zastavil až před svým synem. Dál už se nerozmýšlel, ale strach ho obklopil stejně jako Harry.
"Neodcházej, neopouštěj mě. Neodcházíš? Přísahám, že o mně víš všechno. Není důvod odcházet," prosil Snape úpěnlivě. Z Harryho byla cítit bolest, nenávist. Co jiného to mohlo znamenat, než že mu jeho syn přišel říct, že o něj ve skutečnosti nemá zájem?
"Och, já neodcházím. Tolik let jsi mě nefalšovaně nenáviděl. Věřím, že nenávist zmizela, jinak bys ke mně tak nechoval." Harry se přitáhl k Severusovi. Harry si dovolil položit hlavu k otcovu srdci, které zběsile pumpovalo krev do celého těla. Doposud svoje city nevyjádřili fyzickým kontaktem. Někdy tu bariéry musí zbořit. A třeba právě teď nastal ten správný čas.
"Jak se k tobě chovám? Co myslíš tím tak?" zeptal s nadějí v hlase Severus.
"Nenávist zmizela, máš mě rád, možná mě miluješ," odpověděl mu Harry, téměř mu nebylo rozumět.
"Jistěže! To všechno, co jsi řekl, je pravda. Nic víc, nic míň. Co se stalo… jiného? Proč jsi tady?" Severus byl stále obezřetný. Kontakt s Harrym si užíval. Kdyby Harry odešel…. Ne, na to nemohl ani pomyslet. Harry nevypadal, že by chtěl někam odejít.
"Brumbála jsem považoval za nejchytřejšího kouzelníka na světě, ale já… Nerozumím mu. Prozradil mi, že já jsem viteál. Já sám jsem viteálem. Pouze jeden z několika dalších." Když Severus Harryho přitiskl k sobě ještě blíž, Harry pochopil, že Severus ví, co je viteál.
"Jak? Kdy? Proč ti to ten zatracený Brumbál říkal!" zaklel Severus. Chápal, co se musí stát, aby byl Voldemort poražen. Znamenalo to Harryho smrt. Ale to on nikdy nedovolí, dokud bude žít a chodit po zemi. Překvapilo ho, že je Harry statečný a nebrečí. Cítil se zahanben, že brečí, když si uvědomil, že mu po tváři padají slzy. Tolik k tomu, že od této doby bude statečný pro Harryho, a samozřejmě i Damiena. Naposledy si dovolil měkkost, když přišel k bezvládnému tělu Lily. Tehdy naposledy plakal. Nikdy jindy. A proč? Od té doby si nikdy nikoho nepřipustil k tělu. Dobře věděl, proč to dělá. Jenom potká Harryho, svého syna, zažije krátké štěstí a hned o to zase přijde. Jako vždy. Proto se nikdy nesnažil získat štěstí. Ani do Lily se nezamiloval záměrně. Už tehdy věděl, že je prokletý. Osud mu nepřeje. Láska se ho neptala, prostě přišla sama nepozvaná a nevítaná. Lily poprvé zahlédl, když mu bylo šest. Vyčnívala z davu jako nikdo. Lily měla červené nebo hnědé, záleželo na úhlu pohledu. Na jaře… na jaře slunce zbarvilo vlasy Lily do zrzavé barvy. Nedala se přehlédnout.
"Myslím, že Brumbál je unavený. Uvědomuje si svoje chyby. Myslel si, že jsem silnější, než vypadám. Visí na něm osud celého britského kouzelnického společenství. Chtěl se o tu přítěž podělit, když jsem se tak hloupě dobrovolně přihlásil. Neuvědomil jsem si to, ale i tohle mi ukázal ve svých myšlenkách. Nejdřív jsem se zaměřil na viteály a to ostatní jsem přehlížel. Došlo mi to až teď." Harry se odmlčel, měl sucho v puse, nemohl dál mluvit.
"Merline!" zašeptal zničeně Severus. Harry nedopřál svému otci, aby se vzpamatoval.
"Nenávidím mozkomory!" vykřikl zničeně Harry, "Když jsem potkal mozkomory poprvé, slyšel jsem pouze křik své matky několik sekund před její smrtí. Ale když jsem potkal mozkomory po druhé, po třetí, oni vyhlodali z mé hlavy celou vzpomínku na tu noc. Prožil jsem to jako malý chlapec a zapomněl to, ale oni mě donutili si na to vzpomenout a prožívat to znovu a znovu. Mozkomoři odešli. Ale ve svých snech to prožívám téměř každý druhý den. Snažím se zapomenout, ale nejde to. Noční můry. Moji rodiče jsou v mých nočních můrách?! To není spravedlivé, já je milují, ale zároveň mi ubližují, já si ubližuji. James a Lily nenosili u sebe ani své hůlky. James, ten hlupák, se postavil Voldemortovi bez hůlky. A Voldemort ho zabil ještě v tom momentě. Li - maminka vyběhla se mnou do prvního patra. Pouze zavřela dveře, vložila mě do postýlky, postavila se přede mne a pouze na něj čekala bez hůlky. Opakuji po druhé: bez hůlky! Tak byli bláhoví… Chtěl by je oba nenávidět, protože se nechali zabít. Myslel jsem si, že je oba nenávidím a nejsem na ně hrdý, protože tady nejsou se mnou. Ovšem nakonec všechny tyto pocity přebyl jeden jediný cit, který převyšoval všechny ostatní - láska. Brumbála odpověď na všechno. Uvědomil jsem si, že je oba miluji stejně jako tebe. Jsem na něj nevýslovně hrdý. Jenom lituji, že tady nejsou semnou. Tebe jsem nenáviděl, protože jsi mi ubližoval ne fyzicky ale slovně. Psychicky tyrani jsou ještě horší než ostatní. Fyzická bolest jednou zmizí, zranění se dá vyléčit. Ale jak madam Pomfreyová dokáže vyléčit bolest a šrámy na duši? A vidíš?! I tak tě miluji, chci, aby to nikdy neskončilo. Až teď konečně cítím, že mezi námi je láska. Dřív tady byla. Ale nikdy jsme ji nedokázali vyjádřit jeden druhému. Stal se ze mě filosof. Už zmlknu!" Z Harryho hrdla se vydral vzlyk. Harry obličej schoval do záhybů Severusova kabátu, aby mu otec neviděl do tváře, jak pláče jako malé děcko. A tak Harrymu uniklo, že Severus pláče úplně stejně. Usedavě a mocně. Když se dveře otevřely a někdo vešel dovnitř. Severus ucítil vůni, která všude provázela jeho mladšího syna, a pouze rukou mu naznačil, aby k němu jeho syn přišel a připojil se k nim. Nebudou si na nic hrát.
"Něco vymyslíme," zašeptal Severus Harrymu do ucha. Zatímco k nim nedůvěřivě přišel Damien. Nevěřil svým očím.
"Samozřejmě," odpověděl mu ochraptěle Harry a byl u vytržení z toho, že Severus je ve stejném stavu jako on sám.
"Damiene. Pojď k nám." Severus k nim přivolal Damiena. Damien se cítil nesvůj. Toužil po tom, aby ho někdo objímal. Ovšem pochyboval, zda je Severus ten správný. Ještě se tolik nesblížil. Ale Damien věděl, že ten před ním je jeho otec, a Severus miluje Harryho, Harry miluje Severuse. Proč by jejich otec nemohl milovat i Damiena? Damien nebyl schopný říct nahlas, že toho muže miluje, ale kdyby mu ten muž právě teď zmizel ze života, jeho život by už nebyl nikdy stejný. Nikdy. Damien se po druhé nenechal pobízet a přímo vletěl mezi Harry a Severus s takovou vervou, že se všichni tři skulili na podlahu na teplý koberec. Damien se odtáhl, protože si myslel, že ho jeho otec vyhubuje. Právě proto bylo Damienovi překvapení ještě větší, když se na něj jeho otec pouze usmál a přitiskl ho k sobě stejně pevně jako Harryho. Damien nevěděl, proč plakali jeho otec a Harry, ale i on se rozplakal. Damien brečel vůbec poprvé od té doby, co se dozvěděl, že je jeho matka mrtvá. Předtím vůbec nedokázal plakat. Cítil, že je prázdný. Několikrát už zažil, že ho Severus objal, ale teprve cítil, že mezi nimi proudí opravdová láska. Damien cítil takové teplo, které se nedá změřit žádnými přístroji. A přesto tam někde je ve vaší duši, které vás zahřeje, i když jsem v místnosti, která má teplotu mínus osm stupňů a žádné vyhřívání. Další slova nebyla třeba.

Harry mířil do zmijozelské klubovny poté, co se s otcem a Damien rozloučil. Damien ještě chvíli zůstane s jejich otcem, proto šel Harry sám a Damiena nechal tam. Když Harry pocítil neznámou bolest, ale pak si uvědomil, kdy ji naposledy pocítil. Harry si s dost dobrým tušením vykasal rukáv, a… Harrymu došel dech, vydechl a už se v tom šoku znovu nenadechl. Náhle ucítil, jak ho nohy přestaly poslouchat, sklátil se do nejbližšího okna, udeřil se do zad a dostal do plic lok čerstvého vzduchu. Oni ho podrazili, otevřeli svoje nevymáchané pusy, zaklel v duchu Harry. Harry si pravou rukou svíral levou ruku. Odolávat volání Temného pána bylo víc než bolestné. Harry cítil, jak ztrácí samostatné myšlení, Znamení zla ho lákalo k jeho novému pánovi. Harry netušil, jak Temný pán dokázal proklet místo učitele Obrany proti černé magii, stejně tak netušil, jak se mohlo stát, že se octil ve společnosti naštvaného lorda Voldemorta, když zvedl pohled ze země a postavil se na vratké nohy. Právě se nevědomky přemístil z Bradavic do Voldemorta sídla. Harry pochopil, že nebyl dostatečně silný, aby neuposlechl volání svého pána. Voldemort dokázal překročit i Bradavické ochrany. Ale on je potomek Salazara Zmijozela, to se dalo čekat. Voldemort je zatraceně vynalézavý. Otec ho měl varovat.
"Harry, znovu tě tady vítám," pozdravil Tom Harry. Harry ještě zahlédl, jak někdo v černém hábitu kvapně opouští místnost. Zřejmě to nechtěl schytat spolu s Harrym.
"Co se děje?"
"To moc dobře víš, otvíral si pusu!" zasyčel na Harryho samojmenovaný Voldemort.
"Co mi uděláš?" zeptal se Harry.
"Vždy jsem udělal nějakou chybu. Napadlo mě, že tě konečně zabiju. O samotě. Kdyby se znovu stala nějaká chyba, abych nemusel likvidovat nějakého svědka."
"Chytré," ucedil Harry. Harry přemýšlel, zda mu znovu šanci přežít, když mu začne podlézat jako minule. Upustil několikrát od svých zásad, aby přežil, a přesto ho dnes večer možná potká smrt.
"Jak ses to dozvěděl?" zeptal se Harry, chtěl to aspoň odložit o několik minut později. Když měla přijít smrt, vykoupení, jeho pud sebezáchovy se najednou probudil.
"Nitrozpyt neovládám pouze já, tvůj otec a Brumbál. Jeden ze smrtijedů navštívil své dítě v Bradavicích, i když nechtělo mluvit, stejně jsme se dozvěděli, že se obracíš proti nám."
"Plané vyhrůžky. Chvástal jsem se. Tehdy jsem to tak necítil. Cítil jsem sám, slabý, oni si mě dobírali. Přál jsem si, aby dali pokoj, aby zavřeli své pusy."
"Lžeš! Já sám jsem viděl ty vzpomínky na večeři, na snídani. Kdybys tak dokázal vidět jejich očima, jejich vzpomínky byly zabarvené nadějí. Toužili, aby to byla pravda. Někteří byli odhodlaní pro to udělat cokoliv. Téměř víc než polovina studentů v Bradavicích. Jak tě mohu nechat žít, když pro ně představuješ tolik síly?" Harry nestačil ani zareagovat, v mžiku měl Voldemort v ruce kouzelné hůlku a mířil jí na Harryho hruď.
"Alerte Ascenderae!" vyštěkl Voldemort. Kouzlo odhodilo Harryho vysoko do vzduchu. Harry dopadl na mramorovou podlahu. Dopad byl bolestný. A tvrdý. Harry zasténal, když zaslechl křupnutí, a po něm několik dalších křupnutí. Harry to nemohl ovládat, bolest si dělala cokoliv, co si zamanula - oči se mu rozslzely bolestí.
"Ukaž, že jsem slabý. Nezabíjej mě. Prosím." Harry prosil nerad. Tušil, že si zlomil i nějaké žebro. Dýchalo se mu špatně. Bolest to byla daleko větší, než cítil ve zlomené noze. Navíc věděl, že tentokrát ho nečeká rychlá smrt. Voldemort si ním bude hrát.
"Cruciatus!" Harry se ani nesnažil vyndat hůlku, pouze se zkroutil do klubíčka. Harry se pokoušel oprostit od duševní bolesti, ale nešlo to. Nitrobrana, ani nitrozpyt vůbec nepomohl.
"Diffindo!" Harry zasténal a instinktivně si stiskl ránu, která se mu otevřela na pravém stehnu. Hluboká, rozšklebená, z které vytékala hustá červená tekutina ve velkém proudu. Harry se snažil neomdlít, když schytal další dvě rány různě na těle. Harry zakašlal a překvapeně si sáhl rozklepanými prsty na rty. Když si čichl ke konečkům prstům, ucítil čerstvou krev, jeho krev. Zatmělo se mu před očima, ale znovu se dokázal přimět k tomu, aby byl při vědomí. Jistě, kdyby omdlel, zbavil by se bolesti. Ale na druhou stranu by ztratil ponětí, co s ním Voldemort dělá. Zůstal by v jeho úplné moci. To nemohl dopustit. Voldemort přišel až k Harrymu, kopl do něj nohu. Harry se převalil na záda. Harry přerývavě, bolestně dýchal, místy mu dech až vynechával.Voldemort mu namířil hůlku přímo na jeho hruď.
"Sectumsempra!" Harry se usmál, jeho dech se zastavil, ale pak se znovu nadechl. Ovládla ho beznaděj. Čekal kletbu smrti. A místo toho to opravdu vypadalo, na další kletbu, která mu způsobí jenom další bolest. Když se Voldemort usmál, Harrymu úsměv z tváře zmizel. Pochopil, že se radoval předčasně. Kletba mu na hrudi otevřela velkou, ošklivou ránu, ze které vytékalo velké množství krve. Harry pořád toužil po rychlé smrti, ale tentokrát zřejmě ani prosení nepomůže. Harry s odporem hleděl do Voldemortovi tváře, který pozoroval, jak z mladého chlapce pomalu ale jistě vyprchává život.
"Umřeš pomalu, budeš nehorázně trpět. A já si to užiju. A víc co je na tom nejlepší? Umřeš na následky kletby, kterou vymyslel tvůj milovaný otec. Máš ho pořád rád? I když umřeš kvůli němu? Tvůj otec zabil tou kletbou pár desítek lidí. Z nějakého důvodu se vyhýbal kletbě smrti. Pořád ho miluješ, tvého papínka?" ptal se úlisně Voldemort. Harry se na něj díval přes clonu, zatmívalo se mu před očima, musel neustále mrkat, přesto mu toužil vyškrábat jeho oči. Měl na obličeji tak odpudivý výraz! Toužil, aby ten jeho výraz zmizel. A také věděl, jak se o to postarat.
"Miluji svého otce, i když vraždil. Pořád ho budu milovat. Na ostatním mi nezáleží. Záleží pouze na jedné věci, že je se mnou, vedle mě." Harry mluvil, spolu se slovy z jeho úst vycházela krev, zakuckal se vlastní krví. Voldemort se už neusmíval, ale Harry pokračoval.
"Zjistil jsem pravdu o viteálech. Řekni, kde máš svůj viteál? Viteály? Mám na to právo. Jeden viteál jsi ztratil právě teď mou smrtí. Proto jsi mi chodil do hlavy bez pozvání, proto mám hadí jazyk. Vím to jenom já. Ostatní jsou tak hloupí, že nic netuší. Umírám, nikomu to neřeknu." Harry sledoval Voldemorta, posbíral zbytek svých sil, aby ještě chvíli zůstal na tomto světě. Voldemort se nejdřív tvářil zarputile, ale pak se rozpovídal. O svém plánu nikdy s nikým nemluvil, a když se mu přihodila tak skvělá příležitost… Rozhodl se jí využít. Vždyť Harry Snape za několik minut zemře. A on potřeboval, aby jeho plán někdo ocenil. Byl příliš pyšný. A pýcha předchází pád.
"Ano, plánoval jsem, že stvořím sedm viteálů. Dokonce jsem byl tak oblíbený, že jsem se na to zeptal tvého profesora lektvarů. Učil mě stejně, jako teď učí tebe. Své profesory jsem většinou neposlouchal, ale tentokrát jsem ho poslechl. Neriskoval jsem víc jak dva viteály. Chtěl jsem přežít, ne skončit uvězněný v pekle mezi démony. Stvořil jsem deník, který jsi zničil spolu se slečnou Weasleyovou. Druhým a posledním viteálem je můj had Nagini, který se ode mě nehne. Původně jsem chtěl svoji duši přesunout do nějakého vzácného magického předmětu. Pár jsem jich našel. Ale uvědomil jsem si, že i někdo jiný než já by je mohl najít. Najít a zničit. Nagini byla nejlepší volbou, ona je kříženec nějakého podřadného hada s baziliškem, ona je nesmrtelná a moje jediná přítelkyně." Harry mu nestačil ani odpovědět, místo slov mu z úst vyšel proud krve a jeho srdce dotlouklo. Voldemort naposledy kopl do jeho nehybného těla. Cítil se o tolik lépe! Přivolal si jednoho ze svých poskoků, aby zavolal prostřednictvím znamením zla Severuse, aby přišel odnést mrtvolu jeho synáčka. Sám si blahopřál, že je Harry Potter mrtvý. Voldemort čekal jenom chvilku. Jenom co se Severus objevil, chtěl zamířit ke svému pánovi a požadovat úkol, které by mohl splnit, ale pak to Severus zahlédl. Mrtvé tělo jeho syna. Vykašlal se na úctu, kterou by měl projevovat svému pánovi a klesl ke svému mrtvému synovi.
"Ne, Harryho ne!" Severus klesl na Harryho hruď, která se nehýbala, jeho srdce nepracovalo. Severus zběžně sklouzl pohledem po jeho zničeném těle. Na první pohled poznal kouzlo, které způsobilo smrtící ránu na hrudníku. Jeho kletbu. Tragické. Zabila ho jeho vlastní kletba, kterou vynalezl. Další krutost od jeho pána. Jak dlouho to bude snášet?
"Pane, jak jste mohl? Nesloužím Vám dobře?" zaúpěl Severus. Severus po svém pánovi nechtěl nic od dne, kdy zemřela Lily, Harryho matka. A ani teď se Severus nenamáhal maskovat svoji slabost a poprvé plakal před svým pánem.
"Na úplném začátku jste si hrál s našimi city. Kdybyste to nedělal, nikdy bych se k vám nepřidal. Lhal jste! A já jsem byl hloupý. Tvrdil jste, že u vás dostaneme všechno, co si budeme přát, když se přidáme na vaši stranu. Harry byl moje VŠECHNO!" Severus na něj to poslední slovo přímo zařval, nikdy předtím si nedovolil, ani jako špeh, ani jako věrný služebník. Ale Voldemort mu vzal Lily, znovu mu vzal i Harry. Už to nemohl vydržet. Severus přestál jeden dlouhý Cruciatus, přesto se znovu vzpamatoval, objal Harryho nehybné tělo. Znovu se nenávistně podíval na Voldemorta a znovu se pustil do řeči: "Nikdy se nestanete vládcem kouzelníků. Ne na dlouho. To si pamatujte. Dokud budete zabíjet milované svým věrným, kteří vám slouží! Vždy se najde někdo, kdo Vás bude nenávidět z celého srdce. Získat nadvládnu nad Británií by se podařilo i bez vraždění desítek nevinných kouzelníků. Na Ministerstvu kouzel pracují samí blbci. Ale vy jenom neúčelně zabíjíte kouzelníky. Čistokrevné, i špinavé. Bez rozdílu. I když sám jste poloviční krve. Stejně jako já. Stejně jako Harry. Možná jste nesmrtelný, ale víte, kam nás dovede? Zůstanete jediný kouzelník v Británii. Zůstanete sám a nebudete mít komu vládnout. Koho zabíjet. Zůstanu vám sloužit dál. Znamení zla nejde jenom tak smít, i když jsem se o to pokoušel. Teď odnesu svého syna." Severus se neptal na svolení. Severus očekával kletbu smrti do zad, přesto mu Temný pán dovolil vzít Harryho do náručí a zmizet do náruče jeho bytu v Bradavicích.

Severus jemně položil Harryho tělo na pohovku. Následně Severus padl na kolena a hlavu zabořil do Harryho hrudi. Severus se octil ve stavu, kdy si neuvědomoval sám sebe. Snad brečel. Snad spal. Když se Severus najednou vymrštil, když mu ženská ruka spočinula na zádech.
"Lily," vydechla Severusova ústa.
"Seve!" oplatila mu to Lily, přidala k tomu úsměv, který Severus tolik miloval. Severusovo srdce se zatřepotalo ve vichřici. Měl na jazyku tolik otázek.
"Spím? Je to skutečné?" zeptal se Severus dychtivě. Lily mu odpověděla, ale nejdřív se zasmála. Severus ji okouzleně pozoroval, bolestně si uvědomoval, že láska k ní se neztratila. Spíš se přihlásila ke slovu a bolest byla ještě větší než před roky. Muset si uvědomovat skutečnost, že už nikdy nebude v jeho náručí.
"Nemáš rád Harryho zbrklé chování, proto jsi ho tolik nenáviděl, ale Severusi, ty hlupáku, vždyť on to zdědil po tobě. Já jsem byla vždycky rozumná. Právě spíš, ale kdo říká, že to není skutečné?" Lily přišla až k Severusovi a svému synovi, klekla si na kolena vedle dvou mužů, kteří nejvíc ovlivnili její život. Severus natáhl ruku, třebaže se dotkl jejího hábitu, nerozplynula se mu před očima. Severus byl zmatený, je to sen nebo skutečnost?
"Já vím, teď už to vím. Samozřejmě si dokážeš představit jenom ty, jak se nenávidím za ty zkažené roky, kdy jsem Harryho připravil o otce, kdy jsem mu znepříjemňoval život." Severusovi tekla jedna slza za druhou. Lily zůstala zticha.
"Nedokázal jsem ochránit našeho syna. Přišla jsi mě potrestat?" hlesl zničeně Severus.
"Ne. Všechno ještě není ztraceno."
"Jak to myslíš?" Severusovo srdce vynechalo jeden úder.
"Za chvíli na to přijdeš. Já jsem ti odpustila, Harry ti odpustil, Karen ti odpustila, Damien ti odpustil. Teď je řada na tobě, aby odpustil sám sobě."
"Jak to - "
"Jak to vím? Stále si myslíš, že spíš, a toto není skutečnost. Ale je to skutečnost. Právě jsem s tebou. Ti nejsilnější z nás, můžou mluvit se svými milovanými ve snech. Skutečnost. To je ta správná odpověď." odpověděla ustaraně Lily, shovívavě se usmívala na Severuse.
"To není možné," odporoval Severus
"Je to možné. Odpusť si," naléhala Lily.
"Všechno ostatní bych si možná odpustil. Ale Harry… je mrtvý. Ty jsi mrtvá. A teď už je mrtvý i on. Nemůžu. Nejde to." Lily se záhadně usmála. Vzala Severusovu dlaň a položila ji na Harryho hruď. Severusova dlaň spočinula na hrudi, která se hýbala! Severusovi se zastavilo srdce, z očí mu tryskaly další a další slzy.
"To je sen. A můj trest. Harry je mrtvý. On nemůže být naživu." Severus sundal dlaň z Harryho hrudi a položil hlavu na synovu zdvíhající se hruď. K neuvěření, srdce pracovalo. Bylo to tak úžasné poznání a zároveň bolestný sen. Harry, Lily - oba stáli při něm a oba byli naživu. V rámci možností. Aspoň na chvíli to tak mohl brát.
"Nezapomeň, Severusovi. My jsme ti odpustili. Dokonce i takoví jako James nebo Sirius. Po smrti je všechno jiné. Vzkazují ti, že se máš dobře postarat o Harryho. Odpusť si!" přikázala mu nebezpečně a varovně Lily. Když se Severus natáhl, aby tentokrát objal Lily místo Harryho. Lily už tam nebyla a on skončil na zemi, udeřil se do hlavy. Když se Severus probudil, otevřel oči. Vzápětí vyskočil na nohy, hlava se mu zatočila. Byl to sen nebo skutečnost? Severus se vrhl na Harryho hruď, hýbala se! Pak ten sen… I ten sen musel být skutečný! Lily byla tady!! Byla?!
"Slez ze mě Severusovi, pomoz mi! Vyleč mě!" Harryho slova mě na Severuse úplně jiný účinek. Severus se na svého syna vrhl ještě víc. Severus se vzpamatoval, až když si uvědomil, že z Harryho úst proudila další čerstvá krev. Severus hlasitě zaklel, vrhl se do své lékárničky, kde měl svou sbírku vlastnoručně vyrobených lektvarů.

Harry pokojně ležel ve své posteli u otce. Poslušně musel vypít všechny podávané lektvary, zatímco Severus stál nad ním a mumlal léčivá kouzla. Harry byl tak vyčerpaný, že nerozuměl žádnému ze slov. Harry byl unavený, chtělo se mu především spát, ale bolest ho udržovala vzhůru. Stále ještě nezmizela, i když se Severus snažil sebevíc. Když to tak trvalo už nějakou tu chvíli, Harry konečně upadl do bezvědomí. Severus se zarazil, lekl se, že Harry spadl do komatu, ale hned zase ještě rychleji pokračoval v hojení synových ran. Když Severus skončil s léčením, vyčerpáním klesl vedle Harryho a zbytek noci byl vzhůru a držel synovu dlaň, aby byl ke svému synovi blíž. Aby věděl, že Harry je stále naživu. Severuse zaslechl zasténání. Ve vteřině byl Severus na nohou.
"Všechno v pořádku?" otázal se Severus. Harrymu se mluvilo těžce, měl popraskané rty, sucho v krku. Harry se pokusil posadit, ale Severus ho zatlačil zpátky do peřin.
"Jsem v pořádku," trval na svém Harry, přesto zůstal ležet na polštářích.
"Nejsi v pořádku." Severus už byl v pořádku, jenom pár slz si našlo cestu ven, když pozoroval, jak Harry statečně bojuje s bolestí, přestože musí stále ještě působit lektvar proti bolesti. Tedy lektvary. Minulý noc jich musel vypít nejméně deset.
"Co se stalo, Harry?"
"Já jsem vyšel s pravdou při snídani ve Velké síni, Voldemort si to zjistil. Zavolal mě k sobě. Pomyslel jsem si, že neuposlechnu jeho volání, budu ho ignorovat. Ale nebyl jsem dostatečně silný. Pořádně jsem ho naštval, chtěl mě pomalu zabít. Umřel jsem. Vím, že jsem umřel, ačkoliv jsem pořád naživu. Viděl jsem Lily. Viděl jsem maminku. Poslala mě zpátky. Nenadešel můj čas. Řekla, že…" Harry si projížděl prsty po tváři při mluvení, naráz mu došla všechna slova.
"Co řekla?" zeptal se jemně Severus.
"Oba nás miluje, odpustili nám ti, které milujeme, ale již nejsou mezi námi. Máme jít dál. Život je příliš krátký na to, abychom po nich smutnili. Jako poslední mně prozradila, že se nakonec setkáme. Věříš tomu?"
"Samozřejmě, že tomu věřím!" řekl přesvědčivě Severus, "I mně navštívila. Byla tak skutečná. Nevěřím, že byla pouhý přelud, pouhý sen. Jsme kouzelníci. Naše možnosti jsou velké a rozmanité. Věř, věř tomu, Harry. A i kdyby to nebyla ona, Lily nás miluje. Tomu věřím, i kdyby nás oba nenavštívila. Kdyby to nakonec byla pouhá fantazie, a realita byla úplně někde jinde." Harry se usmál a přikývl. Pravda bude někdy mezi.
"Když jsem se otočil ke světlu zády, viděl jsem jich. Všechny. Siruse. Jamese. Lily. A nějakou ženu, která se náramně podobala Damienovi. Karen. Tam, kde jsou, není místo pro nenávist. Já věřím, že bychom si měli odpustit. Nelituj mrtvé, tati. Lituj živé, a především ty, kdo žijí bez lásky."
"Mluvíš jako Lily."
"To mám od ní," připustil lenivě Harry.
"To jsem si mohl myslet. Jablko nepadlo daleko od stromu, že ano?" zeptal se žertovně Severus. Harry se rozesmál, ale v tom se přihlásila o slovo bolest na hrudníku. Hned toho zase nechal. Oba zvážněli.
"Vím, jak zabít Voldemorta."
"Nemluv hlouposti."
"Vím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.