1K-HPaČD

15. května 2015 v 19:25 | Stolid |  Harry Potter a čas duchů
Počátek


Harry neměl rád víc okamžiků ze svého života, ale nenáviděl se za svého chování na konci posledního školního roku .Tehdy nad sebou ztratil kontrolu a rozmlátil řediteli pracovnu. Harry stále pociťoval mírnou nenávist k profesorovi Brumbálovi, ale už nikdy nechtěl nad sebou znovu ztratit kontrolu. Chtěl se sebou něco udělat, a proto se rozhodl každé ráno běhat.

Dudleymu, svému bratránkovi, ukradnul mp3 přehrávač. Dudley už ho dávno nepoužíval, dnes už se používá jenom mp4 a mp5 přehrávač. Navíc, kdyby Dudleyho požádal, vyhověl by mu. Dudley se od minulého léta změnil. Opravdu změnil. Ze starého Dudleyho zbylo málo.

Při běhu si pouštěl písničky, které měli stejné tempo jako jeho běh. Běhal po opuštěných ulicích zalitých ranními paprsky slunce. Byl to skvělý pocit. Kolem Vás byla jenom příroda. Vůbec vám nechyběli zplodiny z výfuků. Všude kolem vás bylo ticho, protože lidé byli ještě pořád zalezlí ve svých postelí. Harry se toho pocitu nemohl nabažit. Někdy naopak si šel zaběhat večer. A bylo tomu tak zrovna i tento večer.

Harrymu hrála rocková písnička v uších na plné pecky. Snažil se pečlivě krok srovnat s tempem písničky, získal už slušnou rychlost. Právě zahýbal doprava, a dodržoval tak svou zaběhnutou trasu, když se zastavil přímo na rohu, kde se křižovali rovnou čtyři ulice. Harry slyšel nějaké zvuky, kterému mu byly velice dobře povědomé. Někdo mlátí někoho.

Harry šel za zvuky. Zůstal stát skryt ve výklenku, a pozoroval, jak tři chlapci mlátí jednoho chlapce. Harry zkoprněl a přestal se pohybovat. Dokázal se na ten výjev jenom dívat. Jednoho z chlapců poznal hned, agresoři mu rovněž připadali povědomí. Když přišel blíž, velice dobře všechny zúčastněné chlapce poznával.

A rozhodl se, že tam svého bratránka nenechá. Nebude jako on. Nasadil rychlé tempo, aby ten výstup konečně ukončil.
"Nechte to!" zakřičel na nich Harry. Tři chlapci se zastavili jenom na chvíli, ale hned pokračovali v zábavě. Na Harryho adresu utrousili jenom pár posměšků. Harry se dalšími řečmi nezabýval, věděl, že jsou to srabové. Stačí složit jednoho, utečou všichni. Harry vzal za tričko toho největšího z nich a složil ho na zem jednou dobře mířenou ranou.
"Kdo je na řadě?" zeptal se Harry Malcolma a Gordona, Pierse se zvedal ze země. Malcolm a Gordon se dali na útěk.
"Kam utíkáte, vy zbabělci?" křičel na nich vzteky Piers a utíkal za nimi.
"Děkuji ti, Harry!" řekl Dudley a přijal Harryho nabízenou ruku, s jeho pomocí se znovu postavil na nohy. Nebe bylo zatažené a v dálce udeřil první hrom a blesk.
"Měli bychom jít domů," řekl Harry s povzdechem. Když naráz udeřil hned v jejich blízkosti nebo snad rovnou do Harryho, a Dudley se jenom mohl dívat, jak jeho bratranec Harry padá k zemi.


"Harry, konečně se probuď." Harry zaslechl nějaký hlas, který ho ponoukal, aby konečně otevřel oči.
"Kdo jste?" zeptal se Harry namáhavě, a pozoroval neznámou ženu.
"Jsem tvá máma. Je to tak smutné," řekla povědomě vypadající žena.
"Co je smutné?"
"Když děti nepoznají vlastní rodiče, ale přesto jsem na tebe hrdá," pravila něžně Lily Harrymu.
"Já vás znám," řekl Harry zlomený, nechápal, proč mu trvalo tak dlouho, než poznal svou matkou z fotografií, byla to ona, Lily Potterová, "Mami!" vykřikl šťastně Harry a vrhl se ke své matce. Ať už byl kdekoliv, poprvé svou mohl svou matku obejmout. Bylo to něco jiného, než když ji viděl v zrcadle z Erisendu nebo na fotografii. Jako by zestárla, změnila se, proto mu trvalo tolik dlouho, než ji poznal.
"Jsi mrtvá a starší," řekl zklamaně Harry, když se vzpamatoval.
"Milovaní, kteří zemřou, zůstanou na věky s tebou, stárnou s tebou, a nakonec se spolu setkají, když nadejde jejich čas. Ty taky stárneš, je logické, že ani já nebudu pořád stejná."
"Tak rád tě vidím!" řekl Harry, matku poslouchal jenom jedním uchem a poprvé za svůj život si vychutnával její přítomnost a možnost ji objímat.
"Já vím, zlatíčko, ale teď pojď za mnou na nějaké odlehlé místo, musím ti vyprávět dlouhý příběh," poradila mu Lily nesmlouvavě. Harry neodmlouval. Snažil se ji následovat, ale jako duch byla průsvitná a lehká. Harry musel utíkat. Harry měl na chvíli pocit, že se honí za ničím. Nepředstavuje si to všechno? Neděje se to jenom v jeho hlavě? Neviděl svou matku před sebou, ani za sebou. Prostě se nechal vést jenom svými pocity. Ovšem když se zastavil na okraji městské čtvrti obklopen nízkými stromy - Lily se znovu objevila.
"Přišla jsem za tebou, abych ti něco řekla. Jenom jednou. Víckrát se nevrátím. Tak mě dobře poslouchej a nezpochybňuj má slova. Rozumíš mi, Harry?" Lily začala pěkně zostra, ale při Harryho jménu se jí zlomil hlas. Dokázala přesto toho, co chtěla - získat si Harryho pozornost. Její hlas jakoby přicházel z dálky, přestože stála těsně vedle Harryho. Harry se nezmohl na žádné slovo, pouze slabě přikývl.
"Já a Severus Snape jsme byli přáteli ještě dřív, než jsme přišli do Bradavic. Musí ti být jasné, že během času se přátelství mezi dívkou a chlapcem rozpadne, protože jsou příliš odlišní. Nebo naopak. Zamilují se do sebe. Och, já jsem ho milovala, doopravdy milovala. Dokonce jsem mu odpustila, že mi řekl mudlovská šmejdko. Po škole jsem s ním otěhotněla. Byla jsem chytrá, nejchytřejší dívkou v ročníku, přesto jsem byla stále žena. Naivní. Plány Lorda Voldemorta mu učarovali. On si vybral Voldemorta, když jsem mu dala na vybranou: on nebo já. A já jsem si vybrala Fénixův řád. Souhlasila jsem, když mě James Potter požádal o roku. Samozřejmě jsem mu pověděla, že čekám dítě s jiným. A přesto ten muž souhlasil, že si mě vezme. Trval na své nabídce. A tak jsem si ho vzala, přestože jsem se nikdy nebyla schopna podívat se mu zpříma do tváře. Cítila jsem se provinile, kdykoliv jsem spatřila jeho ublížený, zraněný pohled v jeho tváři. A pak ses narodil, a stal se zázrak. Nebe bylo znovu bez mraků. Hned jsme si tě zamilovali. Oba. To mi můžeš věřit. Byl jsi tak sladké dítě! Oba nás to sblížilo. Byl jsi náš zázrak." Lily usedavě plakala, musela si dát přestávku, vůbec nemohla mluvit. Slzy jí v kaskádách padaly po tváři, přestože ani jedna slza nespadla až na zem. Protože je jenom duch, uvědomil se posmutněle Harry.
"James řekl pravdu jenom Siriusovi. Byla jsem na něj naštvaná. Nechtěla jsem, aby to někdo věděl mimo nás. Co kdyby se někdy prořekl? Byla jsem odhodlaná tě ochránit před kýmkoliv, a věděla jsem, že Voldemort jde po nás. Takoví lidé nezůstali dlouho naživu. A tak jsem přikázala Siriusovi, ať ti změní podobu on. A přiměla ho zapomenout. Nemohla jsem dopustit, aby tě někdo ohrozil na životě. Ale miláčku, Sirius je teď tady s námi, kouzlo už vyprchává, a ty se budeš znovu podobat svému otci. Severusovi Snapeovi. Myslím, že budeš jeho kopie. Už jako novorozeně si mu jako z oka vypadl."
"Je to pravda?" zeptal se roztřeseným hlasem Harry, štípl se pravačkou na levé ruce. Přestože mu jeho matka říkala šílené věci, byl rád za její společnost. Tolik mu chyběla! Právě teď! Štípnutí pěkně zabolelo.
"Ano, je to pravda. Až teď mě napadlo, že jsem možná udělala chybu. Neměla jsem dávat Severusovi na vybranou, neměla jsem od něj odcházet. Měla jsem mu dát čas. Sám by přišel na to, že udělal chybu. Vždyť se nakonec obrátil na správnou stranu, i když pozdě ale přece. Po tobě chci, aby odešel od mé sestry, bydlel s ním. Brumbál si může říkat, co chce. Mýlí se. Ani on není neomylný. Ve svém životě udělal tolik chyb, a stále jich dělá. Harry, on je tvůj otec, tvoje krev. On tě ochrání. Stejně tak jako jsem to udělala já, i James. Voldemort lační po tvé smrti. On si najde způsob, jak se k tobě dostat. Najde nějakou skulinku v mém ochranném kouzlu." Lily už mu neměla co říct, jenom se na něj šťastně usmívala.
"Mami! Mami!" začal volat Harry zoufale, když se mu Lily začínala ztrácet před očima. Chtěl jí říct ještě tolik věcí! Že ji miluje... Že nevěří, že je Severus Snape jeho otec...
"Chci, abys myslel na sebe! Na sebe! Chci, abys žil…" doléhaly k Harrymu slova jeho matky v ozvěnách za sebou. Ale jeho matka už tam dávno nebyla…

"Mami!" probudil se Harry s výkřikem na rtech. Nebyl večer, ale bylo časné ráno. Všichni ještě spali. Harry si pamatoval každé slovo své matky ze snu. Ale byl to sen? Dudley ho nějak sám musel večer dopravit domů. Harry spolkl další žalostné volání po své matce. Vyskočil z postele, zamotal se do peřin a málem si zlomil nohu. Harry dvěma kroky přešel ke své skříni, aby se dostal k zrcadlu. Otevřel skříň, na jedné straně bylo dost velké zrcadlo, aby se Harry mohl dostatečně dobře prohlédnout. Harry zůstal stát nehybně před zrcadlem. Nebyl schopen žádného dalšího pohybu. Zelené oči jeho matky zmizeli, nahradili je oční duhovky tmavé jako ta nejhlubší studna. Vlasy měl pořád černé, stejně dlouhé - ale byly rovné, neviděl přes ně a šilhal. Nemohl to říct dost dobře, ale bylo mu jasné, že byl o několik centimetrů vyšší než posledně. Hlavou mu vrtala jenom jedna otázka, když se na sebe díval do zrcadla. Byla ta změna postupná, nebo se to všechno stalo jenom přes jednu noc? Harry na sebe hodil mikinu na běh, do uší si zastrčil sluchátka, kapuci hodil na hlavu a vyrazil na ranní běh. Potřeboval si vyčistit hlavu. Už se těšil, až se večer setká se svým otcem. Členové Fénixova řádu ho hlídali každý den a každý večer, jako to dělali i minulý rok. Harry s jistotou věděl, protože je rovněž sledoval, že na hlídky chodí i Severus Snape. S nechutí, to ano, ale chodí! A taky ta záležitost s Dudley, budou muset spolu chodit řeč. Dudley se změnil nejen v povaze ale i po fyzické stránce. Nyní byl stejně chudý a vysoký jako Harry. Pro jeho přátelé, teď už jistotně bývalé, bylo proto tak snadné ho zmlátit.

Pomalu ale jistě rostly Harrymu na nohou a hrudi, se svaly z famfrpálu se nemohly měřit, ale svaly na pažích zůstávaly opomíjeny. Svaly na ruce při běhu využíval minimálně. Harryho proto tolik nepřekvapilo, když stál před tetou Petunií a dožadoval se práce.
"Dobrý den, teto Petunie," pozdravil Harry svou příbuznou, když přišel do kuchyně, "chci pracovat na tvé zahradě." Petunie šokem opustila vařečku do vařící vody na plotně.
"Co jsi to říkal?" zeptala se Petunie ještě duchem mimo.
"Chci pracovat, o všechno se postarám, ničemu neuškodím, slibuji," řekl pevně Harry, aby si to nestihl rozmyslet. Byl to dobrý tah. Bude pracovat a příbuzní se nebudou moc stěžovat, že je to lenoch, a navíc bude tvrdě pracovat s rukama. Byla to opravdu dobrá strategie!
"Kdo jsi?" zeptala se teta roztřeseně mimo úplně téma.
"Harry, jsem Harry, ty mě nepoznáváš?!" Harry si v šoku sáhl na tvář. Harrymu rychle došlo, že proměna se zřejmě netýkala jenom jeho výšky, barvy očí nebo vlasů.
"Ach, tolik se mu podobáš! Jako bys mu z oka vypadl," uštědřila mu teta Petunie ránu, pokračovala, dál se v ní šťourala, "Takže můžu říct, že ten opěvovaný James Potter nebyl tvůj otec a Lily se jenom kouzly snažila zakrýt svůj poklesek?"
"Já nejsem poklesek, rodiče mě milovali," odsekl jí Harry vzdorovitě. Věděl, že na tom teď vůbec nezáleží, ale teď věděl, že ve skutečnosti je bastard. To je ještě horší, než kdyby byl nemanželské dítě.
"Ano," řekla bolestně Petunie, "Lily tě milovala tolik, že pro tebe zemřela."
"Běž a můžeš se starat o zahradu, ale neukazuj moc svoji tvář sousedů. Změnil se," poradila mu jeho teta a znovu se vrátila k vaření. Žádné další slovo k Harrymu neztratila.

Harry celý den strávil na zahradě, udělal si pouze přestávku na oběd a večeři. Harry vyčerpaně kráčel do schodů. Dnes večer měl ještě tolik práce! Harry shrbený procházel chodbou ke koupelně, když prošel kolem pootevřených dveří od Dudleyho pokoje. Harry do nich potichu šťouchl. Harrymu se naskytl pohled na Dudleyho, který si prohlížel svoje modřiny! Dudley byl nyní jenom kost a kůže... a modřiny.
"Dudley?" oslovil Harry tiše svého bratránka "Kdybys začal běhat, nebo pomáhat se mnou na zahradě každý den, klidně bys jich dokázal složit všechny tři na jednou."
"Proč mi to říkáš?"
"Chci ti pomoct."
"Proč?" zeptal se znovu Dudley.
"Mám komplex zachránce světa." Harry pokrčil rameny, nakonec se neudržel a trochu se usmál a řekl: "Jsme rodina. Musíme se odpouštět. Všichni trpíme předsudky."
"Díky," řekl jenom na to Dudle. Harry se musel ze široka usmát. Starý Dudley by nikdy slovo díky nevypustil z úst.
"Co se ti stalo, Harry?" vyskočil zděšeně Dudley, když si na světle všiml Harryho změněného vzhledu.
"Kouzla," odpověděl Harry jedním slovem.
"Skvělé! Neměl bych ti to říkat, ale budeš se líbit každé holce!" řekl mu upřímně Dudley a žádná nenávist tam nebyla. Harry se zašklebil. Severus Snape podle vzpomínek ostatních neměl nikdy štěstí na dívky, pouze na tu jednu. Harry zřejmě podělil i něco po své matce. Harry si úlevou vydechl, děkoval Merlinovi, že nemá vzhled jenom po své otci. Ruku na srdce, mnoho krásy nepobral. Zvlášť ten jeho křivý nos...

Harry musel trochu počítat, aby se ujistil, že službu hlídat ho má zrovna ten večer Severus Snape. Sprchoval se chladnou vodou a připravoval se na setkání s ním. Rád by to odložil, ale proč otálet? Když bude čekat, bude to jenom těžší a těžší. Když vyšel ze sprchy, hodil na sebe čisté oblečení a vydal se vstříc svému otci.

Harry se znovu po sprše znovu prohlížel v zrcadle. Usoudil, že musel projít dalšími nepatrnými změnami. Nyní stál ve křoví a pozoroval otce, který stál pod stromem a vůbec se nesnažil skrývat a bylo mu úplně jedno, že Harry Potter odešel z domu a ztratil se mu z očí. Harry ho bedlivě pozoroval a srovnával se s ním. Harry usoudil, že zdědil téměř vše po něm včetně jeho očí, vlasů, stavbu těla, ale s povděkem zjistil, že rysy v obličeji zdědil po své matce. Dudley měl pravdu, opravdu ho to dělalo přitažlivým. Na rozdíl od jeho otce.
"Dobrý večer, pane. Můžu vám nějak pomoct?" přistoupil nakonec Harry, když ho pozorování začalo nudit.
"To pochybuji," utrousil nezaměnitelně Severus Snape.
"Ale já myslím že ano! Hlídáte Harryho Pottera, i když není doba, vám to nevadí, ale já vím, kde je..." Harry se upřímně bavil na pohledu svého otce. On ho vůbec nepoznal! A navíc si zřejmě myslel, že je pouze nevychovaný mudlovský kluk ze sousedství.
"Jak to víte?" udeřil na něj Snape a vytáhl svoji hůlku.
"Nepřipadám Vám povědomý? Posviťte si svojí hůlkou a dobře si mě prohlédněte!" vyštěkl na něj obraně Harry.
"Je možné, že mě ve snu navštívila má mrtvá matka? A řekla mi jméno mého biologického otce?" zeptal se Harry rychle, než Snapeovi dojde, že je ve skutečnosti Harry Potter. Snape jenom energicky přikývl.
"Jak se jmenovala tvoje matka?" zeptal se roztřeseně Severus Snape.
"Och, znáte ji velice dobře. Lily Potterová. Objekt vašeho hlídání je před vámi. Nejsem tak hloupý, jak si všichni myslí. Chodím si vždy pokecat s Lupinem nebo Tonksovou, když mě hlídají." Harry se na něj drze ušklíbal. Užíval si, když Snapeovi poprvé v životě došli slova. Ale potom Snape nečekaně vybuchl a bolestivě chytil Harryho za ramena.
"Ona mě opustila a vůbec mi neřekla, že čekám se mnou dítě? Jak jsi to mohla dovolit!Odepřela mi právo vychovávat svého jediného syna..." zavyl nešťastně Severus Snape. Stará bolest se znovu otevřela.
"Bylo to její rozhodnutí. Navíc, pomyslete na skutečnost, že možná nejsem vůbec hrdý, že můj otec je smrtijed!" zakřičel na něj Harry neprávem. Harry jenom toužil po tom, aby přestal špatně mluvit o jeho matce. Ať už udělala cokoli, byla to jeho matka, měl právo ji milovat a miloval ji. Bezmezně. Jako syn svou matku. Snape ho pustil jako opařený.
"Proč mi to tedy znovu říkáš?" zeptal se ho Snape znovu svým uštěpačným hlasem.
"Řekla mi, že udělala chybu. Měla zůstat s vámi. Chce, abychom zůstali naživu. Chce, abych žil s vámi, abyste mě ochraňoval."
"Ano, to zní, jako Lily. Vůbec ji nezajímá, jak to bude těžké dopracovat se k požadovanému cíli. Jak by taky mohlo?! Nenávidíme se navzájem. Pán zla jde po nás."
"Není to pravda, že vás nenávidím. Oplácím vám jenom vaši nenávist," řekl Harry přiškrceně. Vidět takového muže, jako byl Severus Snape, byl strašný pohled. Nikdy ho tak nechtěl znovu vidět. To by mu radši všechno odpustil. Kdyby nebyl slepý a nezačal mu oplácet jeho nenávist... Jenom tím živil Snapeovu nenávist k němu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mimi | Web | 16. května 2015 v 11:34 | Reagovat

Ahoj , mam problem se soustředěním a pozorností , dela mi problem napsat presny dej , a slysela jsem dost spatny veci na spoilerování a tak jsem s tim prestala a píšu jen hrubý děj a hodnocení :-)

2 Mimi | Web | 16. května 2015 v 13:59 | Reagovat

čtenářský deník to byl vždycky , ale komentare díky za vyzrazení děje ted uz to nemusím číst  se mi nelíbí :( lidé hodně rýpou ,jsem kvuli tomu i prestala sledovat tu fb stránku o blogách , hodně se tam jednu dobu navázeli do tich co píšou spoilery a chyby , tak tam nechodim a ani to nejak uz nesleduju ...

ale jak rikam mam problem se soustředením a vubec se u toho psaní nemuzu vymáčknout takze pisu jen kratky clanek abych vedela o co slo , ale zadne dlouhe popisy děje :)

3 sam | 20. května 2015 v 0:02 | Reagovat

A je tu nová povídka :) Začíná velice slibně a jsem zvědavá, co se z ní vyklube :D

4 Mimi | Web | 20. května 2015 v 7:49 | Reagovat

Radsi jsem pred to napsala ze to obsahuje vyzrazeni aby me nekdo neukamenoval :D

serie je uz stará a vim ze je 6 dílu a dva speciály ale ty neplánují prelozit tak jsem vedela do ceho jdu . Bylo to tak akorát , zadné natahování , napětí super a fakt jsem si tuhle serii uzila , je mi líto ze zkoncila ,

Lhářky maj praky dílu ale zas to má stále skvelou uroven , toho mi bude líto až zkončí

podle mého je lepsi cist vsechny najednou aby ti neušly nějaké souvislosti :) plánuju serii precist jeste jednou

5 Mimi | Web | 27. května 2015 v 8:12 | Reagovat

o násilí a podobných problemech jsem si precetla více knih i z vlastního okolí to znám ,

me to ale zrovna v téhle knize vubec nesedelo a prislo mi to prehnane , jako jeste tam dame tohle a tohle aby to byla vetsi chudinka

6 Mimi | Web | 31. května 2015 v 11:43 | Reagovat

Juknes prosim na muj blog , upravila jsem nahore popis ze se jedna o ctenarsky denik a ne recenze , myslis ze je to takhle dobře napsané ?

7 Mimi | Web | 8. června 2015 v 9:31 | Reagovat

u mě pod clánkem najdes odpoved na vysvetlení děje Jablečnýho koláče

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.