Lidské bestie - 3. kapitola

17. ledna 2015 v 21:48 | Stolid |  Stmívání: Lidské bestie
Ano, zvládla jsem setkáním s Charliem, ale rozhodla jsem se nepokoušet štěstí i po druhé.


Tentokrát se s Charliem nesetkám. Ovšem, ale nedala jsem si ujít příležitost, abych se s ním znovu mohla setkat i když nepřímo. Jsem u tátova domu hluboko v lese, který roste za naším domem, aby mě on nemohl vidět ale já jeho ano.

Stojím po směru větru, aby se k mým čichovým buňkám nedostala tátova vůně, která je pro mě lahodnější než kterákoliv jiná vůně člověka na světě. Vedle mě stojí Emmett. Bohužel, bojím se, že mu nikdy nedojde, kdy smí dělat ty svoje vtípky, a kdy má radši mlčet. Hustí do mě jeden vtip za druhým, zatímco já mám zavřené oči, a pouze poslouchám Edwardův hlas, kterým se pokouší uklidnit Charlieho.

Charlieho jsem viděla pouze krátce, ale to mi stačilo, abych rychle zavřela oči a poslouchala pouze jeho hlas. Jeho tvář byla prázdná, během třech měsíců se na jeho obličeji objevilo znepokojivě moc nových vrásek, záda měl shrbená a působil velice nezdravým dojmem. Takhle si ho nechci pamatovat.

Pomalu začíná pršet. Člověk vidí v dešti příšerně, ale upír vidí dobře, ale ne jako za jasného dne, proto se odvážím otevřít oči, zároveň se podívat na Charlieho a zaposlouchat se do hádky mezi Edwardem a tátou. Nicméně Edward vždy vše Charliemu vysvětlí (ve skutečnosti mu nevysvětlí vůbec nic), ale Charlie se vždy na konci zeptá na stejnou otázkou jako na začátku, a Edward začne vysvětlovat znovu od začátku.

"Kde je moje Bella?" Ano, toto je ta otázka. Charlie začíná být mokrý do morku kostí, přesto stojí před Edwardem a neuhýbá pohledem. Láme mi to srdce. Nikdy jsem si vlastně neuvědomila, jak moc mě může můj otec milovat. Vsadím se, že to tak mají i ostatní dcery a otcové, dokud se jim nestane něco příšerného… jako mě!
"Ona je mrtvá. Přišla Váš navštívit, ale už nikdy víc nepřijde. Naše rodina se stěhuje, odchází. Už nám nevolejte." Šokem zkoprním. Edward nejspíš ztratil trpělivost, toto je nový směr jejich hádky. Tentokrát řekl pravdu.
"Nejsem blázen! Viděl jsem, co jsem viděl. Bella byla živá, přestože jsem ji pochoval. Jacob je člověk, přestože se přede mnou proměnil do vlka jako celá jeho smečka. Do teď jsem poslouchal Vaše výmluvy. Ale teď chci vidět Bellu. Je s Vámi? A odejde spolu s Vámi? Že ano? Mám pravdu?" Charlie se Edwarda nebál. Možná cítil, že Edward není obyčejný člověk, přesto ho vzal do pevného, násilnického náručí, a podle výrazu byl připravený ho nepustit, dokud mu neodpoví na jeho otázky. Edward pouze přikývl a vyjadřoval souhlas na všechny vyslovené otázky. Emmett už před hodnou chvíli zvážněl, někomu zavolal, a o několik vteřin později se jako blesk z čistého nebe vedle nás objevil Jasper.
"Pojď, Bello. Pojď se rozloučit s otcem. On už všechno ví. Jacob, vůdce smečky, nás varoval, že se máš rozloučit s otcem a odejít. Všichni máme odejít. A to on varoval Charlieho a prozradil mu pravdu o nás a psech z La Push. " Jasper mi položil ruku na rameno, aby mě uklidnil, když v tu samou chvíli Charlie zašeptal: "Ona je upír. Ale já ji chci vidět, mně to nevadí. To riziko podstoupím."

Potlačila jsem vztek na psy z rezervace a pomalu jsem rozešla k Charliemu, abych ho nevyděsila. Jasper s Emmettem mě doprovázely. První otázka, která z Charlieho vypadla, byla: "Musí Vás tady být tolik Cullenů? Bello, jsi v pořádku? Nic ti neudělali?" Musela jsem se na Charlieho usmát. Jsem upír, přesto má o mně pořád strach.
"Já jsem v pořádku. Oni mi pomáhají. Jsou tu pro tvoje bezpečí. Odcházím, ale někdy se vrátím, jestli tady pořád budeš. Musím se naučit ovládat. Předpokládám, že ti všechno vyslepičili ti psi z rezervace," zavrčela jsem, moje vrčení se prohloubilo, když jsem kolem domu ucítila pach zmoklého psa. Jako na zavolanou mojí myslí proběhla vzpomínka na Jacoba, když mě přišel uvítat při mém příjezdu do Forks. A pak když mě Edward objal, jako na zavolanou jsem znovu ucítila jeho vůni, která tu druhou a nesnesitelnou vůni nahradila, v nanosekundě jsem se uklidnila.
"Zůstaň se mnou, holčičko.
"Nemůžu," zasténala jsem se.
"Já vím, jenom jsem to zkusil. Bude se mi po tobě stýskat." Charlie mě objal. Jen tak, tak jsem stihla zadržet dech. Charlie už se mnou dál nechtěl mluvit. Slova byla nadále už jenom zbytečná. My dva jsme tam tak stáli a můj táta mě držel několik minut v náručí. A když mě pustil, nastalo loučení.
"Vím, že tě vidím naposledy. Odcházíš daleko, na dlouhou dobu. Když někdo umře, není čas na loučení. Ale já jsem tak šťastný muž, já jsem měl tolik štěstí, že se s tebou můžu dokonce rozloučit. Ať už budeš neživá mezi živými, jak dlouho chceš. Chci, abys věděla, že tě mám rád," Charlie se odmlčel, aby se nadechl, nabral znovu ztracený den, "že tě miluji." Charlie mě vzal ještě těsněji do náruče, svou tvář ukryl na mých ramenou, aby se pokusil zastavit slzy. Ale když se znovu oddálil, aby se na mě mohl usmát, celou tvář měl mokrou.
"Já tě taky miluji. Udělal jsi pro mě hodně, opravdu hodně." Znovu jsme se objali, tentokrát krátce.
"Neboj se, odejdu, ale neustále na tebe budu dávat pozor. Dokud budu chodit po zemi, přísahám, že ve vězení nestrávíš ani jeden rok," zašeptala jsem mu do ucha, setrvávaje v neustálém objetí. Byli jsme stejní, ani jeden neměl rád loučení. Když mě Charlie neochotně pustil z náručí, oba jsme se otočili zády k sobě a odcházeli zároveň. Tohle byl zřejmě konec našeho loučení. A musím říct pravdu, že bylo opravdu, opravdu hodně bolestné.

Upíři milovali rychlost. Auta se pojí s velkou rychlostí, aspoň většina aut. Když se hlasovalo o dopravním prostředku, vyhrálo jednoznačně auto. Každý prostě odveze své auto do staronového domova. Každý pár budeme řídit jedno auto. Já samozřejmě pojedu s Edwardem. Ostatní nás berou jako pár už dávno. A Edward to stvrdil před odjezdem, když mě požádal, abych s ním začala chodit, i když použil jiné, vhodnější a laskavější výraz než chodit.

Jelikož Cullenovi berou rodinu z Denali jako své příbuzné a jednou několik let žili trvale na Aljašce, mají nedaleko od nich postavený svůj vlastní dům. Ovšem naším prvním cílem naší cesty je smečka z Denali. Tanya. Kate. Irina. Eleazar. Carmen. Jedeme je první navštívit a oznámit jim náš příchod.

A máme pro ně dvě překvapení: několik let budeme bydlet vedle nich, tím druhým překvapením jsem já. Nevím, co očekávat. Tak očekávám všechno. Co může upíra překvapit? Nic. Edward řídí svůj nejoblíbenější vůz. Sem tam ho ujistím, že jsem v pořádku. Jednou za čas se na něj usměji, aby ho podpořila v honičce mezi bratry. Nechci, aby si ho dobírali, že dojel poslední. Emmett by si nás dobíral ještě několik desetiletí.

K našemu cílu dojedeme jako druzí, Emmett dojel samozřejmě jako první. Mám takový pocit, že nás Jasper nechal vyhrát schválně. Carlisle s Esme dojeli jako poslední. Jsem u cíle jako druhá spolu s Edwardem, ale protože mám trému, vystupuji z auta jak poslední. A to ještě nevhodným způsobem. Samozřejmě se leknu, když mi na okno zaklepe sama Tanya, ale nedám na sobě nic znát. Takoví jsou prostě upíři, chladní.
"Tanyo! Já jsem Bella, snažím se přizpůsobit lidské rychlosti. Ale tady to nebude takový problém, že ano?" Omlouvala jsem svou pomalou rychlost, která se ve skutečnosti jmenuje strach. Tanya se nepatrně na mě usměje.
"Vidím, že já se představovat nemusím. Vsadím se, že ti o mně vyprávěla celá rodina kromě Edwarda. Bydlíme na samotě, protože si nechceme hrát na lidi i doma, ale ty budeš mít za úkol se chovat jako člověk i tady. Musíš trénovat, aby ses dokázala začlenit mezi lidi. Ale jenom mezi námi, doufám, že ti to bude trvat dlouhou dobu. Cullenovi jsou naše rodina, ale dojedou se za námi podívat jenom v případě, že jim přibude do smečky nový upír a potřebují s ním pomoct." Usmála se na mě ještě víc. Já si ovšem myslím, že hledala na mě, co ona nemá a já to mám. Hledala důvod, proč si Edward vybral zrovna mě. Cítila jsem zklamání, ale ne nevraživost vůči mé osobě, proto jsem jí to oplatila stejně velkým úsměvem.
"Mýlíš se. Mluvil o tobě hlavně Edward. Vlastně mi vyprávěl o Vás všech. Ale jenom mezi námi, jsi mi nejvíc sympatická ze všech, stejně jako Edwardovi,"poslední dvě věty jsem jí zašeptala spiklenecky do ucha, hraně samozřejmě. Potřebovala jsem ze sebe shodit to napětí, snad se mi ten vtipný komentář povedl, protože všichni měli na tvářích úsměvy.
"Carlisle, ona je opravdu úžasná. Dokáže se ovládat v přítomnosti tolika upírů. Jiný novorozený by se snažil vyvolat hádku nebo by se už pral. Já jsem Eleazar." Ruku mi podal jediný upír mužského pohlaví z denalijské rodiny.
"Měla jsem obzvlášť těžký začátek, ale už je to snad za mnou." Pohledem jsem vyhledala Edwarda a usmála jsem na něj. Byla jsem hrdá, že jsem s ním. I on byl nadšený, že mě konečně našel, ale bála jsem, aby to nám nevydrželo krátce. A tím nemyslím rozchod, mezi upíry něco jako rozchod vůbec neexistuje. Tím jsem například myslela jiné upíry nebo Volturiovi. Jenom oni by nám mohli překazit naše plány do budoucnosti. Jelikož si všichni všimli, že jsem se na Edwarda usmála a on mi úsměv oplatil, tentokrát se znovu všichni zasmáli, protože si mysleli něco víc a zbytek se mi představil už rychle.
"Carmen."
"Irina."
"Kate." Postupně jsem všem třem ženám kývla na pozdrav. A pak jsme se přesunuli do domu.

Znala jsem dům Cullenů, takže jsem nebála, že bychom se nevešli do jedné místnosti. Obývací pokoj byl velký. On byl stejně velký jako celý zbytek domu. Přímo obrovský. Jenom v obývacím pokoji měli tři velké pohovky, na které jsme se všichni dokázali posadit. A to nás bylo třináct upírů v jedné místnosti. Já jsem se vmáčkla mezi Edwarda a Alice, pouze jsem poslouchala rozhovor mezi nimi, ale vůbec mi to nevadilo. Říkám pravdu, když řeknu, že si vyměňovali novinky celých 24 hodin. Proč by taky ne, když nepotřebují spát, ani jíst?! Malý rozruch nastal jenom tehdy, když Eleazar pojmenoval můj dar jako psychický štít, který může přerůst i ve fyzický štít. Možná. Všechny to velice trochu znepokojilo. Až na mé naléhání mi prozradili, že se bojí, co udělají Volturiovi, až se dozví, že se naše mocná smečka rozrostla o dalšího mocného upíra. Upíra, který by se jim hodil do sbírky. Mě to zřejmě nevystrašilo tak, jak by mělo, protože jsem stále vzpamatovávala z mého posledního otřesného zážitku, kterému se zatím nic jiného nevyrovnalo.

Je to zkouška ohněm. Tak to nazvala Kate. Chtějí, abych se doslova opila zvířecí krví, abychom se mohli jít podívat do baru. Oni nepijí lidskou krev, ale taky jim na lidech ani nezáleží. Mají je pouze jako hračky. Carlisle nesouhlasil, ani Esme nebo Carmen, ale většina byla pro. Vybrali nějaký vzdálený bar, kdyby došlo k nejhoršímu, aby si to nikdy nespojoval s nimi nebo s námi. I já jsem chtěla vyzkoušet svoje hranice. Když jsem dokázala odolat Charlieho krvi, dokážu odolat i normálnímu člověku?
Edward přecházel nervózně po pokoji, v hlavě měl pouze jedinou otázku: Kde je Bella? A odpověď žádná. Rozdělili se na ženskou a mužskou polovinu a vydali se na lov. Bella a Tanya se kupodivu spřátelili a Tanya řekla, že zavedu Bellu na své oblíbené místo. I ostatní si šli po svých, každý šel tam, kam chtěl jít. Ale všichni byli už dávno doma. Mohli už vyjet do výše zmíněného baru, ale Tanya a Bella se stále nevrátili. Edward prudce zvedl hlavu, když hlavní dveře bouchly a v nich stála Tanya… bez Belly.

"Oni ji unesli. Nevím kdo, já jsem zbaběle utekla. Zab mě! Je to moje vina," vyhrkla ze sebe plačtivě Tanya. Edward pouze zavrtěl hlavou a vzal Tanyu do náruče.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.