3K-HPaD

15. ledna 2015 v 21:00 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Podivný kouzelník


"Neodcházej!" vykřikl zoufale Snape a znovu přitáhl Lily k sobě. Severus si chtěl aspoň ještě chvíli užít společnosti Lily. Lily a Severus se opřeli o svá čela. Léto končilo, ochlazovalo se, od severu po moři vanul studený vzduch. Severus a Lily mělce dýchali, čela o sebe ještě pořád opřená, jejich dech se srážel a vytvářel obláčky páry. Oba na chvíli zapomněli na svět, aby si mohli užívat tu chvíli, kdy můžu být o samotě a dát najevo svou lásku, přestože se Severus snažil nepolíbit lásku. Tentokrát mu nedala svolení. Nechtěl si ji rozhněvat, nechtěl, aby později něčeho litovala. Na jejich lásce nesmí být nic k litování. Jenom tam tak opuštěně stáli a nechali do sebe narážet vítr, který jim narážel do zad.
"Tentokrát odejdu doopravdy." Lily se smutně usmála, už je pryč z domu příliš dlouho.
"Neodcházej, ještě další chvíli!" prosil naopak Severus.
"Musím," řekla Lily, bolestně se odtáhla od Severuse.
"Kdy uvidím Harryho?" zeptal se Severus. Severus věděl, že otázky jsou pro Lily nepříjemné, ale on ji tady chtěl zdržet ještě aspoň několik minut. A navíc, Harryho si opravdu přál vidět.
"Zítra, Příčná ulice. Já, Remus, Harry a Destin jdeme nakupovat školního potřeby a knihy do Bradavic, první ročník. Tolik Harry bude chybět." Lily se smutně usmívala a třela si hruď. Harry poprvé opustí svůj domov na hodně dlouhou chvíli. A existuje nemalá možnost, že ho vidí naposledy, že ho zabije Voldemort.
"Koho si vybereš? Já nebo James?" Severus si myslel, že přestřelil, a taky se bál odpovědi. Co když si vybere Jamese?
"Pokud si vyberu tebe, oba synové a James mě budou nenávidět," zasténala v odpověď Lily a vlastně mu vůbec neodpověděla, i když v určitém smyslu by se to mohlo chápat jako…
"Koho?" trval na svém Severus.
"Tebe," odsekla Lily ublíženě. Milovala ho, ale teď ho nenáviděla, že ji nutí, aby si vybrala mezi jím a rodinou. Nepochybovala, že ji budou nenávidět děti, James, všichni jejich společné přátelé, když rozbije šťastnou rodinu.
"Kdy?" řekl Severus pevný hlasem.
"Co kdy?" zeptala se Lily zmateně.
"Kdy ho opustíš?" zeptal se jí odhodlaně Severus.
"Až bude Voldemort pod kytičkami!" řekla Lily.
"To může trvat měsíce i roky!" vykřikl zděšeně Severus. Lily nic nenamítala.
"Bože, Lily! Vždyť jsme promarnily deset roků. Můj syn má příjmení cizího muže. Harry se musí jmenovat Snape. Až budeš se mnou, zařídím to."
"To mě zničí, neexistuje žádné jiné řešení?" Přestože se Lily v Severusově společnosti cítila skvěle a milovaná, pomyslela, že Severus po ní chce strašně moc věcí najednou. Na chvíli zalitovala, že mu řekla pravdu. Jenom na malou chvíli.
"Neexistuje. Neber zpět své slovo!" Severus to nezvládl. Lily je čarodějka ale pouze žena. Možná je šovinista, ale je to pravda. Nemá tolik síly jako on. Severus si pomyslel, že jí stačí dodat pouze trochu síly z jeho vlastních zásob. Měl spoustu síly, odhodlání a lásky pro nich oba. Spolu zvládnou všechno.
"Jdi k čertu! Až bude Voldemort mrtvý, to je moje poslední slovo. Teprve tehdy odejdu od Jamese. Vezmu Harryho, můžeš mu dát své příjmení, pokud si to bude přát. James zřejmě nebude chtít svěřit Destina do mé péče, ale budu o něj bojovat. A ty mi musíš slíbit, že navždy zůstaneš po mém boku, na mé straně."
"Slibuji. A když to bude trvat roky?"
"Nebude. Harry odchází studovat do Bradavic a já cítím, že se něco stane. Něco hrozného. Možná že to brzy skončí. Opravdu brzy."
"Věřím ti. Stane se něco špatného, ale Harry zůstane naživu. Společně ho ochráníme."
"Věřím ti, Severusi."
"Věřím ti, Lily. Tolik tě miluji. Už jenom proto to společně zvládneme, abychom konečně mohli být spolu." Lily nepatrně přikývla, dovolila Severusovi, ať ji dlouze políbí. Co je jeden malý polibek ve srovnání s jednou horkou a dlouhou noci, kdy byl počat Harry? I tak se bude smažit v pekle, tak ať to aspoň stojí zato! Severus ji pustil, když Lily klopýtla, zachytil ji. Lily a Severus se ještě jedenkrát naposledy políbili.

"Mami?" Lily ustrašeně vzhlédla. Oddechla si, když zvedla hlavu a uviděla Harryho, který seděl na schodech a pozoroval maminku, jak ukládá svůj plášť.
"Ano, zlato? Kde je otec a Destin?" Lily se otočila k Harrymu, unavená událostmi posledních hodin si sedla vedle Harryho. Lily čekala na synovu odpověď, zatímco se začala nepřítomně probírat a hladit syna ve vlasech. Ještě teprve včera se batolil po čtyřech! A dnes ho má vydat Voldemortovi? Ani náhodou! A udělá pro to cokoliv.
"Táta trval na tom, že musíme vybít přebytečnou energii. Všichni tři jsme se prali, dokud táta a Destin neodpadli, a pak neusnuli." Lily si trpitelský povzdechla. To si mohla myslet, James nikdy nevyroste. Věčně se snažil, proto mu odpustila jeho dětinské chování, a začala s ním chodit, ale nikdy se mu to úplně nepodařilo. Chápala by to jako hraní, kdyby se Harry a Destin často spolu tolik nervali i ve skutečnosti.
"Já vždy začnu rvačku, já se vždy peru s Destinem, vždy potrestáš jenom mně, tak… máš mě ráda? Aspoň trochu?" dožadoval se Harry. Lily zkameněla šokem. Teď už bylo jasné, že udělala velkou, velkou chybu. Prosím, a to chtěla být dobrá matka, když už nemohla být ta nejlepší. Ale teď se ukázalo, že je ta nejhorší matka na světě, obě její děti pochybují, jestli jich má vůbec ráda! Harry nelitoval svých činů, ochraňoval přece Destina, ale strašně se bál, že by ho někdy jeho matka přestala mít ráda. Za Destina by se postavil znovu a znovu, i kdyby ho za to neměla mít jeho maminka ráda. Vždyť ve skutečnosti ochraňuje maminku i Destina. Mamince by ublížili Destinova slova, Destin by nenáviděl Harryho, i jejich matku.
"Řekneš mi, proč se perete s Destinem? Já mu to neřeknu. Nemyslíš, že bych to měla vědět?" Harry se pokusil odtáhnout, ale Lily mu to nedovolila. Harry nechtěl odpovídat, ale vždyť Destin spí, co se může stát?
"Destin říká, že máš radši mně než jeho. Ale když se pereme, potrestáš vždy jenom mě. Myslím, že má Destin pravdu, ale někdy o tom pochybuji. Táta je v pohodě, ale ty na nás vždy tak tlačíš!" zavolá najednou nahlas Harry, tolik se potřeboval o to s někým podělit. Lily už mu odpovídala, když ucítila něčí přítomnosti. Semkla rty, než něco řekla, ale za chvíli je znovu otevřela, aby mohla odpovědět Harrymu, i Destinovi, který se schovával za rohem v prvním patře u schodů.
"Miluji Destina, miluji tebe, vždyť jste oba mí synové, jenom neumím spravedlivě rozdělovat lásku mezi vás dva. Destine, pojď za námi!" zavolala Lily na svého mladšího syna. Lily pouze zahlédla černou čupřinu vlasů, než do nich vrazil Destin a vecpal se mezi Lily a Harryho.
"Myslel jsem, že řekneš Harrymu, že jsem omyl. Konečně mu do očí řekneš, že mě nemáš ráda, ale Harryho miluješ," řekl Destin překvapeně a teskně se přitiskl k mamince. Destin poprvé cítil, jak se jeho dětská dušička poprvé uklidnila. Copak se celou dobu mýlil? Ano, mýlil jsem se, řvalo radostně Destinovo srdce.
"Ani jeden z mých synů není žádný omyl," řekla Lily překvapeně, pevně, přísně se podívala na své syny, aby si nedomýšleli něco nepravdivého.
"Od této doby se budu snažit, abyste lépe viděli, že vás oba miluji stejně. A proto vás budu tentokrát trestat stejně, bude mi jedno, kdo začal rvačku, dostanete oba trest."
"Jasně!" vykřikli oba chlapci, přitom se oba culili. Lily se trpitelsky podívala na oba syny, už teď věděla, že jejich příměří dlouho nevydrží.
"Vy se na mně domlouváte!" vykřikla Lily překvapeně, a zpod přimhouřených očí sledovala, jak se její synové prostřednictvím pohledů domlouvají, odpovědí jí byl pouze dětský smích. Lily se vrhla na své syny a každého se pokoušela lechtat jednou ruku. Kluci se spojili a vrhli na svou maminku, Lily přešla z útoku do obrany. Lily se zvládla pouze bránit. Destin a Harry měli se společnými silami sílu za jednoho dospělého a Lily se nedokázala ubránit jejich lechtání.
"Lily, já jsem věděl, že je usmíříš. Neboj se, už ti jdu na pomoc!" vykřikl radostně ale ospale James, který seběhl těch pár sekund a vmísil se mezi probíhající boj. James se ještě pořád smál, když Harryho nabral do náruče, a přehodil si ho přes záda. Harry se smál dál a dál, malými pěstmi bouchal otce do zad a křičel, že chce dolů.
"Nikam, půjdeš rovnou do koupelny. Už dva dny odmlouváš, že se nechceš koupat ale pouze sprchovat." James zmizel spolu s Harrym za dveřmi koupelny. Lily zůstali s Destinem na schodech. Destin se pomstychtivě smál Harrymu.
"Zlato, raduješ se předčasně. Budeme se rovnoměrně dělit o lásku, takže… Budu toho litovat, ale budeš se muset koupat stejně jako Harry. Nic mi nepomůže." Lily se zasmála nad výrazem, který Destinova tvář získala. Lily zamumlala jedno jednoduché kouzlo a přehodila si přes rameno Destina stejně jako James Harryho, díky kouzlo byl Destin lehký jako pírko. Destin se cítil nejšťastnější za celý rok. Celou cestu radostně pištěl a Lily ho nechala.

Severus si počínal nesmyslně ve všem, co se jenom týkalo Lily nebo Harryho. Severus strávil celý nadcházející den na Příčné, jenom aby neprošvihl, až na se objeví Lily, Harry, Destin a ten vlkodlak. Když si jen pomyslel, že Harry vyrůstal v přítomnosti vlkodlaka, chtěl si rvát vlasy strachy. Stalo se to jenom hloupým štěstím, že Remus Lupin nekousl ani jedno ze synů Potterových. Potom co zahlédl Harryho a Lily, pomyslel si nesmyslně Severus, že ho Harry musí poznat, i když se v životě neviděli. Severusi poskočilo srdce, když Harryho oči na chvíli zastavili na něm, a pak bez žádné reakce zrakem dál pátral po Příčné ulici. Samozřejmě že ho nepoznal!
"Dobrý den, Lily, Remusi!" Severus je donutil zastavit. Severus znal Lily nazpět, ale Harryho viděl poprvé na své vlastní oči, nemohl z něj spustit oči. Harry se ošil. Lily se nervózně podívala na Remuse, který se tvářil překvapeně a zpytavě se díval na Lily. Lily se na něj usmála, aby přemohla nervozitu, a neprozradila se svou hloupou nervozitou.
"Remusi, co kdybys sebou vzal Destina a šel s ním do obchodu, kamkoliv jenom bude chtít? Já a Harry si poradíme. Severus nám bude dělat společnost," navrhla Lily, přála si, aby Remuse neměl žádné otázky.
"Je to bezpečné?" zeptal se Remus, a hodil okem po Severusi. Dobře, to bylo dost výmluvné.
"Jistěže," řekla významně a pevně Lily. Remus pokrčil rameny, opustil je spolu s Damienem, který byl šťastný, díval se po obchodech a nic jiného nevnímal. Destin si byl konečně jistý, že ho matka miluje. A srovnal se i v jiných věcech, konečně se začal na Remuse dívat s respektem. Řekněte, kdo má kmotra vlkodlaka?
"Představíš nás?" zeptal se Severus Lily a ukázal na malého chlapcec. Harry překvapeně vzhlédl, ten chlap se zajímá o malé děcko? Většina dospělých, kteří nemají vlastní děti, nemají rádi malé ufňukaná stvoření, kteří neumějí ani poslouchat. Když ho někomu představili, že vždy si musel poslechnout přednášku o dobrém chování. Zřejmě to má za následek otcovo chování v dětství, tak mu to vysvětlila matka. Harry, Destin to nesnášeli. Jediný, kdo jim nikdy žádnou přednášku neudělil, byli Poberti a jejich pra. Podivný muž. Podivný kouzelník.
"Severusi, to je Harry. Harry, to je můj dávný nejlepší kamarád ze školy," představila je nervózně Lily. Oba dospělí byli nervózní, jediný Harry byl v pořádku, a cítil se divně, když se tak dospělí chovají. Co se tady děje?, položil si otázku Harry v duchu.
"Pozdrav přece!" Lily dloubla Harryho, aby se pobral. Harry si dal ruku na postižené místo, zatímco si ho masíroval, zdvořile pozdravil staršího kouzelníka.
"Dobrý den, moc mě těší," řekl opatrně, nedůvěřivě Harry. Severus nespouštěl pohled ze svého syna. Severus zaregistroval, že je mu to nepříjemné, ale nemohl si pomoct. Severus až teď chápal Lily, Harry měl jemné rysy v obličeji po své matce, ale všechno ostatní zdědil po něm. Severus měl úplně stejnou postavu v Harryho věku! A zdědil její oči. Severus si nepomohl pomoc, ale víc v něm viděl Lily než sebe.
"Po prázdninách se uvidíme ve škole, učím lektvary," prozradil chlapci Severus a sledoval chlapcovu reakci. Severus si to nedokázal přiznat, ale by byl zklamaný, kdyby chlapec nejevil o lektvary vůbec žádný zájem. Lily to postřehla a na Severuse se krátce zamračila. Děti musíte mít rádi se všemi chybami.
"Kdyby nebyly lektvary v Bradavicích, nikdy bych tam nešel. Zůstal bych doma, abych ochraňoval matku a bratra, pane! Jednou pane, určitě se to stane, vynaleznu lék pro vlkodlaky, a upíry. Nejlepší přítel mého otce je vlkodlak, jmenuje se Remus. Právě ten, co odešel. Vyprávěl mi o jednom o hodném upírovi, dokonce jsem se s ním setkal." Harry šeptal, byl vzrušený, plánoval udělat tolik věcí! Lily si nesouhlasně měřila Harryho. Zatímco Severus trnul hrůzou, když si svého syna představil nejen ve společnosti vlkodlaka ale i upíra samostatně i v jedné chvíli. Severus by se strachoval dál, kdyby Harryho nadšení pro lektvary nezastínilo všechno ostatní.
"Já jsem v lektvarech ten nejlepší na ostrovech, doháním své slavné kolegy. Možná mě jednou dostihneš, budu ti pak moc dělat asistenta?" zeptal se Severus vážně svého syna. Harry bral zatím všechno jenom jako sen, ale proč by se nemohl splnit? Severus je v lektvarech dobrý, proč by jeho syn nemohl být ten nejlepší? I kdyby nebyl, už teď byl na něj hrdý a nemusel udělat vůbec nic.
"Mami, opravdu je ten nejlepší? A vy chcete dělat mého asistenta?" Harry se otočil na svou matku, která se přestala mračit, když jenom viděla ten nadšený, nevěřícný výraz v jeho obličeji. Lily se musela usmát, James vždy zuří, když Harry projevuje zájem o lektvary. Harry si dokonce přečetl všechny knihy v domě o lektvarech. A Jamesovi to vůbec nebylo divné, protože sama Lily byla v lektvarech dobrá, vynikající, ale rozhodla se jít jiným směrem, a místo na výsluní nechala Severusovi, kterému šli lektvary přece jen o něco lépe. V případě Lily za jejími úspěchy stojí pouze knihy a důvtip. Existují lepší vlastnosti.
"Severus je opravdu ten nejlepší," přisvědčila Lily.
"Než dospěju, vy si to rozmyslíte, ale vy rozhodně musíte být můj kolega. Společně dokážeme cokoli," řekl Harry, usmál se na matku. Harry si myslel, že tento muž je jenom další podivný kouzelník, a teď se ukázalo, že ho bude učit ten nejlepší lektvarista na ostrovech. To se musí využít.
"Pane, už se těším na začátek školy. Znám polovinu knih o lektvarech, všechny knížky pro studenty Bradavic od první třídy do sedmé třídy. Nezklamu vás!" vykládal stále ještě Harry Severusovi, když společně kráčeli do knihkupectví.

Lily a Harry se rozloučili se Severusem na Příčné ulici. Lily, Remus, Harry a Destin se v pořádku vrátili domů. Lily poslala své chlapce, aby si všechno koupené předměty uložili do svých pokojů. Lily stála sama v předsíni, aby se jako naposledy rozloučila s Remusem.
"Lily, dávej si větší pozor," řekl najednou Remus znenadání.
"O čem to mluvíš?" Lily se prozradila sama, šokovaně odskočila od Remuse a vystrašeně se na něj podívala. Remus se smutně usmál.
"Destin si nevšímal svého okolí, tahal mě z jednoho obchodu do druhého. A proto, když jsem vás na chvíli spatřil pohromadě, všechno mi došlo."
"Nevím, o čem mluvíš."
"Nikomu nic neřeknu."
"To nepochybuji." Remus už otvíral dveře k odchodu, ale jej zadržela.
"Opravdu to bylo tak jasné?" zeptala se Lily a strachy si kousala rty.
"Ach, jsi ta nejchytřejší čarodějka z našeho ročníku a sama jsi na to nedošla? Ach, když někdo miluje, tak je opravdu slepý k okolí. Bylo to tak jasné, jako jsi ty zjistila, že jsem vlkodlak a nepotřebovala jsi k tomu žádné knihy."
"To je hrozné! Jsem tak hloupá!"
"Hloupá ne, zamilovaná," řekl smutně Remus.
"Ani já nejsem hloupý, proto vím, že miluješ oba, ale musíš se rozhodnout , Lily. A udělej to rychle."
"Chápu, už jsem se rozhodla." S tím Remus už konečně odešel. Remus si myslel, že Lily se rozhodla pro Jamese, když uběhlo několik týdnů a ona s ním zůstávala. Ani ve snu ho nenapadlo, že Lily čeká na konec války, a má v úmyslu utéct od Jamese, pokud všichni její milování zůstanou naživu.

Lily zabouchla dveře příliš prudce a opřela se o nich, zavřela oči.
"Všechno jsem slyšel." Lily nadskočila. Destin stál na schodech naproti Lily.
"Chápu tě, já miluji Alison Longbottomovou. Nikomu nic neřeknu, ale… vybral sis otce, že ano?" zeptal se dětsky a naivně Destin.
"Jistěže, tvého otce, srdíčko, nikoho jiného," uchýlila se Lily ke lži. Všem začíná lhát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.