8K-HPaD

15. ledna 2015 v 21:12 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Zástup otců


Všichni se opět nacházeli ve stejné místnosti, ale tentokrát všichni stáli a křičeli na sebe na vzájem. James. Sirius. Severus. Lily. I vždycky pokojný Remus zvýšil hlas, ale jenom proto že se všechny ostatní snažil uklidnit. Unavený Brumbál vše jenom z povzdáli sledoval a jako jediný v místnosti seděl a nezúčastnil se hádky. Bystrozory a členy Fénixova řádu pověřili prohledáním hradu, přilehlých pozemků a kouzelnické vesnice Prasinky. Kdy to všechno skončí, položil si Albus Brumbál v duchu otázku zrovna ve chvíli, kde se otevřeli dveře a dovnitř vpadl udýchaný bystrozor.
"Mám pro Vás zprávu," řekl bystrozor jenom, co popadl dech. James a Sirius se na něj sesypali a požadovali po něm ať hned mluví. Bystrozora Simona Packarda dobře znali, byl to jejich kolega z práce. James a Sirius by hledali Harryho venku jako jejich společní kolegové, kdyby jim to velitel Bystrozorů, Rufus Brousek nezakázal, protože jsou s hledaným v těsném kontaktu.
"Harry Potter Snape, našli jsme ho, ale…" James, Lily, Severus, Sirius vystřelili z místnosti přesně v tomto pořadí.
"Ale vůbec nevnímá okolí. Pouze se nepřítomně dívá kolem sebe," dokončil Simon hlášení, které měl předat rodině. Zbylí Albus a Remus se po sobě znepokojeně podívali. Zničená mysl? Cruciatus? Voldemort se tak někdy převelice bavil. Jednou za čas někoho unesl, smrtijedi mu svými kletbami zničili mysl, a pak ho použitého vrátili jeho rodině. O těchto rodinách se říkalo, že jsem prokleté. Nikdy se z toho zcela nevzpamatovali. Jejich milovaný člen žil, a přece byl mrtvý. Jaký to byl vlastně život?

Harry nepřítomně stál v hloučku bystrozorů, kteří k němu mluvili, ale Harry nereagoval na žádný z podnětů. Tupě civěl někam a nebylo možno určit ani kam. James si toho vůbec nevšiml, prostě jen utíkal ke svému synovi. Jakmile k němu James přiběhl, vzal svého syna do pevného obětí, jako to kdysi dělával ještě před pár dny, ještě než nevěděl pravdu. Jamesovi připadalo, že se vůbec nic nezměnilo. Když Harryho držel v náručí, pořád cítil ten hluboký cit, jako když svého syna poprvé držel v náručí ještě s čerstvou krví na hlavě a po celém těle. Takovému citu se říká mateřská láska a nezmizí nikdy.
"Harry. Omlouvám se. Miluji tě. Jsi můj syn. Jsi můj syn, pokud budeš chtít, i pokud nebudeš chtít." Harry sebou nepatrně trhl, ale nijak jinak nedal najevo svou přítomnost.
"Omlouvám se. Omlouvám se," mumlal stále dokola James, zatímco ho Severus odstrčil, aby i on mohl vzít svého syna do náruče a odnést ho domů. Jediný Sirius a Lily se zastavili, protože James a Severus ho drželi v náručí, a pro nich nezbylo místo. Oba muži byli mohutní. Ale jenom Sirius si všiml pravdy, Harryho mysl není přítomná.
"Lily, on nereaguje," zašeptal zděšeně Sirius Lily potichu do ucha.
"Co to plácáš?" zeptala se Lily nepřítomně, stále se vzpamatovávala z návratu Harryho. Dojímavě sledovala shledání Harryho, Jamese a Severuse. Když Sirius mlčel, Lily se pátravěji zadívala a postřehla onu skutečnost. Sirius měl pravdu.
"Harry, pojď k mamince." Lily vzlykla a natáhla obě své dlaně ke svému synovi. Jamese a Severus něco v jejím hlase zarazilo a uvolnili Harrymu cestu, kdyby chtěl jít ke své matce. Harry nic z toho neudělal, prostě tam zůstal stát jako solný sloup.
"Chápeš," povzdechl si Sirius zmateně, "víte, co to znamená?" Sirius se obrátil k Jamesovi a Severusovi.
"Kdybyste vy dva o Harryho nebojovali, neskončil by takto." Sirius rozzuřeně ukázal na to, co zbylo z Harryho. Prázdná skořápka? Možná. Lily přišla ke svému synovi sama a vzala ho do náruče. Harry se ke svému matce přitiskl, aby nespadl, ale to byl jeho veškerý projev citů. Lily zamířila se synem k hradu, zatímco se Harry díval přes její záda na trojici mužů. Možná to muži nepostřehli, ale někdo by řekl, že se jeho oči usmáli, pokud je to vůbec možné. Takový ten zvláštní pohled. Snad jediní Sirius si toho možná všiml, protože se upřeně díval na Harryho, zda je v nějakém paralelním vesmíru Harry jeho synem. Tolik by si to přál. Harry je úžasný chlapec! Nemohl nezávidět Severusovi, že dokázal získat srdce Lily.

"Mami! Co se stalo? Je Harry v pořádku?" Destin přiskočil ke své matce, když Lily vešla do svých soukromých komnat v Bradavicích a tím ji úplně vyděsil. Neměl tady být. James ho přece odvedl!
"Jak ses sem dostal?" zeptala se ho Lily unaveně.
"Otec mě přivedl. Dopoledne mě má na starosti on, dopoledne mě máš na starosti ty. Mám na tebe tady počkat." Destin se ošíval a pohled nespouštěl ze svého bratra, který nevypadal jako normálně. Destin byl malý, ale změny si všiml stejně jako dospělí.
"Harry je… nemocný." Lily selhal hlas, pak si odkašlala. Lily postupně ten večer připravila oba své syny ke spaní, udílela jim rozkazy. Harry nemluvil, neprojevoval city, ale vykonával všechny rozkazy, kterému Lily dávala. To bylo dobré znamení, že jeho mysl neznačila kletba Cruciatus. Lily doufala, že se jednou Harry uzdraví. Severus mu může pomoct pomocí nitrozpytu, nitrobrany.

"Harry?" zašeptal do tmy Destin a vyklouzl ze své teplé postele, aby se mohl proplížit až k Harrymu. Destin vzal Harryho studené ruku do své. Znepokojeně si svého bratra prohlížel.
"Tohle jsem si nikdy nepřál. Musíš mi věřit. Rád jsem ti ubližoval, protože někdy tě měli oba naše radši, ale nikdy jsem tě nechtěl vidět mrtvého. Někde hluboko jsem tě miloval. Když se o tebe naši báli, protože ses nevracel, musím přiznat, že jsem se tajně bál s nimi, přestože jsem ji ledabyle něco odsekl. Nedokázal jsem to ovládat. Asi se tomu říká láska. Mám tě rád, Harry. Prosím, uzdrav se. Jsi můj nejlepší bratr, přestože mám jenom jednoho." Destin vzlykal během řeči, upíral na Harryho prosebný pohled. Nakonec se Destin vrátil do své vlastní postele, aby ještě víc neublížil své mamince.

"Ahoj," pozdravil padlý anděl Harryho, který prudce otevřel. Harry prudce rozevřel oči a pomyslel si, že konečně bude schopný mluvit se svou rodinu, ale úplně někde jinde. Někde kde to vůbec neznal, a nikdy tady nebyl. Neznámé místo. Známá postava.
"Kde to jsem?" zeptal se dezorientovaný Harry. Na tom zvláštním místě zapomněl na strach, který by měl cítit k padlému andělovi, který byl v dnešních časech démonem. Harry mohl znovu uvažovat, ale postrádal veškeré lidské pocity. Bude to tak už napořád? Nyní si Harry mimoděk vzpomněl na vystrašený matčin obličej! A konečně se k němu vrátil i jeho první tatínek - James se k němu vrátil!! On jim nebude schopný dát jim lásku, kterou si zaslouží?
"Na místě mimo čas a prostor, jmenuje se Eden, ale lidé tomu říkají obyčejným jménem Nebe. Já jsem tě sem vzal, abych ti dal šanci na život. Nevím proč. Měl bych být zlý. Ale my všichni, padlí andělé, jednou za čas zatoužíme po návratu na nebesa, a provedeme nějaký dobrý skutek, i když je proti naše přirozené povaze, abychom zde mohli vstoupit na onu posvátnou půdu. Navíc jsi mi sympatický. Jinak bych tě nezachraňoval, a odepřel si možnost znovu vstoupid do Edenu."
"Voldemort mě zabije, jenom co se dozví o mém navráceném zdraví." Harry pokrčil rameny. Na malou chvíli pocítil naději, která hned vzápětí vyprchala, když se ho znovu zmocnilo zoufalství a uvědomil si onu bolestnou pravdu.
"Znám Voldemorta nějakou to dobu, je krátkozraký, hodně věcí nechápe. Stačí vymyslet nějakou lež, které by se mohl chopit a uvěřit jí. Tvůj otec to zvládne. Věř mi. Jenom ty se musíš uzdravit. A tady to zvládneš rad dva, na ve tvém světě by to trvalo příliš dlouho. Byl jsi svědkem toho nejohavnějšího zločinu. Na viděnou. Nebo radši… sbohem. Doufám, že mi už se znovu nesetkáme. Mohli bychom se ocitnout na opačných stranách. Sbohem," zopakoval Berith svoje rozloučení. Ale než Berith doopravdy odešel, pokynul Harrymu, ať se podívá za sebe.

Když se Harry otočil, zpočátku neviděl nic, ale pak uviděl dvě přicházející postavy, a najednou před ním stáli dva staří lidi, kteří se ale nedožili příliš vysokého věku.
"Já jsem Eileen, a on je Tobias. Jsi tady, aby ses se vším lehce vyrovnal. James. Severus. Voldemort. Všichni ti muži tě tolik popletli, zničili!" povzdechla si žena a podívala se po Tobiasovi, který se chopil slova po ní.
"Jsme rodiče Severuse Snapea, jsme tvoji prarodiče. Byli jsme vybráni, sami jsme se nabídli, abychom se s tebou setkali," přispěchal pomoct své manželce Tobias.
"Severus, náš syn, tvůj otec, o nás nemluví, protože jsme si nevážili života, nevěděli jsme, co s ním počít, chovali se nedospěle," promluvila znovu Eileen.
"Já jsem neuměl kouzlit, jsem mudla, pil jsem alkohol, bil jsem Eileen. Jediná věc, na kterou jsem hrdý za svého života je skutečnost, že jsem nikdy nevztáhl ruku na svého syna," navázal Tobias na Eileen, která už nemohla dále mluvit.
"Já jsem od něj nedokázala odejít, i když mi ubližoval, snad jsem ho tak hluboce milovala. Teď jsme mrtvý. Život skončil, ani pořádně nezačal a my jsme si ho vůbec neužili. Po smrti je vše jiné. Člověk si uvědomí své chyby, lituje svých hříchů a skončí tady - v Edenu. Existuje pouze málo lidí, kteří skončí v pekle nebo zůstanou na zemi jako duchové," vzchopila se Eileen a řekla Harrymu vše, co měla na srdci.
"Jsi tady na tomto místě a s námi, abys ses dokázal sám uzdravit, až se vrátíš zpátky mezi živé. Abys sis pamatoval, jak je tady nádherně, že se tady mají mrtví dobře, ale největší dar je život. My jsme tady, abychom odstranili tvůj nepořádek ve tvé hlavě. Myslím, že se nám i to podařilo. Vyřiď našemu synovi, že ho milujeme. Omlouváme se, litujeme, že jsme mu ublížili svých chováním. Nebude nám vadit, když nám nedokáže odpustit, navždy ho bude milovat i přes jeho hněv. Ano, synu? Mám tě rád!" Tobias stiskl Harryho rameno silně, až bolestí vykřikl, vyskočil do sedu na své posteli, překvapeně otevřel oči a zjistil, že je zpátky ve své posteli. Je doma a vše se mu jenom zdálo? A kdo říká,že to nebyla skutečnosti? Nikdo! Ani Harry si to nemyslel, protože clona, která mu zabraňovala cokoli cítit, byla pryč.

Harry vyskočil ze svého postele uprostřed půlnoci a spěchal do ložnice své matky. Jakmile otevřel dveře pokoje zastavil se na prahu. Lily nebyla v posteli sama. Vedle ní ležel černovlasý muž. Když se Harry podíval blíž, poznal Severuse Snape. Profesora lektvarů. Svého druhého otce. Harry váhal, zda nemá utéct do svého pokoje, ale Lily se neklidně zavrtěla se v posteli, protože cítila něčí pohled. Lily otevřela obě své oči. Hned jak si všimla Harryho u dveří, bez jakéhokoliv zájmu shodila Severusovu ruku ze sebe a přispěchala k Harrymu.
"Co se stalo? Jsi v pořádku?" zeptala se vystrašeně Lily a poplašeně hledala v Harryho tváři nějaké příznaky nějaké nemoci. Lily ani na odpověď nečekala, ani nedoufala, že se tak rychle vzpamatuje.
"Moc mě mrzí, že jsi měla kvůli mně starosti," vykoktal pomalu ze sebe a těžce Harry.
"Harry!" vykřikla radostně a dojatě Lily, přivinula Harryho ke své hrudi.
"Ty nemusíš omlouvat! Je to naše vina, nedokázali jsme tě ochránit." Lily chtěla, abych jejich synové vzali ve svých postelí, ale tu noc vzala Harryho k sobě. Lily znovu cítila, že její Harry je opravdu s ní. Když se Severus probudil, byl překvapený, kdo s ním leží v posteli vyjma Lily. Harry se ve spánku několikrát vystřídal strany. Jednou se přitulil k Lily, úplnou náhodou se přitulil i k Severusovi. Severus se během noci probudil, a zjistil, že se k němu někdo tiskne. A Lily to rozhodně nebyla, o chvíli později mu došlo, že je to Harry. Na pár minut ztuhl, ale pak se uvolnil, a ještě pevněji ho k sobě přitiskl. Ráno se Harry probudil jako první, zjistil, ke komu se tiskne. Poprvé se chtěl jako Severus odtáhnout, ale pak toho nechal. Severus se zamrvil, ale spal dál. Harrymu do ucha zašeptal: "Rodiče tě milují. Odpusť jim!" Harry si znovu lehl a ještě hodnou chvíli spadl dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.