7K-HPaD

15. ledna 2015 v 21:10 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Berith


Všichni seděli jako okroupci na jedné sedačce v soukromých komnatách Lily v Bradavicích. Rozmýšleli, co dál podniknout. Předchozí hodinu probírali různé plány, ale za chvíli jim došly nápady. Všechny nápady prohlásili za nesmyslné. Teď jenom tiše seděli a čekali na zprávu od Voldemorta. Čekali, že bude mít nějaké požadavky. Na myšlenku, že by ho Voldemort rovnou zabil vůbec nedokázali ani pomyslet. Lily seděla uprostřed mezi Siriusem a Severusem, vůbec se nehýbala, svojí myslí byla u Harryho. Severus se snažil udržet na místě, měl nutkavou touhu dostat za Harry k Voldemortovi. Severus musel zůstat v Bradavicích, po únosu Harrymu mu došlo, že Voldemort mu nikdy více nebude věřit. Voldemort byl několikrát v Severusově mysli, nikdy nic vážného neodhalil, ale Voldemort si dobře uvědomoval, že pro Severuse je rodina nadevše. Sirius se otřásal spíš vztekem než strachem. Největší vztek měl na Jamese, Severuse, sebe. Jak mohli dopustit, aby Harryho unesl ten hnusný Voldemort, který vlastní celou Anglii? Dveře pokoje se rozlétly a dovnitř vstoupil James Potter. Všichni vyskočili z pohovky na nohy. Mlčeli tak dlouho, dokud James jako první nepromluvil.
"Vypadala to jako čistá práce bez ztrát na životech, ale pak jsme prohledali celý obchod. Jeden zraněný, jeden mrtvý. Nevím, zda obchod ještě otevřou. Kdo by hledal Voldemorta mezi dětmi?" Vyčerpaný James spadl na uvolněnou sedačku.
"Obě těla byla neuvěřitelně poškozena, mysleli jsme si, že jsou oba mrtví, ale mrtví byl pouze majitel obchodu, Jim, a jeho syn, Steve, byl pouze zraněn. Všude bylo tolik krve. Myslel jsem si, že si na to jednou zvyku... Ale nezvyknu!" Sirius po celou dobu, kdy James mluvil, zatínal prsty do dlaně. Když dlaň rozevřel, měl tak krvavé otisky od svých nehtů. Už to nedokázal vydržet, vyskočil na nohy a svůj pohled obrátil na Jamese. Jeho obličej byl plný zuřivosti.
"Je to tvoje VINA!" zařval Sirius na Jamese. James sebou překvapeně trhl, Sirius se na něj nikdy nezlobil. Sirius pokračoval: "Kdybys Lily doopravdy miloval, odpustil by jsi jí všechno. Ona by zůstala s tebou, a dnes by nešla se Severusem a Harrym navštívit Prasinky. Je to tvoje vina."
"Nikdy to nedokážeš pochopit. Já jsem ji miloval celým svým srdcem a ona mě podvedla." James mluvil pomalu, tohle byla hádka se Siriusem za celou dobu jejich přátelství.
"Mýlíš se! To ukazuje, jaký jsi dobrý přítel. Proč si myslíš, že jsem měl tolik žen, a nikdy se nezamiloval, neoženil se? Protože jsem miloval - miluji - Lily. Ale narozdíl od tebe jsem ji miloval natolik, že jsem se od ní držel rád a sledoval jsem ji pouze z povzdálí. Věděl jsem, že mě nikdy nebude miloval tolik jako já ji. Denně jsem pozoroval ji a Severuse, to byla pevná a oboustranná láska. Ale ty jsi tvrdil, že ji máš rád, ale přesto ses k ní nedokázal chovat normálně. Ubližoval jsi jí, Severusovi, a jejím přátelům, jenom abys ji získal pro sebe. Když se souhlasila s vaším vztahem, když souhlasila se svatbou, vůbec jsem nechápal proč právě ty, když miluje Severuse. Když já ji miluji. Když ona miluje Severuse. Ptal jsem se stále dokola, co máš ty a já nemám?" Sirius musel skončit, všechno to na Jamese vykřičel a teď mu docházel dech.
"Já to nechápu," hlesl zmatený Jamese.
"Ale chápeš!" přikázal mu Sirius "Já, ty, Severus všichni milujeme Lily, ale Lily si vybrala Severuse. Ty jsi idiot a kvůli tobě unesl Jamese. Lily kvůli tobě odešla od tebe k Severusovi, protože jsi ji sám odehnal. Kdybys ji od sebe neodehnal, možná by s tebou kvůli výčitkám zůstala. Je to pravda, Lily?"
"Ano," přisvědčila zahanbeně Lily.
"Vidíš?! Odehnal jsi ji ze své náruče do náruče svého nejlepšího přítele. Teď ji ani jeden z nás neuvidí tak často, jak bychom si oba přáli."
"Siriusi, mýlíš se. Jsi Harryho kmotr. Pokud někdy budeš moct být se mnou v místnosti a netrpět přitom bolestí, jsi kdykoliv vítán. Za to," namířila prstem na Jamese, pak řekla tvrdě, "nikdy více už tě nechci vidět. Možná za nějaký čas. Nebudu se dívat nebo poslouchat, jak slepě sloužíš Voldemortovi."
"Já sloužím Ministerstvu kouzel," odporoval James.
"A kdo ovládám naše ministerstvu?" zeptal se cynicky Siriuse.
"Jak si přejete, odcházím," řekl James naštvaně a odevzdaně, prohlédl si všechny přítomné, než odešel konečně z místnosti.
"Co s námi bude?" Na Lily přišla zima, pažemi se objala. "Je tolik málo naděje, že je ještě naživu."
"Tak nesmíš přemýšlet," odporoval jí Sirus a s povděkem ji vzal do své náruče a mohl si užívat aspoň její přítomnosti ve své náruče, cítit její teplo a přisvojit si ho, když už nemůže mít její srdce. Sirius ji miloval tolik, že se dokázal spokojit i s tím málem po celé ty roky. Ale Sirius nedokázal dopustit jednu jedinou věc, dostat Lily z okruhu svých přátel. Nikdy více ji nevidět.

Voldemort si vybudoval svoje vlastní sídlo. Užíval si, když se jeho služebníci klepali strachem nad pomyšlením, že si vybere jejich sídlo, aby tam strávil nějaký čas. Ale za nějakou dobu ho to omrzelo jako všechno předtím. Tak si pomocí kouzel postavil vlastní sídlo, které klasicky pojmenoval - Zmijozel Manor. S ničím méně honosným se nechtěl a nikdy nespokojí. A právě sem zavedl svého mladého přítele. Ach, unesl ho hned z několika důvodů.

Chtěl si ujasnit sám na vlastní pěst, zda je opravdu nadaný nějakou mocí, kterou on sám nevládne. Jeho špehové v Bradavicích se rozcházeli ve svých zprávách. A tak se rozhodl na to podívat sám. Nevěřil ani jednomu z nich. Jak ironické! Voldemort má v Bradavicích hned dva špehy, ale ani jednomu nemůže důvěřovat. Druhý důvod byl ten, že na praktické ukázce zjistí, zda má Harry Potter silnou povahu a povahu. Zda se nezblázní. S druhým bodem těsně souvisel třetí důvod. Už několik roků se touží s někým podělit o svůj úžasný plán, jak zůstat naživu. A pokud Harry Potter všechno tohle přežije a zůstane mu zdravý rozum, klidně ho vrátí ke svým rodičům. Stejně jim ze strachu nic neřekne. Tím si byl jistý. Je to ještě dítě. Může ho nechat ještě několik let žít. Navíc, když se nad ním na nějakou dobu slituje, kouzelnicí si pomyslí, že stárne a chybuje, a pak znovu udeří v plné síle. Ti hloupí pošetilí, slabí lidé!

"Vítej, Harry, chlapče v mém sídle." Voldemort vstal ze svého masivní křesla a šel pozdravit chlapce, který ho má připravit o trůn. Voldemort zůstane o samotě s Harrym a toho malé chlapce nepotřeboval zastrašovat, pověsti o jeho krutosti se o to postarají samy. Pouze mávnutím ruky poslal Voldemorta svého poskoka, který přivedl Harry. Voldemort měl na sobě jenom kalhoty a košili s dlouhým rukávem. Všechno černé. Všechno z jemné látky na pohled. Ještě jemnější na pohlazení rukou, téměř jako hedvábí, ale hedvábí to nebylo.
"Znáš mě, Harry?" zeptal se Voldemort, když stanul před malým chlapcem.
"Tom Raddle," odpověděl chlapce. Voldemort se zastavil a odolal toho chlapce zabít. Jaká odvaha nebo hloupost? Své dřívější jméno tolik nenáviděl. Ale tajně toho chlapce musel obdivovat, že se odvážil něčeho tak neodpustitelného. Copak mu nezáleží na životě.
"Voldemort. Pán zla. Ty-víš-kdo," opravil ho Voldemorta.
"Maminka říkala, že se nemám bát smrti. Každý umře. Záleží na čase. Vykládala mi o Vás všechno, abych znal svého vraha, pokud tato situace nastane. Chtěla, abych silný a nebál se." Harry stál před tím vysokým pánem, které znal vyprávění od své matky. Uvnitř se třepal strachem, ale navenek zůstal strachem ztuhlý a nehybný. Harry si pamatoval, když tatínek něco provedl a bál se maminky, že povídal, hodně povídal, aby maminka zapomněla na jeho prohřešek. Harry byl celý strachem prolezlý, dokázal jenom mluvit a mluvit. Harry věděl, že mluví hlouposti, kterého budou stát život, protože podle maminky nevěděl, kdy má zavřít a otevřít pusu. Tohle byla zřejmě příležitost, aby držel jazyk za zuby, ale strach mu to nedovolil.
"Když jsem poslouchal váš příběh, připadal jste mi smutný a osamělý, protože jste neměl přátele. Ani v Bradavicích jste si nenašel pravé přátele. Bylo vás líto. Ředitel Brumbál nás často navštěvuje. Říká, že nemáme litovat mrtvé, ale máme litovat hlavně ty živé, kteří nepoznali žádnou lásku, přátelství."Voldemort ještě nebyl připravený zabít chlapce, ale nemohl dál poslouchat jeho řečí, proto se rozmáchl a svou paží chlapce udeřil do tváře takovou silou, že Harry otočil svou hlavu o 60 stupňů doprava a klopýtl. Harry neměl za sebou žádnou oporu, a tak spal na podlahu. Než se Harry dokázal postavit, Voldemort se uklidnil natolik, aby nesáhl po své hůlce ve své kapse.
"Lituji vás, nemáte žádné přátele, rodinu. Trávíte čas sám." Harry povstával před Tom a nejistě se díval na Toma. Očekával, že už budu dávno mrtvým. Voldemort se místo toho rozhodl, že lepší bude přejít rovnou k jeho plánům, než se neubrání zabít Harryho Pottera, toho spratka. Voldemort drsně popadl Harry za jeho malou paži, zamumlal nějaké kouzlo a bez varování se s ním přemístil. Když Harry ucítil, že ho něco táhne za pupek, rychle zavřel oči. Harry otevřel oči, až pod svýma nohama cítil pevnou zem. Jakmile Harry otevřel oči, rozhlédl se kolem sebe. Všude byly kopce, všude samá tráva. Oba kouzelníci, i když jeden nedobrovolně, zamířili ke kamennému kruhu s kamenným oltářem. Stonehenge? Vypadalo to tak.

Když přišli do středu kruhu, který ohraničoval kolem deseti vysokých a mohutných kamenů, přišel muž v kápi. Nevypadal jako smrtijed, přesto se k Voldemortovi choval jako ten nejposlednější sluha. Voldemort si od něj převzal pohybující se raneček starých šatů. Když Voldemort převzal balík šatů, muž zmizel stejně rychle, jako se objevil. Poté Voldemort mávl hůlkou. Vyčarované provazy Harryho připoutaly k vysokému kameni kolem stehen a hrudníka. Voldemort položil pohybující se ranec šatů na kámen, hýbal se! Voldemort se vzdálil od kruhu, jenom aby něčím bílým kolem sebe vytvořil pravidelný kruh. Pouze už jenom pozvedl svoji kouzelnou hůlku a vyčaroval oheň. Následně svoji hůlku schoval do záhybů svého hábitu, a na oplátku z něj vytáhl střední dýku. Voldemort pozvedl svoji levou dlaň, aby se řízl a pár kapek spadly do ohně. Oheň zasyčel a Voldemort začal něco prozpěvovat v latině. Harry ztratil pojem o čase, nejasně si uvědomoval, že je noc, přestože v kruhu Harry viděl perfektně, ale všechno ostatní mimo kruh se ztrácelo ve tmě. Bylo sto strašidelné a magické. Harry cítil, že se něco děje, něco špatného. Velice špatného.

Harry toužil, aby ho dostihl spánek a všechnu tuhle hrůzu zaspal. Harry si byl jistý, že se schyluje k něčemu opravdu strašnému. Harry zahlédl, jak se nad ohněm zjevil tmavý stín, ale prozatím to byla jenom hustá mlha, která se formovala… do vysokého muže s nelidským obličejem, prázdnými důlky místo očí, rohy na hlavě, ocasem, kopytem místo jedné nohy, místo vlasů měl hady, místo rukou měl vlčí drápy. Nově příchozí pokynul Voldemortovi, ale nepronesl ani jedno slovo. Ale i tak věděl, co má udělat. Nedělal to poprvé. Voldemort položil raneček na oltář, sundal z něj deku a na kamenném oltáři ležel malý novorozený chlapec. Chlapec do té doby spal, ale chlad proudící z kamenů ho probudil a on se rozplakal do ještě před chvílí tiché noci. Voldemort ani na sekundu nezaváhal, věděl, co by ho čekalo - smrt. Voldemort poprvé před někým poklekl, vstal a rovnou zabodl ostrou dýku do chlapcova srdce. Harry to vše viděl, a v této chvíli nebyl schopný ničeho. Byl a zároveň nebyl ve svém těle, mohli by mu udělat cokoli, ale on by se nedokázal ani pohnout, zvednout ruku nebo ani mrknout. Voldemort se dychtivě a zbožně díval na muže stvořeného z pouhé mlhy, i když v tomto momentě byl zcela skutečný. Vychutnával si obětu novorozeného, především nevinného chlapce, který mu může přinést jenom smrtelník. Démon, náš se jmenoval Berith, může přijít mezi lidi jenom tehdy, když ho přivolá nějaký pošetilý a hloupá člověk. A je jedno, jestli je to člověk nebo kouzelník. Démon touží jenom po jedné věci - krvi, masu. Nic jiného ho tak dobře neuspokojí jako tyto dvě věci. V Harryho mysli vytanulo slovo ďábel, démon, běs, děs, ale pak znovu jeho mozek ustal v činnosti a dokázal se pouze dívat upřeně pořád dopředu. Díval se dopředu, ale neviděl vůbec nic. Obrátil se sám do sebe. Nevnímal svět. Necítil bolest, štěstí. Necítil nic. Byl zombie.

Ďábel přistoupil k Voldemortovi, pozvedl obě své dlaně a vzal jednu Voldemortovu ruku do sevření. Voldemort cítil, jak k němu pluje darovaná energie, která mu dávala nesmrtelnost, uzdravovala veškeré jeho zranění, zase byl úplně zdravý, nesmrtelný a o několik let mladší. Tento rituál prováděl už hodněkrát. Přesné číslo si nepamatoval. Nic to pro něj neznamenalo ve srovnání s nesmrtelností a nedotknutelností. Tento rituál musel opakovat vždy jednom po dvou letech. Vždy se najdou hloupí lidé, kteří obětují své právě narozené dítě ve vidině získaného bohatství. A skutečnost? Nedostanou vůbec nic. Zůstanou jim jenom oči pro pláč.

Když Voldemort spustil ruku bez vděčnosti a výčitek, vše bylo u konce. Démona však upoutal mladý chlapec, který byl všeho svědkem. Berith si uvědomoval, že smrtelník nikdy předtím nikoho sebou nepřivedl, toho zaujalo, ale víc ho zaujal i ten chlapec. Berith věděl, proč Voldemort nechal chlapce, aby vše viděl - chtěl ho zabít. Ne fyzicky, ale duševně. Berith si četl v jeho mysli jako v otevřené knize. Démon věděl, že chlapec je na dobré cestě, aby se už nikdy více neprobudil do skutečného lidského světa, ale viděl tam i jiskru života, kterou v sobě ještě stále nosil. Berith rád škodil lidem. A proto se rozhodl dát tomu chlapci ještě šanci a uškodit tím Voldemortovi, kterému rád škodil, škodil rád všem lidem, ale uzdravením chlapce Voldemortovi uškodí ještě víc a to vyváží fakt, že se chlapec uzdraví a on bude připravený o další oběť, který by se jistotně dostala do pekla.

Voldemort překvapeně ucouvl, když se ďábel proměnil v nádherné anděla. Nikdo předtím ho v této podobě neviděl. Berith měl i křídla, ale místo běloskvoucí barvy měli jeho křídla barvu černou jako uhel. Byl vysoký, svalnatý, jemné rysy v obličeji, mohutná a lesknoucí křídla. Padlý anděl, který se stal démonem, poklekl před bílou čárou, která ohračovala kruh a nepustila ho dál. Berith z těsné blízkosti pozoroval chlapce, a mluvil k němu pouze v myšlenkách, aby Voldemort nepojal podezření a nechal toho chlapce žít.
"Harry Potter, zatím nevinný. Pamatuj si, na světě není jenom zlo a dobro. Dobří lidé konají zlo v dobrém úmyslu a naopak. Necítíš žádné štěstí na světě, tupě se díváš a nic nevidíš, ale mohu tě ujistit, že na světě je stejné množství štěstí a zloby." K Harrymu slova pronikala pomalu, ale víc ho uzdravol pouze hlas padlého anděla, protože zněl jako zvonkohra, než obsah sdělení.

Voldemort se bál, aby se démon nevymkl kontrole. Nikdy předtím se tak dlouho nezdržel v jeho vyčarovaném kruhu. Voldemort něco zamumlal, Berith se neochotně otočil od chlapce a zmizel v sekundě. Voldemort se nechutně podíval na Harry Potter.
"Stala se z tebe troska!" zasyčel na něj Voldemort a Harrymu něco hodil, Harry to chytil a náhle si uvědomil, že je to přenášedlo, když ho něco zatáhlo za pupík.
"Živý nemrtvý!" Harry zaslechl Voldemortův vítězných smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.