5K-HPaD

15. ledna 2015 v 21:04 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Nová rodina


Lily zůstala sama. Choulila se do svého hábitu, bylo jí zima. Nemohla pochopit, co to udělala. Nechala se unést. Jak to mohla dopustit? Zničila všechno. James ji začne nenávidět. To při nejlepším. Může se začít i mstít. Destin si nejspíš vybere otcovu stranu. Jak jinak? Podvedla přece jeho otce. Dobytá důvěra se ztrácí lehce a rychle, ale těžko a pomalu se buduje. Bylo by v pořádku, kdyby Destin nenáviděl ji, stejně jako James. Ale Lily měla obavy, že jak James, tak Destin, začnou nenávidět a obviňovat i Harryho. On je přece výsledek jejího uklouznutí. Harry jim ho bude neustále připomínat. Lily nejistě tušila, že možná zraní i samotného Harryho. Tolik let mu lhala! A ona naráz přivede Severuse a on bude požadovat, aby ho Harry považoval za otce. Muže, kterého potkal teprve nedávno a vůbec ho nezná. Lily klesla na kolena, klečela na studené podlaze a sama se trestala. Ruce si dala před obličej. Lily sundala dlaně z tváře, uslyšela kroky, a chtěla se podívat, kdo přichází. V muži poznala známou postavu. Severus. Severus přichází.
"Lily! Co se stalo? Vstaň!" Severus vztáhl pomocnou ruku, aby pomohl Lily vstát, ale ona odmítla. Severus si sedl na studenou zem a přitáhl si ji do náruče, aby jeho tělo pohltilo zimu a Lily byla v teple.
"Ach, Severusi," zasténala pouze Lily a svezla se ještě do jeho pevné náruče. Lily si pomyslela, že Severus bude ten jediný muž, který zůstane na její straně. Až všem dojde, co je doopravdy zač.
"Prosím, řekni mi, co se stalo," pošeptal Severus Lily do ucha úpěnlivě a Lily mu teda všechno prozradila.
"James je idiot. Myslel jsem, že vyrostl, změnil se. Zřejmě jsem se mýlil. Ale já jsem tady pro tebe, zůstanu navždy s tebou. Pro tebe. Pro Harryho. I Destin bude patřit do naší rodiny, James ti ho nemůže vzít."
"Myslíš?" vyšlo z Lily, její tón postupně vyšel až do výšky, "mudlové a mudlovští šmejdi mimo Bradavice nic neznamenají!"
"Neříkej si tak!"
"Ale Severusi! Já jsem mudlovský šmejd a jsem na to hrdá, přece nebudu ignorovat svoje , milovala jsem je."
"Dobře, dobře," zamumlal Severus, uklidňoval Lily.
"Bože! Poslala jsem Harryho pryč a on ani neví, kde je zmijozelská kolej. Vidíš? Jsem příšerná manželka, příšerná matka. Jak mě můžeš mít rád? Jak může být na mně něco dobrého?"
"Láska je slepá. Pro mě jsi ta nejlepší osoba. Každý má nějakou chybu. Pamatuješ, ani já nejsem bezchybný. Ani James. Nikdo. Pojď, najdeme Harryho. Původně jsem hledal Ginny Weasleyovou, vyplížila se z mrzimorské koleje. Profesorka Prýtová mě požádala o pomoc."
"Dobře," souhlasila Lily, přijala Severusovu pomocnou ruku a postavila se na vratké nohy. Společně šli hledat jejich syna.

"Pane Pottere! Slečno Weasleyová! Co tady děláte?" Severus vtrhl do prázdné učebny, kam se chodívali schovat páry, aby měli v noci soukromí na svoje hrátky. Když tady našel teprve prváky, a k tomu ještě svého syna, ústa se mu stáhla do rovné linky a pokoušel se ovládnout svůj hněv. Děti drželi Denního Věštce v rukou. Ale ani přítomnost Denního Věštce to nezlepšila, všichni nezletilí kouzelníci měli zakázáno číst jakékoliv noviny. Venku se děli děsivé věci a některé plátky si nebrali příliš servítek a zveřejňovali i skutečnosti a fotografie, které nebyly určené dětskému oku. Severus se ohlédl za záda a zavolal na Lily, která se nacházela v chodbě napravo.
"Profesore Snape," řekl Harry trochu zajíkavě, když si uvědomil, že se dívá na svého otce, ale zůstal klidný, to měl po otci, Severus také vydržel být klidný za jakékoliv situace, "venku se dějí hrozné věci. Otec nás opustil, já jsem nyní nejstarší a nejspíš jediný muž v rodině a já se teď musím postarat o svoji matku!" Severus ztuhl, zatímco se Lily vrhla ke svému synovi a děkovala Merlinovi, že je živý, a že ho nenapadlo opustit bradavické pozemky. Severus se mezitím vzpamatoval. Harry věděl a Severus automaticky a nesmyslně očekával, že se mu Harry vrhne kolem krku a bude mu říkat tati. Zatímco Harry pořád označuje James jako svého otce.
"Musíte mě všechno naučit hned, ne postupně!" řekl umíněně a rozkazovačně Harry dětským hlasem plným zoufalství. Harry si přál ochránit svou matku před svým otcem, který jí tolik ublížil. Přál si ji ochránit před zlem tam venku za hradbami Bradavic, ale cítil se bezbranný jako dítě, kterým i byl. Ale to ještě neznamenalo, že se mu to líbilo. Chtěl to změnit.
"Slečno Weasleyová!" Připojila se k nim profesorka Prýtová, která odvedla protestující Ginny, která chtěla zůstat s Harrym a pomoct v konfrontaci s jeho matkou a profesorem Snapem.
"Uvidíme se zítra, Harry!" Ginny ještě zamávala Harrymu, než zmizela za rohem, jak ji její kolejní ředitelka vlekla za hábit na kolej.
"Poslouchej Harry," Severus si klekl na kolena, aby byl na stejné úrovni jako Harry, Harry se odtáhl, protože věděl, že to není normální chování profesora a odtáhl se, "vím, že jsi slyšel rozhovor mezi svou matkou a otcem. James se tě zřekl. Jsi mým synem. Pokud budeš někdy chtít, můžeš mi říkat tati, můžeš nosit mé příjmení. Ale ber jako fakt, že já navždy zůstanu s tvou matkou, budu ochraňovat tebe a tvou matku. Tvoje maminka miluje tvého otce a stejně tak mně, ale James ji zřejmě přestal milovat. Já jsem ji nikdy nepřestal miloval, proto jsem tady já a ne James." Severus se pokusil vzít Harryho do náruče, ale on se vysmekl a udělal několik kroků vzad.
"Otec neopustil maminku, opustil mě, protože nejsem jeho syn. Nemůžete mi vzít i mou maminku! Prosím," protestoval Harry, nabíral moldánky a byl na nejlepší cestě se rozplakat. Severus zastavil Lily, která se znovu chtěla vrhnout k Harrymu.
"Ty jsi mě neposlouchal, Harry! Já jsem tvůj otec, ty jsi můj syn. Když jsem o tobě slyšel, zamiloval jsem si tě, ani jsem tě nemusel vidět. Takto se chová pravý otec, pravý otec by tě nikdy neměl opustit. James opustil vaši rodinu, ale já chci založit s Lily novou rodinu a ty budeš její součástí, i kdyby sis to třeba nepřál. Já vás nikdy neopustím, jako to udělal James. Slibuji. Je to všechno v pořádku? Souhlasíš?" zeptal se Severus, Harry přikývl. Severus na malou chvilku zatoužil vzít svého syna do náruče, ale Harry se vrhl do náruče své matky a Severuse si moc nevšímal. Severuse to zabolelo, ale dobré bylo i to, že jeho syn neplakal kvůli takovému kreténovi jako byl James Potter. Lily si na Severuse chápavě usmála přes synovo rameno, a zašeptala Severusovi: "Dej mu čas."

Harry šel do Velké síně na oběd, zatímco vzpomínal na včerejší večer. Matka ho zavedla na kolej. Harry ve Zmijozelu bloudil a hledal tu správnou ložnici. Když Harry našel správný pokoj, svalil se na poslední volnou postel a usnul v hábitu se znakem hada na prsou, který se objevil hned po zařazení do Zmijozelu. Harry stejně oblečený i vstal, jenom vyměnil spodní prádlo, vykonal ranní hygienu a mohl se vydat na snídani. Ginny se připojila k Harrymu, obě koleje měli klubovny v přízemí. O něco později je dohnala Hermiona. Harry byl uprostřed a dívky šly po obou stranách. Harry pouze poslouchal jejich povídání, zatímco na nich vpředu čekal Draco Malfoy, který se připojil po boku Hermiony.
"Pottere, jmenuješ se vůbec Potter? Celá škola už ví, že se tě zřekl otec. Víš, že od teď už nemůžeš používat jeho příjmení v kouzelnickém světě? Jsi syn nikoho!" Prváci Havraspáru se postavili před Harryho a posmívali se mu. Zachariáš. Micheal. Terry. Morag. Mluvčího dělal Michael.
"Harry samozřejmě má otce, každý má nějakého otce. Harryho otec se jmenuje Severus Snape, vedoucí zmijozelské koleje. Upozorňuji vás, všechny pověsti jsou pravdivé. Severus je můj kmotr, já to musím vědět," pochleboval se Draco a celou partu tím odradil, téměř uprchli.
"Opravdu je profesor Snape je tvůj kmotr?" zeptal se Harry, teprve teď se vzpamatoval.
"Samozřejmě, to z nás dělá rodinu. Navíc se ničeho neboj, Severus je skvělý. Zamiluješ si ho!" povzbuzoval Draco Harry.
"Ale já mám rád Severuse Snapea od prvního setkání, i když jsem nevěděl, že je to můj otec. Trápí mě něco jiného. Je to špatné, pokud chci, aby mě měl rád James, i když není můj pravý otec? Chybí mi. Chci, aby se vrátil. Poslal jsem mu dopis. Určitě mi neodpoví. Jsem pro něj jenom cizí dítě," řekl Harry pravdu, co ho doopravdy trápí. Kluci mlčeli, ale odpovědi se chopila Hermiona.
"Tvůj otec se zlobí na tvou mámu ale ne na tebe. Až se uklidní, přijde za tebou."
"Myslíš?" zeptal se pochybovačně Harry a naklonil hlavu k Hermioně, aby ji viděl do tváře. Visel na každém jejím slově, ale odpověděla Ginny, která byla chytrá, a už věděla, že Harry není ten, za kterého ho považovala. Takový byl Draco, ne Harry.
"Jistěže, já si myslím to samé," přisvědčila pevný hlasem Ginny. Harry se k ní otočil a poděkoval jí úsměvem. Ale tímto neskončilo, Harry si vyslechl ještě další urážky u svého vlastního stolu.

První týden ve škole byl jedním slovem zvláštní. Tři dny uběhly, než Harry měl všechny předměty, které bude mít v prvním ročníku po celý školní rok. Všechny ty hodiny byly nudné. Profesoři celou hodinu mluvili pouze o bezpečnosti. Až ve čtvrtek a pátek se poprvé naučili první kouzla. Levitovat pírko. Usednout na koště a vzlétnout. Energetický lektvar. Přeměnit špendlík na sirku. Jedinou výjimku se stala hodina Dějiny čar a kouzel. Profesor Binns přišel na první hodinu, usedl do svého křesla a rovnou začal vykládat o prvních kouzelnících ve staré Anglii. V první příběhu se objevil Merlin, Morgana a Artuš. Draco, Ginny, Harry, Hermiona seděli spolu u jednoho stolu jako v každé hodině. Draco se nenamáhal ani poslouchat, ale neodvážil se usnout. Tomu nedovolovala jeho čest. Ovšem poznámky si nedělal. Hermiona pozorně poslouchala, poznámky si psala rukou pečlivě, pochopitelně stejně jako Draco nedokázala skrýt skutečnost, že se poprvé ve vyučování nudí. Ostatní hodiny pro ni byly velkým přínosem. Ginny a Harry si očarovali brky, aby sami psali na papír, co diktuje profesor. A to všechno proto, aby mohli dychtivě poslouchat profesora Binnse. Oba prváky zaujala myšlenka, že Merlin dokázal v mnoha případech kouzlit bez hůlky. A i Morgana to dokázala, ale Merlin toho dokázal daleko více. Byl pátek a oni poslední dvě hodiny za sebou právě Dějiny. Harry a Ginny se rozhodli, že po večeři něco zkusí.

Týden nebyl zvláštním jenom tím, že Harry prožil svůj první týden v Bradavicích. Bradavice byly úžasné a Harry neměl problém s tím, aby se tady za chvíli cítil jako doma. Harry slíbil, že stráví celou sobotu a neděli ve společnosti Severuse a Lily. Ve volných chvílích, když neměl Harry co dělat, přepadaly ho stavy úzkosti. Harry nevěděl co očekávat. Profesor Snape se k němu choval v hodinách jako ke každému obyčejnému studentovi, ale mimo vyučovací hodiny se k němu choval mile. Studenti z mudlovských rodin mu říkali Potter, když ho neznali. Ale všichni studenti z kouzelnických rodin a profesoři mu všichni říkali Snape. A ostatní jeho přátelé mu říkali prostě Harry. Harry se rozhodl, že se na to zeptá své matky. Bylo to velmi matoucí. Harry někdy neměl tušení, na koho to volání, dokud ho někdo z jeho přátel neupozornil, že to volají na něj.

Čtyři přátelé se po vyučování naobědvali, aby mohli zbytek odpoledne strávit v knihovně udělat všechny úkoly, kterých bylo málo, aby měli volný celý víkend. Ke jejich partě se ještě přidali Theo, Blaise, Pansy a Dafné. V knihovně seděli u velkého stolu a byli to největší studijní skupinkou. A všechny úkoly měli hotové nejrychleji ze všech studentů v knihovně. Harry a Ginny se po večeři vypařili, aby mohli strávit volnou chvíli o samotě a uskutečnit jejich plány z hodiny Dějin čar a kouzel.

"Nezvládneme to. Jsme slabí kouzelníci. Nejsem tolik mocní jako Merlin," povzdechl si odevzdaně Harry, který držel v ruce papír A4 a vůbec nic se nedělo. Ginny se pokoušela o to samé, ani Ginny neslavila úspěch. Snažili se naučit ovládat svoji náhodnou magii. Kdyby tak uměli kouzlit bez hůlky! Byli by stejně velcí kouzelníci jako Merlin, který nepotřeboval k jistým věcem svou hůlku. Znělo to všechny pěkně a jednoduše, ale nikomu se to za tím od dob Merlina nepovedlo. Pravda, jistí kouzelníci umí bezhůlkovou magii, ale stále musí znát zaříkadla. Harry a Ginny pouze mysleli na věc, kterou si tolik přáli, aby se stala.
"Jsme stejně silní jako Merlin nebo Morgana, jenom svou moc nepoužíváme. Neumíme povolat svoji magii, když jsme soustředění. Když jsme byli malí a kouzlili, v tom čase jsme byli smutní, vystrašení nebo šťastní," řekla Ginny, která nebyla tolik smutná z neúspěchu jako Harry.
"Hm, něco mě napadlo," odpověděl Harry, myslí mu probleskl nápad. Harry změnil taktiku a čekal jenom chvíli, než se kus papíru sám poskládal na vlaštovku, která vzlétla a nespadla. Harry ji pomocí mysli navigoval a udržoval ve vzduchu.
"Ginny, ty jsi to uhodla, jenom si pomysli, že jsi šťastná a buď šťastná!" Harry se zasmál, když se k jeho vlaštovce připadala Ginnina vlaštovka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.