4K-HPaD

15. ledna 2015 v 21:01 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Ochránce


Potterovi vlastnili auto, které bylo očarované, a proto auto dokázalo spolknout šest lidí. Všichni Potter, Sirius a Remus jeli vyprovodit Harryho na nástupiště devět a tři čtvrtě. V autě vládla tichá atmosféra. Než rodina vyjela, každý se pohádal s každým. Samozřejmě jenom Sirius měl dobrou náladu, kterou mu nedokázal nikdo pokazit. Sirius rozdával úsměvy na všechny strany, ale každý mu to oplatil úšklebkem kromě Destina. Jenom oni dva se zakřenili na sebe navzájem.

Lily téměř nemluvila s nikým během zbytku prázdnin. Stále myslela na Severuse, který může zemřít dnes nebo zítra, a Remuse, který může a nemusí všechno prozradit. Harry a Destin spolu nemluvili už od minulého večera. Destin vtipkoval, že se Harry dostane do Zmijozelu a bude další velký černokněžník. Poprvé si bitku začal Harry a kluci si dali pěkně do zubů, oběma se spustila červená z nosu. James se kvůli tomu pohádal s Harrym, Destinem i Lily. Potterovi se mezi sebou vůbec nebavili. Remus byl zticha, aby se situace ještě nezhoršila. To ovšem Sirius nedokázal, a nesprávným způsobem se snažil všechny uklidnit.

Ministerstvo kouzel bylo pod úplnou nadvládnou Ty-víš-koho, a nezaměstnávalo nikoho dvojí krve nebo kouzelníky pocházející z mudlovských rodin. Ty-víš-kdo se snažil to samé pravidlo zavést i pro Bradavickou školu čar a kouzel, ale to nehodlal připustit Fénixův řád, který vedl Brumbál, a každým dnem se rozrůstal. Bradavice byla státní škola, a proto se rozhodli ji odkoupit a učinit ji tak samostatnou, soukromou školní institucí, kam by práva Ministerstva kouzel nezasahovala. Šest nejbohatších členů Fénixova řádu složili peníze a školu odkoupili před nástupem loutkové vlády. Zbytek peněz investovali do akcií, obligací, směnek, podílových listů. Škola si na sebe vydělávala sama. Novými vlastníky byli Blackovi, Longbottomovi, Brumbál, Potterovi, Bonesovi, Snape. Bradavice se stali bezpečným místem pro děti kouzelníků i pro mudlorozené kouzelníky.

Věštbu znala strana dobra i zla, Brumbál a Potterovi souhlasili s plánem a vypustili ji do světa. Harrymu věštba získala slabou slávu. Harry je přece dítě, říkal si každý kouzelník a kroutil hlavou. Ale i trocha naděje stačila k udržení aspoň jiskřičky naděje, že jednou všechno skončí a znovu bude existovat bezpečný svět bez Voldemorta.

Nástupiště bylo plné dětí a dospělých. Byly to zvláštní a těžké časy. Válka zuřila a vzala každému aspoň čtvrt rodiny do hrobu. A proto vůbec nebylo nic zvláštního na tom, že zbytek přeživších toužil po rodině. Vzrostl počet mrtvých víc než obvykle, ale naopak i počet svateb a narozených dětí stoupl, aby se ztráty vyrovnaly. Nikdo nechtěl žít sám.

Harry pokorně stál u svých rodičů, kteří rozmlouvali s Alice a Frankem Longbottomovými. Remus se k nim připojil. Sirius zbavil Harryho kufru, a vrátil zpátky k nim, aby se mohl pošťuchovat s Destinem, který byl hravější než Harry. Harry poznával spoustu dospělých ale i dětí.

Potterovi byli společenští. Hlavně James vždy někoho pozval na večeři k nim domů. Nenáviděl samotu. Jejich nejčastější hostem byli Sirius, Remus a Peter. Ale Harry z častých návštěv poznal i bratry Prewettovy, kteří se oba oženili po vzoru jejich sestry Molly Weasleyové, a každý z nich má aspoň dvě děti. A i Molly Weasleyová byla nejednou hostem i s celou její rodinou v domě Potterových. Harry v davu poznal i dvoje dvojčata Weasleyů. Fred a George. Ron a Ginny. Harry nikdy nechtěl mít Destina za dvojče, i když ho měl tolik rád. Harry si jistotně věděl, že Destin by na něj všechno sváděl, kdyby si byli podobní jako vejce vejci. Harry poznal i další rodiny, kteří přišli vyprovodit své děti do Bradavic Fenwickovi, Loučkovi, McKinnonovi, Dearbornovi. Ale Harry podle fotografií z novin poznal i smrtijedi a jejich děti, které nikdo nedokázal poslat do Azkabanu, protože skrývali své tváře za masky a pláště. Například takoví Malfoyovi, Goylovi, Crabbovi, Nottovi. Lestrangeovi. Celou kouzelnickou společnosti otřásla zpráva, že i Bella Lestrangeová porodila syna. A také se tipovalo, kdo je jeho pravým otcem, zda je to Lestrange nebo Ty-víš-kdo.

"Všechno bude v pořádku, slibuji, Harry." Lily pevně stiskla synovo rameno. Dlouho dobu syna pozorovala a poznala na něm, že není ve své kůži.
"Co když se dostanu do Zmijozelu?" zeptal se stísněně Harry, nejistě se podíval do očí své matky. Harry zabloudil pohledem k Weasleyovým. Ani jednoho Weasleyho neměl moc rád, strašně rádi a často žertovali na účet ostatních, ale Harry měl slabost pro jedinou dívku Weasleyovou. Destin často Harryho pomlouval, i když na konci prázdnin s tím přestal, ale škoda byla napáchána. Ginny Weasleyová, dvojče Rona, ho považovala za vejtahu. A právě ji Harry miloval, jak nejvíc v jeho věku bylo možné. Destin měl za to u Harryho červený vykřičník. Harry si byl jistý, že kdyby se dostal do Zmijozelu, otec by s ním nemluvil, ani Ginny by se s ním nemluvila, protože celá její rodina je z Nebelvíru.
"Harry, na tom nezáleží, já tě budu milovat pořád. Pokud otec nebo tvůj bratr tě nebudou mít za to rádi, jsou to ti nejhloupější lidi na světě. Navíc, pokud tátovi přeskočí, já ho znovu srovnám. Ty se ničeho neboj, jenom si užívej svůj první rok v Bradavicích. Slíbíš mi to, Harry?"
"Slibuji, mami. Budeš mi psát každý týden?" zeptal se Harry.
"Budu ti psát každý den, pokud budeš chtít, Harry."
"Ne, jednou nebo třikrát týdně stačí," ujistil Harry Lily. Harry si nechtěl v Bradavicích připadat v Bradavicích jako ufňukánek, který nevydrží bez své matky.

Harry se rozloučil s celou svou rodinou, kmotrem a Remusem, poté nastoupil do Bradavického expresu. Harry si přisedl do plného kupé, jediné místo bylo volné. Ostatní kupé byla zcela plná. Harry seděl v kupé s Nevillem Longbottomem, Hermionou Grangerovou, Minnie Loučkovou, Ronem Weasleym, Thomasem Prewettem. Harry byl celou cestu potichu nebo odpovídal, jenom když byl tázán. Harry pouze poslouchal jejich vyprávění o Bradavicích, tak měl z vyprávění o mnoho lepší požitek. Harrymu se během cesty nic zvláštního nestalo, jenom jednou si potřeboval odskočit na toaletu, a potkal profesora Snapea, jak hlídkuje na chodbách. Někteří vybraní profesoři měli nařízeno hlídkovat ve vlaku. Jako první se zastavil profesor Snape a zůstal na Harryho zírat, proto se Harry taky zastavil a zdvořile profesora lektvarů pozdravil. Harry slyšel během poloviny cesty už všechny pomluvy, které o profesorovi lektvarů kolovaly. Harry si umínil, že ani jedné nebude věřit, dokud se o nich nepřesvědčí. Severus Snape zkontroloval, zda je v chodbě všechno v pořádku, než zkusil zapříst hovor se svým synem.
"Takže Harry, už jsi slyšel všechny pověsti, které se o mně povídají? A věříš jim?" Harry se nejistě na profesora usmál, takovou otázku rozhodně nečekal, a hlavně položenou takovým zvláštním tónem. Harry si myslel, že bude muset profesora pozdravit jako slušně vychovaný student a odejít, ale místo toho si s ním chtěl profesor povídat. Jak zvláštní!
"Myslím, že jsem slyšel všechny pověsti, ale nevěřím ani jedné," odpověděl popravdě Harry. Harrymu se zdálo, že profesor Snape byl jeho odpovědí překvapen. Ale Harry nevěděl, že každý student z vyššího ročníku by před ním utíkal, kdyby ho potkali na chodbě. Každý student o něm věděl, že je smrtijed, ale nikdo nechápal, proč zůstává nadále i v Bradavicích.
"Proč? Ostatním jim věří," odvětil Severus Snape.
"O mém tátovi, vedoucím bystrozorů, i o mně, se povídají spousty drbů, ale ani jeden není pravdivý. Nechápu, proč to lidi dělají. Pomlouvají." Harry bezradně pokrčil rameny a hněv vyzařoval z jeho obličeje. Severusi se stáhlo břicho, on se mračil úplně stejně. Severus si znovu prohlédl Harryho, než mu položil další otázku. Harry už byl převlečený do hábitu. Severus zaklel. Kdyby byl Harry starší a měl stejně dlouhé vlasy jako Severus, mohli by se vydávat za dvojníky. Severus si přál, aby si nikdo té podoby nevšiml, nikdo přece neviděl jeho fotky z dětství. Severus nechtěl, aby cokoli Lily ublížilo, a pokud musí mlčet, tak prostě bude mlčet a ochraňovat jejich společné tajemství.
"Těšíš se do Bradavic? Jaká kolej je ti nejvíc sympatická?"
"Do Bradavic se netěším," Harrymu klesla ramena, odvrátil pohled od profesora lektvarů, protože věděl, že on je hlavou Zmijozelu, "vím, že se dostanu do Zmijozelu. A otec mě bude nenávidět. Měl jsem zůstat doma." Harry zadržoval slzy, bylo tady něco, co nikomu neřekl, ale cítil, že s profesorem Snapem je to jiné a všechno mu může říct.
"Pokud si budeš přát dostat se do Nebelvíru, Moudrý klobouk tvoje přání splní," ujistil ho Severus, který byl zaskočen Harryho reakcí. Severus v duchu nadával na toho pitomého Pottera. Co jeho synovi navykládal?
"Nikomu to neřeknete?" zeptal se naléhavě Harry. Když Severus přikývl, Harry se to pokusil vysvětlit Severusovi: "Já si přeji dostat do Zmijozelu, aby mi dopomohl stát se velkým kouzelníkem. Díky tomu ochráním svoji rodinu, naučím se od vás vařit ty nejlepší lektvary, ale bojím se, že mě otec přestane mít rád."
"Ach, to jsou vznešené cíle, pokud to tvůj otec nechápe, tak si nezaslouží tvou lásku," řekl pomalu a uvážlivě Severus. Severus se raději s Harrym rozloučil, Severus měl chuť zakroutit krkem Jamese Pottera. Severus vůbec nepochyboval, že Harry je jeho syn. Tím se vysvětlovalo všechno: jejich podoba, touha patřit do Zmijozelu. Severus měl úplně stejné důvody, proč se chtěl dostat do Zmijozelu, i když se to nakonec zvrhlo úplně jiným směrem. Pomáhej nám Merline, pomyslel si Severus. Každým dnem hrozilo stále víc a víc, že jejich tajemství vyjde najevo. Ale kdy? Dnes? Zítra? Ale jedno bylo Severusovi jasné, nikdy nedovolí, aby jemu synovi někdo ubližoval, i kdyby to měl být Harryho otec.

Harry se ocitl ve Velké síni a ani nevěděl jak, cestu do Bradavic prožil jako ve snu. Bradavice byly tak kouzelné! Prváci i starší žáci si poslechli píseň Moudrého klobouku. Profesorka McGonagallová, zástupkyně ředitele, začala vyvolávat jednotlivá jména letošních prváků. Nejvíc studentů přišlo do Zmijozelu, Mrzimoru, Havraspáru a nejméně prváků bylo zařazeno do Nebelvíru. Nejvíc mrtvých bylo Nebelvírů a žádný z prváků se do této koleje nehrnul. Spousty prváků porušovalo tradice a poprvé byli zařazeni do jiné koleje než jejich .
"Abbottová, Hannah!"
"Mrzimor!"
"Black, Sirius!"
"Zmijozel!" Sirius Black byl synovec Harryho kmotra. Regulus Black se rozhodl působit jako špeh, když zjistil, co je Voldemort zač ve skutečnosti. Regulus zjistil, že je Voldemort nesmrtelný, ale nenašel způsob, jakým to Voldemort docílil, a proto tajně přešel na stranu světla a na počest znovu shledání se svým bratrem pojmenoval svého prvního syna po svém starším bratrovi.
"Grangerová, Hermiona!"
"Zmijozel!" Velkou síni proběhl hlučný šepot, když jedna z mála mudlorozených byla zařazena do Zmijozelu.
"Lestrange, Orion!"
"Zmijozel!"
"Minnie Loučková!"
"Mrzimor!"
"Malfoy, Draco!"
"Nebelvír!"
"Patilová, Padma!"
"Havraspár!"
"Patilová, Parvati!"
"Nebelvír!"
"Potter, Harry!"
"Zmijozel!" Ve Velké síni propukl šeptaný hovor, ale otřesená profesorka McGonagallová všechny studenty hned zase utišila. Harry se posadil ke stolu, a teprve tehdy si všiml, že jeho matka sedí za profesorským stolem. Harry na malou chvíli zaváhal, než zamával své matce. O tomhle překvapení vůbec nic nevěděl!
"Prewett, Thomas!"
"Nebelvír!"
"Weasley, Ron!"
"Nebelvír!"
"Weasleyová, Ginny!"
"Mrzimor!"

Nikdo dalším na seznamu letošních prváků už nebyl, hostina a proslov ředitele Bradavic proběhl jako každoročně a pak se všichni rozešli do svých postelí. Harry se držel za nerudným páťákem, který dostal za úkol odvést zmijozelské prváky na kolej. Harrymu se rozvázaly tkaničky u botasek. Všichni ostatní studenti si obuli polobotky, zatímco Harry si dovolil propašovat botasky a zamaskovat je dlouhým hábitem, který se v Bradavicích nosí. Harry se zastavil, zavazoval si tkaničky a bezradně pozoroval, jak jeho spolužáci mizí za rohem. Harry si nadával do hlupáků, teď litoval, jaké si vybral boty.

Harry si zavázal boty, narovnal se a strnul, když uslyšel kroky a důvěrně známé hlasy, jak se hádají. Harry nehnutě zůstal na místě, opřel se o ledovou stěnu a poslouchal hádku svých rodičů. Jeho se hádali poprvé v životě!
"Jak jsi mohla vzít místo profesorky Studie mudlů, když Charitu, bývalou profesorku, zabil osobně lord Voldemort?! Našli jsme pouze části jejího těla, některé se vůbec nenašli!" řval James zvýšeným hlasem na Lily.
"Udělala jsem to, co jsem považovala za vhodné. Pokud se rozhodneš jinak, můžeš bydlet doma. Já, Harry a Destin zůstaneme v Bradavicích pod bradavickou ochranou. Já se nebojím. Nejsem slabá jako Charity Burbageová!" řekla klidným hlasem Lily.
"Ano, díky, že jsi to zmínila. Harry musí přestoupit do Nebelvíru. Nezáleží na nějakém hloupém klobouku, Harry nezůstane ve Zmijozelu! Nedovolím, aby se z něj stal další Voldemort!" vztekal se dál James.
"Jak něj něco takového vůbec můžeš říct o Harrym?!" poprvé na něj zakřičela Lily, vůbec Jamese nepoznávala.
"Copak si nepamatuješ věštbu?" zeptal se James ironicky. Jeho vztek poháněl strach, protože se bál o svého staršího syna, svou rodinu a moc mu to nemyslelo, když ta strašná slova vypouštěl ze svých úst.
"Ano, pamatuji si ji velmi dobře."
"Takže musíš vědět, že musí jít do Nebelvíru, aby se z něj nestal vrah. Ty se musíš vzdát svého místa profesorky," trval na svém James, dál křičel.
"Harry je tam, kam doopravdy patří. A nenazývej ho vrahem. Nikam nepůjdu, zůstanu po boku svého syna, abych ho mohla chránit. Nikdy tě nebudu poslouchat, to jsi přece mohl vědět, když sis mě bral!"
"Jak to myslíš, že Harry patří do Zmijozelu? Oba jeho jsou z Nebelvíru! Nemůžeme dopustit, aby se z něj stal vrah, a to se z něj ve Zmijozelu rozhodně stane!" Lily odvrátila tvář od Jamese, když znovu tvář pozvedla k Jamesovi, byla plný odhodlání. Lily se rozhodla všechno hodit za hlavu. Přece nedovolí, aby její dítě někdo označoval vrahem, pochyboval o něm. Rodič nesmí pochybovat o svém dítěti. A pokud James nevěří Harrymu, nemá mu právo říkat synu.
"Harryho otec je ze Zmijozelu. Harryho otec je Severus, ne ty. Spokojený? A pokud ještě jednou řekneš, že můj syn se stane vrahem, smrtijedem nebo dalším Voldemortem, tak ti to šeredně oplatím."
"Aha, takže takhle je to. Harry se nestane temným čarodějem, on je temný čaroděj po svém otci. Zříkám se ho! Ať se o něj postará jeho vlastní otec, smrtijed. Já a Destin se vracíme domů, ty už k nám nepatříš. Požádám o rozvod." James se sebral a vzdaloval se od Lily.
"Destina můžeš odvézt, ale on bude chtít vidět svou matku, a já o něj budu bojovat. Jsi ubožák, Jamesi!! Byla jsem tak hloupá, že jsem to tak dlouho dobu neviděla!" křičela za ním Lily, utírala si slzy z očí, aby mohla vidět toho pokrytce. Když James zmizel za rohem, Lily padla na kolena a nechala slzy padat na tvář. Nechala se unést a všechno prozradila, ale nelitovala toho.
"Mami!" Harry se rozběhl za svou matkou a rovnou se vrhl do náruče své matky. Lily se ještě víc rozplakala, když si smutně pomyslela, že Harry slyšel celý jejich rozhovor.
"Já vím, že je to všechno moje vina. Odpusť mi to, mami!" prosil úpěnlivě Harry a objímal Lily. Lily klečela, Harry stál, oba byli na stejné úrovni. Oba se utěšovali navzájem.
"To není pravda, je to moje vina. A Severusova," dodala Lily a hořce vzpomínala na onu osudnou noc. Lily zaťala nehty do svých dlaní až do masa jako trest za to, když si uvědomila, že ani teď té noci nelituje. Kdyby té noci nebylo, Harry by tady nebyl. Když ho porodila a poznala ho, zamilovala si ho a nikdy více už nedokázala pomyslet na tu noc jako na chybu. Harry přece nebyl žádná chyba. Byl to její syn.
"Je to vina Jamese, říkal o nás špatné věci," řekl tvrdohlavě a nesmlouvavě Harry, "řekl, že už není mým otcem. Pochybuji, že Severus Snape bude chtít tak zlobivé syna jako jsem já. Ale neboj se, já žádného otce nepotřebuji. Já jsem si vybral Zmijozel, abych se mohl stát dobrým kouzelníkem a ochránit vás. Přesně jak je to v té věštbě! Víš, že Zmijozelu nevyšli jenom zlí kouzelníci ale i dobří? Já vás všechny ochráním, věříš mi? Tebe a Destina. Otce - Jamese nepotřebujeme! Já se o nás postarám!" Lily se zhroutil svět, chtěla být sama, a tak Harryho poslala na kolej. Lily v bolesti zapomněla, že Harry je první den v Bradavicích, a neví, kde se nachází zmijozelská kolej. Harry nechtěl své matce odmlouvat, poslechl ji a opustil ji, i když velmi nerad. Harry bloudil, zabočil teprve do druhé chodby, když vrazil do Ginny Weasleyové.
"Co tady děláš?" vyhrkli zároveň.
"Vyplížila jsem se z koleje, abych mohla mluvit se svým bratrem Ronem. Nemluví se mnou, protože jsem se dostala do Mrzimoru. Omlouvám se, slyšela jsem úplně všechno co ty a navrch tvůj rozhovor s mámou. Nechtěla jsem, opravdu."
"To nevadí, jenom mi řekni, že mně nepovažuješ za černokněžníka jako můj otec! Možná si to teď myslí i moje! Poslala mě pryč! Já jim chci jenom pomoct, Zmijozel mi má pomoct a neubližovat. Zřejmě jsem si měl vybrat ten zatracený Nebelvír. Všechno jsem pohnojil. Máma se rozvede s tátou. James odvede Destina a už ho nikdy neuvidím."
"Proč ti tolik záleží na tom, co si o tobě myslí?" zeptala se zvědavě Ginny.
"Protože tě mám rád, ale Destin mě pomlouval na každém kroku. Destin, James i Sirius si mě dobírali na každém kroku, ale mně to nevadilo, jenom mi stačilo být v tvé přítomnosti."
"Tak potom… můžeme být kamarádi," navrhla Ginny Harrymu.
"To budu rád," ujistil ji Harry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.