1K-HPaD

15. ledna 2015 v 20:56 | Stolid |  Harry Potter a ďábel
Hříchy



Rok 1942, Bradavice, soukromé komnaty profesora lektvarů Horacia Křiklana

"Jedné věci ale nerozumím. Čistě jen ze zvědavosti, víte? Napadlo mě… jestli jeden viteál není trochu málo. Dá se duše rozpoltit jen jednou? Nebylo by lepší a neposkytlo by vám větší sílu, kdybyste svou duši rozdělil na víc částí? Chci říct, není například sedmička nejmocnější kouzelné číslo? Nebylo by tedy sedm…" Profesor Křiklan se pozorně zadíval na svého studenta, do kterého vkládal ty největší naděje. Představoval si, že jednoho dne Tom Raddle vyhraje volby na pozici ministra kouzel. Tom měl velikou šanci, že se stane největším kouskem v jeho sbírce. Ale profesor Křiklan se vůbec poprvé cítil znepokojeně v přítomnosti studenta, který by měl být neškodný, ale nebyl. Tom mu připadal jako spící had, který je schopen kdykoliv uštknout, i když spal tvrdým spánkem. Takový měl pocit, když se na něj Tom díval a čekal na svou odpověď. Profesor Křiklan si pomyslel, že nejlepší bude trochu zalhat. A vlastně, bude vůbec říkat lež? Ne, pravdu. Milosrdnou pravdu. Nevinné lži. Rozdělit duši na sedm kousků je ten nejohavnější čin na světě.
"Ne, sedm není šťastné číslo, i kdyby to tak mohlo vypadat. Kdyby kouzelník rozdělil svoji duši na sedm částí, zbyla by z něj troska. Nesmrtelný kouzelník, který by nedokázal samostatně myslet, neuvědomoval by si sám sebe. Z tvé duše by toho moc nezbylo. Jako správné přirovnání si můžeš vzít například oběť mozkomorova polibku. Takto nechce skončit nikdo. Už i rozdělení duše na polovinu je velice riskantní." Profesor Křikal mluvil pomalu rozhodným tónem, aby jeho lež vyzněla věrohodně. Možná, že kdyby profesor Křikal věděl, na jakou cestu se Tom uchýlí, řekl by pravdu. Tom se zatvářil zklamaně, rozloučil se s profesorem lektvarů, a zmizel jako pára nad hrncem. Profesor Křiklan nezamhouřil oči celou noc. Nic nepomohlo. Ani lektvar na spaní.

Rok 1979, Malfoy Manor, nádvoří

"Můžeš jít Severusi." Věta měla vyznít jako oznamovací, ale v podání lorda Voldemorta vyzněla každá věta spíš jako příkaz. Severus svého pána neposlechl, ani to neměl v úmyslu. Severus Snape stál v otevřené prostranství uprostřed deště a nemínil někam chodit, dokud se nedozví, co potřebuje, i kdyby měl schytat několik Cruciatusů v řadě za sebou. Právě prozradil Pánovi zla celé proroctví, které vyslechl. Nikdo ho neviděl, nikdo ho nechytil, a on jako nejvěrnější služebník svého pána mu vyklopil celou věštbu. Až po té, co to Snape udělal, si pomyslel, že by se mohl dopustit osudové chyby, a proto musel znát plány svého pána.
"Pane, koho věštba označuje?" Severus zavřel oči v domnění, že nejprve schytá mučící kletbu, ale nakonec mu pán stejně odpoví. Tentokrát se ovšem žádná bolest nedostavila. Lord Voldemort neměl obyčejnou náladu. Přemítal o obsahy věštby, co přinese. On velmi blahosklonně odpověděl svému služebníkovi. Zaslouží si odměnu.
"Věštba jednoznačně mluví o Potterových. O tom nepochybuji. Mohu poděkovat jenom Merlinovi, že mě varovala. Mladí zamilovaní Potterovi se nedožijí příštích Vánoc." Voldemort mluvil dál a dál, vůbec si nevšiml reakce svého služebníka, který šokem znehybněl. Severus se nedokázal vykonat žádný pohyb, ale uvnitř jeho hlavy probíhala bitva. Nadával si, přemítal co dál udělat. Severus se donutil, aby z jeho úst vyšla další slova.
"Věštba říká, že nejlepší by bylo počkat. Pokud ten Potterovic chlapec bude silný, jak věštba tvrdí, můžeme udělat naprosto opačnou věc. Můžeme ho vystavit našemu zhoubnému vlivu, přetáhnout ho na naši stranu. Udělat z něj naši největší zbraň. Prosím, neudělejte nějakou chybu." Severus se snažil, aby jeho slova dávali smysl. Ale Voldemort věřil Severusovi, dokonce to on přišel s věštbou, která mohla být jeho zkázou. Jeho slova bral vážně, každou další sekundou mu jeho plán připadal jako lepší a lepší.
"Ach, ještě že tě mám Severusi. Takový skvělý nápad můžeš mít jenom ty. Mladého Pottera, kterého Lily Potterová bude jednoho dne nosit pod srdcem, dostaneme na naši stranu. Nejlepší bude pohled na jejich tváře, když jejich vlastní syn zavraždí jednoho z nich." Severusovi bude znít v uších Voldemortův ďábelský smích po celý jeho život, i kdyby se už nikdy neměl ocitnout v jeho přítomnosti.
"Mě napadají jenom skvělé nápady, pane. Můžu odejít?" Když Voldemort přikývl, Severus zavířil svým pláštěm a zmizel ze společnosti svého pána.

Severus Snape neklidně přecházel po svém vlastním domě na Tkalcovské ulici. Na někoho čekal. Mohlo se pokazit tolik věcí. Vzkaz nemusel doputovat až k adresátovi. Adresát ho nemusel poslechnout a ignorovat domluvenou schůzku. A přece tolik moc záleželo na této domluvené schůzce. Záleželi na ní životy lidí, kterých si nejvíc vážil. Spíš život. Severus umí někdy dost arogantní a chamtivý. Dveře bouchly, osoba se ani neporoučela zaklepat a teprve potom vstoupit, prostě vešla. Severus otočil pohled ke vstupním dveřím a oči se mu rozšířili údivem a radostí, láskou. Severusova pusa se samovolně stočila do úsměvu, která doputoval až k očím, které mu začaly téměř jiskřit. Takovou měl radost ze setkání s nově příchozím.
"Lily! Ty jsi přišla…" řekl nevěřícným tónem Severus. Severusovi bylo jedno, že ho Lily může odmítnout, přesto upustil skleničku na koberec, tekutina z ní se vylila na koberec, a rozběhl se k ní a sevřel jí v náručí. Lily se kupodivu nebránila k Severusovu úžasu. Chvíli mu dovolila, aby ji mohl držet v náručí, ale nakonec ho Lily odstrčila a netečně se na něj podívala. Severusovo srdce sevřela ledová ruka. Bude ho nenávidět. Věděl to tak jistě, jako že se narodil.
"Co důležitého mi můžeš říct?" zeptala se Lily, stoickým pohledem si prohlížela svoji první lásku ze svého dětství.
"Řekl ti Brumbál o věštbě?" ptal se Severus opatrně.
"Ano." Lily úsečně přikývla.
"Pán zla si vybral vás, chtěl vás zabít. Navrhl jsem mu, aby počkal do chlapcovy dospělosti. Aby ho vychoval k obrazu svému, naverboval ho jako dalšího služebníka."
"Severusi, on se k mým dětem nikdy nesmí dostat, k žádnému z mých budoucích dětí. Rozuměl jsi mi? Musíš je chránit! Slib mi to, i když je ode mě zvrácené, že to zrovna po tobě chci! Ale mě je to jedno!! Na světě neexistuje nic, co by matka neudělal pro své dítě." Lily zcela jasně věděla, co Severus Snape páchá pod maskou na příkaz svého pána, ale to jí nezabránilo, aby znovu, tentokrát ona, se vrhla do Severusovi náručí a pevně ho sevřela, velice teskně se k němu přitiskla. Tak dlouho se neviděli. Odloučení způsobilo, že ho měla radši než kdy dřív. Když ho neviděla tak dlouho dobu, a když věděla, že každým dnem může přijít o život, toužila ho tolikrát moc vidět a mít ho vedle sebe. Skutečnost, že byla vdaná, na tom nic nezměnila. Co na tom?! Na ničem jiném nezáleží než, že má Severuse znovu po svém boku. Lily říkala později o svém jednaní, že měla zatmění.
"Slibuju. Slibuju," opakoval stále dokola Severus jako náměsíčný. Severus by slíbil úplně cokoli, jenom aby Lily neodcházela z jeho náruče, z jeho blízkosti, z jeho domova, aby ho nenáviděla. Aby jím neopovrhovala. Myšlenky mu vířili špatným věcem. Myslel na špatné věci, Lily byla vdaná a on to dobře věděl. Zvlášť proto se stal smrtijedem. A teď si na ní dělá nároky? Věděl, že je to špatné. Ale skutečnost byla, že mu to v tuto chvíli bylo jedno. A svět je krutý, nemilosrdný. Není bílý, ani černý. Proč by mu Lily nemohla věnovat jednu noc, když to bude zároveň napoprvé a naposledy?
"Lily, prosím, Lily. Zůstaň se mnou. Jednu jedinou noc," zašeptal jí úpěnlivě Severus do ucha. Severus si přál, aby ho Lily poslala do horoucích, protože si to zasloužil. Tam patřil. Do horoucích pekel. Nejenže zabíjel, mučil, dokonce dál miluje ženu, přestože ona žena je už dávno vdaná. Patří jinému. Na svůj seznam si bude muset připsat cizoložství. Ale miloval ji tolik moc, v její přítomnosti mu to vůbec nemyslelo. Jak by něco takového mohlo být špatné, když se oba tolik moc milují? Severus poprvé ve svém životě cítil, že i Lily dokáže opětovat jeho vlastní city. Do této chvíle si myslel, že ho Lily má ráda jenom jako kamaráda. Ale něco se změnilo. Způsob, jakým se k němu tiskla, jako kdyby se ho v životě nemohla nabažit. Cítil to samé. Severus dokonce mohl slyšet, že oba mají zrychlený dech.
" Nikdy jsi z mého srdce neodešla, nikdy jsem neměl žádnou jinou ženu, i když mě k tomu Pán zla nutí. Čeká jenom na tebe. Udělám pro tebe cokoli. Stačí slovo. Zřeknu se svého jména. Zřeknu se svého pána. Cokoli poručíš. Miluji tě." Lily se pod těmito slovy roztřásla, ale Severuse se nepustila.

"Lily, Lily, Lily," šeptal jí prosebně Severus do ucha. Severus se bál, že zašel příliš daleko. Lily se nejspíš vzteky nezmohla na žádnou peprnou nadávku, kterou by ho poslala do pekla. Skutečnost, že se k němu Lily přitiskla ještě víc, pokud to vůbec šlo, a tvrdě ho políbila na ústa, byl pro Severuse ten největší šok v jeho životě. Polibek byl dlouhý a intenzivní. Když se konečně od sebe odtrhli, Lily zničeně, zahanbeně a roztouženě zašeptala Severusovi do ucha: "Jedna jediná noc." Severus nemohl uvěřit jejím slovům, nechápal, co to znamená. Lily mu to ozřejmila, znovu se chopila Severusových úst, a Severus ji to začal oplácet, když se konečně probudil. Lily a Severus mysleli jenom na sebe, že nemohli ani trefit do ložnice. Oba se zhroutili na pohovku v obývacím pokoji. Severus, stejně jako Lily, už v tu dobu nebyl při smyslech, vychutnával si pouze chuť Lily ve svých ústech, ale byl tak pohotový, že on dopadl na pohovku jako první, aby si Lily něco neudělala. Nic takového by nemohl dopustit, aby se jeho Lily něco přihodilo v jeho přítomnosti. Jejich ústa se oddělila pouze v momentě, kdy potřebovali dostat kyslík do jejich plic. Severus se potom vrhl na Lily a on ji poprvé vášnivě políbil. Předtím to byla Lila, kdo dvakrát za sebou řídil tempo jejich polibků. Ale tentokrát Severus určoval hloubku, délku, intenzitu jejich polibku. Severus a Lily navzájem rukama mapovali tělo toho druhého. Severus se nikdy předtím takto Lily nedotýkal. Severus dobře věděl, že je s Lily takto poprvé a naposledy, přesto se jeho srdce plnilo naději a láskou. Severus někde vyštrachal hůlku ve své kapse a zhasl všechny světla v místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.